o určení vlastnického práva k akciím, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 16. dubna 2020, č. j. 39 Cm 21/2021-152

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud prvního stupně (dále též soud) v záhlaví uvedeným usnesením žalovanému uložil povinnost zdržet se výkonu akcionářských práv spojených 2 ks akcií společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba].“ či „společnost“), v listinné podobě, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč, série A, č. 01-02, druh akcie kmenové, datum emise 1. srpna 2013, a 31 ks akcií společnosti [právnická osoba]., v listinné podobě, ve formě na jméno, o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 000 Kč, série B, č. 01-31, druh akcie kmenové, datum emise 1. srpna 2013 (dále jen „předmětné akcie“), do doby pravomocného skončení řízení pod sp. zn. 39 Cm 21/2021 vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (výrok I.) a žalovanému zakázal do doby pravomocného skončení řízení předmětné akcie (či jakoukoli z nich) zcizit nebo zatížit právy třetích osob (výrok II.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud odkázal na § 102 odst. 1 a § 75c odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dospěl k závěru, že žalobkyně osvědčila potřebu zatímně upravit poměry účastníků, že zcizením nebo zatížením akcií osobou, jež by nemusela být jejich oprávněným držitelem, či výkonem práv s držením akcií spojených, by žalovaný mohl nenávratně poškodit nejen žalobkyni, ale i případně třetí osoby, které jednaly na základně rozhodnutí domnělého akcionáře, nebo by od něj akcie nabyly.

3. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, odkázal v něm na veškerá svá podání, která učinil v daném řízení. Uvedl, že mu není zřejmé, zda je žalobce zastoupen označenou právní zástupkyní. Soud nedbal jemu známých skutečností a ke škodě žalovaného opět rozhodl poté, co žalobce v původním řízení nezaplatil soudní poplatek a řízení bylo zastaveno, přičemž i vydané předběžné opatření stejného znění zaniklo. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a poté návrh zamítl.

4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastnicí předmětných akcií společnosti. Tvrdila, že je akcionářkou společnosti, že na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi družstvem [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (jako zástavním věřitelem) (dále jen „[Anonymizováno]“) a žalobkyní a společností [právnická osoba]. (jako zástavními dlužníky) za účelem zajištění pohledávky [Anonymizováno], bylo zřízeno ve prospěch třetí osoby zástavní právo k uvedeným akciím, že realizace zástavního práva prodejem akcií společnosti byla v rozporu s kogentními ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), i samotnou zástavní smlouvou. Uvedla též, že je neplatná rovněž smlouva o převodu akcií uzavřená mezi společností [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), na níž [Anonymizováno] postoupilo zajištěnou pohledávku včetně jejího zajištění, (dále jen „smlouva o převodu akcií“). Neplatnost přitom žalobkyně spatřuje v tom, že společnost [Anonymizováno] v rozporu s čl. 11.1 zástavní smlouvy a § 1364 o. z., nikdy žalobkyni neoznámila započetí výkonu zástavního práva, tudíž nebyla oprávněna zástavní právo realizovat, listovní zásilka, jíž společnost [Anonymizováno] předala dne 22. dubna 2020 k poštovní přepravě, obsahovala pouze prázdný list papíru, jednalo se tak o záměr společnosti [Anonymizováno], snažící se opatřit důkazy k prokázání toho, že zahájení realizaci zástavního práva oznámila, záměrně postupovala tak, aby se o zamýšlené realizaci zástavního práva žalobkyně nedozvěděla a nemohla záměr společnosti [Anonymizováno] překazit tím, že zástavu vyplatí, navíc v rozporu se smluvním ujednáním nebyla adresována k rukám představenstva žalobkyně, není tak možno ji dle smluvního ujednání považovat za doručenou, žalobkyni nikdy nebyl způsob výkonu zástavního práva notifikován (§ 1362 odst. 1 o. z.), nebyl vybrán a jmenován znalec, jenž by stanovil obvyklou cenu akcií, resp. žalobkyně o výběru, jmenování a stanovení obvyklé ceny nebyla informována, k uzavření smlouvy došlo v rozporu s odbornou péčí (čl. 11.2 zástavní smlouvy), ke škodě žalobkyně. Po údajném nabytí zajištěné pohledávky společnost [Anonymizováno] „realizovala“ výkon zástavního práva k předmětným akciím tak, aby se vlastníkem stal žalovaný. Uzavření smlouvy o prodeji akcií bylo antidatováno proto, aby žalobkyně využila možnost složit společnosti [Anonymizováno] obvyklou cenu akcií, kdy složila v její prospěch částku 100 000 Kč. Nekalému jednání společnosti [Anonymizováno] nasvědčuje i to, že společnost [Anonymizováno] nikdy nereagovala na dopis žalobkyně ze dne 26. května 2020 upozorňující na doručení prázdného listu papíru v dopisu ze dne 22. dubna 2020, navíc v rozporu se smluvním ujednáním společnost CCI žalobkyni neinformovala o dosaženém výnosu a jeho použití.

6. Žalobkyně podala též návrh na nařízení předběžného opatření, který vedle shora uvedených skutečností odůvodnila tím, že žalovaný, ač mu vlastnické právo k akciím nepřísluší, započal s jeho výkonem, neboť dne 25. května 2020, v den uzavření smlouvy o převodu akcií, v působnosti valné hromady společnosti rozhodl o odvolání členky představenstva [Anonymizováno] a na její místo zvolil [tituly před jménem] [adresa]. Poměry je nutno upravit rovněž pro případ zcizení akcií na třetí osobu, jež by jednala v důvěru ve stav zápisu v obchodním rejstříku (§ 1109 o. z.). Dodala, že přestože žalovaný, ač si vědom toho, že se pokouší nabýt akcie od nevlastníka, neprojevil sebemenší snahu před uzavřením smlouvy o převodu akcií žalobkyni či společnost [právnická osoba]. kontaktovat. Jedná se o jedinou efektivní možnost žalobce, jak ochránit práva žalobkyně k akciím.

7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

8. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

9. Pro nařízení předběžného opatření musí být v souladu s citovanými ustanoveními zákona současně splněny dva základní předpoklady - jeho navrhovatel musí prokázat potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků řízení (či důvodnou obavu, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen) a zároveň osvědčit základní skutečnosti, které odůvodňují samotný nárok. V podrobnostech k účelu předběžného opatření a předpokladům pro jeho nařízení odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného veřejnosti na stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz. Pro účely předběžného opatření nemusí být nárok ve věci prokázán nepochybně, postačuje, aby byl osvědčen natolik, že se s ohledem na okolnosti případu jeví alespoň pravděpodobným. Zákon nepředpokládá, že soud bude při rozhodování o předběžném opatření provádět dokazování, převládá zde totiž požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 134/99, uveřejněného pod číslem 58/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné shodně jako další níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci shora uvedené předpoklady byly naplněny.

11. Žalobkyně osvědčila jí tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k předmětným akciím mezi družstvem Artesa jako zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavním dlužníkem a společností [Anonymizováno]. též jako zástavním dlužníkem ze dne 24. srpna 2016 zajišťující peněžitý dluh vzniklý na základě smlouvy o úvěru až do úhrnné výše 40 000 000 Kč uzavřené dne 26. srpna 2014 mezi zástavním věřitelem a společností [Anonymizováno]. (dále jen „zástavní smlouva“), včetně předání akcií zástavnímu věřiteli. V čl. 11.1. zástavní smlouvy si strany ujednaly, že zástavní věřitel je oprávněn provést výkon zástavního práva způsobem dohodnutým dle této smlouvy nejdříve po uplynutí třiceti dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavci oznámil, ledaže se po doručení oznámení se zástavcem písemně dohodne na zkrácení této lhůty.

12. Žalobkyní bylo osvědčeno uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi družstvem Artesa jako postupitelem a společností CCI jako postupníkem dne 20. února 2020, tedy po zahájení insolvenčního řízení na společnost (dne 14. února 2020, byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-A-87, zjištěn úpadek, dne 16. května 2020, byl usnesením uvedeného soudu č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-122, na majetek společnosti prohlášen konkurs), jíž družstvo Artesa postoupilo společnosti CCI výše uvedenou pohledávku, včetně jejího zajištění.

13. Notářským zápisem [Anonymizováno], ze dne 6. 5. 2020 sepsaným [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářkou v Praze, bylo osvědčeno tvrzení, že byl na adresu sídla společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno]., tj. na adresu [adresa], doručen (doporučený) dopis od společnosti [Anonymizováno] adresovaný žalobkyni, obsahující „pouze prázdný papír.“ Dále bylo osvědčeno, že předmětná zásilka nebyla v rozporu se čl. 22.3. zástavní smlouvy adresována k rukám představenstva.

14. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně osvědčila oprávněnosti podaného návrhu ve věci samé, neboť osvědčila své tvrzení o tom, že nebyla dodržena dohoda vyplývající ze zástavní smlouvy pro realizaci zástavního práva.

15. Jak se totiž podává z čl. 11.1. ve spojení s čl. 22.3. zástavní smlouvy, byl zástavní věřitel oprávněn provést výkon zástavního práva nejdříve po uplynutí 30 dnů poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavci oznámil a to zásilkou určenou k rukám představenstva. Ust. § 1364 odst. 1 o. z. (čl. 11. 1. zástavní smlouvy) zakotvuje respirium před zpeněžením zástavy, tj. lhůtu ke splacení dluhu bez negativních dopadů realizace zástavního práva. V období respiria pak zásadně není zástavní věřitel oprávněn (platně) zástavu za účelem úhrady zajištěných dluhů zcizit. Porušení zákonného zákazu pak způsobuje neplatnost převodní smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 580 o. z.), in eventum to, že by se nabyvatel vlastníkem akcií nestal (stát nemohl). S řečeným pak úzce souvisí žalobkyní nastolená otázka, zda se za popsané situace žalovaný platně mohl stát (na podkladě smlouvy ze dne 25. května 2020 uzavřené s [Anonymizováno]) vlastníkem předmětných listinných akcií na jméno, na nichž je jako akcionář uvedena žalobkyně, a z nichž se rovněž podávala informace o zřízení zástavního práva ve prospěch [Anonymizováno] (rubopis).

16. V řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření je úsudek vyslovený na základě dosud shromážděných listin svou podstatou úsudkem předběžný a pravděpodobnostním. Při přijímání předběžného opatření převládá požadavek rychlosti řízení nad úplným prokázáním uplatněného nároku. I v řízení o předběžném opatření soud hodnotí provedené důkazy, nicméně rozhodné skutečnosti, zejména nárok sám, nemusejí být spolehlivě prokázány. Institut předběžného opatření totiž neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy mezi účastníky, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy vyřešeny pravomocným meritorním rozhodnutím, poměry upravil. Rozhodnutím o předběžném opatření tedy není prejudikován výsledek sporu ve věci samé, zajišťuje toliko, aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam. Smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům. K nařízení předběžného opatření tedy postačuje, jsou-li tvrzené skutečnosti alespoň osvědčeny, to jest, jeví-li se alespoň pravděpodobným, jak je tomu v daném případě.

17. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (k problematice srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1997, pod číslem 21; i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. 30 Cdo 695/2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 23 Cdo 2332/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a judikaturu v nich citovanou).

18. Tvrdí-li žalobkyně, že je akcionářkou společnosti, potřebu zatímní úpravy poměrů odůvodňuje tím, že žalovaný realizuje výkon akcionářských práv, přičemž notářským zápisem [Anonymizováno], sepsaným [tituly před jménem] [Anonymizováno], notářem se sídlem v Sokolově, osvědčila, že dne 12. června 2020 rozhodl žalovaný, jako jediný akcionář společnosti v působnosti valné hromady o odvolání stávající členky představenstva společnosti [Anonymizováno] z funkce, do funkce člena představenstva společnosti zvolil [tituly před jménem] [fyzická osoba], tedy za situace, kdy je mezi stranami sporná otázka realizace zástavního práva, pak je zřejmé, že by zcizením (zatížením) akcií, či výkonem práv s nimi spojených, mohlo dojít k nevratnému poškození práv žalobkyně, lze mít potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků za prokázanou.

19. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro to, aby byly do doby pravomocného skončení řízení zatímně upraveny poměry účastníků ve vztahu k těmto požadavkům žalobkyně, jsou dány.

20. Odvolací soud též konstatoval, že předmětný návrh podal žalobce zastoupený advokátkou, která založila do spisu platnou plnou moc.

21. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým bude řízení před ním skončeno (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).