o návrhu na vyloučení účastníka řízení 1) JUDr. Ing. Marka Andráška, LLM, z výkonu funkce člena statutárního orgánu, o odvolání účastníka 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 68 Cm 129/2019-359 ze dne 14. července 2022

1. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným usnesením rozhodl, že řízení ve věci navrhovatele t) [Anonymizováno] a navrhovatele ooo) [Jméno navrhovatele Q2] se zastavuje a navrhovatel t), ooo) a účastníci řízení 1) – 4) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se navrhovatelé domáhali vyloučení účastníka řízení 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu, že podáním ze dne 24. 3. 2020 zástupce navrhovatelů soudu sdělil, že navrhovatel t) [Jméno navrhovatele T] a navrhovatel ooo) [Jméno navrhovatele Q2] zemřeli. Soud konstatoval, že v dané věci je předmětem řízení vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, tedy jde o řízení ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 2 písm. e) a § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních; že v předmětné věci nelze aplikovat ustanovení §160 zákona č. 90/2012 Sb. Též konstatoval, že má za to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zastavení řízení ve věci navrhovatele t) [Anonymizováno] a navrhovatele ooo) [Jméno navrhovatele Q2], proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

3. Proti uvedenému usnesení se účastník 1) odvolal. Uvedl, že podle ustanovení § 85 písm. b) zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních řízení o vyloučení z výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích statusovou věcí není, že závěr soudu, že v řízení nelze pokračovat s právními nástupci navrhovatelů t) [Anonymizováno] a ooo) [Jméno navrhovatele Q2], není správný. Konstatoval, že již v odvolání proti předchozímu usnesení o částečném zastavení řízení uváděl, že hmotné právo neposkytuje výslovnou odpověď na otázku, zda v řízení je možno pokračovat s dědici zemřelých účastníků, přičemž při analogickém uplatnění nejbližší právní normy obsažené v ustanovení § 160 ZOK lze dospět k závěru, že ano. Podle ustanovení § 160 ZOK totiž platí, že přestane-li být společník, který podal společnickou žalobu (jako vyloučení z výkonu funkce nejbližší institut), společníkem, zastupuje v řízení společnost jeho právní nástupce. Soud se s tímto argumentem nevypořádal. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc se vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť ke zjištění právních nástupců účastníků řízení t) a ooo) a možnosti pokračovat v řízení je třeba provést šetření, které by nahrazovalo činnost soudu prvního stupně, případně, aby je změnil a sám rozhodl.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) a dospěl k závěru, že usnesení je nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

5. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

6. Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

7. Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

8. Ustanovení § 107 platí pro sporné i nesporné řízení. Upravuje se v něm postup soudu za situace, kdy účastník ztratí během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví.

9. Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení, soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení například tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. V těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, a proto soud řízení zastaví.

10. Nebude-li řízení zastaveno, soud dále posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat. Tam, kde to nebude možné, řízení usnesením přeruší. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci. Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

11. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela, jsou zpravidla její dědici. I když se dědictví nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.), není v této době většinou okruh zůstavitelových dědiců ještě znám. V situaci, kdy nejsou známi zůstavitelovi dědici, může soud v řízení ihned pokračovat, jen je-li tu nebezpečí z prodlení, a to s opatrovníkem, kterého neznámým dědicům ustanovil a který bude dědice zastupovat do doby, než budou v dědickém řízení zjištěni; jinak řízení přeruší. Má-li zůstavitel jediného dědice nebo patří-li do dědictví dostatečný majetek, nebo je-li zřejmé, který z více dědiců právo převezme (např. podle závěti, která nebyla v dědickém řízení napadena), lze v řízení v těchto a v jim podobných případech pokračovat již před skončením dědického řízení, pokud to nevylučuje povaha věci.

12. Ze spisu vyplývá, že navrhovatelé uplatnili návrhem proti účastníkům právo na vyloučení účastníka řízení 1) z výkonu funkce člena statutárního orgánu. V průběhu řízení navrhovatelé t), ooo) zemřeli. Soud řízení ve vztahu navrhovatele t) [Anonymizováno], navrhovatele ooo) a účastníků zastavil usnesením čj. 68 Cm 129/2019-335 ze dne 5. 11. 2021, k odvolání účastníka řízení 1) bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze čj. 7 Cmo 27/2022-355 ze dne 5. 5. 2022 a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu, že pokud dospěl k závěru, že v řízení nelze ve vztahu navrhovatele t) [Anonymizováno], navrhovatele ooo) a účastníků pokračovat a pokud neuvedl konkrétně, proč má za to, že v řízení nelze pokračovat, pokud se nezabýval tím, zda povaha věci umožňuje pokračování v řízení a pokud učinil bez dalšího závěr, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zastavení řízení ve věci navrhovatele t) [Anonymizováno] a navrhovatele ooo) [Jméno navrhovatele Q2], je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

13. Ze spisu též vyplývá, že soud v dalším řízení bez dalšího rozhodl stejně jako v předchozím řízení a rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že v předmětné věci nelze aplikovat ustanovení §160 zákona č. 90/2012 Sb. a že má za to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zastavení řízení ve věci navrhovatele t) [Anonymizováno] a navrhovatele ooo) [Jméno navrhovatele Q2].

14. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je opět nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

15. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí konstatoval, že rozhodnutí musí být odůvodněno způsobem uvedeným shora a že soud dbá především o to, aby bylo odůvodnění rozhodnutí přesvědčivé. Těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení opětovně nedostál. Po zrušení předchozího rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost, soud bez dalšího rozhodl stejně jako v předchozím řízení. Rozhodnutí odůvodnil pouze tím, že má za to, že v předmětné věci nelze aplikovat ustanovení §160 zákona č. 90/2012 Sb. a že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zastavení řízení ve věci navrhovatele t) [Anonymizováno] a navrhovatele ooo) [Jméno navrhovatele Q2]. Soud opět neuvedl konkrétně, proč má za to, že v řízení nelze pokračovat, přitom bylo povinností soudu řádně vysvětlit, proč má za to, že v řízení pokračovat nelze. Konstatováním, že v předmětné věci nelze aplikovat ustanovení §160 zákona č. 90/2012 Sb., aniž by uvedl, proč je dle jeho názoru ustanovení §160 zákona č. 90/2012 Sb. významné pro danou věc a proč nelze uvedené ustanovení v daném případě použít, soud nesplnil požadavek stanovený ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř.

16. S ohledem na uvedené nedostatky nelze rozhodnutí přezkoumat.

17. Protože je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, což je důvodem pro jeho zrušení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v intencích § 151 o. s. ř.