o vydání účetnictví, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 56 Cm 126/2017 - 302, ze dne 24. 4. 2024,

1. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně přezkoumávaným rozsudkem rozhodl tak, že uložil žalované povinnost umožnit právnímu předchůdci žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozenému [Anonymizováno], nahlédnout do kopií účetních knih, deníků, hlavních knih, výkazů zisků a ztrát, rozvah, interních dokladů, záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisových plánů, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti a do kopií smluv, uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky oproti úhradě odůvodněných nákladů žalované (výrok I.). Žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal vydání věcí specifikovaných ve výroku I. (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci 71 764 Kč (výrok III.).

2. Řízení v této věci bylo zahájeno žalobou ze dne 3. 7. 2017 s původním návrhem, aby byla žalovaná uznána povinnou vydat žalobci kopie účetních knih týkajících se hospodaření žalované od 1. 1. 2011 do současnosti, kopie smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tak, že právní předchůdce žalobkyně byl společníkem žalované s obchodním podílem ve výši 41/201, když mezi ním a druhým společníkem [tituly před jménem] [jméno FO] existovaly dlouhodobé spory ohledně hospodaření žalované. Právnímu předchůdci žalobkyně nebyly v důsledku těchto sporů dlouhodobě poskytovány informace o hospodaření žalované a bylo také v žalované nesprávně rozhodováno o majetkových transakcích přesahujících 100 000 Kč bez jeho souhlasu. Právní předchůdce žalobkyně (dále jen „žalobce“) opakovaně vyzval žalovanou k zpřístupnění účetních knih a smluv s předmětem plnění nad 100 000 Kč, naposledy dopisem ze dne 19. 6. 2017, avšak bezvýsledně, v průběhu řízení před soudem prvního stupně popsal ještě výzvu ze dne 11. 1. 2018, kterou učinil v souvislosti se změnou žaloby ve věci.

3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že je žaloba včasná. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že všem společníkům, bez ohledu na velikost jejich obchodních podílů, náleží v rovné míře právo na informace o činnosti společnosti a právo nahlížet do všech dokladů společnosti. Právo se vztahuje pochopitelně i na doklady datované v době, kdy nebyl žalobce společníkem. Pokud chce totiž společník kontrolovat hospodaření společnosti, musí mít přístup ke všem jejím dokladům, aby je mohl porovnávat, kontrolovat a navrhovat další obchodní či jiné postupy. Požadavek žalobce nahlédnout do kopií smluv, které žalovaná uzavřela od 29. 3. 2011 do současnosti a jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč, je důvodný. Je třeba jen připomenout, že uvedená částka je pochopitelně včetně DPH, když stejná formulace je i ve společenské smlouvě, a navíc je takovýto výklad výhodný i pro žalovanou. V obchodních věcech totiž navíc obecně platí, že pokud není uvedeno, zda je částka s DPH, tak se má za to, že s DPH je. Míra konkrétnosti, s jakou společník může svůj požadavek specifikovat, se vždy podle soudu prvního stupně odvíjí od toho, že mu dané informace nejsou známy (kdyby mu známy byly, nedomáhal by se jejich poskytnutí). Je-li z požadavku společníka zjevné, jakých informací či dokladů se domáhá, musí mu společnost vyhovět bez ohledu na to, zda svoji žádost formuluje precizně. Soud prvního stupně konstatoval, že pokud jde o požadavek na předložení deníků a hlavních knih, jež obsahují tytéž údaje, seřazené jednak chronologicky (deník)a dále věcně (hlavní kniha), pak tyto sice obsahují stejné informace, ale jinak řazené. Nelze je již ale označit za „ty samé listiny, obsahující jen jiné seřazení“, jak to žalovaná dovozovala. Za důvodný považoval soud prvního stupně i zbývající část uplatněného nároku.

4. Žalobci, který měl ve věci neúspěch jen v nepatrné části, přiznal soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) plnou náhradu účelně vynaložených nákladů k uplatnění jeho práva za všechna řízení před soudem prvního stupně a za obě odvolací řízení, kdy celkem žalobci vznikly náklady ve výši 71 764 Kč.

5. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítne žalobu. Odvolatelka namítla, že žalobce změnil žalobu 4 x, měl tedy 5 x (1 x před podáním žaloby a 4 x po podání) vyzvat žalovanou k vydání nebo poskytnutí toho, co pak má možnost v prekluzivní lhůtě žalovat. Ve skutečnosti vyzval žalobce žalovanou pouze jedenkrát, a to v návaznosti na první verzi petitu žaloby. Již jen z tohoto důvodu mělo dojít k zamítnutí žaloby. Je dána důvodná obava, že žalobce získané informace zneužije. Pokud soud prvního stupně otázku neloajality žalobce vůči žalované pominul, věc nesprávně právně posoudil. Soud prvního stupně také učinil nesprávný závěr, pokud jde o povinnost žalované poskytnout informace za období, kdy žalobce nebyl společníkem žalované, resp. za dobu, kdy žalobce mohl požadované doklady získat od svého právního předchůdce [Jméno advokáta A]. Fakt, že žalobce této možnosti nevyužil nemůže jít k tíži žalované a nemůže být nahrazován postupem dle § 156 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Odvolatelka napadenému rozsudku dále vytýká, že vyhověl žalobci v rozsahu, který je zjevně nepřiměřený a šikanující pro žalovanou jde nad rámec zákonné úpravy. Soud totiž žalobě vyhověl i v té části, kde požadoval žalobce zpřístupnění toho, co již dávno měl, resp. co je volně ke stažení na webu obchodního rejstříku, konkrétně jde o výkazy zisku a ztrát a rozvahy z let 2011 – 2018. Dále bylo uloženo umožnit nahlédnutí do kopií smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje 100 000 Kč, když ke schválení takových smluv je vždy zapotřebí 90 % všech hlasů společníků. Žalobce přitom věděl, které smlouvy schvaloval, přesto požaduje jejich zpřístupnění. Povinnost byla uložena žalované ohledně kopií dokladů, žalovaná má jen originály. Požadované informace z účetnictví žalované od roku 2010 by představovaly po vytištění dokument o několika tisíci stranách, což je šikanující. Rovněž hlavní kniha a deník obsahují stejné informace, pouze jinak systematicky řazené (chronologické řazení u deníku x věcné řazení u hlavní knihy) a rozlišení nemá význam pro společníka, resp. pro jeho kontrolu společnosti. Dále namítla nevykonatelnost části rozsudku týkající se zpřístupnění smluvní dokumentace, kdy vzhledem k neurčitosti petitu v této části, si nelze představit výkon rozhodnutí, a navíc není v rozsudku jednoznačně určeno, zda plnění nad 100 000 Kč je částkou bez nebo s DPH, což je mezi účastníky sporná otázka. Nelze si představit výkon u části rozsudku s termínem „interní doklady“ a „do současnosti“. Za šikanující je třeba považovat zatížení žalované, které bylo uloženo předložit doklady v listinné i elektronické podobě.

6. Žalovaná rovněž za vadné označila rozhodnutí o nákladech řízení, kdy soud prvního stupně neodůvodnil závěr o neúspěchu žalobce pouze v nepatrné části, neboť dle výsledku šlo nejméně o jednu polovinu, a bylo tak na místě rozhodnout tak, že žádnému z účastníků nebude náhrada nákladů řízení přiznána.

7. Právní předchůdce žalobkyně k odvolání žalované uvedl, že se ztotožňuje s argumentací a závěry soudu prvního stupně a navrhl potvrzení rozhodnutí. Zdůraznil, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které by bylo možné označit za neloajální vůči žalované. Žalovaná požadované informace neposkytla ani právnímu předchůdci žalobce a šikanu žalované se vzhledem k jejímu chování nejedná. Pokud jde o část rozsudku, kterou byla uložena povinnost umožnit nahlédnutí do kopií smluv uzavřených mezi žalovanou a třetími osobami od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč, žalovaná dlouhodobě vylučuje žalobce z rozhodovací činnosti o vedení a hospodaření společnosti a bez jeho souhlasu.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné.

9. Bylo zjištěno, že žalobce byl společníkem žalované, který koupil od [Jméno advokáta A] obchodní podíl žalované o velikosti 41/201, odpovídající vkladu ve výši 41 000 Kč (smlouvou ze dne 30. 3. 2011). Usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 1. 2025, č. j. 7 Cmo 189/2024 – 339 bylo rozhodnuto o nástupnictví žalobkyně jako správkyně pozůstalosti (aktivní legitimace žalobkyně ostatně nebyla v řízení sporována).

10. V této věci již odvolací soud rozhodoval svým usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 153/2020 – 219, s tím, že je nejprve třeba řešit otázku, zda byla uplatněna výzva ve vztahu k novému požadavku ve lhůtě do jednoho měsíce před navrženou změnou žaloby.

11. Opětovně rozhodl odvolací soud svým usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 25/2023 – 286, uvedl, že si je vědom toho, že ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí zastával názor, že návrhu na změnu žaloby musí předcházet výzva podle § 156 odst. 2 z. o. k., nicméně tento názor je již překonán. Jelikož je pro rozhodnutí soudu rozhodný skutkový stav, který tu byl v době vyhlášení rozsudku, tak pokud lhůta pro poskytnutí informací jednateli uplynula před vyhlášením rozsudku, což je v poměrech dané věci zřejmé, měl soud prvního stupně zkoumat důvodnost žaloby věcně. Poukázal na to, že pokud jde o výzvu k poskytnutí informací, je třeba vyjít z toho, že ta byla doručena žalovanému okamžikem, kdy mu soud doručil návrh na změnu žaloby a že je tedy třeba návrh na změnu žaloby současně považovat za výzvu k poskytnutí informací. Pokud jde o doručování výzvy k poskytnutí informace, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011.

12. Podle § 155 z. o. k., má společník právo na valné hromadě i mimo ni požadovat od jednatelů informace o společnosti, nahlížet do dokladů společnosti, kontrolovat údaje obsažené v předložených dokladech a další práva na informace určená společenskou smlouvou; to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán alespoň ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost doloží.

13. Podle § 156 odst. 1 z. o. k. mohou jednatelé poskytnutí informace podle § 155 zcela nebo zčásti odmítnout jen tehdy, pokud a) jde o utajovanou informaci podle jiného právního předpisu, b) je požadovaná informace veřejně dostupná. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení v případě sporu rozhodne na návrh společníka o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud; k právu uplatněnému po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace se nepřihlíží.

14. Odvolací soud konstatuje z obsahu spisu soudu prvního stupně, že:

- Žaloba ve věci byla podána dne 3. 7. 2017 s návrhem, aby byla žalovaná uznána povinnou vydat žalobci kopie účetních knih týkajících se hospodaření žalované od 1. 1. 2011 do současnosti a kopie smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč.

- Žalobce výzvou ze dne 19. 6. 2017, adresovanou žalované, vyzval k poskytnutí účetních knih od 1. 1. 2011 do současnosti a kopií veškerých smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje 100 000 Kč, s tím že opětovně žalobce žádá o poskytnutí kopií těchto listin ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena žalované podle doložené dodejky dne 23. 6. 2017. V podání žalované ze dne 26. 6. 2017 tato uvedla jen to, že je žalobce informován a poškozuje společnost.

- Podáním ze dne 1. 3. 2018 žalobce specifikoval petit předmětné žaloby tak, že bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie účetních knih, deníky, hlavní knihy, výkazy zisku a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisové plány, a to v listinné i elektronické podobě. Rovněž bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč. Změna žaloby byla připuštěna usnesením při jednání soudu dne 5. 6. 2018.

- Podáním ze dne 2. 11. 2018 žalobce znovu formuloval petit žaloby tak, že bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie účetních knih, deníky, hlavní knihy, výkazy zisku a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisové plány, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti. Rovněž bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč. O návrhu změny nebylo rozhodnuto.

- Podáním ze dne 29. 11. 2018 žalobce navrhl změnu žaloby tak, že bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie účetních knih, deníky, hlavní knihy, výkazy zisku a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisové plány, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti, popř. mu umožnit do nich nahlédnout a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. Rovněž bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč, popř. mu umožnit do nich nahlédnout a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. O návrhu změny nebylo rozhodnuto. K podání byla později v řízení před soudem prvního stupně založena výzva žalované ze dne 11. 1. 2018, kterou byla žalovaná vyzvána k umožnění nahlédnutí do účetních knih, zejména deníků, hlavních knih, knih analytických účtů, knih došlých faktur, daňových dokladů, záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků v úplném rozsahu, odpisových plánů, a to ve formě buď listinné nebo elektronické za období od 1. 1. 2010 do současnosti a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky, a umožnění nahlédnout do smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje 100 000 Kč a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. Dle dokladu o doručení byla výzva doručena jednateli žalované [jméno FO] dne 11. 1. 2018.

- Podáním ze dne 19. 6. 2019 žalobce znovu navrhl změnu žaloby tak, že bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie účetních knih, deníky, hlavní knihy, výkazy zisku a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisové plány, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti, popř. mu umožnit do nich nahlédnout a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky oproti úhradě odůvodněných nákladů žalované, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Dále bude žalovaná povinna vydat žalobci kopie smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč, popř. mu umožnit do nich nahlédnout a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky oproti úhradě odůvodněných nákladů žalované, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 12. 2019, č. j. 56 Cm 126/2017 – 145, připustil tuto změnu tvrzení a žalobního petitu.

- Teprve poté bylo vydáno první rozhodnutí ve věci samé a usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 153/2020 – 219.

- Podáním ze dne 24. 11. 2022 navrhl žalobce další změnu petitu tak, že bude žalovaná povinna umožnit žalobci nahlédnout do účetních knih, deníků, hlavních knih, knih analytických účtů, knih došlých faktur a daňových dokladů, záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků v plném rozsahu, odpisových plánů, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. Dále bude žalovaná povinna umožnit žalobci nahlédnout do smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. K návrhu byla doložena výzva žalované ze dne 8. 11. 2022 s tím, že v minulosti žalobce žádal o nahlédnutí do účetnictví a vyzývá žalovanou opakovaně, aby mu umožnila nahlédnout do účetních knih, deníků, hlavních knih, knih analytických účtů, knih došlých faktur a daňových dokladů, záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků v plném rozsahu, odpisových plánů, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. Dále bude žalovaná povinna umožnit žalobci nahlédnout do smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč a pořídit si jejich kopie vlastními prostředky. Dle doručenky byla výzva dodána žalované dne 14. 11. 2022. Usnesením ze dne 30. 11. 2022 při jednání soudu prvního stupně nebyla tato změna petitu žaloby připuštěna.

- Poté bylo vydáno shora popsané rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 25/2023 – 286.

- Při jednání soud prvního stupně dne 24. 4. 2024 rozhodl o nepřipuštění změny žalobního petitu v podání žalobce ze dne 24. 11. 2022.

15. Odvolací soud především zdůrazňuje, že předmětem řízení byl výhradně nárok na uložení povinnosti žalované umožnit žalobkyni nahlédnout do kopií účetních knih, deníků, hlavních knih, výkazů zisků a ztrát, rozvah, interních dokladů, záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisových plánů, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti a do kopií smluv, uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč pořídit si jejich kopie vlastními prostředky oproti úhradě odůvodněných nákladů žalované. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí části žaloby na vydání listin nebylo napadeno odvoláním a nabylo samostatně právní moci.

16. Předpokladem (důvodně) podané žaloby je včasné podání žaloby u soudu, tj. v jednoměsíční prekluzivní lhůtě (§ 156 odst. 2 z. o. k.), počítané ode dne odmítnutí poskytnutí informace. Zánik práva podat žalobu o poskytnutí informace (v důsledku jeho prekluze) je důvodem pro zamítnutí žaloby.

17. Žalobce i po výzvě a poučení odvolacího soudu odkázal na jedinou výzvu, která předcházela žalobě v této věci, a to výzvu ze dne 19. 6. 2017, v níž žalobce vyzval žalovanou k poskytnutí kopií účetních knih od 1. 1. 2011 do současnosti a kopií veškerých smluv uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje 100 000 Kč. Předmětem řízení je ovšem nárok na uložení povinnosti umožnit žalobkyni nahlédnout do kopií účetních knih, deníků, hlavních knih, výkazů zisků a ztrát, rozvah, interních dokladů, záznamů o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisových plánů, a to v listinné i elektronické podobě, od 1. 1. 2010 do současnosti a do kopií smluv, uzavřených žalovanou od 29. 3. 2011 do současnosti, jejichž předmět plnění přesahuje částku 100 000 Kč pořídit si jejich kopie vlastními prostředky oproti úhradě odůvodněných nákladů žalované. Je zjevné, že se nárok předmětný v řízení a nárok uplatněný výzvou předcházející podání žaloby liší, když zejména je zcela odlišný nárok na vydání kopií od umožnění nahlédnutí případně umožnění provedení kopií vlastními prostředky (a to minimálně v nákladnosti). Nelze rovněž přehlédnout, že se liší také rozsah listin, kterých se uplatněný nárok týká, když výzva se vztahuje pouze na obecné označení účetní knihy a neobsahuje tedy konkretizaci na deníky, hlavní knihy, výkazy zisků a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazků, odpisové plány. Minimálně na interní doklady se obecné označení účetní knihy rozhodně nevztahuje. Předmětem řízení je dále nárok na nahlédnutí do listin v listinné i elektronické podobě, avšak výzva takové vymezení neobsahuje.

18. Odvolací soud poznamenává, že rozhodováno bylo o nároku uplatněném úpravou petitu ze dne 19. 6. 2019. Ve lhůtě jednoho měsíce před tímto podáním není datována žádná výzva ani není dokládána.

19. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že výzva předcházející žalobu ve věci je hmotněprávní podmínkou úspěšnosti předmětného nároku, když se odklonil od názoru uvedeného v usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 25/2023 – 286, že za výzvu lze považovat žalobu samotnou nebo dokonce návrh na změnu žalobního petitu, neboť takový výklad neodpovídá § 156 odst. 2 z. o. k. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, se této otázky nijak nedotýká (vztahuje se pouze na otázku doručování v poměrech vztahů v družstvu). O tomto svém názoru odvolací soud důsledně poučil žalobce a poskytl mu dostatečný prostor pro případnou reakci. Přitom odvolací soud zdůrazňuje, že k poslední soudem připuštěné úpravě petitu došlo před vydáním citovaného usnesení odvolacího soudu a nedošlo tak k ovlivnění vymezení předmětu řízení právě názorem, od nějž se nyní soud odchyluje.

20. Odvolací soud doplňuje, že změna petitu popsaná shora byla učiněna k návrhu žalobce, který v průběhu řízení měnil předmět řízení několikrát. Soud je přitom v řízení vymezením petitu žaloby vázán. Odvolací soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu v jeho rozsudku ze dne 12. 3. 2025, č. j. 21 Cdo 3953/2023 – 416, dle nichž „žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Rozhodne-li soud prvního stupně tak, že navrženou změnu žaloby připouští, bylo jeho usnesením konečným a závazným způsobem stanoveno, že v probíhajícím řízení bude jednáno a rozhodováno o změněné žalobě. Věcnou správnost usnesení soudu prvního stupně, kterým byla změna žaloby připuštěna, není odvolací soud oprávněn přezkoumávat; to platí i tehdy, bylo-li odvoláním napadeno rozhodnutí ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o změněné žalobě (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 723/2012)“.

21. Ze shora popsaných důvodů nelze žalobě v předmětném rozsahu vyhovět, neboť pro uplatněný nárok nebyla splněna podmínka dle § 156 odst. 2 z. o. k. Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

22. Rozhodnutí v části ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněno § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch a náleží jí tak plná výše náhrady nákladů řízení. Žalovaná přitom měla v řízení náklady se svým právním zastoupením, když zástupce žalované učinil v řízení úkony právní služby v podobě převzetí věci, podání ze dne 9. 8. 2017, účast při ústních jednáních dne 7. 11. 2017 a 27. 2. 2018, při nichž bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí soudu, dále účast při jednáních dne 5. 6. 2018, 21. 8. 2018, vyjádření ze dne 13. 11. 2018, účast při jednáních dne 20. 11. 2018, 24. 5. 2019, 27. 2. 2020, 5. 3. 2020, při kterém bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí soudu, dále odvolání ze dne 19. 3. 2020, vyjádření k odvolání ze dne 14. 4. 2020, účast při jednání 1. 12. 2022, 23. 2. 2023, 24. 4. 2024 a 19. 6. 2025, vyjádření ze dne 28. 5. 2023 a odvolání ze dne 3. 6. 2024. Žalované tak náleží odměna ve výši 3 100 Kč za úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2014 a od 1. 1. 202 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 11 odst. 2 písm. f) o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „advokátní tarif“/ ve výši 5 620 Kč, a to podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a po 1. 1. 2025 podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. K odměně náleží paušální sazba hotových nákladů ve výši 300 Kč do 31. 12. 2014 a od 1. 1. 202 ve výši 450 Kč, a to podle § 13 advokátního tarifu. DPH náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byla žalované přiznána částka uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.