o žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání v řízení o neplatnost rozhodnutí jediného společníka společnosti s ručením omezeným při výkonu působnosti valné hromady ze dne 22. 1. 2015, o odvolání účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 22. července 2019, č. j. 38 Cm 79/2015-479

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že účastníku řízení, společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], se sídlem [Adresa advokáta B], se nepřiznává osvobození od soudního poplatku z dovolání. V odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že účastník řízení, společnost [Jméno advokáta B]., …(dále jen „společnost“), se dovoláním ze dne 17. 4. 2019 domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, jednací číslo 7 Cmo 89/2017-316. Soud prvého stupně vyměřil společnosti soudní poplatek za podané dovolání ve výši 14 000 Kč. Společnost ve lhůtě pro splnění poplatkové povinnosti, podáním ze dne 24. 6. 2019, požádala o osvobození od soudního poplatku z dovolání, a to z důvodu nedostatku finančních prostředků pro jeho úhradu. Společnost k výzvě soudu předložila podklady potřebné pro posouzení její žádosti, a to prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatelky pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce ze dne 29. 6. 2019 (dále jen „prohlášení“ nebo „prohlášení společnosti“), Smlouvu o výpůjčce ze dne 30. 9. 2018, výpis z bankovního účtu u UniCredit Bank a.s. se zaznamenaným stavem finančních prostředků ke dni 30. 6. 2019, výpisy z bankovního účtu u [Anonymizováno]. za období leden až červen 2019, dále pak za období 2015 - 2018 přiznání k dani z příjmu právnické osoby spolu s rozvahami a výkazy zisku a ztráty. S odkazem na ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uvedl, že druhá z uvedených podmínek je v daném případě splněna. Pokud jde o poměry společnosti, dospěl soud k závěru, že osvobození od soudního poplatku ve výši 14 000 Kč neodůvodňují, a to ani zčásti. Vycházel z toho, že povinnost hradit soudní poplatek, v tomto případě za dovolací řízení, je svou povahou daňovou povinností vůči státu, zásadně nezávislou na osobě poplatníka. Tedy každý, kdo chce využít svého ústavního práva na soudní ochranu, musí počítat s tím, že realizace tohoto práva je spojena s určitými výdaji. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ust. § 11 zákona č. 549/1991 Sb., přičemž v posuzované věci se o žádný z případů definovaných v tomto ustanovení nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu ust. § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zamčené Listinou základních práv a svobod. Osvobodit účastníka řízení od placení soudních poplatků lze proto jen tehdy, pokud doloží, že nemá žádnou rozumnou možnost, jak svou zákonnou poplatkovou povinnost splnit. Z podkladů, které společnost k výzvě soudu ze dne 26. 6. 2019 předložila, vyplývá, že společnost, byť se její hospodaření účetně nachází dlouhodobě ve ztrátě, není nemajetná a provozuje soustavně a trvale svou podnikatelskou činnost. Z poslední účetní závěrky sestavené ke dni 31. 12. 2018 mimo jiné vyplývá, že společnost eviduje dlouhodobý hmotný majetek ve výši 3 141 000 Kč. Na výpisech z bankovního účtu společnosti za posledních šest měsíců, vedeného u [Anonymizováno]. s číslem [č. účtu], je znatelný běžný pohyb finančních prostředků v řádech desetitisíců korun měsíčně. Na výpisech jsou zachyceny jak příchozí platby od odběratelů, tak odchozí platby za pohonné hmoty, telefonní poplatky, splátky půjček a další větší i drobná vydání. Pohyb na bankovním účtu společnosti jednoznačně vypovídá o aktivitě podnikání společnosti, jejímž předmětem činnosti dle zápisu v obchodním rejstříku je činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence; výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Společnost ve svém prohlášení uvedla, že vlastní dva automobily, z nichž nákladní automobil [Anonymizováno] pronajímá. Má pohledávku po splatnosti ve výši 60 000 Kč za společností [právnická osoba]. Podle předloženého výkazu zisku a ztráty ke dni 31. 12. 2018 činily v účetním období roku 2018 tržby společnosti z prodeje výrobků a služeb 414 000 Kč a tržby z prodaného dlouhodobého majetku 264 000 Kč. Je tedy zřejmé, že má společnost více zdrojů svých příjmů. Ze shora uvedeného vyplývá, že majetkové poměry společnosti, tak, jak byly z předložených podkladů osvědčeny, neumožňují soudu prvního stupně přijmout závěr, že úhrada soudního poplatku ve výši 14 000 Kč není v možnostech žadatelky. Skutečnost, že společnost disponuje s prostředky na svém účtu takovým způsobem, že konečný zůstatek účtu k poslednímu dni měsíce je bez zřetele k výši přijatých plateb minimální, nemůže odůvodnit přiznání poplatkové úlevy podle ustanovení § 138 o. s. ř.. Zohledňovat nelze ani skutečnost, že společnost zároveň plní své finanční závazky vůči jiným subjektům. Ze žádného zákonného ustanovení totiž nelze dovodit, že úhrada závazků, které na sebe převzala žadatelka o osvobození od soudních poplatků v rámci své podnikatelské činnosti, má přednost před splněním zákonem stanovené platební povinnosti vůči státu. V daném případě nelze konečně pominout ani to, že společnost je podnikatelem, tedy osobou vědomě podstupující riziko případného obchodního neúspěchu. Pokud jde o tvrzení společnosti v jejím prohlášení ohledně nepříznivé majetkové situace v důsledku chování jiné osoby, konkrétně pak tvrzené majetkové škody v důsledku trestné činnosti bývalé jednatelky společnosti, nebylo toto ze strany společnosti podloženo žádným důkazem. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, po zhodnocení celkových poměrů společnosti, soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudního poplatku z dovolání, neboť neshledal v celkové situaci společnosti žádné zvlášť závažné důvody, které by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudního poplatku z dovolání v dikci ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř..

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala účastnice včasné odvolání. V odvolání především brojila proti tomu, že soud prvního stupně nedocenil problémy nepříznivé majetkové situace z důvodu vzniklých škod způsobených bývalou jednatelkou. Měla za to, že soud, který již několik let řeší absolutní neplatnosti právních úkonů bývalé jednatelky a tím vzniklé škody, je s touto situací řádně seznámen. Poukázala na „podvod“ s nemovitosti [adresa], a dále na „neoprávněný převod“ nemovitosti - pozemku u [adresa] bývalou jednatelkou opět na sebe s tím, že dle státního zastupitelství se toto řeší již od roku 2016 a nyní se prý dokončuje fáze, prověřováni /viz. příloha/. Dále poukázala na to, že nově ustanovený jednatel stále studuje VŠ a snaží se i při studiu rozjet podnikání tím, že fotí maturitní plesy, natáčí videa apod., ale na tuto činnost si musí především půjčovat techniku, která je drahá a zatím se na ni nepodařilo vydělat. Společnost [Anonymizováno], pro kterou natáčel videa v Alpách, stále neuhradila fakturu, nyní se bude muset tato pohledávka vymáhat soudní cestou. Akcentovala, že společnost nemá dostatečné finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, aby se mohla domáhat svého práva v soudním řízení. Osvobození od soudních poplatků představuje institut, který slouží k ochraně účastníka řízení nacházejícího se v tíživých majetkových poměrech, před příliš tvrdými dopady zákona o soudních poplatcích. A dále zdůraznila, že se nejedná o svévolné nebo bezúspěšné uplatňování práva s tím, že vrchní soud v Praze nerespektoval ustálenou judikaturu nejvyššího soudu. Navrhla, aby byla úplné nebo alespoň částečně osvobozena od soudního poplatku.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Dle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž dle § 167 odst. 2 o. s. ř. se na usnesení přiměřeně užije ustanovení o rozsudku. Dle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Dle § 1 odst. 3 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav v době vydání tohoto usnesení.

5. Dle zákonného ustanovení § 138 odst. 1, věta první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

6. Smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je umožnit těm osobám (myšleno i právnickým, tedy i obchodním společnostem), které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Osvobodit od placení soudních poplatků/soudního poplatku lze jen tehdy, pokud účastník nemá žádnou možnost, jak splnit svou poplatkovou povinnost. Žadatelka má však možnost, jak splnit svoji poplatkovou povinnost. Z jejího prohlášení vyplývá, že má dva automobily, přičemž jeden používá pro podnikání a druhý („nákladní automobil [Anonymizováno]“) je pronajatý, jak ostatně vyplývá i ze žadatelkou - společností předložené smlouvy o půjčce ze dne 30. 9. 2018, přičemž vypůjčitel se zavazuje automobil vrátit nejpozději do 21. 12. 2019. V době rozhodování odvolacího soudu je tak k dispozici disponibilní majetek společnosti, jež je zároveň rychle likvidní a pokryl by požadovaný soudní poplatek z dovolání. Nelze odhlédnout ani od toho, že i pohledávka (za společností [právnická osoba] za videa z [Anonymizováno] ve výši 60 000 Kč, jak je uvedena v prohlášení) je majetkem, s nímž je společnost oprávněna disponovat, např. jej zpeněžit (byť určitě ne za cenu 60 000 Kč). A v neposlední řadě nelze vyloučit opatření si finančních prostředků u banky, jejímž klientem společnost dlouhodobě je. Nelze tedy uzavřít, že finanční situace žadatelky zakládá důvod pro osvobození od soudního poplatku, a to ani pro částečné osvobození. Je tak v možnostech žadatelky opatřit si finanční prostředky na splnění poplatkové povinnosti. Na tomto závěru nemění nic ani odvolací námitka (i kdyby byla pravdivá), že bývalá jednatelka na sebe neoprávněně převedla předmětné nemovitosti.

7. Soud prvního stupně provedl zjišťování majetkových poměrů žadatelky v dostatečném rozsahu nezbytném pro posouzení věci. Žadatelkou předložené listiny správně vyhodnotil, učinil na základě nich správná skutková zjištění a odpovídající skutkové závěry. Odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Odvolací soud se ztotožňuje též s tím, jak soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce.

8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

9. Pro úplnost odvolací soud poukazuje na to, že jestliže soud rozhoduje k návrhu účastníka o osvobození od soudního poplatku dle § 138 odst. 1 o. s. ř., tak do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek konečným způsobem rozhodnuta. Pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu poskytnut reálný časový prostor k úhradě soudního poplatku. V takové situaci je nezbytné, resp. správným postupem soudu je to, aby účastníka znovu vyzval k zaplacení soudního poplatku se stanovením příslušné lhůty. Pokud ani v této lhůtě účastník stanovený soudní poplatek nezaplatí, může soud usnesením řízení zastavit. Tento závěr odvolacího soudu je zcela v souladu s ustálenou „nálezovou“ judikaturou Ústavního soudu – viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016 sp. zn. II. ÚS 1138/15 či jeho dřívější nálezy ze dne 1. 12. 2010 pod sp. zn. I. ÚS 2381/10 či ze dne 22. 5. 2006 pod sp. zn. IV. ÚS 776/05 a i odbornou právní teorií (srov. komentář k § 138 odst. 1 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení /soudcovský komentář/. Kniha II. § 79 – 180 občanského soudního řádu. Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Walters Kluwer ČR, a.s. 2016, s 616). To promítnuto do posuzované věci znamená, že po pravomocném rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku je soud prvního stupně povinen opětovně vyzvat dovolatelku k zaplacení příslušného soudního poplatku za dovolání.