o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, o odvolání navrhovatelů c), d) a e) do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2021, č. j. 81 Cm 43/2011-345, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2021, č. j. 81 Cm 43/2011-362

1. Navrhovatelé označeni v záhlaví a též [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], bytem [adresa] (navrhovatel a/) a [tituly před jménem] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], bytem [adresa] (navrhovatel b/), se jako bývalý akcionáři společnosti [právnická osoba]. v likvidaci (dříve [právnická osoba]), IČO [IČO], posledně sídlem [adresa] (dále též jen „Společnost“), domáhali vůči této společnosti a hlavnímu akcionáři [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] (dále též jen „hlavní akcionář“ nebo „účastnice“) přezkumu přiměřenosti protiplnění podle § 183k zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Návrh navrhovatelů a) a b) došel soudu dne 17. 3. 2011 v 10,00 hod., návrh navrhovatele c) dne 17. 3. 2011 v 18,59 hod. v elektronické podobě, návrh navrhovatele d) dne 22. 3. 2011 a návrh navrhovatele e) dne 4. 4. 2011.

2. Navrhovatelé v odůvodnění uvedli, že dne 10. 1. 2011 se konala mimořádná valná hromada Společnosti, která mimo jiné rozhodla o přechodu akcií Společnosti ve vlastnictví navrhovatelů na hlavního akcionáře a rovněž rozhodla, že za každou akcii o nominální hodnotě 50 Kč bude poskytnuto protiplnění 50,30 Kč. Navrhovatelé tuto výši protiplnění považují za nepřiměřené nízkou.

3. Usnesením ze dne 2. 8. 2019, č. j. 7 Cmo 626/2014-275, Vrchní soud v Praze vůči Společnosti řízení zastavil podle § 211 a § 107 odst. 5 věta první o. s. ř. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 10. 2019.

4. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. návrh navrhovatele d) a navrhovatele e) zamítl. Ve výroku II. soud řízení vůči navrhovateli a), navrhovateli b) a navrhovateli c) zastavil. Ve výroku III. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV. soud rozhodl, že navrhovatelé a) a b) jsou povinni zaplatit státu za znalecký posudek částku 5 453,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a ve výroku V. soud rozhodl, že navrhovatelé c), d), e) a účastnice jsou každý povinni zaplatit státu za znalecký posudek částku 25 453,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

5. V odůvodnění soud uvedl, že ve svém rozhodnutí č. j. 81 Cm 43/2011-310 v souladu s judikátem 29 Cdo 1019/2006 jednal s [Jméno advokáta B] jako s navrhovatelem e), a to bez dalšího, aniž rozhodoval o spojení věcí či přibrání dalšího navrhovatele do řízení. [Jméno advokáta B] tak získal postavení navrhovatele v předmětném řízení, takže již nadále není třeba tuto otázku řešit. Na posuzovanou věc soud aplikoval ustanovení § 183k odst. 1, § 183l odst. 3 obch. zák. a § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. Po provedeném dokazování soud učinil závěr, že usnesení valné hromady Společnosti o přechodu vlastnického práva ke všem akciím Společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů odlišných od hlavního akcionáře a o výši protiplnění bylo zveřejněno v obchodním rejstříku dne 19. 2. 2011. Lhůta jednoho měsíce o zveřejnění skončila v neděli 20. 3. 2011, takže posledním dnem jednoměsíční lhůty byl nejblíže následující pracovní den, pondělí 21. 2. 2011 (správně 21. 3. 2011 – poznámka odvolacího soudu). Navrhovatelé a), b) a c) podali návrh na zahájení řízení dne 17. 3. 2011, v jednoměsíční lhůtě po zveřejnění usnesení valné hromady v obchodním rejstříku, tedy včas. Navrhovatel d) podal svůj návrh 22. 3. 2011, tedy po skončení prekluzivní lhůty, a navrhovatel e) podal svůj návrh dne 2. 4. 2011 (správně 4. 4. 2011 – poznámka odvolacího soudu), tedy rovněž až po skončení jednoměsíční prekluzivní lhůty. Protože jednoměsíční propadná lhůta podle § 183k odst. 1 obch. zák. u navrhovatelů d) a e) uběhla marně, jejich právo k podání předmětného návrhu zaniklo. Soudu proto nezbylo, než návrh jimi podaný ve výroku I. zamítnout. Soud prvního stupně dále uvedl, že odvolací soud neposuzoval důvody, proč soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 11. 2019, č. j. 81 Cm 43/2011-310, návrh zamítl. Soud prvního stupně proto setrval na svém původním právním stanovisku, že návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění lze uplatnit proti společnosti, která o vytěsnění minoritních akcionářů rozhodla, a proti majoritnímu akcionáři, který vlastní většinu akcií. Dle názoru soudu proto společnost, která rozhodla o vytěsnění menšinových akcionářů a určila výši protiplnění, musí existovat, a současně musí existovat i majoritní akcionář, který převzaté akcie uhradí. Protože v průběhu řízení, dne 25. 8. 2016, Společnost zanikla a řízení proti ní vedené bylo zastaveno, v předmětném řízení jako jediný účastník, proti němuž návrh směřuje, zůstal hlavní akcionář. Podstatnou skutečností podle názoru soudu je, že akcie Společnosti jejím zánikem rovněž zanikly. Podle § 94 odst. 1 o. s. ř. byly účastníky řízení ti, o jejichž právech nebo povinnostech mělo být v řízení jednáno. Rozhodnutí soudu je závazné jak pro Společnost, tak pro hlavního akcionáře. Společnost a hlavní akcionář tvoří tedy neoddělitelné společenství, proti kterému návrh na určení výše přiměřeného protiplnění směřoval. Má-li být změněna výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii, o nichž rozhodla valná hromada Společnosti, musí taková společnost existovat a musí existovat i akcie, o nichž bylo rozhodováno. Ani jedna z těchto podmínek po zániku Společnosti však již neexistuje. Podle § 107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Soud má za to, že zánikem akcií zanikl i předmět sporu, tedy povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat. Proto řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění zaniklých akcií zaniklé Společnosti u zbývajících navrhovatelů c), d) a e) (správně a), b) a c) - poznámka odvolacího soudu) ve výroku II. usnesení zastavil. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť navrhovatelé d) a e) v řízení nebyli úspěšní, takže jim toto právo nenáleželo (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Řízení navrhovatelů a), b) a c) bylo zastaveno (§ 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Účastnice sice měla ve věci úspěch, avšak jen proto, že Společnost zanikla bez právního nástupce (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ohledně odůvodnění výroku IV. a V. soud uvedl, že za znalecký posudek soud zaplatil znalci znalečné 152 721 Kč. Na každého z účastníků řízení proto připadla povinnost uhradit státu poměrnou část, tedy částku 25 453,50 Kč. Protože navrhovatelé a) a b) složili každý na znalečné zálohu ve výši 20 000 Kč, soud tuto jejich povinnost snížil na 5 453,50 Kč a výrokem IV. tohoto usnesení každému z nich uložil povinnost tuto částku na účet soudu zaplatit. Výrokem V. usnesení soud uložil navrhovatelům c), d) a e) a též účastnici, aby každý z nich zaplatil na účet soudu za znalečné 25 453,50 Kč.

6. V dané věci se jedná již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně. Usnesením ze dne 30. 5. 2014, č. j. 81 Cm 43/2011-214, soud ve výroku I. návrh zamítl ve výrocích II. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 9. 2019, č. j. 7 Cm 626/2014-281, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že tím, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda [Jméno advokáta B] je přistoupivším navrhovatelem do řízení nejdříve zahájeného v téže věci, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Z dat a dob doručení návrhů k soudu vyplývá, že nejdříve bylo zahájeno řízení vedené u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 81 Cm 43/2011 k návrhu navrhovatelů a) a b). Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Usnesením ze dne 8. 11. 2019, č. j. 81 Cm 43/2011-310, soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.), a dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). K odvolání navrhovatelů d) a e) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 7 Cmo 23/2020-323, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že soud prvního stupně, ač vázán právním názorem odvolacího soudu, podle pokynů odvolacího soudu nepostupoval a přistoupil k vydání napadeného usnesení, aniž by si postavil najisto okruh navrhovatelů. Tímto nesprávným postupem soud zatížil řízení vadou, která mohla být za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně měl nejprve vyřešit otázku okruhu navrhovatelů dle pokynů odvolacího soudu v usnesení ze dne 4. 9. 2011, č. j. 7 Cmo 629/2014-281.

7. Do usnesení uvedeného v záhlaví podali včasné odvolání navrhovatelé c), d), e). Navrhovatel d) podal odvolání do výroku I., navrhovatel e) do výroků I. a V., navrhovatel e) do výroků I., III. a V. a navrhovatel c) do výroků II. a V. Navrhovatelé a) a b) odvolání nepodali a dle obsahu spisu výslovně uvedli, že v řízení nechtějí pokračovat.

8. Navrhovatel d) v odvolání uvedl, že závěr soudu o opožděném podání jeho návrhu k soudu je nesprávný. Soud při stanovení lhůty pro podání návrhu vycházel z data, kdy bylo usnesení valné hromady Společnosti o přechodu vlastnického práva ke všem akciím Společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů odlišných od hlavního akcionáře a o výši protiplnění zapsáno do obchodního rejstříku, což bylo dne 19. 2. 2011. Soud však při posuzování lhůty opomněl, že vytěsnění v projednávané věci se řídilo právní úpravou obchodního zákoníku, který v § 769 výslovně stanovil, že „Povinnost zveřejnění údajů stanovená tímto zákonem je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku“. Podle právní úpravy, účinné v rozhodné době, se tedy lhůta počítala nikoliv od zápisu usnesení do obchodního rejstříku, ale až od zveřejnění usnesení v Obchodním věstníku. Z výpisu z Obchodního věstníku je zřejmé, že první informace o přijetí usnesení valné hromady o vytěsnění byla v Obchodním věstníku publikována dne 23. 2. 2011. Dle navrhovatele může být otázkou, zda má být pro počítání lhůty rozhodné oznámení v Obchodním věstníku z 23. 2. 2011 nebo až následné zveřejnění změny v zápise z 2. 3. 2011. V každém případě, bez ohledu na to, které ze dvou uvedených dat bude vzato za počátek lhůty, je zřejmé, že navrhovatel d) podal návrh 22. 3. 2011, tj. včas a v souladu s platnou a účinnou právní úpravou. Rozhodnutí soudu o uložení povinnosti navrhovatelům, aby uhradili náklady za znalecký posudek, je evidentně nesprávné již z důvodů uvedených výše, neboť není důvod pro ukončení řízení a rozhodování o náhradě nákladů. Nadto není rozhodnutí ve výroku V. ani řádně odůvodněno, když soud neuvedl, z jakého důvodu by měly nést náklady navrhovatelé, kteří zánik Společnosti nijak nemohli ovlivnit. Navrhovatel d) proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Navrhovatel e) ve svém odvolání argumentoval shodně jako navrhovatel d). Namítl, že v Obchodním věstníku byl skutečně publikován „zápis usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku“. Navrhovatel je přesvědčen, že prekluzivní lhůta podle § 183k odst. 1 obch. zák. k uplatnění práva na přezkoumání přiměřenosti protiplnění počala běžet až po publikaci „zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku“ v Obchodním věstníku. S ohledem na datum podání předmětných návrhů na zahájení soudního řízení je zřejmé, že tato lhůta neuplynula a právo navrhovatele na přezkoumání přiměřenosti protiplnění nezaniklo. Soud prvního stupně tak věc nesprávně právně posoudil, pokud z textu ustanovení § 183k odst. 1 obch. zák. dovodil, že rozhodným okamžikem pro počátek prekluzivní lhůty je zveřejnění zápisu v obchodním rejstříku. Z dikce § 183k odst. 1 obch. zák. neplyne, že se zápis zveřejňuje v obchodním rejstříku. Navrhl, aby odvolací soud v napadených výrocích usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Navrhovatel c) jako odvolací důvod uvedl ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Ohledně odvolání do výroku II. namítl nesprávnost napadeného rozhodnutí. Předmětem řízení je stanovení přiměřeného protiplnění a doplatku do přiměřeného protiplnění pro vytěsněné akcionáře, který je hlavní akcionář povinen vytěsněným akcionářům uhradit. Skutečnost, zda předmětné akcie stále existují či nikoliv, nemá na řízení žádný vliv. Závěry soudu prvního stupně o tom, že v řízení nelze pokračovat, neboť akcie již neexistují, tedy postrádají jakékoliv racionální odůvodnění, a též zcela postrádají jakoukoliv oporu v právní úpravě. V případě, kdy existuje účastník, na něhož se váže povinnost k úhradě protiplnění, není možné řízení zastavit. V řízení zůstává jako účastník hlavní akcionář, který je též subjektem povinným hradit dodatečné plnění, jestliže bude konstatována nepřiměřenost původního plnění. Existuje tedy předmět řízení – hodnota protiplnění a přezkum přiměřenosti protiplnění a současně existuje subjekt, který je případně povinen plnit. Argumentace soudu je zcela irelevantní, jelikož předmětem řízení nejsou akcie, ale přiměřenost protiplnění. Rozhodnutí není řádně odůvodněno a je nepřezkoumatelné, neboť soud zcela ignoroval argumentaci navrhovatelů týkajících se výše uvedeného. Ohledně odvolání do výroku V. navrhovatel uvedl, že rozhodnutí o uložení povinnosti navrhovatelům, aby uhradili náhradu nákladů za znalecký posudek, je evidentně nesprávné, neboť není důvod pro ukončení řízení a rozhodování o náhradě nákladů. Nadto ani v této části není rozhodnutí řádně odůvodněno, když soud neuvádí, z jakého důvodu by měli nést náklady navrhovatelé, kteří zánik Společnosti nijak nemohly ovlivnit. Navrhovatel c) proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů c) a d) jsou důvodná. Odvolání navrhovatele e) důvodné není, přesto je rozhodnutí soudu ohledně jeho návrhu nesprávné.

12. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. 12. 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Aplikace obchodního zákoníku vyplývá z § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstev (zákon o obchodních korporacích).

13. Podle § 183i obch. zák. ve znění účinném k 14. 7. 2011 (1) Osoba, která vlastní ve společnosti účastnické cenné papíry, a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, s nímž jsou spojena hlasovací práva, a b) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti (dále jen „hlavní akcionář“),je oprávněna požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu, která rozhodne o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na její osobu. (5) Hlavní akcionář je povinen předat obchodníkovi s cennými papíry, bance nebo spořitelnímu a úvěrnímu družstvu před konáním valné hromady peněžní prostředky ve výši potřebné k výplatě protiplnění a společnosti doložit tuto skutečnost. Výplatu protiplnění provádí banka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo obchodník s cennými papíry.

14. Podle § 183k obch. zák. (1) Vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká. (2) V případě, že vlastník účastnického cenného papíru nevyužije právo podle odstavce 1, nemůže se nepřiměřenosti protiplnění již dovolávat.

15. Podle § 183l obch. zák. (1) Představenstvo podá bez zbytečného odkladu po přijetí usnesení valné hromady návrh na zápis usnesení do obchodního rejstříku. (2) Současně usnesení valné hromady a závěry znaleckého posudku, pokud se vyžaduje, uveřejní způsobem určeným pro svolání valné hromady společnosti a uloží notářský zápis v sídle společnosti k nahlédnutí; upozornění na tuto skutečnost se v uveřejněném oznámení také uvede. (3) Uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

16. Podle § 183m odst. 3 obch. zák. obchodník s cennými papíry, banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo poskytne oprávněným osobám protiplnění bez zbytečného odkladu po splnění podmínek podle odstavce 2.

17. Podle § 769 obch. zák. povinnost zveřejnění údajů stanovená tímto zákonem je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku.

18. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [Anonymizováno], bylo odvolacím soudem zjištěno, že Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 25. 8. 2016. Od 4. 9. 2007 do 1. 1. 2015 měla Společnost zapsanou obchodní firmu [právnická osoba] Od 11. 4. 2006 do 22. 1. 2013 měla Společnost v obchodním rejstříku zapsáno sídlo na adrese [adresa], PSČ [adresa]. Dne 19. 2. 2011 bylo do Ostatních skutečností zapsáno, že valná hromada obchodní společnost [právnická osoba] v souladu s ustanovením § 183i a násl. obchodního zákoníku, rozhodla o určení hlavního akcionáře a to tak, že hlavním akcionářem Společnosti je společnost [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno]. Dále valná hromada rozhodla o přechodu ostatních účastnických cenných papírů emitovaných Společnosti na hlavního akcionáře, o výši protiplnění a o poskytnutí protiplnění.

19. Ze zápisu v Obchodním věstníku značka 364541-08/11 odvolací soud zjistil, že se týká společnosti obchodního jména [právnická osoba] Rubrika: Oznámení, IČO [IČO], sídlo: [adresa], PSČ [adresa], publikováno: 23. 2. 2011. V oznámení je uvedeno, že představenstvo Společnosti tímto v souladu s ustanovením § 183l odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zveřejňuje za účelem splnění zákonné informační povinnosti oznámení pro akcionáře společnosti, že: „1) mimořádná valné hromada Společnosti dne 10. 1. 2011 rozhodla o přechodu akcií Společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře dle ustanovení § 183i a násl. obchodního zákoníku; a 2) usnesení mimořádné valné hromady společnosti ze dne 10. 1. 2011, jehož obsahem bylo rozhodnutí o přechodu akcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře dle ustanovení § 183i a násl. obchodního zákoníku, bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Informace pro akcionáře o zápisu usnesení do obchodního rejstříku: představenstvo Společnosti tímto informuje akcionáře společnosti, že v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle B, vložce [Anonymizováno], bylo zapsáno usnesení tohoto znění:“. Poté následuje zveřejnění rozhodnutí valné hromady Společnosti o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře ve znění, které se zcela shoduje se zápisem v obchodním rejstříku ze dne 19. 2. 2011. Vedle toho byly zveřejněny závěry znaleckého posudku a upozornění pro akcionáře o uložení notářského zápisu v sídle Společnosti.

20. Ze zápisu v Obchodním věstníku značka 6267892-09/11 odvolací soud zjistil, že zápis se týká společnosti obchodního jména [právnická osoba] a jedná se o zápis v rubrice Změna – Praha Aktuální stav – Praha. K publikaci došlo dne 2. 3. 2011. Předmětem zápisu v Obchodním věstníku byla publikace aktuálního stavu údajů o Společnosti zapsaných v obchodním rejstříku.

21. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Společnosti ze dne 11. 3. 2024 vzal odvolací soud za prokázáno, že dne 19. 2. 2011 bylo v obchodním rejstříku Společnosti zapsáno usnesení její valné hromady ze dne 10. 1. 2011, která rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů Společnosti na hlavního akcionáře. Ze zápisu v Obchodním věstníku značka 364541-08/11 vzal odvolací soud za prokázáno, že dne 23. 2. 2011 byl v Obchodním věstníku zveřejněn zápis usnesení o rozhodnutí valné hromady Společnosti o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře do obchodního rejstříku a současně byly v Obchodním věstníku uveřejněny závěry znaleckého posudku a upozornění na uložení notářského zápisu v sídle společnosti k nahlédnutí. Ze zápisu v Obchodním věstníku značka 6267892-09/11 vzal odvolací soud za prokázáno, že dne 2. 3. 2011 Společnost v obchodním věstníku publikovala aktuální stav údajů zapsaných v obchodním rejstříku.

22. Na základě provedeného dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

23. Valná hromada Společnosti, která rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře, se konala dne 10. 1. 2011 (§ 183i obch. zák.). Toto usnesení valné hromady bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 19. 2. 2011 (§ 183l odst. 1 obch. zák.). V Obchodním věstníku bylo usnesení valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře zveřejněno dne 23. 2. 2011 (§ 183l odst. 1 ve spojení s § 769 obch. zák.). Dne 2. 3. 2011 byl v Obchodním věstníku zveřejněn pouze aktuální stav zápisu Společnosti v obchodním rejstříku. Dne 23. 2. 2011 byly v Obchodním věstníku uveřejněny též závěry znaleckého posudku a upozornění na uložení notářského zápisu v sídle společnosti k nahlédnutí (§ 183l odst. 2 obch. zák.). Prekluzivní hmotněprávní lhůta jednoho měsíce pro podání návrhu o přezkoumání přiměřenosti protiplnění (§ 183k odst. 1 věta za středníkem obch. zák.) počítaná ode dne 23. 2. 2011, uplynula dne 23. 3. 2011 (středa). Navrhovatel d) [Jméno navrhovatele B], vůči němuž byl ve výroku I. návrh zamítnut pro opožděnost, podal návrh na zahájení řízení dne 22. 3. 2011, tj. ve lhůtě. Navrhovatel e) [Jméno advokáta B], vůči němuž byl ve výroku I. návrh na zahájení řízení též pro opožděnost zamítnut, podal k soudu návrh na zahájení řízení dne 4. 4. 2011, tj. po uplynutí prekluzivní lhůty. Navrhovatel c) podal návrh na zahájení řízení v zákonné jednoměsíční prekluzivní lhůtě, když jeho návrh došel soudu dne 17. 3. 2011.

24. Odvolací soud se ztotožnil s odvolací námitkou navrhovatele d), že soud prvního stupně nesprávně vyložil ustanovení § 183k odst. 1 věta za středníkem obch. zák.

25. V usnesení ze dne 15. 2. 2018, spisová značka 29 Cdo 1382/2016, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud k výkladu těchto zákonných ustanovení uvedl: „Dovoláním otevřenou otázku prekluze práva menšinového akcionáře požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění odvolací soud vyřešil v souladu s jednoznačným (a žádné výkladové obtíže nepřinášejícím) zněním § 183k odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že právo menšinového akcionáře požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. zaniká uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l odst. 1 obch. zák. do obchodního rejstříku (srov. např. dovolatelem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 1108/2014). Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že právo dovolatele požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění zaniklo uplynutím jednoho měsíce ode dne 10. listopadu 2010, kdy byl v Obchodním věstníku publikován (zveřejněn) zápis usnesení valné hromady společnosti o vytěsnění do obchodního rejstříku (v souladu s § 183l odst. 1 obch. zák.).“

26. Na základě shora citovaného ustanovení § 183k odst. 1 věta za středníkem ve spojení s § 769 obch. zák. a rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že lhůta pro podání návrhu k soudu o přezkoumání přiměřenosti protiplnění uplynula až dne 23. 3. 2011, nikoliv dne 21. 3. 2011, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně.

27. Jiný důvod než opožděnost návrhu na zahájení řízení soud ohledně zamítavého výroku I. vůči navrhovateli d) neuvedl. Rozhodnutí soudu prvního stupně v této části výroku I. je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a vůči navrhovateli d) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

28. Navrhovatel e), jak shora zdůvodněno, podal návrh k soudu o přezkoumání přiměřenosti protiplnění opožděně, po uplynutí prekluzivní hmotněprávní lhůty stanovené v ustanovení § 183k odst. 1 věta za středníkem obch. zák.

29. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:

- i po změně § 83 odst. 2 písm. d) o. s. ř., provedené z účinností od 1. 4. 2008 zákonem č. 104/2008 Sb., platí, že podá-li vlastník účastnických papírů (ve lhůtě určené § 183k odst. 1 části věty za středníkem obch. zák.) návrh na určení přiměřené výše protiplnění či návrh na zaplacení protiplnění v požadované výši nebo doplacení poskytnutého protiplnění do požadované výše poté, co již bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše téhož protiplnění návrhem jiného vlastníka (ale dříve, než je pravomocně skončeno), je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení;

- citované ustanovení § 83 odst. 2 písm. d) o. s. ř. brání tomu, aby u soudu probíhalo jiné (další) řízení o přezkoumání přiměřenosti téhož protiplnění. Jsou-li však včas podané (další) návrhy považovány za přistoupení k již zahájenému řízení, žádné další řízení (v souladu s ustanovením § 83 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) neprobíhá;

- nezbytnou podmínkou pro to, aby další návrh bylo možné považovat za přistoupení k řízení (zahájenému dřívějším návrhem), je, že další navrhovatelé podali návrh (přistoupili již do zahájeného řízení) ve lhůtě stanovené ustanovením § 183k odst. 1 věty za středníkem obch. zák.;

- v kladném případě bude soud s dalším navrhovatelem jednat jako s účastníkem řízení o přezkoumání přiměřenosti téhož protiplnění zahájeného dříve podaným návrhem.

30. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, spisová značka 29 Cdo 4918/2009, uveřejněné v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 103/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, spisová značka 29 Cdo 3856/2010, uveřejněné v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod pořadovým číslem 22/2012).

31. Navrhovatel e) podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění k soudu opožděně. Z citované judikatury vyplývá, že další navrhovatel, který podal návrh opožděně, nemůže přistoupit k prvnímu řízení podle § 83 odst. 2 písm. d) o. s. ř. O jeho návrhu však nemůže probíhat jiné (další) řízení o přezkoumání přiměřenosti téhož protiplnění. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než zamítavý výrok I. soudu prvního stupně v části týkající se navrhovatele e) zrušit a řízení vůči navrhovateli e) zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 219a odst. 1 písm. a), § 221 odst. 1 písm. c), § 211, § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.

32. Odvolací soud přisvědčil též odvolací argumentaci navrhovatele c), vůči němuž bylo ve výroku II. řízení zastaveno. Zánik Společnosti (emitenta cenných papírů) bez právního nástupce není důvodem pro zastavení předmětného řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. Byť na danou věc dopadá ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., z pohledu § 91 o. s. ř. jde o samostatné procesní společenství (s některými prvky společenství nerozlučného) a podle hmotného práva povinnost zaplatit přiměřené protiplnění váže hlavního akcionáře, nikoliv Společnost (§ 183i odst. 5 a § 183m odst. 3 obch. zák.). Proto ohledně navrhovatele c) odvolací soud výrok II. napadeného usnesení změnil tak, že řízení se vůči navrhovateli c) nezastavuje (§ 220 o. s. ř.).

33. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť řízení vůči navrhovateli e) bylo zastaveno pro nedostatek podmínky řízení.

34. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu vyplývá, že znalečné ve výši 152 721 Kč bylo znalci pravomocně přiznáno usnesením ze dne 29. 3. 2013, č.j. 81 Cm 43/2011–85, příkaz k vyplacení znalečného (platební poukaz) byl vystaven dne 4. 6. 2013 (č. l. 87) a zpráva účtárny o vyplacení znalečného je založena na č. l. 103a. Soud prvního stupně rozdělil znalečné na šestiny (jedna šestina rovná se 25 453,50 Kč). Pro navrhovatele e) řízení končí a je proto nutno vůči němu rozhodnout o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi navrhovatelem e) a účastnicí bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., hradí navrhovatel e) rovný díl nákladů státu za znalečné. Odvolací soud mu proto uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 25 453,50 Kč, což je jedna šestina přiznaného znalečného.

35. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení ve zbývajícím rozsahu rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).