o vyloučení společníka ze společnosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2022, č. j. 20 Cm 100/2019-115,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud vyloučil žalovaného, společníka společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalobkyně], ze společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalobkyně], se zamítá (výrok I.) a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladu řízení částku ve výši 21 146,70 Kč (výrok II.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobkyně se svojí žalobou došlou soudu dne 11. 9. 2019 domáhá vyloučení žalovaného (společníka) ze společnosti [právnická osoba], IČO [IČO žalobkyně] (dále též jen společnost) s tím, že dne 24. 6. 2016 valná hromada společnosti platně rozhodla o podání návrhu na vyloučení žalovaného podle § 204 ZOK.

3. Žalovaný vznesl námitku promlčení práva společnosti domáhat se vyloučení společníka ze společnosti.

4. Soud po provedeném dokazování zjistil, že žalovaný je společníkem společnosti [Jméno žalobkyně]., že žalobkyně se návrhem doručeným nadepsanému soudu dne 20. 5. 2016 domáhala vyloučení člena statutárního orgánu – žalovaného z výkonu funkce, řízení bylo dne 2. 1. 2020 pravomocně zastaveno pro zpětvzetí návrhu (usnesení nadepsaného soudu ze dne 2. 1. 2020, č. j. 33 Cm 59/2016-129), že dne 24. 6. 2016 valná hromada společnosti rozhodla o podání návrhu na vyloučení žalovaného (notářský zápis ze dne 24. 6. 2016), že usnesení valné hromady společnosti ze dne 24. 6. 2016 o podání návrhu na vyloučení žalovaného obstálo při soudním přezkumu (pravomocný rozsudek nadepsaného soudu ze dne 28. 8. 2017, č. j. 18 Cm 77/2016-49).

5. Soud konstatoval, že žalobkyně se nejprve návrhem doručeným nadepsanému soudu dne 20. 5. 2016 domáhala vyloučení člena statutárního orgánu – žalovaného z výkonu funkce, a to v řízení, které bylo dne 2. 1. 2020 pravomocně zastaveno pro zpětvzetí návrhu. V tomto řízení se žalobkyně neúspěšně domáhala změny návrhu z vyloučení člena statutárního orgánu na vyloučení žalovaného - společníka ze společnosti (zamítnutí návrhu na změnu návrhu se podává z rozhodnutí VS Praha ze dne 5. 5. 2020, č. j. 14 Cmo 131/2020). Následně podala žalobkyně u nadepsaného soudu dne 11. 9. 2019 předmětnou žalobu na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti s tím, že dne 24. 6. 2016 valná hromada společnosti platně rozhodla o podání návrhu na vyloučení žalovaného ze společnosti.

6. Soud konstatoval, že s ohledem na vznesenou námitku promlčení práva společnosti domáhat se vyloučení společníka nejprve posuzoval, zda uvedené právo je promlčené. Konstatoval, že se žalobkyně domáhá vyloučení žalovaného jako společníka podle § 204 ZOK a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že zákon nestanoví speciální lhůtu, lze mít za to, že právo domáhat se takového vyloučení se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě 3 let (§ 629 odst. 1 o. z.) s tím, že promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy mohla společnost poprvé podat návrh na vyloučení společníka k soudu. Počátek běhu lhůty se tedy váže na splnění předpokladů podle § 204 odst. 1 ZOK. V projednávaném případě mohla společnost poprvé podat návrh na vyloučení společníka dne 25. 6. 2016 (den následující po rozhodnutí valné hromady společnosti, kterým podle § 173 odst. 1 písm. b) ZOK udělila souhlas s podáním žaloby na vyloučení společníka ze společnosti), žaloba došla soudu dne 11. 9. 2019, z čehož je zřejmé, že marně uběhla tříletá promlčecí doba. Soud proto žalobu zamítl.

7. Soud doplnil, že na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že se žalobkyně v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu neúspěšně domáhala změny návrhu na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti, když soud návrh na změnu návrhu zamítl, neboť soudem nepřipuštěný návrh na změnu návrhu v posléze zastaveném řízení nevyvolal žádné hmotněprávní účinky včetně stavení promlčecí lhůty (§ 648 o. z.), žalobkyně sice své právo u soudu uplatnila, ale řádně v zahájeném řízení nepokračovala.

8. Proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se odvolala žalobkyně. Namítala, že v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu vedeném u nadepsaného soudu pod sp. zn. 33 Cm 59/2016 podala dne 18. 3. 2019 návrh na změnu předmětu řízení, a to návrh na vyloučení společníka. O tomto návrhu rozhodl nadepsaný soud dne 30. 5. 2019 pod č. j. 33 Cm 59/2016-111 a následně byla podána předmětná žaloba na vyloučení žalovaného ze společnosti. Nesouhlasí s názorem soudu, že promlčecí lhůta není dotčena podáním změny žaloby právě o dobu návrhu na vyloučení společníka podaného k soudu, tj. za dobu od 18. 3. 2019 do 30. 5. 2019. Též uvedla, že lhůta k podání žaloby mohla být pozastavena po dobu, po kterou žalovaný vedl řízení o neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 24. 6. 2016, tj. od 25. 7. 2016 do 28. 8. 2017. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

9. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobkyně, že lhůta k podání žaloby mohla být pozastavena po dobu, po kterou žalovaný vedl řízení o neplatnosti usnesení valné hromady. Žalobkyně chybně dovozuje provázanost těchto odlišných soudních řízení ve vztahu ke stavení promlčecí lhůty pro podání dané žaloby. Právní úprava regulující běh promlčecí lhůty je obsažena v ust. § 645 až 652 o. z., přičemž stěžejní je ust. § 648 o. z. Z něho vyplývá, že promlčecí lhůta neběží v případě, uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení. Z komentářové literatury vyplývá, že ust. § 648 OZ spojuje stavění promlčecí lhůty jen s uplatněním práva věřitelem, tedy osobou, které promlčující se oprávnění v době uplatnění svědčí. Názor žalobkyně, že by se promlčecí lhůta k podání žaloby na vyloučení společníka měla stavět po dobu řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, je v rozporu se zněním ust. § 648 OZ, neboť žalovaný, který návrh podal, z logiky věci není a nemůže být věřitelem, jemuž svědčí právo domáhat se vlastního vyloučení ze společnosti. V případě soudního řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a v případě soudního řízení o vyloučení společníka ze společnosti se jedná o dvě odlišná soudní řízení, která spolu věcně nesouvisí. Navíc nelze pominout, že usnesení valné hromady ze dne 24. 6. 2016, jehož platnost byla žalovaným napadena u soudu, bylo až do pravomocného rozhodnutí soudu v této věci platné a účinné a po dobu trvání soudního řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým mj. valná hromada schválila podání žaloby na vyloučení žalovaného jako společníka žalobce, promlčecí doba ve vztahu k právu na podání žaloby na vyloučení společníka běžela. Dalším předpokladem pro stavění promlčecí lhůty je skutečnost, že v zahájeném řízení musí být řádně pokračováno. Pokud žalobkyně nesouhlasí s právním názorem soudu, že promlčecí lhůta není dotčena podáním soudu na rozšíření, resp. změnu žaloby (j. za dobu od 18. 3. 2019 do 30. 5. 2019), tento názor je v rozporu s ust. § 648 OZ. Z komentářové literatury vyplývá, že předpokladem nastoupení překážky běhu promlčecí lhůty podle § 648 je nejen zahájení řízení o dotčeném právu, ale též řádné pokračování v zahájeném řízení. Žalobkyně se v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu (posléze pravomocně zastaveného pro zpětvzetí návrhu) domáhala změny návrhu na vyloučení žalovaného - společníka ze společnosti. Tento návrh na rozšíření žaloby však soud zamítl, a tedy nebylo v tomto řízení řádně pokračováno. Napadené rozhodnutí je správné a je řádně odůvodněné. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř.) a neshledal odvolání důvodným.

11. Při věcném přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně vycházel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně relevantních pro posouzení závěru soudu prvního stupně o tom, že námitka promlčení je důvodná.

12. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu prvního stupně i se závěry, které soud učinil ze svých zjištění.

13. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaný je společníkem společnosti žalobce, že valná hromada společnosti udělila dne 24. 6. 2016 souhlas s podáním návrhu na vyloučení žalovaného ze společnosti, že žalobkyně se v řízení před nadepsaným soudem sp. zn. 33 Cm 59/2016 návrhem doručeným nadepsanému soudu dne 20. 5. 2016 domáhala vyloučení člena statutárního orgánu – žalovaného z výkonu funkce, že v tomto řízení žalobkyně navrhla změnu návrhu z vyloučení člena statutárního orgánu na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti a že soud změnu žaloby nepřipustil, že toto řízení bylo pravomocně zastaveno pro zpětvzetí návrhu, že následně podala žalobkyně u nadepsaného soudu dne 11. 9. 2019 předmětnou žalobu na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti.

14. Podle § 204 odst. 1 ZOK se společnost může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

15. Odvolací soud přisvědčil soudu, že vzhledem k tomu, že zákon nestanoví speciální lhůtu, lze mít za to, že právo domáhat se uvedeného vyloučení se promlčuje v obecné promlčecí době 3 let (§ 629 odst. 1 o. z.) s tím, že promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy mohla společnost poprvé podat návrh na vyloučení společníka k soudu. Počátek běhu lhůty se tedy váže na splnění předpokladů podle § 204 odst. 1 ZOK.

16. Odvolací soud se zabýval tím, zda je důvodná námitka odvolatelky uplatněná v odvolání, že námitka promlčení není důvodná, neboť lhůta pro uplatnění práva neběžela v době, kdy podala u nadepsaného soudu v řízení sp. zn. 33 Cm 59/2016 návrh na změnu žaloby, tj. za dobu od 18. 3. 2019 do 30. 5. 2019 a v době, po kterou žalovaný vedl řízení o neplatnosti usnesení valné hromady, tj. od 25. 7. 2016 do 28. 8. 2017.

17. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

18. Uplatnění práva může zastavit běh promlčecí lhůty podle § 648 o. z., jen dojde-li k němu před tím, než se právo promlčí.

19. Podle § 648 věty první je běh promlčecí lhůty zastaven uplatněním práva u orgánu veřejné moci.

20. Právo se uplatňuje podáním žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení (§ 79 o.s.ř.) k soudu, v zákonem stanovených případech zahájením řízení o občanskoprávních nárocích před jinými orgány veřejné moci, zejména správními orgány (§ 141 SpŘ), uplatněním nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení (§ 43 odst. 3 TrŘ), resp. řízení přestupkovém (§ 70 PřesZ), zahájením rozhodčího řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (včetně řízení před rozhodčí komisí spolku podle § 265 a násl.). Uplatněním práva je nepochybně rovněž podání přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení. Speciální právní normy mohou stanovit, že promlčecí lhůta se staví též po dobu řízení, v němž právo není uplatňováno ve výše vymezeném smyslu.

21. Ustanovení § 648 spojuje stavení promlčecí lhůty toliko s uplatněním práva věřitelem, tedy osobou, které promlčující se oprávnění v době uplatnění svědčí.

22. Překážka běhu promlčecí lhůty podle § 648 odpadá pravomocným skončením řízení o návrhu, kterým bylo předmětné právo uplatněno.

23. Předpokladem nastoupení překážky běhu promlčecí lhůty podle § 648 je nejen zahájení řízení o dotčeném právu, ale též řádné pokračování v zahájeném řízení. V řízení řádně nepokračuje zejména věřitel, který svou procesní činností či nečinností přivodí zastavení řízení o svém nároku, popřípadě odmítnutí návrhu, jímž dané řízení inicioval.

24. Uplatní-li věřitel nárok v již probíhajícím řízení změnou žaloby a soud tuto změnu za použití § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustí, nestane se dotčený nárok předmětem řízení a běh promlčecí lhůty tudíž ohledně tohoto dodatečně vzneseného práva se nebude stavět ve smyslu § 648, a to ani po dobu mezi dnem podání změny žaloby k soudu a dnem, kdy soud rozhodne o její nepřípustnosti (NS 28 Cdo 3525/2015, NS 33 Cdo 400/2019).

25. Soud prvního stupně správně dovodil, že v projednávaném případě mohla společnost poprvé podat návrh na vyloučení společníka dne 25. 6. 2016, tedy den následující po rozhodnutí valné hromady společnosti, kterým podle § 173 odst. 1 písm. b) ZOK udělila souhlas s podáním žaloby na vyloučení společníka ze společnosti.

26. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k tomu, že pokud se žalobkyně v řízení vedeném u nadepsaného soudu sp. zn. 33 Cm 59/2016 o vyloučení člena statutárního orgánu neúspěšně domáhala změny návrhu na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti, když soud návrh na změnu návrhu zamítl, soudem nepřipuštěný návrh na změnu návrhu v řízení, které bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu, nevyvolalo stavení promlčecí lhůty dle § 648 o. z. Jak bylo výše uvedeno, jedním z předpokladů pro stavění promlčecí lhůty je skutečnost, že v zahájeném řízení musí být řádně pokračováno, což nebylo v uvedeném případě splněno.

27. Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru žalobce, že lhůta k podání žaloby byla zastavena po dobu, po kterou žalovaný vedl řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, tj. od 25. 7. 2016 do 28. 8. 2017. Co se týče řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady zahájeného na návrh žalovaného a předmětného soudního řízení o vyloučení společníka ze společnosti, jedná se o dvě odlišná soudní řízení, která spolu věcně nesouvisí a byla zahájena odlišnými osobami. Dle § 648 o. z. se spojuje stavení promlčecí lhůty s uplatněním práva věřitelem, tedy osobou, které promlčující se oprávnění v době uplatnění svědčí. Žalovaný nemůže být v daném případě věřitelem, kterému svědčí promlčující se oprávnění v době uplatnění práva a již jen z tohoto důvodu nedošlo ke stavení promlčecí lhůty k uplatnění práva na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti.

28. Jestliže ke stavění promlčecí doby nedošlo ani podáním návrhu žalobce na změnu žaloby v řízení vedeném u nadepsaného soudu sp. zn. 33 Cm 59/2016 a ani podáním návrhu žalovaného na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 24. 6. 2016 a jestliže valná hromada společnosti platně rozhodla o podání návrhu na vyloučení žalovaného ze společnosti dne 24. 6. 2016 a žalobkyně podala předmětnou žalobu na vyloučení žalovaného jako společníka ze společnosti, která došla soudu dne 11. 9. 2019, tříletá promlčecí doba uběhla marně.

29. Soud proto správně žalobu zamítl. Správný je i výrok o náhradě nákladů řízení.

30. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému byla přiznána náhrada za zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 3 100 Kč, 1 x paušál hotových výloh ve výši 300 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 13 odst. 3 advokátního tarifu) spolu s náhradou za 21 % DPH ve výši 714 Kč, celkem 4 114 Kč.