o jmenování chybějícího člena orgánu obchodní společnosti, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2020, č. j. 79 Cm 226/2019-33

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením ve výroku I. zastavil řízení, ve výroku II. určil, že navrhovatelce se vrací po právní moci usnesení prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, ve výroku III. soud přiznal opatrovníkovi účastnice [Jméno advokáta C] odměnu za zastupování této společnosti ve výši 8 340 Kč, která mu bude vyplacena prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze a ve výroku IV. rozhodl o povinnosti navrhovatelky zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 340 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení. V odůvodnění III. a IV. výroku rozhodnutí soud uvedl, že o přiznání odměny ustanovenému opatrovníkovi rozhodl podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a o výši odměny podle § 9 odst. 5, § 7, § 12a a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to tak, že mu přiznal odměnu za tři úkony právní služby ve výši 3 x 3 100 – 20% a za tři režijní paušály po 300 Kč. O povinnosti ve výroku IV. rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti výroku III. a IV. uvedeného usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání, jelikož se domnívá, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, když soud prvního stupně neuvedl, z jaké tarifní hodnoty vycházel, pouze odkázal na ustanovení a uvedl výši odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč plus režijní paušály po 300 Kč. Odvolatelka má však za to, že správná výše tarifní hodnoty měla být 1 000 Kč určená podle § 9 odst. 5 AT. Z této tarifní hodnoty měla pak být správná výše odměny za úkon 500 Kč plus režijní paušál. Podle odvolatelky měla být konečná částka za tři právní úkony ve výši 2 400 Kč včetně tří režijních paušálů. S ohledem na výše uvedené odvolatelka navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výrocích III. a IV. zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. K podanému odvolání se vyjádřil opatrovník společnosti [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] (dále jen „Společnost“) [Jméno advokáta C], který ve svém podání ze dne 4. 1. 2021 uvedl, že výpočet odměny soudem prvního stupně s ohledem k platné právní úpravě a rozhodovací praxi odvolacího soudu (usnesení Vrchního soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. 1 Cmo 330/2011-57) dle něj nevykazuje žádného pochybení, neboť výše odměny je v daném případě ustanovení opatrovníka Společnosti podle § 29 odst. 2 o. s. ř. pro absenci statutárního orgánu právnické osobě dána dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s ust. § 7 odst. 5 a ust. § 12a AT, tedy částkou 2 480 Kč za jeden úkon. Dle opatrovníka je tak celková částka odměny 8 340 Kč za tři úkony právní služby včetně tří režijních paušálů správná, a proto požaduje, aby odvolací soud napadené usnesení v rozsahu III. výroku jako věcně správné potvrdil.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné z části.

5. Podle ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanoví předseda senátu opatrovníka též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.

6. Dle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.

7. Podle § 9 odst. 4 písm. c) AT částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

8. Z obsahu spisu vyplývá, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. 79 Cm 226/2019-15, ustanovil Společnosti pro řízení o návrhu na jmenování chybějícího člena statutárního orgánu opatrovníka [Jméno advokáta C], advokáta se sídlem [adresa], podle § 29 odst. 2 o. s. ř. jako účastníku řízení proto, že zde není osoba oprávněná za Společnost jednat.

9. „Ustanovení opatrovníka podle § 29 a násl. spadá v o. s. ř. do rubriky "Zástupci účastníků". Pro tento druh zastoupení platí ustanovení § 31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci.“ (I. ÚS 559/2000). Odměna advokáta ustanoveného opatrovníkem právnické osoby, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 29 odst. 2 o. s. ř.), se proto určuje sazbou mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty dle § 8 a násl. AT.

10. Soud prvního stupně nesprávně v napadeném usnesení uvedl, že o výši odměny rozhodl mimo jiné dle ust. § 9 odst. 5 AT, ačkoliv v této věci byl opatrovník účastnici ustanoven dle ust. § 29 odst. 2 o. s. ř. a nikoliv dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. Ostatně, i kdyby byl opatrovník ustanoven dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř., nepovažovala by se za tarifní hodnotu v této věci částka 1 000 Kč dle ust. § 9 odst. 5 AT, neboť Ústavní soud nálezem ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“ s účinností od 20. listopadu 2019 jako neústavní zrušil (s argumentací v něm blíže uvedenou), a dodal (odst. 46 nálezu), že “ačkoliv Ústavní soud nemohl podrobit přezkumu celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je zřejmé, že jeho výtky přesahují jím nyní zrušenou část hypotézy tohoto ustanovení. Shledají-li proto obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“ jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat“.

11. Z vyložených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně při určení výše odměny opatrovníka v této věci správně vyšel z částky 50 000 Kč, která se považuje za tarifní hodnotu této věci dle § 9 odst. 4 písm. c) AT, z toho sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč dle § 7 bod 5 AT, snížená o 20% dle § 12a odst. 1 AT tj. 2 480 Kč. Protože opatrovník učinil v řízení tři úkony právní služby dle § 11 AT (příprava a převzetí zastoupení, prostudování spisu a písemné podání ve věci samé ze dne 25. 8. 2020) náleží mu odměna ve výši 7 440 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Soud prvního stupně proto správně určil výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů částkou 8 340 Kč.

12. Odvolací soud dále přezkoumal odvoláním napadený výrok IV. usnesení, a to pouze z důvodů, které se týkají toho, co v něm soud prvního stupně řešil (§212 odst. 6 o. s. ř.).

13. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

14. „V řízení, které bylo zastaveno, hradí státu náklady řízení ten z účastníků, kterému byla podle § 146 odst. 2 uložena povinnost nahradit náklady druhému účastníkovi (druhé straně). Bylo-li o náhradě nákladů mezi účastníky rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. c), hradí oba účastníci (obě strany) náklady státu rovným dílem.” (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1600 s. Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 996 – 1001).

15. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

16. Podle ust. § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

17. Ze spisu plyne, že usnesení soudu prvního stupně bylo účastnicím doručeno dne 3. 11. 2020 do datových schránek jejich zástupců a výrok I., kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení, nebyl odvoláním napaden. Je tedy zcela zjevné, že usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. nabylo právní moci dne 19. 11. 2020 (§ 159 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř.). Věc byla odvolacímu soudu předložena až poté, a to dne 21. 1. 2021.

18. Odvolací soud shledal, že usnesení soudu prvního stupně, jímž se řízení u něj končí, postrádá jeho rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., nebo s ust. § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

19. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, když uložil navrhovatelce povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení státu ve výši 8 340 Kč, neboť k tomu nebyly splněny zákonné podmínky dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Předně má stát právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkům podle výsledku řízení, čímž se rozumí úspěch účastníků ve věci, o čemž ale soudem prvního stupně nebylo dle § 151 o. s. ř. v usnesení, kterým se u něj řízení končí, rozhodnuto, a nadto má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, což se v této věci nestalo.

20. A i když ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. umožňuje soudu z úřední povinnosti vydat doplňující rozhodnutí o nákladech řízení k rozhodnutí, jímž se řízení u něj končí, tak k takovému postupu již soud prvního stupně není ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení oprávněn, neboť řízení u soudu prvního stupně o věci samé bylo skončeno dnem 19. 11. 2020, kdy výrok I. nabyl právní moci. Lze jenom dodat, že zde proto také nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu dle § 222 odst. 2 o. s. ř., tj. k tomu, aby odvolací soud, dříve než o věci rozhodne, nařídil soudu prvního stupně vydání doplňujícího usnesení dle § 166 o. s. ř.

21. Protože výše uvedené pochybení soudu prvního stupně, již v řízení napravit nelze, dospěl odvolací soud k závěru, že ani ke dni vydání tohoto rozhodnutí nejsou splněny zákonné podmínky pro uložení povinnosti navrhovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

22. Odvolací soud, ze všech shora popsaných důvodů, napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a ve výroku IV. je dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku ad I. písm. b) výše.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch obou účastnic v odvolacím řízení byl stejný.