o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 10. 12. 2014, o odvolání účastnice do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2018, č. j. 78 Cm 79/2015-88

1. Návrhem doručeným soudu dne 18. 2. 2015 se navrhovatel domáhal vůči společnosti [Anonymizováno], sídlem [Adresa navrhovatele], identifikační číslo [IČO advokátky B] (dále pouze „Společnost“) vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 10. 12. 2014, uvedeného pod bodem 10 zápisu z valné hromady, o povinnosti navrhovatele uhradit na účet Společnosti nejpozději do 15. 12. 2014 částku 438 753,81 Kč.

2. Usnesením ze dne 26. 5. 2017, č. j. 78 Cm 79/2015-59 soud prvního stupně ve výroku I. návrh zamítl a ve výroku II. rozhodl, že navrhovatel je povinen zaplatit účastnici na náhradu nákladů řízení 5 600 Kč. K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. října 2017, č. j. 7 Cmo 289/2017-73 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na stanovisko Kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 31/2016 odvolací soud uzavřel, že platnost či neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je statusovou otázkou. V posuzované věci bylo napadené usnesení valné hromady Společnosti přijato dne 10. 12. 2014 a bylo proto nutno použít právní úpravu zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), nikoliv zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Použitím nesprávné právní úpravy zatížil soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť právní úprava ZOK je v úpravě nastolených právních otázek odlišná od právní úpravy obch. zák. Odvolací soud uložil dále soudu prvního stupně, aby se opětovně zabýval otázkou, zda napadené usnesení patří do působnosti valné hromady Společnosti.

3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl, že usnesení valné hromady účastnice konané dne 10. 12. 2014 uvedené pod bodem 10 zápisu z valné hromady o povinnosti navrhovatele uhradit na účet Společnosti nejpozději do 15. 12. 2014 částku 438 753,81 Kč, je neplatné. Ve výroku II. uložil účastnici povinnost zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů řízení 24 328 Kč.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že:

- návrh byl podán včas podle § 191 ZOK, navrhovatel byl jednání valné hromady přítomen;

- navrhovatel je společníkem Společnosti s obchodním podílem 22/202;

- předmětem činnosti Společnosti je pronájem bytu a nebytových prostor s cílem nabytí vlastnického práva k nemovitostem, domu č. p. 1082, pozemků parc. č. 1653 a 1654 zapsaných na LV č. [Anonymizováno] pro obec [adresa], k. ú. [adresa], vedených u [právnická osoba]. Podle společenské smlouvy je valné hromadě jako nejvyššímu orgánu Společnosti svěřena působnost, do které patří kromě jiného pod bodem 1 písm. m) rozhodování o uložení povinnosti společníka podílet se finančním příspěvkem na zajištění úhrady kupní ceny za nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem;

- valná hromada Společnosti konaná dne 10. 12. 2014 přijala pod bodem 10 usnesení, kterým rozhodla o povinnosti společníků zaplatit na úhradu kupní ceny nemovitostí stanovené částky podle velikosti jejich podílů.

5. Poté prvostupňový soud uzavřel, že přijaté rozhodnutí valné hromady ze dne 10. 12. 2014 bylo přijato podle § 190 odst. 2 písm. o) ZOK, neboť společenská smlouva takový rozsah působnosti valné hromady upravila. V daném případě se nejednalo o rozhodnutí valné hromady o příplatkové povinnosti podle § 121 obch. zák. Příplatková povinnost slouží především k tomu, aby společnost mohla překonat okamžitý nepříznivý stav ve svém hospodaření, následně i k jakýmkoliv dalším účelům. S požadovaným nárokem ale příspěvková povinnost nesouvisí, šlo o rozhodnutí společníků na valné hromadě vedoucí k tomu, aby byl naplněn účel a důvod pro založení Společnosti a naplnění jejího předmětu podnikání. Jinak řečeno, napadané usnesení valné hromady rozhodlo pouze o konkrétní výši podílu jednotlivých společníků na kupní cenu nemovitostí, z toho důvodu Společnost vznikla a tak byla i uzavřena společenská smlouva. Rozhodnutí valné hromady souviselo se stanovením podílů společníků na koupi nemovitosti, nikoli s rozhodováním o příplatkové povinnosti. Přes uvedené je třeba se zabývat společenskou smlouvou, když do působnosti valné hromady patří kromě jiného, jak je již uvedeno, rozhodování o uložení povinnosti společníka podílet se finančním příspěvkem na zajištění úhrady kupní ceny na nabytí vlastnického práva Společnosti k nemovitostem. Takové ustanovení společenské smlouvy odpovídá § 190 odst. 2 písm. o) ZOK. Nelze ale odhlédnout od nesporné skutečnosti tvrzené oběma účastníky, že navrhovatel nemá k předmětným nemovitostem užívací právo. Pravomocně bylo rozhodnuto o ukončení užívacího práva navrhovatele k bytové jednotce. Soud prvního stupně se s ohledem na závěry odvolacího soudu dále zabýval § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pokud je obsahem skutkových tvrzení účastníků, že navrhovatel nemá nájemní právo k nemovitostem, není na místě požadovat splnění povinnosti společníka k zaplacení podílu na bytovou jednotku a je v rozporu s dobrými mravy takovou povinnost vyžadovat. S ohledem na citované ustanovení o. z. soud návrhu vyhověl. Společnost si finanční prostředky podle svých tvrzení zajistila, navrhovatel přesto, že je společníkem, nemá oprávnění nemovitost užívat. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nemá užívací právo k nemovitostem, a přesto o jeho podílu na jejich ceně valná hromada rozhodla, dospěl soud k závěru, že přijaté usnesení se příčí dobrým mravům. Proto na rozdíl od původního rozhodnutí návrhu vyhověl. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Do tohoto usnesení podala včasné odvolání Společnost. Namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku dobrých mravů, čímž zatížil rozhodnutí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Dále Společnost k této odvolací námitce obsáhle argumentovala s tím, že dle jejího názoru je nutno posuzovat otázku dobrých mravů v širším kontextu. S ohledem na to, jak vzdálený byl konečný záměr privatizace jednotek a co bylo společníkům v době schválení napadeného usnesení známo, nemohlo být předmětné usnesení valné hromady v rozporu s dobrými mravy, neboť tímto usnesením navrhovatel nebyl a nemohl být v danou chvíli nějak poškozen či diskriminován. Společnost po navrhovateli žádné prostředky na pořízení domu nepožaduje a ani požadovat v budoucnu nemůže, neboť právě takový výkon práva by byl v rozporu s dobrými mravy. Na závěr Společnost navrhla, aby napadené usnesení odvolací soud změnil tak, že návrh zamítne a zaváže navrhovatele k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. V průběhu odvolací řízení Společnost dále namítla, že navrhovatel je v úpadku. Soud povolil řešení úpadku oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Je proto otázkou, zda by v tomto řízení místo navrhovatele neměl být insolvenční správce. Dále uvedla, že obdržela přihlášku insolvenčního správce ze dne 15. 4. 2019 do likvidace z titulu vypořádacího podílu a současně výzvu k vyplacení zjištěného vypořádacího podílu navrhovatele do majetkové podstaty. Je tak zřejmé, že dle insolvenční správce účast navrhovatele ve Společnosti zanikla. Soud by se měl proto zabývat otázkou aktivní věcné legitimace navrhovatele v tomto řízení.

8. Zástupkyně navrhovatele vyvracela odvolací námitky Společnosti, podrobně k tomu argumentovala a navrhla, aby napadené usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno pro jeho věcnou správnost.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho změnu podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona č. 290/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

10. Z úplného znění společenské smlouvy Společnosti ke dni 30. 6. 2014 odvolací soud zjistil, že dle článku 6 odst. 1 písm. m) do působnosti valné hromady patří rozhodování o uložení povinnosti společníka podílet se finančním příspěvkem na zajištění úhrady kupní ceny za nabytí vlastnického práva Společnosti k nemovitostem. Článek 9 upravuje „Právní poměry mezi společníky a Společností, práva a povinnosti“. Podle odstavce 3 „Za podmínky, že se Společnost stane výlučným vlastníkem domu čp. [Anonymizováno], pozemků parc. č. [Anonymizováno] zapsaných na LV č. [Anonymizováno] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], vedených u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa], má společník po rozdělení domu čp. [Anonymizováno] na bytové a nebytové jednotky dle ustanovení § 1158 a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na bezúplatný převod jím užívané bytové jednotky do jeho vlastnictví. Toto právo má společník pouze v případě, že splní veškeré své finanční závazky vůči Společnosti, které mu byly stanoveny valnou hromadou společníků a má uzavřenu nájemní smlouvu“. Dle odstavce 4 „V případě, že společník neplní svoje povinnosti, které mu byly stanoveny valnou hromadou, zejména podílet se poměrnou finanční částkou na úhradě kupní ceny za nabytí vlastnictví k nemovitostem, či nemá uzavřenu nájemní smlouvu, je valná hromada oprávněna společníka ze společnosti vyloučit. K rozhodnutí valné hromady o vyloučení společníka je třeba souhlasu alespoň dvou třetin všech společníků“. Listina je datována dne 27. 6. 2014. Ze zápisu z valné hromady společníků Společnosti konané dne 10. 12. 2014 bylo odvolacím soudem zjištěno, že pod bodem 10 zápisu valná hromada rozhodla, že společníci jsou povinni uhradit dále uvedené částky na úhradu kupní ceny jedné osminy podílu na nemovitosti [adresa] a daně z převodu nemovitostí s tím, že navrhovatel je povinen uhradit částku 438 753,81 Kč. Valná hromada navrhovateli uložila, aby částku 438 753,81 Kč uhradil na účet Společnosti nejpozději do 15. prosince 2014. Pro přijetí tohoto návrhu hlasovalo 89,1 % podílů proti 10,9 % podílů (pan [Anonymizováno]), nikdo se nezdržel hlasování. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017 č. d. MSPH 89 INS 9637/2017-A-14 odvolací soud zjistil, že v insolvenční věci dlužníka [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození navrhovatele], byl zjištěn úpadek dlužníka [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození navrhovatele] (výrok I.), bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením (výrok II.), insolvenčním správcem byl ustanoven [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] (výrok III.), účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dnem, hodinou a minutou zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.). Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. d. MSPH 89 INS 9637/2017-B-9 bylo odvolacím soudem zjištěno, že v insolvenční věci dlužníka [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Datum narození navrhovatele], o schválení zprávy o přezkumu a schválení oddlužení, soud ve výroku III. schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty a ve výroku IV. rozhodl, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí náleží do majetkové podstaty dlužníka kromě jiného obchodní podíl ve výši 22/102 ve Společnosti.

11. Podle § 191 ZOK (1) Každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí. Totéž platí, rozhodl-li v působnosti valné hromady jediný společník. (2) Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy.

12. Podle § 162 ZOK (1) Společenská smlouva může určit, že společnost může usnesením valné hromady společníkům uložit povinnost poskytnout peněžitý příplatek (dále jen „příplatková povinnost“). (2) Společenská smlouva určí, jakou výši nesmí příplatky ve svém souhrnu překročit, jinak se k usnesení valné hromady o příplatkové povinnosti nepřihlíží. Společenská smlouva také určí, zda a s jakými podíly je příplatek spojen. (3) Příplatky poskytují společníci podle poměru svých podílů, ledaže společenská smlouva určí jinak.

13. Podle § 90 odst. 1 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, doplněného v odvolacím řízení, a dospěl k následujícím závěrům.

15. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že napadené usnesení valné hromady Společnosti ze dne 10. 12. 2014 není usnesením valné hromady o příplatkové povinnosti podle citovaného ustanovení § 162 ZOK a navíc použil nesprávnou právní úpravu. Soud prvního stupně přehlédl, že napadené usnesení valné hromady bylo přijato za účinnosti znění společenské smlouvy ke dni 30. 6. 2014. Obsah společenské smlouvy včetně úpravy příplatkové povinnosti je proto nutno posuzovat podle právní úpravy platné k 30. 6. 2014, tj. podle ZOK, nikoliv podle obch. zák., který pozbyl platnosti dne 31. 12. 2013 (§ 777 odst. 1 a 2 ZOK). Podle citovaného ustanovení § 162 odst. 1 ZOK je příplatkem podléhajícím této právní úpravě každé peněžité plnění, které je společník povinen zaplatit společnosti na základě usnesení valné hromady (příplatková povinnost). Zákon nestanoví, k jakému účelu může být příplatková povinnost společníkovi usnesením valné hromady uložena. Znamená to, že právním důvodem příplatkové povinnosti může být i příplatek na úhradu kupní ceny nemovitosti nabyté nebo nabývané do vlastnictví společnosti.

16. V dané věci společenská smlouva v čl. 9 odst. 4 určila, že Společnost může usnesením valné hromady uložit společníkům povinnost poskytnout Společnosti peněžitý příplatek na úhradu kupní ceny za nabytí vlastnictví k nemovitostem specifikovaným v čl. 9 odst. 3 Společenské smlouvy. Skutečnosti, že se jedná o příplatkovou povinnost podle § 162 ZOK, svědčí též znění té části článku 9 odstavec 4 předmětné společenské smlouvy, ve které se stanoví, že v případě nesplnění příplatkové povinnosti je valná hromada oprávněna společníka ze společnosti vyloučit. Toto ustanovení společenské smlouvy koresponduje s § 165 ZOK, dle kterého poruší-li společník příplatkovou povinnost, použije se obdobně § 151, ledaže společník vystoupí ze společnosti podle § 164. Ustanovení § 151 odst. 2 ZOK upravuje tzv. kaduční řízení, tj. možnost společnosti na základě rozhodnutí valné hromady vyloučit ze společnosti společníka, který je v prodlení se s plněním vkladové povinnosti. Rozhodování o uložení příplatkové povinnosti patří do působnosti valné hromady podle s § 162 odst. 1 ve spojení s § 190 odst. 2 písm. o) ZOK a článku 6 odst. 1 písm. m) společenské smlouvy.

17. Jak již bylo uvedeno shora, v dané věci společenská smlouva určila, že Společnost může usnesením valné hromady společníkům uložit povinnost poskytnout peněžitý příplatek na úhradu kupní ceny za nabytí vlastnictví k nemovitostem specifikovaným v čl. 9 odst. 3. Neurčila však, jakou výši nesmí příplatky ve svém souhrnu překročit. Pokud společenská smlouva toto určení neobsahuje, ustanovení § 162 odst. 2 ZOK stanoví, že se k usnesení valné hromady o příplatkové povinnosti nepřihlíží. Znamená to, že usnesení valné hromady o příplatkové povinnosti je bez právních účinků. Napadené usnesení valné hromady o uložení příplatkové povinnosti navrhovateli ve výši 438 753,81 Kč, které měl navrhovatel Společnosti uhradit na její účet do 15. 12. 2014, je tedy usnesením valné hromady, ze kterého nevznikají žádná práva ani povinnosti.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 90 odst. 2 z. ř. s. napadené usnesení valné hromady změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

19. Námitka Společnosti, že v řízení by na místo navrhovatele měl dále vystupovat insolvenční správce, důvodná není. Ze dvou shora označených usnesení insolvenčního soudu bylo prokázané, že navrhovatel je v úpadku řešeném oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. V dané věci je však předmětem řízení vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti a proto na ně nelze aplikovat ustanovení § 263, § 264 a § 265 ve spojení s § 408 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), upravujícími přerušení řízení a podmínky jeho pokračování. Pro nadbytečnost se odvolací soud nezabýval otázkou, zda navrhovatel je nadále společníkem Společnosti a zda mu tudíž svědčí aktivní věcná legitimace v řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil podle § 90 odst. 2 z. ř. s., je zkoumání aktivní věcné legitimace navrhovatele nadbytečné. Předmětná námitka Společnosti by byla právně významná pouze v případě, že by se odvolací soud nadále zabýval namítanou neplatností usnesení valné hromady.

20. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Navrhovatel měl v řízení plný úspěch, proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Z tarifní hodnoty 50 000 Kč je odměna za jeden úkon právní služby 3 100 Kč podle § 7 bod 5 advokátního tarifu. V řízení před soudy obou stupňů zástupkyně navrhovatele učinila následující úkony právní služby. V prvním řízení před soudem prvního stupně převzetí věci, podání návrhu a účast na ústním jednání konaném dne 23. 5. 2017. V prvním odvolacím řízení to bylo podání odvolání, v dalším řízení před soudem prvního stupně účast na jednání konaném dne 2. 3. 2008 a závěrečný návrh v písemné podobě ze dne 4. 3. 2018. Ve druhém odvolacím řízení zástupkyně navrhovatele podala vyjádření do odvolání dne 10. 7. 2018 a účastnila se ústního jednání konaného dne 7. 2. 2020. Celkem se tedy jedná o 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč, k tomu navrhovateli náleží náhrada 8 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada soudního poplatku za návrh ve výši 2 000 Kč, náhrada soudního poplatku za odvolání do prvního usnesení soudu prvního stupně též ve výši 2 000 Kč a dále náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 5 712 Kč, celkem tedy 36 912 Kč.