o určení vlastnického práva k akciím a vydání akcií, k odvolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 41 Cm 10/2022 – 257 ze dne 14.8.2023,

1. Krajský soud v Plzni výše uvedeným usnesením zastavil řízení (bod I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) a b) náklady řízení (bod II. a III. výroku).

2. Soud uvedl, že žalobci vzali žalobu zpět z důvodu, že žalovaný v průběhu řízení vydal akcie žalobcům, což doložili notářským zápisem č. NZ 221/2023, sepsaným [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářem v Žatci dne 3. 5. 2023.

3. Žalovaný vyjádřil souhlas se zpětvzetím žaloby, nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení, nesouhlasil ani s hodnotou akcií, kterou argumentují žalobci. Hodnota akcií je nulová, resp. 1 Kč, jak dokládá znalecký posudek č. 349-16/2021 ze dne 6.5.2021 [tituly před jménem] [Anonymizováno], znalkyně v oboru ekonomika. Ocenění bylo provedeno k datu 6.5.2021. Odkázal na spor vedený u zdejšího soudu, který probíhal o stejné akcie se stejnou hodnotou a kde byla náhrada nákladů řízení přiznána žalovanému, a to usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. 41 Cm 45/2021 – 71, ve výši 6 776 Kč.

4. Žalobci vyčíslili náklady řízení a mimosmluvní odměnu počítali z tarifní hodnoty ve výši 42 628 500 Kč jako hodnoty společnosti [právnická osoba]., neboť tato je holdingovou společností, jejímž předmětem podnikání je držení a správa vlastních nemovitostí. Hodnotu společnosti [právnická osoba]. lze proto určit odhadem hodnoty těchto nemovitostí. Dle posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] hodnota nemovitostí ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. činí 115 257 000 Kč. Přibližná hodnota společnosti [právnická osoba]. po odečtení závazků činí 85 257 000 Kč.

5. Soud řízení podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) a b) na náhradu nákladů řízení každému částku 22 520,25 Kč.

6. Soud konstatoval, že žalobci předložili soudu znalecký posudek o hodnotě nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]., žalovaný předložil soudu znalecký posudek o hodnotě akcií, dle kterého hodnota předmětných akcií je symbolická částka 1 Kč. V daném případě by tak soud musel provést další dokazování pro stanovení hodnoty akcií představujících 100% podíl ve společnosti [právnická osoba]., což by vedlo ke zvýšení nákladů řízení. Soud proto postupoval podle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

7. Proti uvedenému usnesení, a to výroku II. a III., se oba žalobci odvolali. Uvedli, že výslovně upozornili soud na judikaturu, soud se však s odkazovanou judikaturou v odůvodnění usnesení nevypořádal a postupoval v rozporu s odkazovanou judikaturou Ústavního soudu. Postup podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu je vyhrazen pouze pro případy, kdy hodnotu předmětu sporu nelze zjistit vůbec anebo jen s nepoměrnými obtížemi. Ústavní soud dává v rozhodovací praxi najevo, že by toto ustanovení mělo být aplikováno až jako poslední možnost. Je povinností soudu tam, kde to je trochu možné, zjistit skutečnou hodnotu předmětu sporu a pro účely nákladů řízení pracovat s takto zjištěnou (reálnou) tarifní hodnotou. Soud pochybil, když v rozporu s citovanou judikaturou i smyslem předmětných ustanovení advokátního tarifu postupoval ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu, aniž by se snažil zjistit skutečnou hodnotu předmětu sporu. Žalobci prokázali hodnotu nemovitostí odborným posudkem soudního znalce, oproti tomu žalovaný předložil pouze neaktuální znalecký posudek k ocenění hodnoty [Anonymizováno]. Navrhli, aby odvolací soud zjistil aktuální hodnotu nemovitostí a následně po odečtení závazků ve výši 30.000.000 Kč zjistil skutečnou výši tarifní hodnoty, z níž mají být vypočteny náklady řízení, jejichž náhradu soud žalobcům v souladu právem přiznal. Navrhli změnu napadené části rozhodnutí tak, že žalovaný je povinen zaplatit jak žalobci a), tak žalobci b) na náhradu nákladů řízení částku 360 441,53 Kč.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí v napadené části podle § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k níže uvedeným závěrům.

9. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobce a) se žalobou domáhal na žalovaném určení, že je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 1 – 5, vydaných společností [právnická osoba]. a že žalovaný je povinen je vydat žalobci a), dále se žalobce b) žalobou domáhal na žalovaném určení, že je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 6 – 10, vydaných společností [právnická osoba]. a že žalovaný je povinen je vydat žalobci b). Žalobci a) a b) vzali v průběhu řízení žalobu zpět s tím, že žalovaný uvedené akcie žalobcům vydal. Požadovali na žalovaném zaplatit jak žalobci a), tak žalobci b) na náhradu nákladů řízení částku 360 441,53 Kč. Žalobci předložili soudu znalecký posudek o hodnotě nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. ve výši 115 257 000 Kč. Žalovaný vyjádřil souhlas se zpětvzetím žaloby, nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení, nesouhlasil ani s hodnotou akcií, kterou argumentují žalobci, neboť hodnota akcií je nulová, resp. 1 Kč, jak dokládá soudu předložený znalecký posudek č. 349-16/2021 ze dne 6.5.2021 [tituly před jménem] [Anonymizováno], znalkyně v oboru ekonomika. Soud prvního stupně rozhodl, jak uvedeno výše.

10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o nákladech řízení je třeba posoudit podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.

11. V daném případě bylo zjištěno, že předmětné akcie žalovaný vydal žalobcům a) a b) po podání žaloby, žaloba byla tedy podána důvodně a byla vzat zpět pro chování žalovaného.

12. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a přiznal žalobcům a) a b) náhradu vzniklých nákladů řízení.

13. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu, že tarifní hodnota se primárně stanoví podle § 8 advokátního tarifu, avšak s ohledem na to, že soud nemá v daném případě k dispozici ověřitelný údaj o hodnotě věci (akcií) a bylo by ji možno zjistit pouze s nepoměrnými obtížemi, je na místě aplikovat § 9 advokátního tarifu. Neztotožnil se však se závěrem, že se odměna za 1 úkon právní služby v dané věci stanoví podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu.

14. Ústavní soud v nálezu IV. 2688/15 ze dne 19.12.2017 konstatoval:, že 20. ….“postup, kdy obecné soudy upustí od zjištění hodnoty předmětu řízení z důvodu nepoměrných obtíží s tím spojených, je zásadně přípustný. 22. Za zcela zásadní pak Ústavní soud považuje skutečnost, že pojem "nepoměrné" obtíže implicitně předpokládá proporcionální poměřování mezi úsilím vynaloženým na zjištění hodnoty předmětu sporu a významem, který takové zjištění pro průběh sporu má. ….23. Je pochopitelně na jedné straně žádoucí, aby obecné soudy nebyly zatěžovány zbytečnými spory o výši nákladů řízení, na straně druhé by však nemělo docházet k situacím, kdy je evidentní, že předmět řízení má vysokou hodnotu, ale jen proto, že tato hodnota nebyla v řízení vyčíslena zcela pregnantně, je při určení výše nákladů řízení postupováno dle ustanovení § 9 advokátního tarifu, odpovídajícího hodnotě mnohonásobně nižší. 24. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ačkoliv znalecký posudek představuje nepochybně nejpřesnější způsob stanovení hodnoty předmětu sporu, nejedná se o způsob jediný a soud může, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, vycházet i z jiných důkazů, shledá-li je hodnověrnými. Není tedy vyloučeno, aby soud pro účely ocenění předmětných nemovitostí využil například účastníkem předložené stanovisko realitní kanceláře, a to zejména za situace, kdy ostatní účastníci řízení obsah tohoto stanoviska nerozporují. Obecným soudům nic nebrání ani v tom, aby případně na základě vlastní úvahy údaj uváděný účastníkem dále korigovaly. Takovýto přibližný odhad bude totiž u věcí s vysokou hodnotou lépe odpovídat základnímu principu vyjádřenému v § 8 advokátního tarifu, dle něhož by u sporů, jejichž předmětem jsou věci ocenitelné, měla být odměna advokáta odvozena od jejich ceny. Zatímco v případě "laického" odhadu hodnoty nemovitosti lze předpokládat, že odchylka ve výši odměny advokáta (oproti odměně, která by byla určena znaleckým posudkem) se bude pohybovat nejvýše v řádu několika desítek procent, užitím § 9 advokátního tarifu se odměna deformuje nesrovnatelně výrazněji (v nyní projednávaném případě jde o rozdíl šestnáctinásobku). Jinými slovy řečeno, k právu vítězného účastníka na náhradu nákladů řízení je i významně podhodnocený odhad ceny nemovitosti mnohem šetrnější, než když soud na určení ceny zcela rezignuje.“

15. Co se týče výše hodnoty věci a práva, která byla předmětem žaloby, kdy se žalobci domáhali na žalovaném určení, že žalobce a) je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 1 – 5, vydaných společností [právnická osoba]. a že žalobce b) je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 6 – 10, vydaných společností [právnická osoba]. a též, že žalovaný je povinen je vydat žalobci a) a žalobci b) tyto akcie, žalobci předložili soudu znalecký posudek o hodnotě nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. Žalovaný předložil soudu znalecký posudek o obvyklé ceně předmětných akcií, dle kterého je tato hodnota k datu 6.5.2021 symbolická částka 1 Kč. Z uvedeného plyne, že v daném případě nejde o situaci kdy je evidentní, že předmět řízení má vysokou hodnotu. Skutečnost, že hodnota nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti [právnická osoba]. je ve výši 115 257 000 Kč, jak stanovil žalobci předložený znalecký posudek, totiž nic nevypovídá o tom, jaká je obvyklá cena předmětných akcií a navíc podle předloženého znaleckého posudku byla obvyklá cena předmětných akcií v roce 2012 ve výši 1 Kč.

16. Soud tedy nepochybil, pokud nepřistoupil k dalšímu dokazování pro stanovení hodnoty akcií představujících 100% podíl ve společnosti [právnická osoba]. s odůvodněním, že by tento postup vedl ke zvýšení nákladů řízení za dané situace, kdy účastníci řízení stanovisko o hodnotě věci rozporují.

17. Odvolací soud konstatoval, že se v daném případě žalobce a) a žalobce b) domáhali na žalovaném určení, že žalobce a) je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 1 – 5, vydaných společností [právnická osoba]. a že žalobce b) je vlastníkem 5 ks akcií na jméno v listinné podobě s čísly 6 – 10, vydaných společností [právnická osoba]. a též se domáhali uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci a) a žalobci b) tyto akcie. Každý ze žalobců tedy uplatnil dva nároky, a to nárok na uvedené určení, přičemž podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu je tarifní hodnotou částka 35 000 Kč a nárok na vydání uvedené věci, přičemž podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu je tarifní hodnotou částka 10 000 Kč. Podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu se za tarifní hodnotu považuje součet těchto tarifních hodnot. Tarifní hodnotou je tedy částka 45 000 Kč.

18. Náklady řízení žalobce a) sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 45 000 Kč ve výši 6 x 2 900 Kč snížené o 20% ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu, režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 6 x 300 Kč, poloviny náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem 400 Kč, poloviny náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu ve výši 705,32 Kč, soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, náhrady za 21 % DPH po dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem 28 421,32 Kč.

19. Náklady řízení žalobce b) sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 45 000 Kč ve výši 6 x 2 900 Kč snížené o 20% ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu, režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 6 x 300 Kč, poloviny náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem 400 Kč, poloviny náhrady cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu ve výši 705,32 Kč, soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, náhrady za 21 % DPH po dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem 28 421,32 Kč.

20. Odvolací soud proto napadenou část usnesení podle § 220 o.s.ř. změnil pouze do výše nákladů, jinak jej potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní pouze v poměrně nepatrné části, přičemž převážně úspěšnému žalovanému náklady v odvolacím řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.