o odvolání likvidátora a o jmenování nového likvidátora obchodní společnosti, k odvolání účastníků 1. a 2. proti usnesení Městský soud v Praze ze dne 12. února 2020 č. j. 77 Cm 166/2019-13

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Druhý účastník, Petr Jech, se odvolává z funkce likvidátora společnosti [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno].“ /dále jen „společnost“/ (výrok I.), „Likvidátorem společnosti se jmenuje [Anonymizováno], insolvenční správce, sídlem [Anonymizováno].“ (výrok II.), „Druhý účastník, [Anonymizováno], je povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento výrok nabude právní moci.“ (výrok III.) a dále, že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem podaným u soudu dne 27. září 2019 se navrhovatel domáhá, aby soud svým rozhodnutím odvolal likvidátora první účastnice z funkce a aby jmenoval likvidátora nového. Uvedl, že důvody pro odvolání likvidátora z funkce spatřuje ve skutečnosti, že likvidátor je nečinný, když první účastnice se nachází v likvidaci již od roku 2013 a když likvidátor nepodává za tuto dobu ani daňová přiznání a nereaguje na výzvy navrhovatele. Usnesením č. j. 77 Cm 166/2019-5 z 11. listopadu 2019 vyzval soud účastníky k vyjádření se k návrhu na zahájení řízení. Na výzvu zdejšího soudu reagovali účastníci podáním doručeným soudu dne 13. ledna 2020, ve kterém uvedli, že s odvoláním z funkce likvidátora nesouhlasí. Uvedli, že daňová přiznání a účetní závěrky nebyly podávány jednak z důvodu, že účastnice nemá žádné příjmy ani výdaje, jednak z důvodu nekontaktní účetní první účastnice. Dodali, že budou spolupracovat s příslušným finančním úřadem a požadovaná daňová přiznání, jakož i požadované účetní závěrky dodají. Uzavřeli, že ostatní povinnosti plní likvidátor řádně. Soud uvedl, že je mu z vlastní činnosti, coby soudu rejstříkového, známo, a to z rejstříkového spisu B 13031/MSPH, že první účastnice vznikla v roce 2007, že v roce 2013 byla první účastnice zrušena a byl jí jmenován likvidátor. Likvidátor po dobu výkonu své funkce nepodával daňová přiznání za první účastnici, nereagoval na výzvy příslušného finančního úřadu a likvidaci provádí již déle než šest let, aniž by tu byla okolnost bránící jejímu dokončení, proto soud likvidátora odvolal, když dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 obč. zák. Tvrzení účastníků, jimiž odůvodňovali nepodání daňových přiznání, soud neshledal jako důvodná. Navrhovatel opakovaně vyzýval účastníky k předložení daňových přiznání. Nejpozději z těchto výzev tedy muselo být druhému účastníkovi zřejmé, že i během likvidace, musí být daňová přiznání podávána. Současně měl druhý účastník dostatek času ke zjednání nápravy ohledně nekontaktní účetní první účastnice, a to například zajištěním nové účetní a provedení rekonstrukce účetnictví. Pokud tedy druhý účastník nabízí, že dá nyní vše do pořádku, tak takové tvrzení neshledal soud natolik důvěryhodným, aby k němu přihlížel, a to z důvodu, že na žádnou z výzev navrhovatele druhý účastník nijak nereagoval. Pokud jde o tvrzení účastníků, že ostatní povinnosti likvidátor řádně plní, potom se soud ztotožňuje s navrhovatelem, že likvidace je činnost cíleně směřující k zániku právnické osoby. Za situace, kdy likvidace první účastnice trvá již déle než šest let, nemohl soud bez dalšího přisvědčit účastníkům, že své ostatní povinnosti plní řádně, když účastníci neuvedli, v jakém stádiu se likvidace nachází a jaká skutečnost brání jejímu dokončení. Šest let trvající likvidace, aniž by tu byl důvod bránící jejímu dokončení, totiž nelze považovat za řádný výkon funkce likvidátora, uzavřel soud prvního stupně. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo rozhodnuto o odvolání likvidátora, postupoval soud současně podle § 191 odst. 1 věty první a odst. 3 a 4 obč. zák. a jmenoval likvidátora nového - náhodně zvolenou osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali účastníci 1. a 2. včasná odvolání v rozsahu výroků I. III. shodného obsahu. V odvoláních uvedli pouze to, že „prokazují“, že veškerá nepodaná daňová přiznání k [Anonymizováno] za r. 2014 - 2018 byla již podána dne 9. 3. 2020. Tedy veškeré povinnosti prvního účastníka byly splněny následkem činnosti druhého účastníka. Jsou zde tedy skutečnosti a důkazy, které nebyly v řízení ještě uplatněny, díky nimž dosud zjištěný skutkový stav soudu prvního stupně neobstojí. Vzhledem k těmto skutečnostem a důkazům je úvaha soudu prvního stupně, že druhý účastník je nečinný a jeho nabídka, že vše uvede do pořádku, nevěrohodná, nesprávná a napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh na odvolání a jmenování nového likvidátora se zamítá, popřípadě zrušil odvoláními napadené výroky usnesení.

4. K odvoláním se vyjádřil navrhovatel, který po prověření daňového spisu zjistil, že předmětná obchodní společnost podala daňová přiznání za zdaňovací období 2014 - 2018 až dne 31. 3. 2020, a to po výzvách. Dne 13. 2. 2020 podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2019 s tím, že není zřejmé, zda bylo podáno v průběhu likvidace či k ukončení likvidace. Dle navrhovatele doba 7 let, kdy probíhá likvidace, byla dostatečně dlouhá na to, aby u předmětné obchodní společnosti byla likvidace řádně ukončena. Navrhovatel se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Dle § 187 odst. 1 o. z. „Účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.“ Smyslem a účelem likvidace právnické osoby je tak kompletní vypořádání majetkových poměrů právnické osoby po jejím zrušení s likvidací. Specialita této fáze existence právnické osoby se promítá i do nutnosti ustanovit pro realizaci likvidace zvláštní osobu - likvidátora, kterému zákon svěřuje řízení procesu likvidace. Kromě naplňování zákonného cíle likvidace (vypořádávání majetku a dalších činností) je likvidátor povinen plnit i další neméně důležité povinnosti, které vyplývají z právních předpisů, mj. má povinnosti vůči orgánům státní správy - např. vůči správci daně apod. (jak rozvedeno níže). Tyto naposled řečené povinnosti tvoří neoddělitelnou součást jeho celkových povinností v rámci procesu likvidace.

7. Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmů (dále též jen „z.d.p.“), „poplatníkem daně z příjmů právnických osob je právnická osoba“. Podle § 38m téhož zákona „poplatník je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.“ Podle § 136 odst. 1 zák.č. 280/2009 Sb. (daňový řád), /dále i jen d.ř./ „Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.“ Daňové subjekty jsou povinny podat daňové přiznání k dani stanovované za roční zdaňovací období v tradiční lhůtě tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Typickým příkladem daně vyměřované za zdaňovací období je daň z příjmů. Dle § 240c odst. 1 daňového řádu „Dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby.“ Daňovým tvrzením je třeba rozumět ve smyslu § 1 odst. 4 daňového řádu „daňové přiznání“. „Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisu jednat. Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření.“ viz. § 24 odst. 2 a 3 d.ř. Z uvedeného tedy vyplývá, že i likvidátor vystupuje při správě daní z pozice osoby jednající jménem právnické osoby a že případně může za likvidovanou právnickou osobu zmocnit (pověřit) jinou osobu k jednání při správě daní. V průběhu likvidace se veškerá daňová přiznání (co do lhůt) podávají tak, jako by likvidace nenastala, tj. v souladu s § 136 d.ř.

8. Dle § 191 odst. 2 o. z. „Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.“

9. Odvolání likvidátora řádně neplnícího své povinnosti a ustanovení do funkce jiné osoby má být primárně realizováno rozhodnutím příslušného orgánu likvidované právnické osoby, nejde-li o likvidátora jmenovaného soudem. Změna osoby likvidátora by měla být výsledkem kontrolních postupů ve vnitřní sféře likvidované právnické osoby. Nedojde-li k odvolání likvidátora „zevnitř“ právnické osoby, tedy k tomu oprávněným orgánem či osobou (osobami), může za podmínek ust. § 191 odst. 2 o. z. odvolat likvidátora soud coby představitel moci veřejné. Může tak odvolat i likvidátora, kterého svým rozhodnutím sám nejmenoval. Řádné neplnění povinností likvidátora, které může vést až k jeho odvolání, musí mít určitou kvalitu a intenzitu závažnosti. I když zákon spojuje možnost odvolání likvidátora s tím, že likvidátor neplní svoje povinnosti řádně, je soudní zásah do vnitřních poměrů právnické osoby natolik významný, že nemůže být uplatňován, pokud se likvidátor dopustil jen drobné nedbalosti či jednorázového opomenutí v celkově efektivním postupu likvidace a plnění všech zákonných povinností. Odvolání likvidátora rozhodnutím soudu podle § 191 odst. 2 o. z. je tudíž ochranným opatřením, které dovoluje zbavit likvidátora jeho funkce, pokud řádně neplní svoje povinnosti, přičemž porušení jeho povinností musí dosahovat v rámci principu proporcionality takové intenzity, že je namístě toto řešení. Jde totiž o mimořádný vnější zásah do poměrů likvidované právnické osoby, kdy změna osoby likvidátora je reakcí na jeho neřádný postup při likvidaci.

10. Dle § 120 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. „Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.“ Dle § 89 z. ř. s. „Neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat.“ Účelem posledně citovaného ustanovení je zjednodušit a zrychlit řízení, ve kterých není mezi účastníky řízení zapotřebí objasňovat sporné skutečnosti. Takovým řízením může být výjimečně i řízení o odvolání a jmenování nového likvidátora právnické osobě, kdy nejsou mezi účastníky sporné rozhodné skutečnosti a jde jen o jejich právní posouzení soudem a není tedy nezbytně zapotřebí, aby soud, a potažmo i odvolací soud nařizoval ve věci jednání. A to tím spíše, platí-li, že soud neprovádí dokazování a nenařizuje jednání také tehdy, vychází-li pouze ze skutečností zapsaných obchodním rejstříku (srov. závěry vyjádřené v usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2014 sp.zn. II. ÚS 3634/11).

11. Dle výpisu z obchodního rejstříku coby veřejného rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 13031 byla předmětná obchodní společnost zrušena ke dni 17. 1. 2013 a byl jmenován likvidátor. To vyplývá i z notářského zápisu sp.zn. [Anonymizováno], NZ sepsaného dne 17. 1. 2013 [Anonymizováno], notářkou v [Anonymizováno], jenž je založen ve sbírce listin obchodního rejstříku. Dle něho „Náhradní valná hromada společnosti [Anonymizováno] rozhodla s účinností ke dni 17. 1. 2013 o zrušení společnosti s likvidací a s účinností ke dni 17. 1. 2013 jmenovala likvidátora společnosti, který jen [Anonymizováno], narozen [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno].“ Dle tvrzení odvolatele byla veškerá nepodaná daňová přiznání za roky 2014 2018 podána v březnu 2020. Navrhovatel ve svém vyjádření k odvoláním sdělil, že „prověřením daňového spisu bylo zjištěno, že uvedená obchodní společnost podala až dne 31. 3. 2020, po výzvách k podání daňových přiznání k dani z příjmů právnických za zdaňovací období 2014 až 2018, dodatečná daňová přiznání k dani z příjmů právnických za zdaňovací období 2014 až 2018.“

12. Z výše uvedeného vyplývá, že povinností poplatníka daně z příjmů - předmětné akciové společnosti, bylo podávání příslušných daňových přiznání k dani z příjmů (a to i kdyby byly příjmy nulové) za zdaňovací období 2013 až dosud. Jak ve smyslu výše citovaných daňových předpisů, tak ve smyslu § 193 a § 196 a násl. o. z. a § 435 odst. 4 z. o. k. bylo a je povinností likvidátora likvidované společnosti za tuto společnost řečené povinnosti vztahující se k podávání příslušných daňových přiznání, plnit či ve smyslu § 435 odst. 4 z. o. k. zajistit jejich plnění. Mezi účastníky řízení je nespornou skutečností neplnění zákonné povinnosti podávat daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob předmětnou akciovou společností za zdaňovací období 2014 až 2018 . Povinnost měl fakticky plnit likvidátor coby osoba oprávněná jednat za (jménem) společnost při plnění této povinnosti (§ 24 odst. 2 d.ř. ve spojení s § 193 o. z.), případně ve smyslu uvedených ustanovení jím pověřená či zmocněná osoba. Nezajištění včasného, tedy tímto i řádného podávání každoročních daňových přiznání za období 5ti let bylo opakovaným porušováním zákonné povinnosti likvidátora. Nešlo tak o ojedinělé porušení zákonné povinnosti. Likvidátor měl přitom dostatek času, aby od zahájení likvidace dne 17. ledna 2013 zjednal dostatečnou nápravu, k tomu však došlo až dne 9. 3. 2020, jak uvedli sami odvolatelé. Odvolací soud v tomto opakovaném nekonání likvidátora shledal ve smyslu ve smyslu § 191 odst. 2 o. z. řádné neplnění zákonných povinností likvidátorem, a to shodně se soudem prvního stupně. Zároveň má odvolací soud za osvědčený právní zájem navrhovatele na podaném návrhu na odvolání likvidátora coby prvotní předpoklad pro vyhovění návrhu. Ten totiž vyplývá ze samotného postavení navrhovatele coby správce daně, vůči němuž nebyla plněna řečená zákonná povinnost. Odvolací soud proto shledal v posuzovaném případě splnění všech zákonných předpokladů pro odvolání stávajícího likvidátora a jmenování likvidátora nového. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že společnost své pochybení uznala a předmětná daňová přiznání příslušnému finančnímu úřadu dodatečně (se zpožděním několika let) doložila. Zásadní podmínkou odvolání likvidátora podle § 191 odst. 2 o. z. je totiž řádné neplnění jeho povinností, jež musí mít určitou míru intenzity. Neplnění povinností musí být proporční ve vztahu k následku - odvolání likvidátora z funkce resp. toto odvolání musí být proporční k míře a významu řádného neplnění povinností likvidátora. Je-li naplněna tato podmínka, tak jako v daném případě, je dán důvod odvolání likvidátora z funkce. Bývá pak již bez podstatného významu, zda likvidátor své povinnosti dodatečně splnil, neboť pro odvolání je podstatné neplnění jeho povinností, nikoli „rehabilitace“ likvidátora tím, že svou povinnost dodatečně splní. Na straně druhé však nelze absolutně vylučovat, aby odstranění situace řádného neplnění povinností likvidátora nemohlo být posuzováno, samozřejmě ve spojitosti s charakterem těchto povinností a mírou a včasnosti nápravy ze strany likvidátora, coby skutečnost mající za následek neodvolání likvidátora z funkce. Coby skutečnost snižující v rámci parametru proporcionality hodnocení míry škodlivosti řádného neplnění povinnosti likvidátorem pod úroveň, jež by musela dosahovat pro jeho odvolání. Lze si představit situace, kdy likvidátor opomene splnit určitou povinnost ve lhůtě (dané právními předpisy či zakladatelskými dokumenty), leč v důsledku impulzu ze strany jiné osoby, upozornění na toto opomenutí resp. prodlení se splněním své povinnosti, či i bez tohoto impulzu, povinnost dodatečně (bez zbytečného odkladu) splní. Poruší sice svoji povinnost učinit jednání, úkon ve stanovené lhůtě, toto však nevedlo k negativnímu důsledku či jen zanedbatelného významu. Takový případ ilustruje zásadu, že institut odvolání likvidátora pro řádné neplnění jeho povinností nemá mít za následek „sankcionování“ každého likvidátora, jenž učiní jakoukoli chybu, ale jen likvidátora, jehož činnost či naopak nečinnost znamená nenaplňování základního účelu likvidace tak, jak je vyjádřen v ust. § 187 odst. 1 o.z. V daném případě ovšem likvidátor neplnil svojí povinnost opakovaně, po dobu více než pěti let, což představuje poměrně masivní porušování jeho povinností a potažmo tak důvod k jeho odvolání.

13. V této souvislosti se naskýtá otázka, jak to, že odvolávaný likvidátor neukončil v relativně krátké době likvidaci společnosti, o níž sám tvrdí, že již mnoho let nebyla aktivní. Také i nenaplňování účelu likvidace likvidátorem spočívající v provedení likvidace ve lhůtě přiměřené situaci likvidované právnické osoby, je nutno považovat za neřádné plnění povinností likvidátora ve smyslu § 191 odst. 2 o.z. a potažmo tak za důvod způsobilý pro odvolání likvidátora z funkce. Nekonání spočívající v neprovádění likvidace znamená porušování povinností likvidátorem, resp. neřádné plnění jeho povinností. V daném případě likvidace probíhá již více než 8 let, aniž by likvidátor sdělil soudu prvního stupně či odvolacímu soudu jakoukoliv právně relevantní skutečnost bránící řádnému dokončení likvidace, resp. aniž by vůbec uvedl, v jaké fázi se likvidace po tolika letech nachází, jaké úkony - zda vůbec nějaké, provedl a co brání jejímu řádnému dokončení. Třeba poukázat i na to, že pro všechny obchodní společnosti platí povinnost zakládat do sbírky listin listiny dle § 66 písm. c) z. v. r. ve spojení s § 21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., tím pádem i akciová společnost nacházející se od 17. 1. 2013 v likvidaci je povinna založit do sbírky listin příslušné účetní závěrky. Ani tuto svoji zákonnou povinnost společnost neplní, což vyplývá z jejich absenci ve sbírce listin coby součásti obchodního rejstříku. To by bylo možné bez dalšího též kvalifikovat jako řádné neplnění povinností likvidátorem.

14. Na okraj odvolací soud ještě poznamenává, že pakliže předmětná zrušená akciová společnost resp. její akcionáři nechtějí, aby byla likvidace dokončena a společnost zanikla, mohou v rámci rozhodování na valné hromadě zrušit své vlastní rozhodnutí o zrušení společnosti, nenaplnila-li ještě účel likvidace (viz § 170 o. z.). I v takovém případě však akciová společnost - za ní jednající orgány včetně likvidátora, musí plnit všechny své zákonné povinnosti.

15. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. až III., včetně akcesorického IV. výroku, potvrdil jako věcně správné.

16. Náhradově nákladový výrok ohledně nákladů odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že odvolatelé sice nebyli s odvoláním úspěšní a v souladu se zásadou úspěchu (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.) by příslušela náhrada nákladů odvolacího řízení úspěšnému navrhovateli (nezastoupenému advokátem), tomu však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.