o jmenování znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích účastníka č.2/ za rok 2019, o odvolání účastníka č.2/ proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 59/2021-16 ze dne 28. dubna 2021

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl takto „Soud dle § 86 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích /ZOK/ jmenuje znalcem pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládající osobou a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou („propojené osoby“) společnosti [Jméno advokáta B]., za účetní období roku 2019, znalecký ústav [Jméno advokáta A]. V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „ Znaleckému ústavu [Jméno advokáta A]. se ukládá, aby přezkoumal skutečnosti, které měly být podle § 82 ZOK uvedeny ve zprávě o vztazích mezi propojenými osobami společnosti [Jméno advokáta B]. zpracované za účetní období roku 2018, tedy a/ struktura vztahů mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou, b/ úloha ovládané osoby v něm, c/způsob a prostředky ovládání, d/přehled jednání učiněných v účetním období 2019, která byla učiněna na popud nebo v zájmu ovládající osoby nebo jí ovládaných osob, pokud se takovéto jednání týkalo majetku, který přesahuje 10% vlastního kapitálu ovládané osoby zjištěného podle poslední účetní závěrky, e/přehled vzájemných smluv mezi osobou ovládanou a osobou ovládající nebo mezi osobami ovládanými a f/ posouzení toho, zda vznikla ovládané osobě újma, a posouzení jejího vyrovnání podle § 71 a 72 ZOK, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení. V bodě III. výroku soud rozhodl takto: „Společnosti [Jméno advokáta B]. se ukládá povinnost poskytnout znaleckému ústavu [Jméno advokáta A]., veškerou potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku, zejména mu bez zbytečného odkladu na své náklady poskytnout všechny potřebné podklady a informace ve formě požadované znalcem.“ V bodě III. výroku soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků řízení s odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb. nepřiznal jejich náhradu.

2. V poučení, v usnesení obsaženém, soud konstatoval, že „ písemné vyhotovení usnesení neobsahuje odůvodnění / § 169 odst. 2 věta prvá o.s.ř. /“ Dále soud vyslovil poučení, že „navrhovatel se vystavuje riziku hrazení nákladů znaleckého posudku v případě, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a návrh byl zjevně zneužívající / 87 odst. 2 ZOK/.

3. Ve včas podaném odvolání účastník č.2/ namítal, že rozhodující soud není věcně ani místně příslušný. „ Místní příslušnost je dána trvalým pobytem pana [Anonymizováno] / [adresa]/ a ve věci má pravomoc rozhodovat Vrchní soud / v Olomouci/.

4. V doplnění svého odvolání odvolatel soudu vytýkal absenci odůvodnění, nejedná se totiž o množinu případů, kdy takto lze dle ustanovení § 169 odst. 2 věta prvá postupovat, přičemž soud danou situaci zřejmě vyhodnotil jako tzv. jiný návrh, jemuž nikdo neodporoval ve smyslu § 169 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Ani zákon o zvláštních řízeních soudních, pod které řízení v těchto typech věcí systematicky spadá, však nepředvídá v těchto typech věcí vydání rozhodnutí bez odůvodnění.

5. Odvolatel poukázal na zákon č. 33/2020 Sb., kterým se měnil zákon o obchodních korporacích, když ustanovení § 85 zákona č. 90/2012 Sb. nově zní: „ Každý společník osobní společnosti, která je ovládanou osobou, nebo společník nebo společníci podle § 187,365 nebo 639 odst. 3 ovládané osoby mohou z vážných důvodů navrhnout soudu, aby pro účely přezkumu zprávy o vztazích jmenoval znalce.“ Do 31. 12. 2020 znělo ustanovení § 85 uvedeného zákona takto: „ Každý kvalifikovaný společník podle § 187 nebo § 365 ovládané osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval znalce.“ Odvolatel v dané souvislosti zdůraznil, že právo na jmenování znalce k přezkumu zprávy o vztazích navrhovateli vzniklo až dne 15. 3. 2021, neboť uvedeného dne obdržel vyhotovení zprávy o vztazích za rok 2019. Jde tedy o hmotněprávní nárok vzniklý až za účinnosti předmětné novely zákona o obchodních korporacích. Jestliže do novely postačovala pouhá domněnka, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, tak od 1. 1. 2021 se musí jednat o vážný důvod.

6. Svou argumentaci v daném směru odvolatel podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018-II.

7. Odvolatel rovněž poukázal na skutečnost, že právo na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích podléhá podle ustanovení § 85 odst. 3 zákona o obchodních korporacích prekluzi.

8. Odvolatel předestřel úvahu, že v kontextu zákonné úpravy hmotněprávního nároku a příslušných judikaturních závěrů nelze předmětný návrh považovat za jiný návrh, kterému nikdo neodporoval ve smyslu ustanovení § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Vzhledem k tomu, že právní úvahy soudu nejsou v napadeném usnesení nijak blíže rozvedeny, jde o nepřezkoumatelné rozhodnutí. Soud mimo jiné neuvedl, jaký navrhovatelem tvrzený důvod pro přezkum zprávy o vztazích vzal za prokázaný, a především jaký důvod považoval za vážný. Vážný důvod ve smyslu ustanovení § 85 zákona o obchodních korporacích přitom není v zákoně definován, je na soudu, aby přesvědčivě zdůvodnil, že se o vážný důvod jedná. V dané souvislosti odvolatel citoval z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. IV ÚS 2352/19-2. „Účelem odůvodnění soudního rozhodnutí je především seznámit účastníky řízení s úvahami, na nichž soud založil své skutkové a právní závěry. Jeho nezbytný rozsah se přitom odvíjí od předmětu a povahy řízení, jakož i návrhů a argumentů uplatněných účastníky, s nimiž se soudy musí adekvátně vypořádat. / nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22.98.2009 ( N 207/54 Sb.NU 565) /. Nejsou-li zřejmé důvody soudního rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, která je v rozporu se zásadou právního státu. / viz např. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 ze dne 3.3.2009 ( N 43/52 SbNU 431) /“

9. Dále odvolatel předestřel podrobnou argumentaci na podporu svého přesvědčení o nepoctivém záměru navrhovatele. Navrhovatel jednak neučinil ve vztahu ke společnosti či jejím orgánům žádné námitky či podněty ohledně obsahu a řádnosti zpracované zprávy o vztazích za rok 2019, přitom otázku obsahu a řádnosti zprávy o vztazích za rok 2019 měl možnost vznést na valné hromadě společnosti, mohl učinit podnět ve vztahu k představenstvu, či se přímo nabízel apel na dozorčí radu společnosti. Ani jednu z možností interního řešení záležitosti navrhovatel nevyužil. Porušil tím zásadu loajality a zákaz zneužití práva, kdy navrhovatel se předmětným návrhem snaží paralyzovat chod společnosti. Předmětný návrh považuje účastník č.2/ za ukázkový příklad šikanózního výkonu práva navrhovatele, který nepožívá právní ochrany.

10. Účastník č.2/ k tomu dále poukázal na skutečnost, že navrhovatel valné hromady trvale bojkotuje, vysílá na ně pouze právního zástupce, který toliko vznáší námitky a protesty a činí jiná jednání obstrukční povahy. „ Skutečným záměrem navrhovatele je toliko poškození zájmů společnosti, příp. posílení postavení navrhovatele v rámci jednání o ceně za odkup jeho akcií, resp. vytvoření nároku na náhradu újmy či podkladu pro konstatování porušení povinností členů orgánů účastníka č.2/ .

11. Dále odvolatel vyjádřil přesvědčení o vysoké pravděpodobnosti újmy, jež v důsledku jmenování znalce vznikne na straně společnosti. Jestliže by znalec postupoval dle ustanovení § 86 odst. 4 zákona o obchodních korporacích ve znění účinném od 1. 1. 2021 a založil znalecký posudek přezkoumávající zprávu o vztazích do sbírky listin, stala by se informace, takto zveřejněná ve sbírce listin, naprosto veřejnou.

12. Závěrem odvolatel zdůraznil, že navrhovatel netvrdí a neprokazuje žádný vážný důvod. Odvolatel poukázal dále na skutečnost, že soud není vázán návrhem osoby znalce, je přitom žádoucí, aby zvolil nezávislého znalce. „ navrhovatel přitom v návrhu uvedl, že vstoupil v jednání s uvedenou znaleckou společností, která mu pro účely návrhu na jmenování znalce rovněž vystavila písemný souhlas se jmenováním a převzetím znaleckého úkolu v rubrikované věci. Lze tak odůvodněně pochybovat o nestrannosti takto již od začátku zainteresované znalecké společnosti.“ Navrhovatel navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání jednak uvedl, že věcně a místně příslušným soudem je v dané věci Městský soud v Praze, dále vyvracel jednotlivou odvolací argumentaci odvolatele, s níž nesouhlasil.

14. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř., bez provedení jednání / § 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř./ a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát.

15. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. soudem, tak v uvedeném zákonném ustanovení je stanoveno:

„Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení nebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoliv ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto, v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.“

16. V daném případě soud vydal rozhodnutí ve věci samé, použití ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. tedy nepřicházelo v úvahu. Vzhledem k tomu tedy, že rozhodnutí nebylo odůvodněno, jedná se o nepřezkoumatelné rozhodnutí.

17. Pokud snad soud usuzoval, že je zde situace, předvídaná daným ustanovením, a sice, že jde o návrh, jemuž nikdo neodporoval, tak takovému výkladu nelze přisvědčit. Pokud jde o znalce, ten vyjádřil souhlas se svým jmenováním / č. l. 14 /, v tomto směru lze konstatovat, že návrhu neodporoval. Avšak účastník č.2/ nebyl s návrhem seznámen, tomuto účastníkovi nebyl návrh na jmenování znalce před vydáním napadeného rozhodnutí doručen. Nelze hovořit o tom, že návrhu v této věci nikdo neodporoval. Vždyť jak by mu vůbec mohl odporovat, jestliže se o něm ani nedozvěděl? Obecně platí / a takové závěry rovněž vyplývají z judikatury Ústavního soudu IV. ÚS 1554/08, III. ÚS 346/09 /, že mezi usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, mohou patřit jenom taková usnesení, jimž nikdo neodporoval, ačkoliv jim reálně odporovat mohl. To ovšem hovoříme o usneseních procesní povahy. V daném případě soud rozhodoval usnesením ve věci samé, v takovém případě se náležitosti odůvodnění řídí obdobně ustanovením § 157 odst. 2 a o. s. ř. a použití ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. nepřichází v úvahu.

18. Lze uzavřít, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, daná procesní situace brání věcnému přezkumu rozhodnutí a též rovněž hodnocení argumentace ve věci, jak zazněla v odvolacím řízení ze strany odvolatele.

19. Odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/, b/ zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. k dalšímu řízení. Soud své rozhodnutí, v novém řízení posléze vydané zdůvodní tak, aby vyhovělo požadavkům, daným ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. a bylo odvolacím soudem v případném odvolacím řízení přezkoumatelné. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že odvolatel v rámci svého doplnění odvolání na podané námitce nedostatku místní nepříslušnosti soudu evidentně nesetrval, jak je zřejmé z odvolacího návrhu, v němž je navrhováno vrácení Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Námitka by ostatně nebyla důvodná, místní příslušnost se neodvíjí od bydliště navrhovatele, ve stručnosti lze odkázat na ustanovení § 84 o. s. ř. Je možno ještě doplnit odkaz na dikci ustanovení § 85 odst. 3, § 85a o. s. ř.