o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání účastníků 1) a 2) do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2022, č. j. 84 Cm 170/2021-44,

1. Podáním ze dne 19. 4. 2021, doručeným soudu prvního stupně téhož dne, se navrhovatel domáhal zrušení společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále též jen „Společnost“), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora dle § 93 písm. b) a písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), jelikož Společnost již dobu delší než 1 rok není schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel a současně Společnost nemůže vykonávat svoji činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky. Navrhovatel navrhl ustanovit likvidátorem Společnosti sebe.

2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ustanovil Společnosti opatrovníka [tituly před jménem] [Anonymizováno], advokáta, sídlem [adresa] podle § 29 odst. 2 ve spojení s § 21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť u Společnosti nastala v posuzovaném případě situace předvídaná § 21 odst. 4 o. s. ř. Účastník 2), který je společníkem a jediným jednatelem Společnosti, je v přímém střetu zájmů s navrhovatelem, který naopak zrušení Společnosti navrhuje, kdy tento střet není jen hypotetický, ale je zřejmý a existující. Tudíž pro odlišný názor na fungování Společnosti je účastník 2) osobou nezpůsobilou za Společnost jednat z pozice jednatele a tedy i udělovat plné moci. Pročež soud rozhodl o ustanovení opatrovníka Společnosti z řad advokátů, kdy bez ustanoveného opatrovníka nelze za daného stavu v řízení pokračovat a ve věci rozhodnout.

3. V daném případě se jedná o již druhé usnesení soudu prvního stupně, jímž soud rozhodl o ustanovení procesního opatrovníka, kdy předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 7. 2021, č. j. 84 Cm 170/2021-17 odvolací soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 7 Cmo 8/2022-41 zrušil a věc vrátil pro nepřezkoumatelnost (absence odůvodnění) soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Společnost podala do tohoto usnesení včasné odvolání. Namítá, že usnesení je nesprávné a nepřezkoumatelné. Uvádí, že v odůvodnění odvoláním napadeného usnesení nejsou uvedeny žádné konkrétní důvody, pro které by měl být opatrovník Společnosti ustanoven. Soud prvního stupně učinil závěr, že pokud navrhovatel navrhuje zrušení Společnosti a nařízení její likvidace a účastník 2) s tímto nesouhlasí, je dán přímý střet zájmů s navrhovatelem, a to proto, že účastník 2) je současně jednatelem a společníkem Společnosti. Společnost s takovými závěry nesouhlasí, neboť řízení o zrušení společnosti je řízením nesporným a rozhodnutí soudu bude spočívat na posouzení naplnění zákonných podmínek pro zrušení Společnosti soudním rozhodnutím, tudíž souhlas či nesouhlas Společnosti či účastníka 2) anebo [tituly před jménem] [Anonymizováno] není pro rozhodnutí soudu rozhodný. Společnost dále namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když přehlédl, že účastník 2) již není společníkem Společnosti, což je informace dostupná z obchodního rejstříku či z rejstříkového spisu vedeného Městským soudem v Praze. Není ani zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že zájmy účastníka 2), případně společníka Společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno], jsou v rozporu se zájmy Společnosti, a že účastník 2) je osobou nezpůsobilou za Společnost jednat. K vyloučení osob z jednání za právnickou osobu nestačí pouhá možnost střetu se zájmy právnické osoby, ale tento rozpor musí existovat a musí být v řízení zjištěn (postaven najisto). Soud prvního stupně dovozuje tento rozpor pouze ze skutečnosti, že účastník 2) nesouhlasí se zrušením Společnosti s likvidací, a to za situace, kdy soud prvního stupně přehlédl, že účastník 2) již není společníkem Společnosti. Společnost je přesvědčena o tom, že rozpor v zájmech účastníka 2) a zájmech Společnosti dán není a nejsou tedy ani dány důvody pro ustanovení opatrovníka Společnosti. Společnost si již v minulosti platně zvolila zástupce s plnou mocí, plná moc nebyla odvolána a pro ustanovení opatrovníka tak není dán důvod. Navrhuje, aby odvolací soud napadené zrušil.

5. Včasné odvolání podal též účastník 2), který namítá, že zásadně nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že by byl osobou nezpůsobilou v řízení vystupovat za Společnost ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jakožto její statutární orgán (jednatel). Odůvodnění napadeného usnesení považuje za zmatečné a nesrozumitelné, když soud v odst. 5) poukazuje na ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř., přitom však nikde dále v napadeném usnesení není uvedeno žádné skutkové zjištění, kterým by měl být tento zákonný důvod pro ustanovení opatrovníka naplněn. Odůvodnění soudu prvního stupně, kde konstatuje, že účastník 2) je v přímém střetu zájmů s navrhovatelem, považuje za zcela zmatečné, neboť navrhovatelem není právnická osoba, jíž je účastník 2) jednatelem, nýbrž fyzická osoba, pročež možné střety zájmů mezi navrhovatelem a účastníkem 2), ať již hypotetické či skutečné, nemohou být zákonným důvodem pro to, aby jednatel Společnosti byl zbaven svého zákonného zástupčího práva. Dále namítá, že účastnice 1) již v minulosti udělila procesní plnou moc zástupci, která nebyla odvolána, pročež pro ustanovení opatrovníka není dán důvod. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nejprve zabýval tím, zda odvolání účastníka 2) bylo podáno osobou oprávněnou.

7. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

8. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

9. “Legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní” (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1592 s.).

10. „[4] Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. [5] Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, 2000, pod číslem 7, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003). [6] Druhým výrokem napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení opatrovníka společnosti, nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dovolatelky. Dovolání je tudíž podáno neoprávněnou osobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016). Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).

11. Odvolací soud se s uvedenými názory ztotožňuje.

12. Napadeným usnesením byl účastnici 1) ustanoven procesní opatrovník. Předmětným výrokem tak nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech odvolatele - účastníka 2). S ohledem na výše uvedené není účastník 2) k podání odvolání subjektivně legitimován.

13. Z vyloženého důvodu odvolací soud odvolání účastníka 2) odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním účastnice 1) napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

15. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.

16. Dle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za právnickou osobu jedná člen statuárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, dle § 21 odst. 4 o. s. ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.

17. Z § 2 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) vyplývá, že tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu.

18. Podle § 6 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (odst. 1). Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje (odst. 2).

19. Z § 7 z. ř. s. plyne, že jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné (odst. 1). Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí (odst. 2).

20. Ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř. vylučuje z jednání za právnickou osobu před soudem toho (jež je jinak oprávněn za právnickou osobu jednat dle § 21 odst. 1 až 3 o. s. ř.), jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (střet zájmů). Jinak řečeno, žádná z osob uvedených v § 21 odst. 1 až 3 o. s. ř. nemůže jednat za právnickou osobu před soudem, jestliže jsou její zájmy, uvažováno z pohledu konkrétní projednávané věci, v rozporu se zájmy právnické osoby jako účastníka řízení.

21. Odvolací soud pro přehlednost uvádí, že řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob, spadajícími pod ust. § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy přímo tato obchodní korporace (o jejichž právech a povinnostech se jedná) a také případný navrhovatel (§ 6 z. ř. s.). Z rozhodovací praxe přitom plyne, že osobami, o jejichž právech a povinnostech se jedná, jsou v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným rovněž její společníci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 6, ročník 1995, str. 39, a nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 37, ročník 2005, str. 665).

22. Pro rozhodnutí soudu je dle § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 154 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), které se vztahuje i na odvolací řízení (§ 211 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), rozhodující stav v době vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí.

23. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že důvodem pro jmenování procesního opatrovníka bylo, že účastník 2) je společníkem Společnosti a jejím jediným jednatelem, který nesouhlasí se zrušením Společnosti, pročež je účastník 2) v přímém střetu zájmů s navrhovatelem, když účastník 2) majíc odlišný názor na fungování Společnosti je osobou nezpůsobilou za Společnost jednat z pozice jednatele.

24. Odvolací soud nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku na webové adrese https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma z úplného výpisu týkajícího se společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta B], oddíl C, vložka 14133, zjistil, že dne 12. 5. 2022 došlo k zápisu výmazu společníka [Jméno advokátky B], nar. [Datum narození advokátky B], bytem [adresa] s obchodním podílem o velikosti 50% a dále, že dne 12. 5. 2022 došlo k zápisu [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] jako společníka Společnosti s podílem o velikosti 50%.

25. Skutečnost, že soud prvního stupně přehlédl změnu v osobě společníka Společnosti, mělo za následek absenci postupu podle citovaného ustanovení § 7 z. ř. s., v důsledku čehož soud odňal [tituly před jménem] [Anonymizováno] možnost jednat před soudem. Tím zatížil řízení vadou zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř.

26. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při dalších úvahách o ustanovení opatrovníka účastnici 1) soud nepřehlédne závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, z nichž plyne, že důvodem pro ustanovení procesního opatrovníka i v tzv. nesporném řízení je střet zájmů mezi účastníkem řízení a tím, kdo ho zastupuje, nikoliv střet zájmů mezi navrhovatelem a dalšími účastníky řízení.

27. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).