o zaplacení 50 000 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalovaného do rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2022, č. j. 13 Cm 781/2015-607,

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 50 000 EUR jdoucí od 24. 2. 2014 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 435 956 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.

2. V dané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně předchozím rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 13 Cm 781/2015-455 vyhověl žalobě v plném rozsahu. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 5. 2021, č. j. 7 Cmo 124/2019-515, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závěrem, že žalovaný uplatnil na svou obranu několikeré započtení, a to za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pohledávky, které byly předmětem započtením byly pohledávky, které společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“) za žalobcem vznikly před 1. 1. 2014. Protože k tvrzenému porušení povinnosti jednatele (jednotlivé pohledávky namítané k započtení) vznikly před 1. 1. 2014, pak soud prvního stupně na pohledávky žalované správně aplikoval právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, avšak způsobilost pohledávek k započtení posuzoval nesprávně podle ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Způsobilost pohledávek k započtení z nároku na náhradu škody vzniklých do 31. 12. 2013, k jejichž započtení a postoupení došlo po tomto datu se řídí dosavadní právní úpravou. Zároveň pak Vrchní soud vyjádřil, že je zapotřebí zhodnotit skutková zjištění ohledně předmětných započtení.

3. V navazujícím řízení vyšel soud prvního stupně na základě provedených důkazů z toho, že

- Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 27. 5. 1994, jejími zakládajícími společníky byli žalobce s obchodním podílem 22,22 %, [Anonymizováno] s obchodním podílem 11,11 % a žalovaný s obchodním podílem 66,67 %. Žalobce byl jednatelem společnosti od 15. 6. 1995 do 29. 1. 2014; dle § 8 odst. 3 společenské smlouvy společník může převést svůj obchodní podíl smlouvou na jiného společníka či třetí osobu se souhlasem valné hromady; dle § 6 odst. 2 společenské smlouvy je každý jednatel je zásadně oprávněn činit jménem společnosti všechny přípustné právní úkony. Pro všechny záležitosti, které přesahují obvyklý provoz podniku, je ale nutný předchozí souhlas valné hromady. Záležitostmi, které přesahují obvyklý provoz podniku, a pro které jednatel Společnosti potřebuje předchozí souhlas valné hromady podle § 6 odst. 2 společenské smlouvy, jsou dohody s blízkými příslušníky společníků a jednatelů nebo se společnostmi, na kterých se společníci, jednatelé nebo jejich příslušníci účastní nikoli jen nepodstatně; dne 3. 2. 2014 uzavřel žalobce a žalovaný smlouvu o převodu obchodního podílu (dále jen „smlouva o převodu obchodního podílu“), kterou žalobce převedl na žalovaného svůj obchodní podíl o velikosti 22,22 % ve Společnosti za kupní cenu 50 000 EUR, splatnou do 20 dnů od podpisu smlouvy, tj. do 23. 2. 2014; valná hromada udělila dne 3. 2. 2014 souhlas k tomuto převodu;

- Žalovaný kupní cenu neuhradil; žalobce proto vyzval dopisem č. j. 28/2015 – SM(JT) žalovaného k úhradě částky 50 000 EUR; v dohodě o ukončení a předání jednatelské funkce uzavřené Společností a žalobcem, Společnost prohlásila, že neexistují vůči žalobci žádné další nevypořádané nároky ani pohledávky, s výjimkou nároků z úmyslného či hrubě nedbalého jednání žalobce v rozporu se zájmy společnosti. Dle jejího bodu 7 jsou veškerá vzájemná práva a povinnosti vypořádány a strany se zavázaly neuplatňovat vůči sobě žádné nároky. Za Společnost smlouvu podepsal jednatel [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl jednatelem od 29. 1. 2014 dne 3. 2. 2014;

- dopisem ze 14. 9. 2015 započetl žalovaný pohledávku ve výši 45 283,27 EUR a z pohledávky ve výši 6 028 EUR částku 4 716,73 EUR oproti pohledávce žalobce ve výši 50 000 EUR z titulu neuhrazené kupní ceny za převod obchodního podílu. Pohledávka ve výši 45 283,27 EUR představuje škodu, kterou měl žalobce způsobit tím, že v době od 1. 11. 2010 do prosince 2013 uzavřel kupní smlouvu s manželkou [Anonymizováno] podnikající pod jménem [Anonymizováno], na základě které ona prodávala produkty švýcarské firmy [Anonymizováno] za cenu o 30,77 % vyšší, než za jakou je Společnost odebírala do října 2010 od [Anonymizováno] napřímo a než cena, za níž ji paní [Anonymizováno] sama nabyla. Škoda tak představuje marži při přeprodeji výrobků paní [Anonymizováno]. Součástí zápočtu ze 14. 9. 2015 byla dále částka 4 716,73 EUR, což je část pohledávky ve výši 6 028 EUR, kterou žalovaný získal od Společnosti, když pohledávka 6 028 EUR představovala škodu vzniklou vyplacením finančních částek v důsledku rozhodnutí Pracovního soudu v [Anonymizováno] a Soudního dvora v [Anonymizováno] ze dne 28. 8. 2012 a ze dne 22. 2. 2013, z nichž plyne, že [Anonymizováno] protiprávně rozvázala pracovní poměr se zaměstnankyní [Anonymizováno], které bylo přiznáno odškodné, které bylo této zaměstnankyni vyplaceno. Z textu rozhodnutí obou soudů však nevyplývá, že by zde jakkoliv figurovala osoba žalobce ve smyslu protiprávního rozvázání pracovního poměru;

- dopisem ze 3. 12. 2015 započetl žalovaný část pohledávky ve výši 5 197,11 EUR, tedy částku 4 996,73 EUR spolu se zbývající částí pohledávky ve výši 6 028 EUR, tedy ve výši 1 011,27 EUR proti pohledávce 6 308 EUR, což je nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 EUR za dobu od 24. 2. 2014 do 18. 9. 2015. Pohledávka ve výši 5 197,11 EUR, z níž bylo pro zápočet použito 4 996,73 EUR představovala škodu způsobenou Společnosti tím, že v době od listopadu 2013 do prosince 2013 došlo k prodeji zboží společnosti [Anonymizováno], kdy vyúčtované faktury za dodávky tato společnost [Anonymizováno] neuhradila a žalobce dle žalovaného jako jednatel si měl být vědom toho, že tato společnost neuhradí tyto faktury. Částky na fakturách žalovaný přepočetl na částku 5 197,11 EUR;

- zápočtem učiněným při jednání před soudem prvního stupně dne 27. 3. 2018 započetl žalovaný jednostranně pohledávky vůči pohledávce žalobce z titulu neuhrazené ceny za převod obchodního podílu, a to ve výši, v jaké pohledávka žalobce nezanikla zápočtem ze 14. 9. 2015 a ze dne 3. 12. 2015. Pohledávky představovaly nezaplacené faktury za odběr zboží společností [Anonymizováno], celkem v objemu 34 520,48 EUR za dobu od srpna do prosince 2013 a za stejnou dobu od společnosti [Anonymizováno] ve výši 22 900,29 EUR. Žalobce v rozporu s povinností péče řádného hospodáře dodával těmto firmám zboží za Společnost a musel vědět jako jednatel obou společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno], že tyto společnosti jsou dlouhodobě ve ztrátě a faktury neuhradí;

- k jednotlivým zápočtům se pak váží jednotlivá oznámení o postoupení pohledávek ze Společnosti na žalovaného ze dne 10. 8. 2015, ze dne 19. 11. 2015 a ze dne 19. 7. 2017.

Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2015 Společnost oznamuje žalobci, že postoupila svou pohledávku ve výši 45 283,27 EUR žalovanému. Jedná se o náhradu škody vzniklé odběrem produktů od [Anonymizováno] – firma [Anonymizováno], manželky žalobce, za ceny o 30,77 % vyšší než za jaké Společnost odebírala tyto produkty napřímo od [Anonymizováno]. Vyrozuměním o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2015 vyrozuměla Společnost žalobce, že došlo k postoupení pohledávky Společnosti, resp. společnosti [Anonymizováno], za žalobcem na náhradu škody ve výši 6 028 EUR na žalovaného, která představuje škodu způsobenou tím, že Společnost dle rozsudku maďarského soudu odškodnila pracovnici [Anonymizováno], s níž byl protiprávně ukončen pracovní poměr, za což je odpovědný žalobce jako jednatel [Anonymizováno]. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2015 Společnost vyrozuměla žalobce o postoupení pohledávky Společnosti ve výši 5 197,11 EUR na žalovaného, když tato částka představuje škodu způsobenou žalobcem jako jednatelem společnosti s tím, že dodával společnosti [Anonymizováno] zboží, které tento odběratel nezaplatil, dlouhodobě se nachází ve ztrátě. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2017 Společnost oznamuje žalobci, že postoupila svou pohledávku za žalobcem z titulu náhrady škody ve výši 34 438,48 EUR, kdy tato škoda vznikla v období srpen 2013 až prosinec 2013, kdy žalobce jako jednatel společnosti dodal zboží společnosti [Anonymizováno] a dále v době rovněž od srpna 2013 do prosince 2013 dodal za Společnost zboží firmě [Anonymizováno] ve výši 25 726,52 EUR, když se v obou případech jedná o neuhrazené kupní ceny za dodané zboží, přičemž žalovaný vytýká žalobci, že jako jednatel jak společnosti [Anonymizováno], tak společnosti [Anonymizováno] věděl a musel vědět, že společnost [Anonymizováno] neuhradí kupní cenu za dodané zboží, neboť se obě společnosti nacházely ve ztrátě dlouhodobě.

Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 31. 1. 2015 Společnost oznamuje žalobci, že část pohledávky za žalobcem v celkové výši 292 518,79 EUR ve výši 50 000 EUR postupuje žalovanému. Dopisem z téhož data 31. 1. 2015 započítává žalovaný svou takto získanou pohledávku 50 000 EUR vůči pohledávce žalobce z titulu nároku na zaplacení kupní ceny za převod obchodního podílu.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně právně uzavřel, že:

- žalovaný nezaplatil žalobci kupní cenu ve výši 50 000 EUR dle platné smlouvy o převodu obchodního podílu, splatnost této ceny nastala 23. 2. 2014 a od 24. 2. 2014 se tak žalovaný ocitl v prodlení; dne 3. 2. 2014 uzavřel žalobce a společnost [právnická osoba]. dohodu o ukončení a předání jednatelské funkce, v němž Společnost výslovně prohlásila, že neexistují žádné její dosud nevypořádané nároky vůči žalobci, nemá vůči němu žádné nároky ani pohledávky (výjimkou jsou nároky z úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání žalobce v rozporu se zájmy společnosti) a zároveň obě strany prohlásily, že touto dohodou jsou veškerá jejich vzájemná práva a povinnosti zcela vypořádány a zavázaly se neuplatňovat vůči sobě žádné nároky.

- K zápočtům žalovaného soud prvního stupně konstatoval, že započítávané pohledávky ani v době postoupení pohledávek neexistovaly. Tomu odpovídá i text dohody uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalobcem ze dne 3. 2. 2014, tedy ve stejný den, jako byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu. V této dohodě se vzájemně obě strany ujistily a výslovně Společnost prohlásila, že žádné nároky vůči osobě žalobce nemá, že neexistují žádné nevypořádané nároky vůči žalobci. Pokud následně počínaje srpnem 2015 konkretizuje jednotlivé pohledávky představující výši škody, kterou měl žalobce údajně způsobit, tedy více než po roce od uzavření dohody, jedná se účelové zápočty směřující k tomu, aby žalovaný nemusel kupní cenu dle smlouvy o převodu obchodního podílu uhradit.

- K zápočtu ze 14. 9. 2015 k pohledávce ve výši 45 283,27 EUR představující marži při přeprodeji výrobků paní [Anonymizováno] soud prvního stupně konstatoval, že protože žalobce jednající za Společnost obchodoval v době od října 2010 do prosince 2013 se svou manželkou [Anonymizováno] podnikající pod firmou [Anonymizováno] bez souhlasu valné hromady, jak vyžaduje § 6 odst. 2 společenské smlouvy, došlo ze strany žalobce k porušení povinnosti vyplývající ze společenské smlouvy. Soud prvního stupně však nepovažuje za prokázanou výši škody, kdy propočty žalovaného k prokázání navýšení ceny při obchodování mezi Společností a firmou [Anonymizováno] o 30,77 % v neprospěch Společnosti oproti cenám, za které by bylo možno odebírat Společností zboží od [Anonymizováno] napřímo, vyvrací žalobce vznik škody svými propočty, kdy z vybraných faktur přepočítává položky výrobků účtovaných firmou [Anonymizováno] Společnosti s cenami dle Ceníku [Anonymizováno] a dospívá k závěru, že ceny účtované firmou [Anonymizováno] odpovídají ceníku [Anonymizováno]. Tento závěr vyplývá i z e-mailové korespondence pana [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno], reprezentantů firmy [Anonymizováno], podle které je od 1. 4. 2010 platný Ceník [Anonymizováno], od něhož se [Anonymizováno] neodchýlil. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že Společnosti žádná škoda nevznikla.

U pohledávky ve výši 6 028 EUR (z níž k zápočtu ze dne 14. 9. 2015 použil žalovaný částku 4 716,73 EUR, zbývající částka 1 311,27 EUR je pak použita v zápočtu ze 3.12.2015), soud prvního stupně konstatoval, že v důsledku protiprávního rozvázání pracovního poměru Společnost sice zaplatila odškodné pracovnici [Anonymizováno] na základě rozhodnutí maďarských soudů, ale z rozsudků maďarských soudů nebylo zjištěno, že to byl právě žalobce, kdo by se zaměstnankyní rozvázal pracovní poměr. Proto soud prvního stupně uzavřel, že není prokázáno, že by v této souvislosti žalobce jakkoliv porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a že by tak způsobil uvedenou škodu.

- Ke škodě, která je obsahem zápočtu ze 3. 12. 2015 ve výši 5 197,11 EUR, která měla vzniknout tím, že žalobce obchodoval – dodával zboží společnosti [Anonymizováno] v době od listopadu do prosince 2013, přičemž tato společnost byla ve ztrátě a žalobce měl vědět, že tato společnost nezaplatí za dodané zboží, soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by vznik škody nezaplacením dodaného zboží jakkoliv zavinil žalobce jako jednatel společnosti. Nelze usuzovat na základě účetních závěrek, z nichž plyne ztrátové hospodaření, že odběratel z tohoto důvodu nezaplatí v jednotlivých případech dodávku zboží. Tedy ani ve vztahu k této škodě nebylo prokázáno, že by žalobce porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, a že by tak způsobil vznik této škody.

- Stejně tak je tomu i v případě zápočtu ze dne 27. 3. 2018, jehož obsahem jsou obdobné pohledávky z obchodování se společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v období srpen 2013 až prosinec 2013, kdy rovněž s ohledem na ztrátové hospodaření obou společností nelze uzavřít, že žalobce způsobil škodu dodáním těmto společnostem, protože ztrátové hospodaření neznamená, že už z tohoto lze usuzovat na neochotu zaplatit každou jednotlivou fakturu ze strany odběratele. Navíc zápočet ze dne 27. 3. 2018 považuje soud prvního stupně za právní úkon neurčitý dle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť v textu zápočtu není přesně uvedeno, jaká výše pohledávky je započítávána proti pohledávce žalobce, a navíc je tento zápočet koncipován jako podmíněný „...pro případ, že nezanikla pohledávka žalobce zápočty dřívějšími ...“

5. Soud prvního stupně uzavřel, že nebyl splněn základní předpoklad pro úspěšné započtení pohledávek, a to existence všech pohledávek namítaných k započtení. Pakliže není prokázána existentnost všech pohledávek namítaných k započtení, nemůže být platné ani započtení samotné, neboť není splněn jeden ze základních předpokladů úspěšného započtení pohledávek ve smyslu § 580 obč. zák. Započtení je proto neplatné.

6. Proto je nepodstatná, dle názoru soudu prvního stupně námitka promlčení vznesená žalobcem, kdy ve vztahu k započtení ze dne 27. 3. 2018, jehož obsahem jsou pohledávky, které měly vzniknout jako škoda v období srpen až prosinec 2013, jsou pohledávky namítané k započtení promlčené.

7. Ze všech uvedených důvodů shledal soud prvního stupně obranu žalovaného jako nedůvodnou, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci přísluší kromě úhrady kupní ceny ze smlouvy o převodu obchodního podílu též zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 EUR od 24. 2. 2014, který odpovídá výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., tj. 8,05 % ročně. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

8. Proti předmětnému rozsudku podal žalovaný odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, žalobu zamítne. Odvolatel namítá, že Společnosti byla způsobena činností žalobce rozsáhlá škoda. Cena Společnosti dodaných produktů od manželky žalobce byla minimálně o 30,77% vyšší než cena, za kterou Společnost do října 2010 odebírala tytéž výrobky od společnosti [Anonymizováno] napřímo a než cena, za kterou je nabyla sama manželka žalobce. Soud prvního stupně se dopustil logického nesmyslu, když na základě tvrzení žalobce došel k závěru, že tvrzení žalovaného je popřeno. Soud prvního stupně vůbec nevysvětluje, co má neodůvodněný celkový rozdíl – marže manželky žalobce – představovat, když dle soudu prvního stupně není škodou na straně Společnosti. Převedení smluvního vztahu na manželku žalobce nemělo žádný jiný význam než obohacení manželky žalobce. Tato skutečnost jednoznačně vyplynula z provedeného dokazování. Soud prvního stupně rezignoval na zkoumání způsobené škody a její výše a uzavřel, že izolované výpočty u několika málo položek znamenají, že škoda vůbec nevznikla. Pokud soud prvního stupně výši škody nepovažoval za řádně prokázanou, měl žalobce vyzvat k doplnění tvrzení, případně nechat otázku posoudit znalecky. Pro dovození odpovědnosti žalobce za protiprávní výpověď [Anonymizováno] není rozhodné, zda fyzicky v daném případě jednal žalobce nebo jiná osoba za společnost [Anonymizováno]. Vadné rozvázání pracovního poměru je přičitatelné žalobci jakožto jednateli. Protiprávním jednáním žalobce v daném případě bylo jednání omisivní. I když žalobce výpověď zaměstnankyně neprováděl, měl o ní vědět. Žalobce dodával k újmě Společnosti zboží do společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno], za které nikdy nedostala Společnost zaplaceno. Dodávání zboží insolventním společnostem není z hlediska povinnosti péče řádného hospodáře v pořádku. Soud prvního stupně nesprávně posoudil, kdo má důkazní břemeno ohledně prokázání porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Toto břemeno má žalobce a nikoliv žalovaný, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně. Žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že v daných případech jednal s péčí řádného hospodáře a že neporušoval své povinnosti při výkonu funkce jednatele. Konečně namítl, že žalovaný nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby doplnil rozhodující okolnosti a předložil k nim důkazy podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

9. Žalobce s podaným odvoláním nesouhlasil, navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Poukázal na trestní oznámení Společnosti, které cílilo na údajnou škodu způsobenou žalobcem Společnosti, tedy ve formě porušení povinnosti při správě cizího majetku (právě způsobením škody z pozice jednatele společnosti) a které bylo velmi důkladně prověřováno orgány činnými v trestním řízení a bylo policejním orgánem odloženo, přičemž toto rozhodnutí ke stížnosti Společnosti potvrdil i dozorující státní zástupce. Žalobce také poukázal na skutečnost, že mezi Společností a žalobcem došlo k uzavření dohody o ukončení a předání jednatelské funkce ze dne 3.2.2014, tedy uzavřené současně s převodní smlouvou k obchodnímu podílu, kde smluvní strany (tedy žalobce a Společnost) v odstavci 7 prohlásily, že uzavřením dohody jsou veškerá jejich vzájemná práva a povinnosti zcela vypořádány a zavázaly se vůči sobě neuplatňovat žádné nároky, přičemž výslovně v odstavci 5. předmětné dohody Společnost prohlásila, že neexistují žádné nevypořádané nároky Společnosti vůči žalobci a vzdala se i v budoucnu vzniknuvších nároků (vyjma úmyslného či hrubě nedbalého jednání). Žalobce připomněl, že Policie ČR odložila věc s tím, že nedošlo žalobcem ke spáchání žádného trestného činu, přičemž tato velmi důkladně prověřila trestní oznámení Společnosti, tedy ani k porušení povinnosti při správě cizího majetku, ať již úmyslného dle § 220 trestního zákoníku, tak logicky také nedbalostního dle § 221 trestního zákoníku, nedošlo, a tedy nebyla naplněna výjimka z neuplatňování nároků mezi stranami. Všechny tři žalovaným tvrzené zápočty (ze dne 14. 9. 2015, ze dne 3. 12. 2015 a ze dne 27. 3. 2018) jsou absolutně neplatné pro svoji neurčitost, tedy právně neexistují a obrana žalovaného proti fakticky nespornému nároku žalobce není relevantní, přičemž argumentace žalovaného v odvolání na této skutečnosti nemůže ničeho změnit.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a odvolání shledal nedůvodným.

11. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních předpisů.

13. Podle § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

14. Dle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

15. Podle § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.

16. Podle § 135 odst. 2 obch. zák. ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a se použijí obdobně.

17. Podle § 757 obch. zák. pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.

18. Podle § 373 obch. zák., kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučující odpovědnost.

19. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu prvního stupně v těchto částech zcela odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011), podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

20. Odvolací soud zopakoval dokazování dohodou o ukončení a předání jednatelské funkce uzavřené dne 3. 2. 2014 mezi žalobcem a společností [právnická osoba]., v němž Společnost výslovně prohlásila, že neexistují žádné její dosud nevypořádané nároky vůči žalobci, že nemá vůči němu žádné nároky ani pohledávky (výjimkou jsou nároky z úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání žalobce v rozporu se zájmy společnosti) a zároveň obě strany prohlásily, že touto dohodou jsou veškerá jejich vzájemná práva a povinnosti zcela vypořádány a zavázaly se neuplatňovat vůči sobě žádné nároky. Tato dohoda byla podepsána jednak Společností, jednak žalobcem a jednak žalovaným a dalším společníkem [Anonymizováno]. Dále odvolací soud doplnil dokazování usnesením PČR ze dne 14. 2. 2020 č. j. KRPC – 148421-99/TČ-20180206811, jímž došlo k odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit žalobce tím, že jako jednatele Společnosti mohl porušit uloženou, smluvně převzatou povinnost opatrovat, spravovat cizí majetek, neboť rozhodl, že Společnost bude zboží dodávané společností [Anonymizováno], [adresa], odebírat přes osobu jeho manželky – [Anonymizováno] a ne přímo od společnosti [Anonymizováno], [adresa], čímž mohl na zisku Společnosti způsobit škodu nikoliv malou, v němž orgán činný v trestním řízení dospěl k závěru, že žalobce nemohl vědět, jak se vyvine situace na polském a maďarském trhu a jaká bude poptávka po nabízeném sortimentu. Proniknout na obchodní trh s novým sortimentem, pod novou značkou je velice složité a volí se k tomu různé zvolené taktiky, čímž mohou být i úhrady faktur po splatnosti, jak se již v minulosti stalo. Z uvedených důvodů nemůže být jednání [Anonymizováno] považováno za úmyslné jednání s cílem poškození Společnosti. Doložené faktury od OSVČ [Anonymizováno] potvrzují, že sortiment společnosti [Anonymizováno] přes [Anonymizováno] byl v globálu zakoupen levněji, než kdyby musela Společnost od společnosti [Anonymizováno] zboží zakoupit za ceny uvedené v ceníku společnosti [Anonymizováno] z roku 2010. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že jednání žalobce nemělo za následek ztrátu v celkovém rozpočtu Společnosti, nemohlo dojít ze strany žalobce k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 4. 2020.

21. Odvolací soud pro úplnost rekapituluje, že

- žalovaný nezaplatil žalobci kupní cenu ve výši 50 000 EUR za převod obchodního podílu ve Společnosti dle smlouvy o převodu obchodního podílu, kdy splatnost ceny nastala dne 23. 2. 2014. Od 24. 2. 2014 se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou kupní ceny.

- Žalovaný uplatnil jako svoji obranu proti nároku žalobce několikeré započtení pohledávek proti pohledávce žalobce, které na něj byly postoupeny Společností. Započtení žalovaný učinil za účinnosti o. z. Pohledávky, které byly předmětem započtení, byly pohledávky Společnosti za žalobcem jako jejím jednatelem na náhradu škody, která měla vniknout společnosti porušením povinností jejího jednatele jednat s péčí řádného hospodáře, a to před 1. 1. 2014. Protože k porušení povinnosti jednatele došlo rovněž před 1. 1. 2014, soud prvního stupně správně na pohledávky žalovaného aplikoval právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, která se podává z ustanovení § 4079 odst. 1 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 179/2018).

22. Jak, již vyložil odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, to, která právní úprava je rozhodná pro posouzení způsobilosti pohledávek k započtení řešil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016 (uveřejněný pod č. 77/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V něm vyložil ustanovení § 3028 odst. 3 věta třetí o. z., tak, že je třeba vzít na zřetel, že určujícím vodítkem při výkladu přechodných ustanovení je princip právní jistoty a ochrany důvěry v právo (z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. III ÚS 611/01, uveřejněný pod č. 75/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Kompenzabilita je jednou z podstatných vlastností, které charakterizují pohledávku, a dodatečná, smluvními stranami nepředvídatelná změna předpokladů započitatelnosti smluvených pohledávek by byla zjevně neproporcionálním zásahem do legitimní důvěry smluvních stran ve stabilitu právního řádu (odst. 27 rozsudku) a učinil závěr, že: „ Pro způsobilost pohledávek ze smluv k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený závazkový poměr, z něhož pohledávka vznikla.“ Tento závěr aplikoval Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, kdy z jeho odůvodnění mimo jiné plyne, že „fakt, že v citovaném judikátu byla řešena problematika závazků smluvních, zatímco pohledávky namítané k započtení žalovaným mají původ v právní skutečnosti mimosmluvní, nezakládá podle dovolacího soudu relevantní odlišnost, jež by činila právě uvedený závěr v řešené věci neaplikovatelným“. Ze závěru, že pro způsobilost pohledávek k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z., rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový právní poměr, z něhož pohledávka vznikla, pak vychází i další judikatura Nejvyššího soudu, která řeší závazky z deliktů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1908/2018).

23. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že způsobilost pohledávek k započtení z nároku na náhradu škody vzniklých do 31. 12. 2013, k jejichž postoupení a započtení došlo po tomto datu, se dle ustanovení § 4079 odst. 1 o. z. ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 3 věta první o. z., řídí dosavadní právní úpravou.

24. Vzhledem k tomu, že s ohledem na osobu žalovaného je v dané věci dán přeshraniční prvek, odvolací soud zkoumal, jaké je rozhodné právo pro vztah mezi žalovaným jako postupníkem a žalobcem jako dlužníkem. V souladu s čl. 14 odst. 2 nařízení Řím I. se vztah mezi postupníkem a dlužníkem řídí právem rozhodným pro postoupenou pohledávku (srovnej. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 23 Cdo 427/2017). Proto je nutné na pohledávky žalovaného uplatňované k započtení nahlížet z pohledu práva českého.

25. Započtení bylo upraveno před 1. 1. 2014 ve shora citovaném ustanovení § 580 obč. zák., toto ustanovení platilo i pro obchodní závazkové vztahy s tím, že speciální úpravu obsahoval obchodní zákoník, v ustanovení § 358-364 obch. zák. Předpokladem započtení je 1) vzájemnost pohledávek, 2) stejný druh plnění, 3) způsobilost k započtení, 4) právní úkon směřující k započtení.

26. Započtení působí zpětně, proto pohledávky mohou zaniknout jenom v té výši, ve které existovaly v okamžiku, ke kterému k započtení působí. Základním předpokladem pro úspěšné započtení je však především existence pohledávek namítaných k započtení. V zápočtech uplatňovaných žalovaným jsou konkretizovány pohledávky z titulu náhrady škody způsobené žalobcem tím, že měl porušit svoji povinnost jednatele jednat s péčí řádného hospodáře. Tyto pohledávky měly vzniknout Společnosti, resp. jejím dceřiným společnostem v Maďarsku a Polsku a měly být postoupeny na žalovaného, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2015 a ze dne 3. 12. 2015.

27. V dohodě o ukončení a předání jednatelské funkce uzavřené mezi žalobcem a Společností ze dne 3. 2. 2014 Společnost výslovně prohlásila, že neexistují žádné její dosud nevypořádané nároky vůči žalobci, nemá vůči němu žádné nároky ani pohledávky (výjimkou jsou nároky z úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání žalobce v rozporu se zájmy společnosti) a zároveň obě strany prohlásily, že touto dohodou jsou veškerá jejich vzájemná práva a povinnosti zcela vypořádány a zavázaly se neuplatňovat vůči sobě žádné nároky. Odvolací soud vychází z výkladu § 53 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ podaného VS v Praze v rozsudku ze dne 11. 8. 2022, č. j. 6Cmo 264/2021 – 271, s nímž se ztotožňuje. Citované ustanovení zakazuje vzdání se práva na náhradu škody předem, tj. před tím, než škoda společnosti vznikne, avšak nevylučuje takové vzdání se práva později za předpokladu, že k němu dojde dohodou schválenou kvalifikovanou většinou všech společníků. V poměrech projednávané věci to znamená, že byla-li dohoda podepsána jak Společností, žalobcem, žalovaným i dalším společníkem [Anonymizováno] (tj. všemi jejími společníky), pak lze mít dohodu o ukončení a předání jednatelské funkce ze dne 3. 2. 2014 za platnou a účinnou. Proto se pro účely platnosti zápočtů žalovaného odvolací soud zabýval pouze tím, zda došlo ke vzniku nároku z porušení povinnosti péče řádného hospodáře v důsledku úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání žalobce v rozporu se zájmy společnosti.

28. Se soudem prvního stupně se lze bezpochyby ztotožnit v tom, že zákonné znaky odpovědnosti za škodu vzniklou společnosti jejím jednatelem dle ustanovení § 135 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. (s ohledem na časové zařazení skutku do období let 2011 - 2013) tvoří: a) vznik škody na straně žalobce b) jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře, c) příčinná souvislost mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody, c) absence okolností vylučujících odpovědnost, když částí teorie i praxe je otázka péče řádného hospodáře podřazována spíše pod oblast porušení smluvní povinnosti nežli zákonné. Procesně odpovědný za tvrzení a prokázání odpovědnostních předpokladů ad a) až ad c) je v řízení žalovaný, který uplatňuje své pohledávky proti pohledávce žalobce k započtení.

29. Zároveň se v tomto případě nejedná o odpovědnost za výsledek, a proto je nutno zohledňovat situaci tak, jak se jevila statutárnímu orgánu v době rozhodování. Bylo na žalovaném, aby předpoklady odpovědnosti za škodu spočívající ve vzniku škody, včetně její výše a příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalobce jako jednatele Společnosti prokázal, a v případě unesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalovaným, pak bylo na žalobci, aby tvrdil a prokazoval konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že v jednotlivých případech jednal s péčí řádného hospodáře. Skutečnost, že bylo jednáno s péčí řádného hospodáře, tedy neexistenci odpovědnostního předpokladu ad b), prokazuje v řízení naopak žalobce (§ 194 odst. 5 obch. zák.). K otázce přenosu důkazního břemene v uvedených typových sporech je možné ve shodě se soudem prvního stupně odkázat na recentní závěry rozhodovací praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013).

30. Jednání s péčí řádného hospodáře představuje střední standard péče bez ohledu na zvláštní vlastnosti a schopnosti konkrétní osoby. Postup s péčí řádného hospodáře u odpovědné osoby nepředpokládá, aby byl vybaven všemi odbornými znalostmi, které souvisejí s funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku. Péče řádného hospodáře navíc zahrnuje i povinnost odpovědné osoby rozpoznat, že je nutná odborná pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu a zajistit takovou pomoc. Odpovědnost statutárního orgánu dle ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. přitom zahrnuje pouze odpovědnost za řádný výkon funkce, nikoliv též za výsledek činnosti [za mnohá rozhodnutí NS srov. např. rozsudek ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod č. 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 131/2017“), rozsudek ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 a usnesení ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3860/2015]. Pro posouzení standardu péče řádného hospodáře je přitom rozhodující doba žalobou vymezeného skutku, tedy v posuzovaném případě období let 2011 – 2013.

31. Škoda (jako kategorie soukromého práva) se chápe jako újma, která nastala (která se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Hradí se i ušlý zisk, jež je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem; spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (R 55/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Zákonná úprava odpovědnosti člena statutárního orgánu za škodu tak vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, která zdůrazňuje, že odpovědnost statutárního orgánu není odpovědností za výsledek, ale za řádný výkon funkce, tj. za jednání založené na potřebných znalostech a informacích, na rozumném využití dostupných informačních zdrojů a zvážení (na jejich základě) rozpoznatelných rizik svého rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, nebo již výše uvedené R 131/2017). Tato judikatura odpovídá též rozhodnutím evropských soudů, jimiž se nepochybně inspirovala. Např. rozhodnutí Spolkového soudního dvora, který v rozhodnutí ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. II ZR 175/95, ve věci [Anonymizováno] proti [Anonymizováno] dovodil, že statutárnímu orgánu je třeba při zařizování záležitostí týkajících se podniku „přiznat široký prostor pro diskreci, bez něhož není myslitelná žádná podnikatelská činnost. Do tohoto prostoru spadá vedle vědomého vstupování do obchodních rizika zásadně také nebezpečí chybných úsudků a odhadů, kterému je vystaven každý vedoucí podniku, byť by jednal sebeodpovědněji.“ Chybějící cit pro úspěšné vedení podniku není podle Spolkového soudního dvora důvodem pro vznik odpovědnosti za škodu, ale důvodem pro rozhodnutí společníků o výměně statutárního orgánu, který v obchodních vztazích třeba nemá „šťastnou ruku“. Odvolací soud má za to, že shora uvedený výklad k odpovědnosti statutárního orgánu poměrně přesně vystihuje podstatu nároků uplatňovaných žalovaným k započtení.

33. V kontextu výše uvedené interpretace pojmu „jednání s péčí řádného hospodáře“ se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání v rozporu s povinností péče řádného hospodáře a že by v důsledku toho Společnosti vznikla škoda uplatňovaná žalovaným k započtení proti nároku žalobce.

34. Pokud jde konkrétně o škodu představující marži při přeprodeji výrobků manželkou žalobce [Anonymizováno], žalobce sice porušil svoji povinnost vyplývající ze společenské smlouvy Společnosti, neboť si ke změně dodavatele neopatřil souhlas valné hromady, nicméně neporušil povinnost péče řádného hospodáře, neboť ke vzniku škody na straně Společnosti nedošlo. Žalobce prokázal, že v rozporu s povinností péče řádného hospodáře nejednal, neboť po převedení obchodního vztahu na [Anonymizováno] Společnost jako odběratel stále výrazně výhodněji, než dle katalogových cen nakupovala za výhodné ceny (v režimu „Vietnam“ a splňující jako odběr balení po 100 ks, tak roční množstevní limit 100 tis. CHF, který by Společnost [právnická osoba]. zdaleka nesplňovala). Tomu závěru odpovídá i závěr Policie ČR, ke kterému dospěl v rámci vyšetřování podezření z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku ze strany žalobce v usnesení ze dne 14. 2. 2020 č. j. KRPC – 148421-99/TČ-20180206811, v němž konstatoval, že sortiment společnosti [Anonymizováno] byl přes [Anonymizováno] v globálu zakoupen levněji, než kdyby musela společnost [právnická osoba]. od společnosti [Anonymizováno] zboží zakoupit za ceny uvedené v ceníku společnosti [Anonymizováno] od roku 2010. Nebylo tedy prokázáno, že by přeprodej zboží přes manželku žalobce měl za následek ztrátu v celkovém rozpočtu Společnosti. Soud prvního stupně tak správně dospěl k závěru, že přeprodejem zboží firmou [Anonymizováno] Společnosti nebyla Společnost poškozena. Je proto nutné uzavřít, že ze strany žalobce nedošlo k porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře v důsledku úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání.

35. Pokud jde o druhý nárok uplatňovaný žalovaným k započtení a spočívající v odškodném vyplaceném zaměstnankyni [Anonymizováno] [Anonymizováno], nebylo z rozsudků maďarských soudů zjištěno, že to byl právě žalobce, kdo by rozvázal pracovní poměr protiprávně se zaměstnankyní. To ostatně sám v odvolání žalovaný potvrdil. Žalovaný k důkazu ohledně důvodnosti této pohledávky za žalobcem předložil toliko rozhodnutí maďarského soudu, které však nijak neprokazuje, že by takové právní jednání za společnost [Anonymizováno] učinil právě žalobce. Není proto prokázáno, že by v této souvislosti žalobce jakkoliv porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře v důsledku úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání a že by tak způsobil Společnosti škodu. Soud prvního stupně správně uzavřel, že nelze každé jednotlivé rozhodnutí jakékoliv osoby oprávněné zavazovat svými úkony Společnost, připisovat žalobci. Výklad odpovědnosti statutárního orgánu obchodní společnosti by totiž znamenal, že statutární orgán je vůči své obchodní společnosti odpovědný za veškerou škodu, která vznikla jednáním této společnosti odlišných od jeho osoby. Ostatně závěr o jednání žalobce v rozporu s péčí řádného hospodáře nelze založit pouze na tom, že měl vědět o neoprávněné výpovědi zaměstnankyně.

36. Konečně k poslednímu nároku uplatňovanému žalovaným k započtení představujícímu škodu vzniklou nezaplacením dodaného zboží, odvolací soud konstatuje, že ani v případě tohoto jednání neporušil žalobce povinnost péče řádného hospodáře v důsledku úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání. Nelze totiž usuzovat bez dalšího pouze na základě účetních závěrek, z nichž plyne ztrátové hospodaření, že odběratel z tohoto důvodu nezaplatí v jednotlivých případech dodávku zboží. Tomuto závěru odpovídá i závěr Policie ČR v usnesení ze dne 14. 2. 2020 č. j. KRPC – 148421-99/TČ-20180206811 o odložení věci, kde konstatoval, že [Jméno žalobce] nemohl vědět, jak se vyvine situace na polském a maďarském trhu a jaká bude poptávka po nabízeném sortimentu. Proniknout na obchodní trh s novým sortimentem, pod novou značkou je velice složité a volí se k němu různé zvolené taktiky, čímž mohou být úhrady faktur po splatnosti, jak se již v minulosti stalo. Úvaha žalovaného, že vlastně jakákoliv neuhrazená faktura odběratele (a je lhostejno, zda i u odběratele je tatáž osoba ve statutárním orgánu, neboť údaje o hospodaření jakéhokoliv subjektu jsou v zemích Evropské unie vždy dohledatelné ve veřejných rejstřících) by znamenala škodní odpovědnost statutárního orgánu dodavatele, je extrémně excesivní a nikoliv právně akceptovatelná, neboť podnikání obecně vzato s sebou vždy nese riziko i nezaplacení dodaného zboží či služeb, které však je právě kompenzováno možným ziskem z realizovaného obchodu. Z uvedených důvodů nemůže být jednání [Anonymizováno] považováno za úmyslné jednání s cílem poškození Společnosti. Lze shrnout, že ani ve vztahu k této škodě není prokázáno, že by žalobce porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, a že by tak způsobil vznik této škody.

37. Pokud jde o zápočet ze dne 27. 3. 2018 učiněný při ústním jednání před soudem prvního stupně, zde se odvolací soud shoduje se soudem prvního stupně, že tento zápočet je neurčitý dle § 37 obč. zák., neboť v textu zápočtu není přesně uvedeno, jaká výše pohledávky je započítávána proti pohledávce žalobce.

38. K odvolací námitce žalovaného, že soud prvního stupně vůbec nevysvětluje, co má neodůvodněný celkový rozdíl – marže manželky žalobce – představovat, odvolací soud uvádí, že povinnost tvrzení v tomto smyslu zcela tíží žalovaného a nelze tuto povinnost a na ní navazující povinnost důkazní přenášet v rozporu s projednací zásadou na soud, který ve sporném řízení nenese odpovědnost za zjištění skutkového stavu. O tom byl ostatně žalovaný soudem prvního stupně poučován.

39. K odvolací námitce žalovaného, že pro dovození odpovědnosti žalobce za protiprávní výpověď paní [Anonymizováno] není rozhodné, zda fyzicky v daném případě jednal žalobce nebo jiná osoba za společnost [Anonymizováno], odvolací soud opakuje, že nelze každé jednotlivé rozhodnutí jakékoliv osoby oprávněné zavazovat svými úkony Společnost, připisovat žalobci. Takové pojetí zákonné odpovědnosti jednatele za škodu by bylo příliš excesivní a pro případné členy statutárního orgánu demotivující.

40. K odvolací námitce žalovaného, že pokud soud prvního stupně výši škody nepovažoval za řádně prokázanou, měl žalovaného vyzvat k doplnění tvrzení, případně nechat otázku posoudit znalecky, odvolací soud uvádí, že žalovaný byl opakovaně poučován soudem prvního stupně o nutnosti doplnění tvrzení a návrhů na důkazy podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Na ústním jednání dne 13. 6. 2017 byl žalovaný soudem prvního stupně poučen o tom, že pokud je jím namítáno, že žalobcova pohledávka zanikla započtením, je zapotřebí prokazovat náležitosti řádného započtení, tj. existenci pohledávek namítaných k započtení, včetně jejich vzájemnosti a právního úkonu směřujícího k započtení. Na ústním jednání dne 27. 3. 2018 byl žalovaný soudem prvního stupně poučen o tom, že v případě zápočtu je zapotřebí prokazovat předpoklady platného započtení, především existenci těchto pohledávek, protože pouze taková pohledávka může být nejenom předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, ale též předmětem zápočtu. Předmětná odvolací námitka je nedůvodná.

41. K odvolací námitce žalobce, že soud prvního stupně nesprávně posoudil, kdo má důkazní břemeno ohledně prokázání porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, odvolací soud uvádí, že obecně platí, že skutečnost, že bylo jednáno s péčí řádného hospodáře, tedy neexistenci odpovědnostního předpokladu ad b), prokazuje v řízení o nároku na náhradu škody při porušení péče řádného hospodáře ten, který takto měl jednat (§ 194 odst. 5 obch. zák.). K otázce přenosu důkazního břemene v uvedených typových sporech je možné odkázat na recentní závěry rozhodovací praxe (viz již výše zmiňovaný rozsudek NS ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013). Předmětem daného řízení však není nárok na náhradu škody způsobené členem statutárního orgánu, ale nárok na zaplacení ceny za převod obchodního podílu. Pohledávka žalovaného za žalobcem, tak není samostatným předmětem řízení, nýbrž pouhou námitkou započtení. Proto je to primárně žalovaný, kdo musí tvrdit předpoklady vzniku nároku na náhradu škody proti žalobci, tedy zejména to, jakou konkrétní povinnost měl žalobce porušit. V dané věci přitom bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že žalobce v rozporu s povinností péče řádného hospodáře nejednal.

42. Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud uzavírá, že žalovaný nejednal v rozporu s jeho povinností jednat s péčí řádného hospodáře v důsledku úmyslného nebo hrubě nedbalého jednání, tvrzené nároky žalovaného na náhradu škody proti žalobci uplatňované k započtení nejsou dány. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence započítávaných pohledávek, nejsou zápočty žalovaného platné a k zániku pohledávky žalobce za žalovaným proto nemohlo dojít.

43. K postoupení pohledávek a zápočtům ze strany žalovaného došlo ostatně účelově až po podání žaloby dne 18. 6. 2015. K postoupení započítávaných pohledávek totiž došlo až dne 10. 8. 2015, a 17. 11. 2015, resp. 19. 7. 2017. Proto se postoupení a zápočty jeví jako účelové, sledující snahu vyhnout se placení kupní ceny za převedený obchodní podíl. Kdyby byl žalovaný, resp. před postoupením Společnost, o existenci škody opravdu přesvědčen, mohl podat žalobu na náhradu škody už v roce 2014. Ze spisu se nepodává, že by v období od prodeje do splatnosti kupní ceny (23. 2. 2014) nebo bezprostředně poté žalovaný uplatnil náhradu škody, učinil tak teprve po více než jednom roce, a to pouze v reakci na žalobcem zahájené řízení. Když žalovaný kupoval obchodní podíl, mohl a měl si udělat due dilligence a škodu zjistit a uplatnit. Místo toho se brání tím, že škodu, která měla vzniknout v letech 2010 – 2013 zjistil až po koupi obchodního podílu.

44. Účelovost postoupení a zápočtů potvrzuje rovněž skutečnost, že k prvnímu postoupení domnělých pohledávek a započtení mělo dojít již 31. 1. 2015, tedy před podpisem smlouvy o převodu obchodního podílu. Zjevně tak žalovaný smlouvu uzavíral s úmyslem cenu převáděného podílu nezaplatit.

45. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku se navíc podává, že žalovaný byl v rozhodné době (kdy byl žalobce jednatelem a současně mělo docházet k porušování jeho povinností) prokuristou Společnosti s neomezeným rozsahem prokury a rovněž většinovým společníkem Společnosti. To znamená, že měl jistě právní prostředky, jak brojit proti případnému protiprávnímu jednání žalobce jako jednatele, např. společnická žaloba (§131a obch. zák.), výkon práv společníka na valné hromadě – odvolání jednatele a nemusel čekat, až od žalobce získá obchodní podíl a až žalobce více jako rok poté podá žalobu na zaplacení kupní ceny za převedený obchodní podíl. Společnost navíc byla společníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno].

46. Pokud chybí jeden z předpokladů odpovědnosti žalobce za vzniklou škodu, nemohlo dojít jednotlivými zápočty žalovaného k zániku pohledávky žalobce uplatněné žalobou dne 18. 6. 2015.

47. Žalobci přiznaný úrok z prodlení z uplatněného a soudem prvního stupně přiznaného nároku vychází jednak z výše popsaných skutkových zjištění, dále ze zákonných ustanovení (§ 1970 o. z.), ustanovení dalších právních předpisů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a aktuální výše reposazby ke dni prodlení, tedy k datu 24. 2. 2014 na základě marného uplynutí lhůty 20 dnů od podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu pro úhradu kupní ceny.

48. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. spolu s jeho závislým výrokem o náhradě nákladů řízení potvrdil (výrok I.).

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce. Přiznané náklady představují mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby po 13 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), při kurzu 24,885 Kč/EUR ke dni 1. 2. 2024, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu cestovné ve výši 2 236,76 Kč z [adresa] – do Prahy a zpět, celkem 278 km, při průměrné reálné spotřebě benzinu 6,4 l/100 km, ceně pohonných hmot 38,20 Kč/l a základní sazbě (jde o plug-in hybrid) náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč/km v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb. navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH, jehož je právní zástupce žalobce plátcem. Celkem tak výše nákladů odvolacího řízení činí 35 148,80 Kč.