o odvolání likvidátora právnické osoby a o jmenování nového likvidátora právnické osobě, o odvolání účastníka 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2021, č. j. 77 Cm 221/2019-58

1. V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) rozhodl, že druhý účastník, [Jméno navrhovatele B], se odvolává z funkce likvidátora společnosti (výrok I.), likvidátorem společnosti se jmenuje [tituly před jménem] [Anonymizováno], insolvenční správce, sídlem [adresa] (výrok II.), druhý účastník, [Jméno navrhovatele B], je povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem podaným u soudu dne 21. 11. 2019 se navrhovatel domáhal odvolání likvidátora první účastnice z funkce a jmenování likvidátora nového. Uvedl, že důvody pro odvolání likvidátora z funkce spatřuje ve skutečnosti, že likvidátor je nečinný, když první účastnice (dále i společnost) se nachází v likvidaci již od roku 1996, a ačkoliv navrhovatel likvidátora vyzýval k založení daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2015-2018 (dále jen daňová přiznání), likvidátor na výzvy nereagoval.

3. Soud usnesením z 28. ledna 2020 vyzval oba účastníky k vyjádření se k návrhu na zahájení řízení, žádný z účastníků na výzvu nereagoval.

4. Soud konstatoval, že je mu z vlastní činnosti, coby soudu rejstříkového, známo, a to z úplného výpisu z obchodního rejstříku první účastnice veřejně dostupného na internetových stránkách www. justice.cz a z rejstříkového spisu C 32331/MSPH, že první účastnice vznikla v roce 1992, že v roce 1996 byla první účastnice zrušena rozhodnutím valné hromady a byl jí jmenován likvidátor. Konstatoval, že likvidátor po dobu výkonu své funkce nereagoval na výzvy navrhovatele a že likvidaci provádí již bezmála dvacet pět let, aniž by tu byla okolnost bránící jejímu dokončení.

5. Soud rozhodl ve věci usnesením ze dne 1. 4. 2020, k odvolání likvidátora soud odvolací usnesení soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že předpokladem pro aplikaci ust. § 191 odst. 2 o. z., je osvědčení právního zájmu navrhovatele, což v rozhodnutí soudu chybí, a že sice likvidace probíhá již bezmála 25 let, avšak soud nevyslovil, které konkrétní povinnosti likvidátor nesplnil a o jaké důkazy soud svá zjištění opřel.

6. Soud usnesením ze dne 23. 3. 2021 vyzval likvidátora, aby soudu sdělil, jaké úkony v rámci likvidace učinil, zejm. zda přednostně uspokojil pohledávky zaměstnanců, oznámil vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům (nechť doloží dopisy včetně podacích lístků pošty, event. jiný doklad o odeslání či doručení), dvakrát za sebou zveřejnil alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení o vstupu společnosti do likvidace s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky (doloží text inzerátů s datem jejich zveřejnění), sestavil zahajovací rozvahu a soupis jmění společnosti (doloží zahajovací rozvahu a soupis jmění), event. sdělí a doloží jinou činnost související s likvidací společnosti a doloží souhlas správce daně s výmazem společnosti dle § 238 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb. daňového zákona. Soud jej rovněž vyzval, aby sdělil, co mu brání v dokončení likvidace. Na výzvu soudu likvidátor sdělil, že 1. 4. 2020 dodal chybějící daňová přiznání a zprovoznil datovou schránku společnosti a že žádný ze společníků k průběhu likvidace ničeho nenamítá.

7. Navrhovatel učinil nesporným, že chybějící daňová přiznání byla finančnímu úřadu zaslána 1. 4. 2020, nadále trval na odvolání likvidátora z funkce, neboť ten likvidaci společnosti neprovádí řádně, likvidace trvá již 25 roků a není zřejmé, zda likvidátor své povinnosti nakonec splní. Pro stát je provozně i ekonomicky zatěžující urgovat plnění povinností likvidátorů.

8. Likvidátor ani přes výzvu soudu nesdělil, co konkrétně likvidátorovi bránilo k dokončení likvidace.

9. Za prokázané skutečnosti vzal soud ze sbírky listin, že poslední dokumenty společnosti byly do sbírky listin zaslány 11. 9. 2019, jednalo se však o dokumenty z r. 1996, z obchodního rejstříku, že společnost [právnická osoba], že má dva jednatele, [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a tři společníky [tituly před jménem] [Anonymizováno] s podílem ve výši 25 000 Kč, [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] s vkladem 50 000 Kč a [tituly před jménem] [Anonymizováno] s podílem 25 000 Kč při základním kapitálu 100 000 Kč, společnost vstoupila do likvidace rozhodnutím valné hromady ke dni 6. 6. 1996 a likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele B], z výzev navrhovatele, že navrhovatel prvního účastníka výzvou z 25. 7. 2018 vyzval k doložení daňového tvrzení z rok 2015, další výzvou z 25. 7. 2018 k doložení daňového tvrzení za rok 2016 a opět výzvou z 25. 7. 2018 k doložení daňového tvrzení za rok 2017 a výzvou z 19. 9. 2019 k doložení daňového tvrzení za rok 2018, z obchodního rejstříku, že v obchodním rejstříku v oddílu A vložce 4755 je vedena společnost [právnická osoba], tato společnost byla zrušena usnesením soudu a likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele B].

10. Soud shrnul, že zjistil, že společnost na základě rozhodnutí valné hromady vstoupila dnem 6. 6. 1996 do likvidace a likvidátorem jmenovala [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Likvidace probíhá již necelých 25 roků, likvidátor nepodával minimálně po dobu 4 let daňová tvrzení, nereagoval na výzvy finančního úřadu, nereagoval ani na výzvy soudu, či na ně reagoval nedostatečně. Kromě zprovoznění datové schránky společnosti a opožděného doložení daňových tvrzení likvidátor neuvedl žádné jiné kroky, které by v průběhu likvidace učinil, naopak sdělil, že žádné další kroky neprovedl.

11. Soud se zabýval otázkou, zda navrhovatel osvědčil právní zájem, zda intenzita porušení povinností likvidátora dosahuje takové intenzity, aby byl soudem z funkce likvidátora odvolán a jaký konkrétní důvod měl likvidátor pro to, aby řádně neplnil svoje povinnosti likvidátora. Soud přitom odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 206/2020-35 ze dne 22. 3. 2021. Soud konstatoval též, že smyslem a účelem likvidace právnické osoby je kompletní vypořádání majetkových poměrů právnické osoby po jejím zrušení s likvidací prostřednictvím speciálně pro to ustavené osoby, ať již rozhodnutím příslušného orgánu společnosti či rozhodnutím soudu, přičemž takovou osobou je likvidátor. Do povinností likvidátora spadají i povinnosti vůči orgánům státní správy, vůči správci daně pak podávat daňová přiznání, dle § 240c odst. 1 daňového řádu dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby. Daňovým tvrzením je třeba rozumět ve smyslu § 1 odst. 4 daňového řádu daňové přiznání. Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisu jednat, což je v případě, že společnost se nachází v likvidaci, její likvidátor či jím pověřená osoba. V průběhu likvidace se veškerá daňová přiznání podávají tak, jako by likvidace nenastala, tj. v souladu s § 136 d. ř. Odvolání likvidátora řádně neplnícího své povinnosti a ustanovení do funkce jiné osoby má být primárně realizováno rozhodnutím příslušného orgánu likvidované právnické osoby, nejde-li o likvidátora jmenovaného soudem. Změna osoby likvidátora by měla být výsledkem kontrolních postupů ve vnitřní sféře likvidované právnické osoby. Nedojde-li k odvolání likvidátora „zevnitř“ právnické osoby, může za podmínek ust. § 191 odst. 2 o. z., odvolat likvidátora soud coby představitel moci veřejné. Může tak odvolat i likvidátora, kterého svým rozhodnutím sám nejmenoval. Vzhledem k tomu, že se jedná o vnější zásah do společnosti, je třeba, aby porušení povinností likvidátora dosahovalo určité intenzity.

12. Soud vycházel ze zjištěné skutečnosti, že likvidátor nepodával daňová přiznání od roku 2015, tuto povinnost splnil až 1. 4. 2020. Nezajištění včasného, tedy tímto i řádného podávání každoročních daňových přiznání za období nejméně 4 let bylo opakovaným porušováním zákonné povinnosti likvidátora. Nešlo tak o ojedinělé porušení zákonné povinnosti. Likvidátor měl přitom dostatek času, aby od zahájení likvidace zjednal dostatečnou nápravu. To, že dodatečně k nápravě došlo, nemůže nic změnit na tom, že likvidátor řádně své povinnosti neplnil. Kromě výše uvedeného neplnění povinností likvidátorem soud vycházel dále ze skutečnosti, že likvidátor nekonal vůbec, když za dobu takřka 25 let neučinil žádný úkon směřující k likvidaci, jak vyplynulo z jeho přípisu kromě zprovoznění datové schránky likvidované společnosti, přihlédl i k tomu, že likvidátor je likvidátorem ve dvou dalších společnostech, kde likvidace probíhá od 11. 5. 1991 a od roku 2009.

13. Pokud likvidátor soudu sdělil, že neprovádí likvidaci, neboť si to společníci nepřejí, takový postoj je v rozporu s účelem likvidace, a proto k němu soud nemohl přihlédnout. Likvidace představuje proces, kdy společnost již nesmí podnikat a na jeho konci má dojít k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, jeho smyslem není udržovat „mrtvou“ společnost při životě, vést ji v registrech a tím zatěžovat státní správu. Pokud neexistuje závažný důvod, měla by být zlikvidována v přiměřeném čase. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci tento důvod nebyl tvrzen a je nerozhodné, zda společníci zdlouhavost procesu likvidace akceptují. Pokud společníci neodvolali likvidátora a nejmenovali likvidátora nového, je na místě aby nápravu zjednal soud.

14. Soud podle § 191 odst. 4 o. z., likvidátorem jmenoval insolvenčního správce vybraného ze seznamu insolvenčních správců. Společnost má sice dalšího jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno], který by mohl funkci likvidátora provádět, ovšem s ohledem na celkový přístup k likvidaci, délku likvidace a nekonání dosavadního likvidátora, i sdělení, že společníci jsou s délkou a průběhem likvidace spokojeni, přičemž [tituly před jménem] [Anonymizováno] je i společníkem prvního účastníka, v osobě druhého jednatele není záruka, že by likvidaci v přiměřené době dokončil.

15. Podle § 1 písm. a) zák. o soud. popl. rozhodl o poplatkové povinnosti, podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. o soud. popl., postupoval soud podle § 4 odst. 1 písm. i) zák. o soud. popl. ve spojení s § 2 odst. 3 a 8 zák. o soud. popl. a uložil povinnost zaplatit soudní poplatek druhému účastníkovi, neboť je to druhý účastník, kdo zavinil, že muselo být zahájeno toto řízení, když pro svou dlouhodobou nečinnost nevykonával svou funkci likvidátora řádně.

16. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 zák. o z. ř. s. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

17. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2. odvolání. Uvedl, že v napadeném usnesení chybí úvaha soudu o tom, zda se právním zájmem navrhovatele zabýval a k jakému závěru dospěl, že právní zájem navrhovatele osvědčen nebyl. Jak v řízení vyšlo najevo, správce daně své výzvy zasílal do nezprovozněné datové schránky společnosti namísto toho, aby je doručoval likvidátorovi. Pokud by likvidátor o výzvě navrhovatele věděl, daňová přiznání by ve stanovené lhůtě podal. Dne 1. 4. 2020 byla navíc chybějící daňová přiznání navrhovateli podána, což navrhovatel učinil při jednání nesporným, čímž možný právní zájem navrhovatele na odvolání likvidátora odpadl. Z odůvodnění usnesení se podává, že za porušení povinností likvidátora soud pokládá nezajištění včasného, tedy tímto i řádného podávání každoročních daňových přiznání za období nejméně 4 let, neskončení likvidace v „přiměřeném čase“, pokud neexistuje závažný důvod pro jiný postup. Nelze se ztotožnit se závěrem soudu, že to, že k dodatečné nápravě došlo, nemůže nic změnit na tom, že likvidátor řádně své povinnosti neplnil, když v nápravě závadného stavu je třeba spatřovat důvod pro zdrženlivost na straně soudu jako orgánu veřejné moci zasahujícího do soukromé sféry obchodní společnosti. Odvolání likvidátora na základě nepodání daňových přiznání se za těchto okolností jeví jako hrubě excesivní uplatňování veřejné moci. Pokud jde o neskončení likvidace v „přiměřeném čase“, zákon žádnou lhůtu pro provedení likvidace nestanoví. Likvidace je tak soukromou záležitostí společnosti, jejich společníků, a popřípadě věřitelů, kteří zde však již nejsou. Zájem společnosti a společníků není nijak ohrožen tím, že je likvidace vedena po delší než obvyklou dobu. Žádný ze společníků proti délce likvidace nic nenamítá. V žádné ze skutečností uváděných soudem nelze spatřovat porušení povinností likvidátora, které by odůvodňovalo natolik zásadní zásah orgánu veřejné moci do soukromých poměrů obchodní korporace, jakým je odvolání likvidátora a jmenování likvidátora zvoleného soudem. Pokud soud uvedl, že přihlédl k tomu, že účastník 2. je od listopadu 2017 likvidátorem ve dvou dalších společnostech, okolnosti a průběh likvidace těchto společností nebyly předmětem dokazování, a proto z nich nemohl soud vyvodit závěry pro projednávanou věc. V odůvodnění napadeného usnesení chybí zhodnocení intenzity tvrzeného porušení. Jestliže soud účastníku 2. vytkl, že nereagoval ani na výzvy soudu, či na ně reagoval nedostatečně, jde o nepřezkoumatelný dílčí závěr. Není totiž jasné, o jakou výzvu šlo. Pochybení soudu spočívá i v tom, že řízení nevedl i za účasti [tituly před jménem] [Anonymizováno], druhého jednatele společnosti, který připadal do úvahy jako nový likvidátor podle § 191 odst. 3 občanského zákoníku, přitom ve vztahu k [tituly před jménem] [Anonymizováno] a jeho osobě soud žádné dokazování neprováděl. Soud tak nemohl dospět k přezkoumatelným závěrům o „celkovém přístupu k likvidaci“ nebo zárukách, které by osoba [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako likvidátora skýtala pro řádný výkon funkce. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh na odvolání a jmenování nového likvidátora se zamítá.

18. Navrhovatel ve vyjádření k odvolání odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.03.2021, sp. zn. 7Cmo 206/2020 - 35, ze kterého vyplývá, že navrhovatel již při podání návrhu na odvolání likvidátora osvědčil svůj právní zájem, jelikož uvedený likvidátor neplnil své povinnosti, tj. ani přes vydané výzvy k podání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2015 až 2018, nepodal předmětná daňová přiznání 2015 až 2018, s tím, že při následném podání dodatečných daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2015, 2016, 2017 a daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018, 2019 bývá již bez podstatného významu, zda likvidátor své povinnosti dodatečně splnil, neboť pro jeho odvolání je podstatné neplnění jeho povinností, nikoliv jeho „rehabilitace“. Zároveň nezajištění včasného, tedy tímto i řádného podávání každoročních daňových přiznání již bezmála 25 let bylo opakovaným porušováním zákonné povinnosti jmenovaného likvidátora. Nešlo tak o ojedinělé porušení zákonné povinnosti. Co se týče doručování do nezprovozněné datové schránky likvidované společnosti a doručování výzev k podání daňových přiznání likvidátorovi, uvedl, že ze spisu vyplývá, že uvedená společnost měla a má doposud zpřístupněnou datovou schránku s tím, že správce daně doručuje veškeré písemnosti právnické osobě prostřednictvím datové schránky podle § 42 daňového řádu a zároveň likvidátor má mít přístup do její datové schránky a reagovat na skutečnosti v ní, tj. reagovat na výzvy k podání předmětných daňových přiznáních. Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání, tudíž nadále správce daně doručuje do datové schránky obchodní společnosti. S odkazem na výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze citoval, že nenaplňování účelu likvidace likvidátorem spočívající v provedení likvidace ve lhůtě přiměřené situaci likvidované právnické osoby, je nutno považovat za neřádné plnění povinností likvidátora ve smyslu § 192 odst. 2 O.Z. a za důvod způsobilý pro odvolání likvidátora z funkce. Nekonání spočívající v neprovádění likvidace znamená porušování povinností likvidátorem, resp. neřádné plnění jeho povinností. Uvedl též, že likvidace likvidované společnosti probíhá již bezmála 25 let. Doplnil s odkazem na výše uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, že pro všechny obchodní společnosti platí povinnost zakládat účetní závěrky do Sbírky listin obchodního rejstříku, a tedy i uvedená společnost nacházející se v likvidaci ode dne 6. 6. 1996 v likvidaci je povinna založit do uvedené Sbírky listin příslušné účetní závěrky. Tuto povinnost nesplnila, tudíž by bylo možné bez dalšího tuto skutečnost kvalifikovat jako řádné neplnění povinností jmenovaného likvidátora. Navrhovatel se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Ze spisu se podává, že navrhovatel se domáhal odvolání likvidátora první účastnice z funkce a jmenování likvidátora nového s důvody pro odvolání likvidátora z funkce, že likvidátor je nečinný, když společnost se nachází v likvidaci již od roku 1996, a ačkoliv navrhovatel likvidátora vyzýval k založení podání daňového přiznání za roky 2015-2018, likvidátor na výzvy nereagoval. Žádný z účastníků nereagoval na výzvu soudu k vyjádření se k návrhu na zahájení řízení. Soud z rejstříkového spisu C 32331/MSPH zjistil, že první účastnice vznikla v roce 1992, že byla první účastnice zrušena rozhodnutím valné hromady ke dni 6. 6. 1996 a likvidátorem byl jmenován [Jméno navrhovatele B]. Soud usnesením ze dne 23. 3. 2021 vyzval likvidátora, aby soudu sdělil, jaké úkony v rámci likvidace učinil, zejm. zda přednostně uspokojil pohledávky zaměstnanců, oznámil vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům, dvakrát za sebou zveřejnil alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení o vstupu společnosti do likvidace s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky, sestavil zahajovací rozvahu a soupis jmění společnosti, event. sdělil a doložil jinou činnost související s likvidací společnosti a doložil souhlas správce daně s výmazem společnosti dle § 238 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb. daňového zákona. Soud jej rovněž vyzval, aby sdělil, co mu brání v dokončení likvidace, na výzvu soudu likvidátor pouze sdělil, že 1. 4. 2020 dodal chybějící daňová přiznání a zprovoznil datovou schránku společnosti a že žádný ze společníků k průběhu likvidace ničeho nenamítá. Navrhovatel učinil nesporným, že chybějící daňová přiznání byla finančnímu úřadu zaslána 1. 4. 2020. Dále soud zjistil, že poslední dokumenty společnosti byly do sbírky listin zaslány 11. 9. 2019, jednalo se však o dokumenty z r. 1996, že společnost má dva jednatele, [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], že navrhovatel prvního účastníka výzvou z 25. 7. 2018 vyzval k doložení daňového tvrzení z roku 2015, další výzvou z 25. 7. 2018 k doložení daňového tvrzení za rok 2016 a opět výzvou z 25. 7. 2018 k doložení daňového tvrzení za rok 2017 a výzvou z 19. 9. 2019 k doložení daňového tvrzení za rok 2018.

21. Soud dospěl k závěru, že navrhovatel osvědčil právní zájem na požadovaném odvolání likvidátora z funkce a jmenování likvidátora nového a že intenzita porušení povinností likvidátora dosahuje takové intenzity, aby byl soudem z funkce likvidátora odvolán, a to s výše uvedeným odůvodněním.

22. Soud podle § 191 odst. 4 o. z., a likvidátorem jmenoval insolvenčního správce vybraného ze seznamu insolvenčních správců, a to s výše uvedeným odůvodněním.

23. Soud rozhodl o poplatkové povinnosti, jak výše uvedeno a s výše uvedeným odůvodněním.

24. O nákladech řízení rozhodl podle § 23 zák. o z. ř. s., jak výše uvedeno.

25. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními i se závěry soudu.

26. Podle § 187 odst. 1 o. z., účelem likvidace je vypořádat majetek zrušené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem, jenž vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona. Smyslem a účelem likvidace právnické osoby je tak kompletní vypořádání majetkových poměrů právnické osoby po jejím zrušení s likvidací. Specialita této fáze existence právnické osoby se promítá i do nutnosti ustanovit pro realizaci likvidace zvláštní osobu - likvidátora, kterému zákon svěřuje řízení procesu likvidace. Kromě naplňování zákonného cíle likvidace (vypořádávání majetku a dalších činností) je likvidátor povinen plnit i další neméně důležité povinnosti, které vyplývají z právních předpisů, mj. má povinnosti vůči orgánům státní správy, např. vůči správci daně, apod. Tyto povinnosti tvoří neoddělitelnou součást jeho celkových povinností v rámci procesu likvidace.

27. Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmů (dále též jen „z.d.p.“), poplatníkem daně z příjmů právnických osob je právnická osoba. Podle § 38m téhož zákona poplatník je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. Podle § 136 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb. (daňový řád), /dále i jen d.ř./ daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Daňové subjekty jsou povinny podat daňové přiznání k dani stanovované za roční zdaňovací období v tradiční lhůtě tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Typickým příkladem daně vyměřované za zdaňovací období je daň z příjmů. Podle § 240c odst. 1 daňového řádu dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne zániku právnické osoby. Daňovým tvrzením je třeba rozumět ve smyslu § 1 odst. 4 daňového řádu „daňové přiznání“. Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem podle jiného právního předpisu jednat. Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření (§ 24 odst. 2 a 3 d.ř.). Z uvedeného tedy vyplývá, že i likvidátor vystupuje při správě daní z pozice osoby jednající jménem právnické osoby a že případně může za likvidovanou právnickou osobu zmocnit jinou osobu k jednání při správě daní. V průběhu likvidace se veškerá daňová přiznání, co do lhůt, podávají, jako by likvidace nenastala (§ 136 d.ř.).

28. Podle § 191 odst. 2 o. z., na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti a jmenuje nového likvidátora.

29. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného soudem prvního stupně, na nějž odkazuje.

30. Odvolací soud konstatoval, že soud správně vycházel ze skutečností vyplývajících ze zákona, že odvolání likvidátora řádně neplnícího své povinnosti a ustanovení do funkce jiné osoby má být primárně realizováno rozhodnutím příslušného orgánu likvidované právnické osoby, nejde-li o likvidátora jmenovaného soudem. Změna osoby likvidátora by měla být výsledkem kontrolních postupů ve vnitřní sféře likvidované právnické osoby. Nedojde-li k odvolání likvidátora „zevnitř“ právnické osoby, tedy k tomu oprávněným orgánem či osobou, může za podmínek ust. § 191 odst. 2 o. z., odvolat likvidátora soud. Může tak odvolat i likvidátora, kterého svým rozhodnutím sám nejmenoval. Řádné neplnění povinností likvidátora, které může vést až k jeho odvolání, musí mít určitou kvalitu a intenzitu závažnosti. I když zákon spojuje možnost odvolání likvidátora s tím, že likvidátor neplní svoje povinnosti řádně, je soudní zásah do vnitřních poměrů právnické osoby natolik významný, že nemůže být uplatňován, pokud se likvidátor dopustil jen drobné nedbalosti či jednorázového opomenutí v celkově efektivním postupu likvidace a plnění všech zákonných povinností. Odvolání likvidátora rozhodnutím soudu podle § 191 odst. 2 o. z., je tudíž ochranným opatřením, které dovoluje zbavit likvidátora jeho funkce, pokud řádně neplní svoje povinnosti, přičemž porušení jeho povinností musí dosahovat v rámci principu proporcionality takové intenzity, že je namístě toto řešení. Jde totiž o mimořádný vnější zásah do poměrů likvidované právnické osoby, kdy změna osoby likvidátora je reakcí na jeho neřádný postup při likvidaci.

31. Povinností poplatníka daně z příjmů, a to předmětné společnosti, bylo podávání příslušných daňových přiznání k dani z příjmů, a to i kdyby byly příjmy nulové, za zdaňovací období let 2015-2018, jak z výše uvedeného vyplývá. Jak ve smyslu výše citovaných daňových předpisů, tak ve smyslu § 193 a § 196 a násl. o. z., a § 435 odst. 4 z. o. k. bylo a je povinností likvidátora likvidované společnosti za tuto společnost řečené povinnosti vztahující se k podávání příslušných daňových přiznání plnit, či ve smyslu § 435 odst. 4 z. o. k. zajistit jejich plnění. Podávat daňová přiznání bylo povinností likvidátora coby osoby oprávněné jednat jménem společnosti při plnění této povinnosti (§ 24 odst. 2 d.ř. ve spojení s § 193 o. z.), případně ve smyslu uvedených ustanovení jím pověřená či zmocněná osoba. Účastníci řízení shodně prohlásili, že zákonná povinnost podávat daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob předmětnou společností za zdaňovací období 2015 až 2018 nebyla splněna. Odvolací soud shodně se soudem dospěl k závěru, že nezajištění včasného, tedy řádného podávání každoročních daňových přiznání za uvedená období bylo opakovaným porušováním zákonné povinnosti likvidátora. Dospěl k tomu, že nešlo tak o ojedinělé porušení zákonné povinnosti. Likvidátor zjednal nápravu až dne 1. 4. 2020, ačkoli k porušení povinnosti došlo již za období roku 2015. Odvolací soud v tomto opakovaném nekonání likvidátora shledal ve smyslu ve smyslu § 191 odst. 2 o. z., nikoli řádné plnění zákonných povinností likvidátorem, a to shodně se soudem prvního stupně.

32. Zároveň má odvolací soud za osvědčený právní zájem navrhovatele na podaném návrhu na odvolání likvidátora jako prvotní předpoklad pro vyhovění návrhu. Ten totiž vyplývá ze samotného postavení navrhovatele jako správce daně, vůči němuž nebyla plněna řečená zákonná povinnost.

33. Co se týče podmínky odvolání likvidátora podle § 191 odst. 2 o. z., že řádné neplnění povinností likvidátora musí mít určitou míru intenzity, neplnění povinností musí být proporční ve vztahu k následku - odvolání likvidátora z funkce a významu řádného neplnění povinností likvidátora. Soud správně dovodil, že v daném případě zjištěné řádné neplnění povinností likvidátora, a to podávat předmětná daňová přiznání a ukončit likvidaci v přiměřeném čase bylo takové intenzity a takové míry škodlivosti, že je v proporci k tomu následek tohoto porušení povinností, a to odvolání likvidátora z funkce. Bez podstatného významu je pak to, že likvidátor své povinnosti podat daňová přiznání dodatečně splnil. Pro odvolání je totiž podstatné neplnění povinností likvidátora, které vede k nenaplňování základního účelu likvidace tak, jak je vyjádřen v ust. § 187 odst. 1 o. z. V daném případě nešlo o situaci, kdy by likvidátor opomněl splnit určitou povinnost ve stanovené lhůtě, čímž by porušil sice svoji povinnost ve stanovené lhůtě, avšak toto porušení povinnosti nevedlo k negativnímu důsledku či jen důsledku zanedbatelného významu.

34. V daném případě ovšem likvidátor neplnil svojí povinnost podat daňová přiznání opakovaně, po dobu více než čtyř let, což představuje masivní porušování jeho povinností a tím tak důvod k jeho odvolání.

35. Jako důvod k odvolání likvidátora za neřádné plnění povinností likvidátora ve smyslu § 191 odst. 2 o. z., soud správně shledal i skutečnost, že likvidace probíhá již od roku 1996, tedy téměř 25 let, čímž dochází k nenaplňování účelu likvidace likvidátorem spočívající v provedení likvidace ve lhůtě přiměřené situaci likvidované právnické osoby. Nekonání spočívající v neprovádění likvidace znamená porušování povinností likvidátorem, resp. neřádné plnění jeho povinností. Likvidátor ani soudu nesdělil žádnou relevantní skutečnost bránící řádnému dokončení likvidace, neuvedl, jaké úkony a zda, provedl a co brání jejímu řádnému dokončení, a to ani přes výzvu soudu, v níž soud likvidátora vyzýval k tomu, aby sdělil, jaké úkony směřující k likvidaci učinil.

36. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny zákonné předpoklady pro odvolání stávajícího likvidátora a jmenování likvidátora nového.

37. Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že zájem společnosti a společníků není nijak ohrožen tím, že je likvidace vedena po delší než obvyklou dobu a že žádný ze společníků proti délce likvidace nic nenamítá.

38. Co se týče závěru soudu, že je na místě jmenovat likvidátorem insolvenčního správce, přestože má společnost dalšího jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno], odvolací soud se i s tímto závěrem ztotožnil. Jak bylo zjištěno, společníci jsou s délkou a průběhem likvidace spokojeni, přičemž [tituly před jménem] [Anonymizováno] je i společníkem společnosti, uvedený jednatel jako společník neřeší uvedenou situaci, kdy nedochází k řádnému naplňování základního účelu likvidace.

39. V dalším odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť je správné.

40. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.

41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s. s tím, že úspěšnému navrhovateli náklady odvolacího řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.