o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2019, č.j. 37 Cm 18/2017-107,

1. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá (výrok I), a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku, z titulu náhrady nákladu řízení 71 215,76 Kč, a to přímo k rukám advokáta žalovaného [Jméno advokáta B] (výrok II).

2. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Jičíně dne 20. 9. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení částky 120 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že jako převodce uzavřel s žalovaným, jako nabyvatelem dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 60% ve společnosti [právnická osoba] IČ: IC [IČO], za cenu 120 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci cenu dohodnutou ve smlouvě neuhradil.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že účastníci skutečně dne 20. 9. 2016 uzavřeli žalobou tvrzenou smlouvu, ve které žalobce figuroval jako převádějící a žalovaný co by nabyvatel. Dle smlouvy byl obchodní podíl převáděn za částku 120 000 Kč. Smlouva byla téhož dne smluvními stranami podepsána. Dále měl za prokázané, že manželka převodce [Anonymizováno] neudělila svému manželovi, v této věci žalobci, s uzavřením uvedené smlouvy souhlas. Na základě toho soud prvního stupně dospěl k závěru, že dle ust. § 714 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o.z.“) k převodu obchodního podílu v uvedené ceně, nelze přistoupit bez souhlasu druhého z manželů, neboť se nepochvbně jedná o nikoliv běžnou záležitost. Dle soudu prvního stupně bylo nepochybně prokázáno, že manželka žalobce se neplatnosti předmětné smlouvy dovolala tak, jak předpokládá ust. § 714 odst. 2 o.z. (viz přípis jmenované adresovaný žalovanému dne 18.3.2015). Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná pro rozpor se zákonem, ale i s dobrými mravy dle ust. § 547 o.z., a proto žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a určil jejich výši celkovou částkou 71 215,76 Kč.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolal žalobce. Odvolatel namítal, že soud prvního stupně nehodnotil tvrzení žalovaného a ani se k nim nevyjádřil. Zcela opomenul se zabývat důkazem e-mailovou zprávou ze dne 30. 8. 2016, která je dle odvolatele uznáním nároku žalobce na zaplacení ceny obchodního podílu. Soud prvního stupně se pak nijak nezabýval a nevypořádal s jeho námitkou promlčení práva žalovaného dovolávat se neplatnosti smlouvy. V rozporu s tvrzením žalovaného při jednání soudu dne 29. 10. 2018, že proti neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu nebrojí, pak soud provedl důkaz Soudním spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 7C 218/2015 a listinami od manželky žalobce z března 2015, což je v rozporu se zákonem. Vzhledem k tomu soud prvního stupně pochybil, když nehodnotil všechny provedené důkazy, některé zdůraznil a některé zcela vynechal. Zejména důkazy nehodnotil jednotlivě každý zvlášť a následně ve vzájemných souvislostech. Vzhledem k tomu jsou nesprávné i právní závěry soudu, což dále rozvedl. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, odvolatel uvedl, že v této věci jsou dány okolnosti hodné zvláštního zřetele odůvodňující použití ust. § 150 o.s.ř. Soud prvního stupně i nesprávná určil výši náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného. Odvolatel navrhuje, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

6. K odvolání se vyjádřil žalovaný tak, že podstatná část tvrzení uvedená odvolatelem je opakováním jeho argumentace v prvoinstančním řízení. Dále se proto vyjádřil k některým jeho bodům. Žalovaný považuje rozsudek soudu prvního stupně za zcela správný a navrhl, aby jej odvolací soud potvrdil a uplatnil náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst.1 a 5, § 205 odst.2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.) a neshledal podmínky pro jeho potvrzení (§ 219 o.s.ř.) a ani pro jeho změnu (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

8. Podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle ust. § 40a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013, jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

10. Podle ust. § 145 odst. 2 občan. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

11. Podle ust. § 714 odst. 1 o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Podle odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

12. Podle ust. § 594 odst. 1 o.z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

13. Ze spisu a z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že žalobce, jako převodce uzavřel s žalovaným, jako nabyvatelem dne 20. 9. 2012 smlouvu o převodu obchodního podílu o velikosti 60% ve společnosti [právnická osoba] IČ: IC [IČO], za cenu 120 000 Kč, kterou dosud žalovaný žalobci neuhradil. Předmětem řízení je tak splnění závazku žalovaného žalobci, vzniklého na základě smluvního vztahu, založeného uvedenou smlouvou.

14. Z napadeného rozsudku plyne, že soud prvního stupně svá skutková zjištění posuzoval dle ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odcitovaných v jeho odůvodnění (bod 13 napadeného rozsudku), a to tak, že k právnímu jednání žalobce chyběl souhlas jeho manželky, kterého je k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu jejím manželem třeba (714 odst. 1 o.z.). Dále své skutkové zjištění, tj. že se manželka neplatnosti dovolala přípisem adresovaným žalovanému dne 18. 3. 2015, posoudil jako řádné dovolání, a to zjevně dle ust. § 594 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 714 odst. 2 o.z.., a proto je třeba považovat předmětnou smlouvu za neplatnou s posléze citovaným ustanovením (bod 13,14 a 15 napadeného rozsudku). Následně uzavřel, že právní jednání žalobce, je tak rovněž v rozporu nejenom se zákonem ale i s dobrými mravy, jak o tom hovoří ust. § 547 o.z. (bod 16 napadeného rozsudku).

15. Jak ale shledal odvolací soud, předmětná smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 20. 9. 2012, tedy před účinností zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a proto se i právní vztahy, práva a povinnosti z této smlouvy vzniklé, řídí dle ust. § 3028 odst. 3 o.z. dosavadní právní úpravou, a to zák. č. 513/1991Sb., obchodní zákoník. Potažmo se neplatnost této smlouvy posuzuje dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť dle ust. § 267 odst. 1 věta druhá obch. zák. se úprava neplatnosti právního úkonu v obchodním zákoníku nevztahovala na smlouvy uzavřené podle jeho části druhé, která upravovala obchodní společnosti a družstva.

16. I dle dosavadní právní úpravy je v této věci zásadní, zda předmětná smlouva je jako právní úkon platná, přičemž tuto otázku nastolil jako klíčovou i soud prvního stupně (bod 10 napadeného rozsudku). Z odůvodnění napadeného rozsudku ale plyne, že pouze ta jeho část, ve které soud prvního stupně aplikoval ust. § 714 o.z., z části koresponduje s dosavadní právní úpravou, a to ust. § 145 odst. 2 OZ. Ve zbytku se s ní soud prvního stupně zcela rozchází. Nejenom, že nijak nerozlišuje mezi absolutní a relativní neplatností právního jednání (správně právního úkonu), ale na daný případ nadto aplikoval ust. § 594 dost. 1 o.z., čím posuzoval splnění podmínek, za kterých se lze dovolat neúčinnosti právního jednání, nikoliv jeho neplatnosti. Což je ale zcela v rozporu s dosavadní právní úpravou, ve které je ochrana opomenutého manžela založena na možnosti uplatnění námitky relativní neplatnosti právního úkonu v režimu § 145 odst. 2 OZ ve spojení s ustanovením § 40a OZ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp.zn. 22 Cdo 2453/2012 veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz), nikoliv tedy na možnosti dovolat se neúčinnosti právního úkonu ve smyslu ust. § 42a o.z.

17. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně na danou věc aplikoval nesprávný právní předpis, neboť zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebyl v rozhodné době ještě účinný a nadto na danou věc aplikoval jeho ustanovení o neúčinnosti právního jednání, což je ale v rozporu s jeho konečným právním závěrem o neplatnosti předmětné smlouvy. Tímto nesprávným postupem porušil soud prvního stupně práva účastníků řízení na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (srov. Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 1329/18, ze dne 23.10.2018), čímž zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

18. Přes uvedený závěr se odvolací soud zabýval i námitkou odvolatele o nezákonnosti provedení důkazů. K tomu odvolací soud z protokolu o jednání soudu dne 30. 10. 2017 (č.l. 45 spisu) shledal, že žalovaný odkazoval na soudní řízení vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 7C 218/2015, při kterém dle něj sám žalobce zpochybňoval platnost smlouvy o převodu obchodního podílu. Spis tohoto soudu označil žalovaný k důkazu již v odůvodnění svého odporu (č.l. 22 spisu). Protože ve věci nebyla provedena příprava jednání dle ust. § 114c o.s.ř., poskytl soud prvního stupně v souladu v souladu s ust. § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř. při tomto svém prvním jednání, účastníkům lhůtu 30 dnů, v návaznost na jejich žádost o její poskytnutí k doplnění skutkových tvrzení, event. označení důkazů k nim. Žalovaný následně svá tvrzení doplnil podáním doručeným soudu prvního stupně dne 22. 11. 2017 tak, že smlouva o převodu obchodního podílu, jež má být titulem pro nárok žalobce vůči žalovanému, byla napadena námitkou relativní neplatnosti, jež vznesla manželka žalobce [Anonymizováno], protože k jejímu uzavření neudělila manželovi souhlas. Dále uvedl, že není schopen prokázat, že [Anonymizováno] o převodu obchodního podílu věděla, resp., že s ním souhlasila, a proto mu nezbývá než této námitce neplatnosti přisvědčit. Žalobce doplnil svá tvrzení soudu dne 29. 11. 2017 mimo jiné tím, že v uvedeném soudním řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] se žalovaný po celou dobu bránil tím, že smlouva o převodu obchodního podílu je platná a navíc v této věci nemá aktivní věcnou legitimaci k uplatnění námitky její neplatnosti. Lze proto k uvedeným námitkám odvolatele uzavřít, že soud prvního stupně v řízení neporušil zásadu jeho koncentrace, když se při dalších jednání zabýval tvrzeními žalovaného, jež doplnil k výzvě soudu učiněné při prvním jednání (§ 118b odst. 2 o.s.ř.) , a k tomu provedl již dříve jím označenými důkazy, což je zcela souladné se zákonem.

19. Vzhledem ke všemu uvedenému se odvolací soud již nezabýval opodstatněností dalších odvolatelových námitek, neboť po zrušení rozsudku soudu prvního stupně bude tento soud dále ve věci znovu jednat a pro nové rozhodnutí o žalobě bude rozhodující skutkový stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o.s.ř.).

20. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 119a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc mu dle us.t § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.

21. V dalším řízení soud prvního stupně bude postupovat ve smyslu výše uvedených závěrů a v souladu s ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., kdy neopomene, že ve svém rozhodnutí o věci je povinen se vypořádat se všemi argumentačními tvrzeními účastníků. Pokud některé z účastníky navrhovaných důkazů neprovede (zamítne návrh na jejich provedení dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), musí jasně a konkrétně vyložit a zdůvodnit, proč je neprovedl a v případě, že je provede, ale ve svém rozhodnutí z nich nevychází, je třeba, aby svůj postup také odůvodnil. Rovněž pak náležitě odůvodní i své právní závěry.