o určení, že žalobce je nadále ustanoveným opatrovníkem žalované, k odvolání Josefa Paula, nar. 8. října 1957, bytem Petržílova 3295/3, Modřany, 143 00 Praha 4 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2019 č. j. 79 Cm 17/2018-27,

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně určil, že [Jméno žalobce], advokát, ... je nadále ustanoveným opatrovníkem společnosti [Jméno žalované A]., IČO [IČO], ... ve smyslu ustanovení § 165 odst. 2 a § 486 občanského zákoníku (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále, že opatrovníku [Anonymizováno] … se přiznává odměna ve výši 8 430 Kč, která mu bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení (výrok III.).

Proti usnesení soudu prvního stupně podal [Anonymizováno] odvolání.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu nebyla oprávněna.

Dle § 201 o. s. ř. „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“

Odvolání je řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí vydané soudem prvního stupně. V § 201 o. s. ř. je upravena jednak objektivní přípustnost odvolání (tj. proti kterým rozhodnutím soudu prvního stupně je lze podat), jednak jeho subjektivní přípustnost (tedy kdo je k jeho podání oprávněn). Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že k podání odvolání je oprávněna osoba, která je účastníkem řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto musel primárně zabývat tím, zda [Anonymizováno] byl účastníkem předmětného řízení před soudem prvního stupně. Nebyl-li by jím, nebyl by ani subjektivně legitimován k podání odvolání.

V předmětném řízení se žalobce [Jméno žalobce] domáhá vůči žalované - obchodní společnosti [Jméno žalované A]. určení, že je i nadále ustanoveným opatrovníkem společnosti [Jméno žalované A]. ve smyslu § 165 odst. 2 a § 486 o. z. Svojí povahou se tedy jedná o určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. V tomto tzv. sporném řízení je to žalobce, který je „pánem sporu“, což spočívá i v tom, že je to právě žalobce, který ve své žalobě vymezí okruh účastníků řízení. Žalobce označil společnost [Jméno žalované A]. jakou žalovanou, a tím i vymezil okruh účastníků řízení před soudem prvního stupně.

Odvolací soud zvažoval, zda předmětné řízení nespadá pod řízení dle § 85 písm. e) z. ř. s. (ve věcech opatrovnictví právnických osob), avšak dospěl k závěru, že nikoliv. Je třeba totiž odlišit tzv. nesporné řízení, jehož předmětem je jmenování hmotněprávního opatrovníka od řízení, jehož předmětem je určení, zda opatrovník je či není v postavení opatrovníka. Zatímco v prvně uvedeném typu řízení jde o vznik /zánik/ práv a povinností opatrovníka, jinak řečeno takové rozhodnutí má v těchto věcech konstitutivní účinky, tak v druhém typu řízení jde o určení - deklarování, že tu nějaký právní poměr nebo právo je či není ve smyslu § 80 o. s. ř.

[Anonymizováno] není subjektivně legitimován k podání odvolání ve smyslu § 201 o. s. ř., neboť k podání odvolání je subjektivně legitimován toliko osoba, jež byla účastníkem řízení před soudem prvního stupně, a to odvolatel nebyl.

Odvolací soud proto jeho odvolání odmítl dle § 218 písm. b) o. s. ř.

Soud prvního stupně však nepřehlédne ani podání [Jméno žalobce] ze dne 10. 2. 2021 a 18. 2. 2021, označené: „Věc: Ukončení výkonu funkce opatrovníka“, v němž navrhuje vydání následujícího usnesení: „Soud konstatuje ukončení opatrovnictví společnosti [Jméno žalované A]. ... (z důvody volby nových jednatelů [Anonymizováno] a [Anonymizováno]).“

Náhradově nákladový výrok týkající se náklady odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že odvolací soud neshledal vyjádření žalobce účelným uplatňováním práva, když se jednalo o zcela zřejmou skutečnost, že odvolatel není účastníkem řízení.