odměna a náhrada nákladů

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce již zaniklé společnosti [právnická osoba]″, naposledy sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], [Anonymizováno] [Anonymizováno], bytem [adresa] (dále jen „likvidátorka“) odměnu za provedenou likvidaci ve výši 4 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3 600 Kč.

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že při určení odměny náhrady hotových výdajů postupoval dle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), neboť likvidátorka společnosti byla jmenována do funkce v době její účinnosti. Soud prvního stupně určil odměnu likvidátorky částkou 4 000 Kč dle § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky. S odkazem na § 8 odst. 1 vyhlášky pak uznal za hotové výdaje, které likvidátorka účelně vynaložila v souvislosti s prováděním likvidace částku ve výši 30 Kč za ověřování listin a podpisů, výdaj 50 Kč za správní poplatek, výdaj 462 Kč za poštovné, výdaj 58 Kč za kopírování listin, výdaj 1 500 Kč za zpracování 3 účetních závěrek a výdaj 1 500 Kč za zpracování 3 přiznání k dani z příjmů, celkem tedy 3 600 Kč.

3. Soud nepřiznal likvidátorce náhradu nákladů za zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč a za archivaci písemností a účetnictví ve výši 500 Kč, neboť likvidátorka tyto náklady a jejich výši neprokázala; dále nepřiznal náhradu nákladů za kancelářský materiál ve výši 150 Kč a za telekomunikační poplatky ve výši 100 Kč, neboť jejich výše byla stanovena pouhým odhadem (viz rovněž nyní platné ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Cestovné osobním motorovým vozidlem požadované ve výši 438 Kč za cestu na poštu z místa bydliště likvidátorky na poštu v [adresa], považoval soud prvního stupně s ohledem na vzdálenost pošty od bydliště likvidátorky za neúčelně vynaložený výdaj, navíc cestovné na poštu v [adresa] dne 19. září 2008 bylo vyúčtováno i v řadě dalších likvidací (jež vyjmenovává); ke shodnému závěru dospěl soud rovněž ve vztahu k cestovnému požadovanému za cestu na registr vozidel na adresu [Anonymizováno] – dne 5. srpna 2008. A konečně soud likvidátorce nepřiznal ani náhradu nákladů za kolkové známky ve výši 3 000 Kč, neboť z rejstříkového spisu zjistil, že jediný návrh, který likvidátorka podala, byl návrh na zápis výmazu v záhlaví uvedené společnosti doručený soudu dne 28. července 2017 a toto řízení bylo podle § 11 odst. 1 písm. m) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění platném do 29. září 2017, od poplatku osvobozeno.

4. Proti tomuto usnesení výdajů soudu prvního stupně podala likvidátorka, části týkající se výše přiznané náhrady hotových výdajů, včasné odvolání. Uvedla, že v příloze společně s odvoláním přikládá kopii dokladu o úhradě poplatku za zveřejnění vstupu Společnosti do likvidace v Obchodním věstníku. Kopie je dle likvidátorky velmi špatně čitelná, neboť se jedná o doklad 12 let starý. Dále soudu doložila kopii dokladu o zaplacení nákladů za archivaci písemností a účetnictví ve výši 500 Kč. V případě nákladů za kancelářský materiál a nákladů za telekomunikační poplatky postupovala odhadem, výsledná částka byla rozdělena na jednotlivé ji prováděné likvidace společností. Při vyúčtování cestovného se řídila platnou právní úpravou, výsledná částka pak byla poměrně rozdělena mezi jednotlivé likvidace. Úhradu kolkových známek již není schopna s ohledem na časový odstup doložit, k jejich vynaložení však došlo v letech 2007 až 2009 při zjišťování majetku likvidované společnosti. Navrhuje, aby odvolací soud napadený výrok v části týkající se náhrady hotových výdajů změnil a požadované částky jí přiznal.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu v souladu s § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné.

6. Při stanovení výše odměny likvidátora v případech, kdy k nařízení likvidace a jmenování likvidátora došlo v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2013 a rozhodováno o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora je po 1. lednu 2014, jak je tomu v daném případě, je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky, v tom je rozhodovací praxe odvolacího soudu konstantní (shodně např. usnesení ze dne 27. května 2015, č. j. 7 Cmo 631/2014 - 58, či ze dne 5. října 2015, č. j. 7 Cmo 231/2015 - 35 a ze dne 7. ledna 2016, č. j. 14 Cmo 348/2015 - 48). Je tomu tak proto, že likvidace obchodní společnosti nařízená soudem před 31. prosincem 2013 se dokončí podle tehdejší právní úpravy, jak vyplývá z přechodného ustanovení § 3043 odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona (druhá část této věty se přirozeně uplatní pouze v případě dobrovolné likvidace), tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Vyhláška i nařízení jsou podzákonné právní předpisy; vyhlášku vydalo Ministerstvo spravedlnosti k provedení § 71 odst. 9 obch. zák., podle něhož Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát. Nařízení vydala vláda k provedení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Vzhledem ke skutečnosti, že likvidace byla v projednávané věci nařízená dne 18. července 2008 a probíhá podle § 70 a násl. obch. zák. (včetně § 71 odst. 9 obch. zák.), nelze jako prováděcí předpis aplikovat nařízení, jež je prováděcím předpisem k jiným zákonům, nýbrž je třeba aplikovat vyhlášku, z níž správně vyšel i soud prvního stupně.

7. Podle § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy. Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 věta druhá, odměna mu nenáleží.

8. Podle § 7 vyhlášky, není-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora, hradí odměnu a hotové výdaje podle § 8 a 9 likvidátorovi stát. Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny a hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotové výdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetku společnosti.

9. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky, likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

10. Z předloženého spisu se podává, že likvidátorka předložila soudu prvního stupně dne 31. srpna 2017 zprávu o provedení likvidace společnosti [právnická osoba]″, identifikační číslo [IČO], doplněnou podáním doručenou soudu dne 9. 11. 2017, v níž vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně: oznámení o likvidaci společnosti v obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, ověřování listin a podpisů ve výši 30 Kč, správní poplatky (registr vozidel) 60 Kč, poštovné 462 Kč, kopírování listin 58 Kč, kancelářský materiál (odhad) 150 Kč, telekomunikační poplatky (odhad) 100 Kč, cestovné po Plzni ve dnech 23. 6. 2008 a 27. 6. 2008 – pokus o kontakt s jednateli společnosti, dne 10. 7. 2008 – převzetí závěrky, dne 19. 9. 2008, dne 2. 9. 2008 – zaslání poštovních zásilek a dne 5. 8. 2009 – registr vozidel; celkem 767,91 Kč za 72 km, po korekci 438 Kč, zpracování tří účetních závěrek 1 500 Kč, zpracování tří přiznání k dani z příjmů 1 500 Kč, archivace písemností a účetnictví 500 Kč, kolky 3 000 Kč.

11. Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že soud nepřiznal likvidátorce náhradu nákladů za zveřejnění vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 380 Kč, neboť likvidátorka tyto náklady a jejich výši neprokázala. Společně s odvoláním likvidátorka dodatečně předložila kopii dokladu o úhradě poplatku za zveřejnění vstupu Společnosti do likvidace v Obchodním věstníku, nicméně jak uvedla sama likvidátorka, kopie je velmi špatně čitelná. I tak lze ze zkušenosti soudu s obdobnými fakturami soudit, že se dle vzhledu a některých čitelných údajů skutečně jedná o fakturu za zveřejnění v Obchodním věstníku, z dokladu však nelze vůbec zjistit, které společnosti se samotné uveřejnění týkalo. Čitelný je pouze označení právní formy - s.r.o. – a dále pak dovětek - v likvidaci. Nicméně nahlédnutím do obchodního rejstříku ve věci Společnosti odvolací soud zjistil, že právě dovětek u této Společnosti byl zapsán s uvozovkami dole a nahoře a ty v označení na faktuře Obchodního věstníku chybí. Stejně tak argument likvidátorky, že se jedná o doklad 12 let starý, když jedním z čitelných údajů je i datum prvního uveřejnění v Obchodním věstníku ke dni 28. 1. 2009 a druhého uveřejnění k datu 12. 2. 2009, neobstojí. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že náhrada tohoto výdaje nelze likvidátorce přiznat, neboť jej soudu řádně nedoložila.

12. Další odvoláním nastolenou otázkou v projednávané věci je, zda lze likvidátorce přiznat paušální náhradu jí uváděných výdajů na kancelářský materiál a telekomunikační poplatky ve výši 150 Kč a 100 Kč. Předpokladem náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace podle § 8 odst. 1 vyhlášky je, že likvidátor vynaložení těchto nákladů doloží. Právo likvidátora na paušální náhradu administrativních výdajů, jak je upraveno např. ve vztahu k advokátům v § 13 odst. 3 vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), vyhláška nezakládá. Není-li likvidátor schopen tyto administrativní výdaje blíže jednotlivě vyčíslit a doložit, nezbyde, než aby je nesl ze svého v rámci přiznané odměny. Shodný závěr platí rovněž ve vztahu k likvidátorkou požadované částce za kolkové známky ve výši 3 000 Kč, nebyl-li tento tvrzený výdaj z její strany blíže specifikován a doložen, není možné tuto částku přiznat.

13. Likvidátorka dále požadovala přiznat cestovné v částce 438 Kč za 72 km při celkem 6 jízdách osobním motorovým vozidlem po městě, v němž má sídlo ([adresa]), jež jí nebyla soudem prvního stupně přiznána.

14. Odvolatelce lze přisvědčit, že podle § 8 odst. 1 vyhlášky má mimo jiné právo i na přiznání cestovních výdajů. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že likvidátorku tíží povinnost tyto výdaje specifikovat a doložit, což se v daném případě nestalo. Z jejího podání ze dne 31. srpna 2017, ani z doplnění ze dne 9. listopadu 2017, nelze určit, jak dospěla k požadované částce („767,91 Kč po korekci 438 Kč“). K otázce přiznání náhrady hotových výdajů spojených s likvidací nelze navíc přehlédnout kritérium účelnosti vynaložených výdajů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. října 2013, sp. zn. II. ÚS 736/2012), za účelné výdaje nelze dle názoru odvolacího soudu bez dalšího považovat výdaj za použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátorka sídlo, existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (pošta umístěná blíže sídlu likvidátora, využití veřejné dopravy); ke shodnému závěru dospěl Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 19. dubna 2011, č. j. Nt 451/2011-29.

15. Vzhledem k tomu, že odvolatelka společně s odvoláním doložila výdaje za archivaci písemností a účetnictví ve výši 500 Kč, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvolání napadené části změnil jen tak, že výše likvidátorce přiznané náhrady hotových výdajů činí 4 100 Kč, jinak je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Protože odvolatelka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení.