o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2021, č. j. C 40860/RD165/KSUL, Fj 50925/2020/KSUL,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zastavil řízení o návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 30. října 2020 vedeným pod Fj 50925/2020/KSUL a výrokem II. rozhodl, že po právní moci usnesení se navrhovateli vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatel se podaným návrhem domáhal zápisu změny v obchodním rejstříku u společnosti [právnická osoba], IČO [IČO advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] (dále jen „společnost“), spočívající v (opětovném) zápisu jeho osoby jako jednatele společnosti se dnem vzniku funkce 1. ledna 2018. Usnesením ze dne 5. listopadu 2020, č. j. C 40860/RD126/KSUL, Fj 50925/2020/KSUL, soud prvního stupně vyzval navrhovatele, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy doložil pravomocné rozhodnutí příslušného soudu, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 6. srpna 2019; navrhovatel požadované rozhodnutí nedoložil. Dne 24. května 2021 bylo rejstříkovému soudu doručeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2021, č. j. 24 Cm 54/2019-118, které nabylo právní moci dne 30. března 2021 (soud prvního stupně nespecifikoval předmět a výsledek daného řízení; předmětným rozhodnutím bylo určeno, že rozhodnutí společníka společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 19. července 2019 o odvolání [Jméno navrhovatele] z funkce jednatele společnosti je „nicotné“ – pozn. odvolacího soudu). Na základě uvedeného rozhodnutí rejstříkový soud v souladu s § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), dne 1. června 2021 provedl v obchodním rejstříku zápis navrhovatele jako jednatele společnosti se dnem vzniku funkce 1. ledna 2018, se dnem zápisu změny dne 1. června 2021 (zápis protokolem č. j. C 40860/RD154/KSUL, Fj 25676/2021/KSUL). Soud prvního stupně vzhledem k uvedenému s odkazem na § 83, § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zde překážka věci rozhodnuté, a proto předmětné řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

3. Výrok II. o vrácení soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Namítá, že závěr soudu prvního stupně o existenci překážky věci rozhodnuté není správný. Domnívá se, že pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2021, č. j. 24 Cm 54/2019-118, nezakládá překážku věci rozhodnuté, neboť v uvedeném řízení byla posuzována „nicotnost“ rozhodnutí [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 19. července 2019 o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti, avšak v nadepsaném řízení se posuzuje „nicotnost“ rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 6. srpna 2019; předmět řízení je tudíž odlišný.

6. Odvolatel poukazuje na to, že neplatnost usnesení valné hromady ze dne 6. srpna 2019 nikdy nenamítal, jeho argumentace se vždy týkala „nicotnosti“ předmětné valné hromady, tuto argumentaci opakuje a zdůrazňuje, že předmětná valná hromada se nekonala, neboť ji jakožto jediný jednatel společnosti odvolal, zápis z této valné hromady označuje za falzum. K tomu odvolatel odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016 a ze dne 19. září 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016, a argumentuje tím, že k „nicotnému“ rozhodnutí, které nebylo přijato, a je tedy nezpůsobilé vyvolat právní následky, musí rejstříkový soud přihlédnout i bez návrhu ex officio, a tím spíše v případě, kdy byla nicotnost výslovně namítnuta.

7. Závěrem žádal, aby odvolací soud rozhodl o vyloučení vyšší soudní úřednice paní [Anonymizováno] z dalšího projednávání věci, maje za to, že tato v dané věci nepůsobí nezaujatě.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně (které mu bylo spolu se rejstříkovým spisem předloženo dne 14. září 2023) podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že napadené usnesení z níže uvedených důvodů neobstojí.

9. Podle § 6 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“), vyšší soudní úředník je vyloučen z provedení úkonu soudu z obdobných důvodů, které zvláštní zákon stanoví pro vyloučení soudce. Jakmile se vyšší soudní úředník dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, oznámí to neprodleně předsedovi senátu. V řízení může do doby, než je o vyloučení rozhodnuto, učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odst. 1). O vyloučení vyššího soudního úředníka rozhoduje předseda senátu; proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (odst. 2).

10. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení nejsou důvodem k vyloučení soudce (přísedících) okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

11. Odvolatel jako jeden z odvolacích důvodů vznesl námitku podjatosti /§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř./ vyšší soudní úřednice, která přezkoumávané usnesení vydala. Důvodnost této námitky proto posuzuje odvolací soud, nikoli příslušný předseda senátu soudu prvního stupně podle § 6 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněné pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné - shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na www.nsoud.cz), který ji shledal nepřípadnou. Námitky uplatněné odvolatelem, které mají odůvodnit podjatost vyšší soudní úřednice, jsou evidentním příkladem námitek, které zákon jako důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce (vyššího soudního úředníka) vylučuje, neboť jejich podstatou je postup soudce (vyššího soudního úředníka) v řízení o projednávané věci (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Důvody uváděné odvolatelem nepřekročily rámec subjektivních pocitů či úvah, které nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost nepodjatě věc posoudit a rozhodnout o ní. Skutečnost, že o předmětné věci bylo rozhodnuto bezodkladně, sama o sobě nedokládá absenci nestranného úsudku ze strany vyšší soudní úřednice, není okolností, jež by naznačovala její zainteresovanost na výsledku daného řízení, přičemž je nutno dodat, že odvolatel zcela pomíjí lhůtu zakotvenou v § 96 odst. 1 z. v. r. k rozhodnutí o návrhu na zápis. Jinak řečeno, v daném případě se z obsahu rejstříkového spisu nepodává žádná právně relevantní skutečnost, která by nasvědčovala, byť jen potencionálně, podjatosti rozhodující vyšší soudní úřednice.

12. Podle § 101 odst. 1 z. v. r. zapsaná osoba a osoby, které se podle jiného zákona zapisují do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby, se mohou do 1 měsíce od zápisu návrhem domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu provedeného podle § 98; zmeškání této lhůty nelze prominout. Ustanovení § 78 odst. 1 tím není dotčeno.

13. Podle § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odst. 1). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (odst. 2). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 3). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odst. 4).

14. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

15. Překážka věci rozsouzené (rei iudicatae) podle výše citovaného § 159a odst. 4 o. s. ř. patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení Je-li existence pravomocného rozhodnutí, kterým již bylo v téže věci rozhodnuto, v jiném řízení zjištěna, přihlíží k ní soud z úřední povinnosti a takové řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Předpokladem ovšem je, že jde skutečně o totožnou pravomocně rozhodnutou věc. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu se podává, že totožnost řízení, která je rozhodná pro posouzení překážky věci rozhodnuté, je dána totožností jejich předmětu a totožností účastníků (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu blíže např. usnesení ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, usnesení ze dne 1. září 2016, sp. zn. 28 Cdo 1214/2016, rozsudek ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 2503/2009, usnesení ze dne 16. října 2012, sp. zn. 28 Cdo 2577/2012, usnesení ze dne 4. září 2008, sp. zn. 28 Cdo 2663/2008 či usnesení ze dne 31. července 2017, sp. zn. 30 Cdo 506/2016). Jde o uplatnění zásady „ne bis in idem“, která má zabránit dvojímu projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2011, sp. zn. 23 Cdo 730/2010). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněné pod č. 60/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Výše citované ustanovení § 101 z. v. r. upravuje zvláštní opravný prostředek, jenž umožňuje tam vypočteným osobám uplatnit proti zápisu námitky, jež nemohly vznést dříve (např. proto, že nebyly účastníky řízení, či proto, že zápis byl proveden postupem podle § 98 z. v. r.). Rejstříkový soud je povinen se zabývat takto uplatněnými námitkami, a to bez ohledu na to, zda (a s jakým výsledkem) se s nimi případně vypořádal v (předchozím) řízení o zápis do příslušného rejstříku (při postupu dle § 98 z. v. r. se s nimi ostatně ani vypořádat nemohl) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod číslem 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 17. srpna 2021, sp. zn. 27 Cdo 530/2020].

17. Odvolací soud pro přehlednost z obsahu předloženého rejstříkového spisu rekapituluje:

- odvolatel je společníkem společnosti, byl jejím jednatelem;

- návrhem doručeným rejstříkovému soudu dne 3. srpna 2020 pod Fj 35148/2020/KSUL se [tituly před jménem] [adresa] [Anonymizováno] jakožto společník společnosti domáhal (§ 11 odst. 3 z. v. r.) změny zápisu údajů v obchodním rejstříku, a to výmazu navrhovatele jako jednatele společnosti. K návrhu byl přiložen zápis z valné hromady společnosti konané dne 6. srpna 2019, na níž byl navrhovatel odvolán z funkce jednatele společnosti. Usnesením ze dne 7. srpna 2020, č. j. C 40860/RD106/KSUL, Fj 35148/2020/KSUL (č. l. 246 spisu), rejstříkový soud návrhu vyhověl; dne 30. září 2020 se tato skutečnost promítla do obchodního rejstříku s tím, že jako den zániku funkce je uveden 6. srpen 2019. Odvolací soud již na tomto místě uvádí, že předmětné rozhodnutí však nemohlo nabýt právní moci, (a tudíž na jeho základě se změny nemohly promítnout do obchodního rejstříku, byť se tak stalo), neboť uvedené rozhodnutí bylo k odvolání společnosti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. dubna 2021, č. j. 7 Cmo 382/2020-302, zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. O podaném návrhu pak bylo následně znovu rozhodnuto soudem prvního stupně po provedeném obsáhlém dokazování; usnesením ze dne 15. února 2023, č. j. C 40860/RD 222/KSUL, Fj 48961/2020, KSUL (č. l. 456 spisu), rejstříkový soud podanému návrhu vyhověl a rozhodl o výmazu jednatele společnosti [Jméno navrhovatele] se dnem zániku jeho funkce 6. srpna 2019, a to ke dni nabytí právní moci usnesení (výrok I); zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze jako soud odvolací uvedené rozhodnutí usnesením ze dne 22. srpna 2023, č. j. 7 Cmo 132/2023-499, ve výroku I. potvrdil, změny doznal výrok II. (nákladový výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (rozhodnutí nabylo právní moci 6. září 2023). Nutno dodat, že námitkami, které odvolatel přináší v předmětném odvolacím řízení (a které byly stěžejními i v posledně uváděném řízení), se oba soudy v řízení o návrhu na zápis změn spočívajících ve výmazu jeho osoby z funkce jednatele podrobně zabývaly a vypořádaly se s nimi;

- návrhem podaným dne 30. října 2020 se navrhovatel domáhal podle § 101 z. v. r. opětovného zápisu své osoby do obchodního rejstříku jako jednatele společnosti s odůvodněním, že k jeho odvolání z funkce jednatele společnosti nikdy platně nedošlo, usnesení valné hromady ze dne 6. srpna 2019 je „nicotné“. K jeho výmazu z obchodního rejstříku na základě usnesení rejstříkového soudu ze dne 7. srpna 2020, č. j. C 40860/RD106/KSUL, Fj 35148/2020/KSUL, došlo neoprávněně;

- dne 1. června 2021 rejstříkový soud podle § 81 z. v. r. rozhodl přímým zápisem (protokol ze dne 1. června 2021, č. j. C 40860/RD154/KSUL, Fj 25676/2021/KSUL, č. l. 617 spisu) o zápisu navrhovatele jako jednatele společnosti se dnem vzniku funkce 1. ledna 2018, podkladem pro tento zápis bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2021, č. j. 24 Cm 54/2019-118 (jež nabylo právní moci dne 30. března 2021), jímž však byla určena „nicotnost rozhodnutí společníka společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 19. července 2019 o odvolání navrhovatele z funkce jednatele“;

- následně soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení.

18. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku (dostupného na www.justice.cz) odvolací soud zjistil (§ 121 o. s. ř.), že ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již není navrhovatel zapsán jako jednatel společnosti, a to na základě výše uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2023, sp. zn. 7 Cmo 132/2023, jímž bylo potvrzeno usnesení rejstříkového soudu ze dne 15. února 2023, č. j. C 40860/RD222/KSUL, Fj 48961/2020/KSUL, tato změna se v obchodním rejstříku promítla dne 6. září 2023, navrhovatel byl opětovně vymazán z funkce jednatele společnosti se dnem zániku funkce 6. srpna 2019. Z tvrzení navrhovatele ani z obsahu rejstříkového spisu se nepodává, že by usnesení valné hromady ze dne 6. srpna 2019, kterým došlo k odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti, bylo předmětem řízení o vyslovení jeho neplatnosti či posouzení, zda se na něj hledí jako by nebylo přijato.

19. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně pominul, že účastníkem řízení podle § 101 z. v. r je vedle navrhovatele i společnost jako zapsaná osoba (§ 84 z. v. r.), se společností však jako s účastníkem řízení nejednal, neuvedl ji v záhlaví napadeného usnesení, napadené usnesení jí nebylo doručeno.

20. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že soud prvního stupně zcela pominul, že odvolatel se domáhal (dle § 101 z. v. r.) změny zápisu provedeného na základě usnesení rejstříkového soudu ze dne 7. srpna 2020, č. j. C 40860/RD106/KSUL, Fj 35148/2020/KSUL, když důvodem pro podání předmětného návrhu byla především jeho argumentace o „nicotnosti“ usnesení valné hromady konané dne 6. srpna 2019, kterým došlo k odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti; návrh se tudíž netýkal rozhodnutí valné hromady ze dne 19. července 2019, kterým byl navrhovatel rovněž odvolán z funkce jednatele společnosti. Jedná se tedy o odlišná rozhodnutí valných hromad o odvolání navrhovatele z funkce jednatele společnosti, kdy výše uvedeným pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2021, č. j. 24 Cm 54/2019-118, byla určena „nicotnost rozhodnutí společníka společnosti [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 19. července 2019 o odvolání navrhovatele z funkce jednatele“. Rozhodnutí valné hromady konané dne 6. srpna 2019 předmětem soudního přezkumu však nebylo.

21. Jinak řečeno, navrhovatel namítá, že je třeba usnesení valné hromady ze dne 6. srpna 2019 posoudit z pohledu § 45 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť k vadám, pro které se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato, rejstříkový soud přihlédnout musí, podávají-li se tyto vady z jemu předložených listin (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost je nutno dodat, že vady, které způsobují toliko neplatnost usnesení valné hromady, zásadně nejsou důvodem pro zamítnutí návrhu na zápis skutečnosti založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku, ani kdyby byly zjevné z listin připojených k návrhu. Má-li některá z aktivně věcně legitimovaných osob za to, že zde takové vady jsou a že odůvodňují vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nezbývá jí než domoci se vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady soudem postupem podle § 191 z. o. k. Nebude-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena, bude toto usnesení považováno za platné, byť by bylo stiženo vadami odůvodňujícími vyslovení jeho neplatnosti.

22. Návrh podaný odvolatelem dle § 101 z. v. r. a zápis protokolem se týkal zcela odlišného rozhodnutí valné hromady, proto rozhodnutí soudu prvního stupně není správné. V daném případě překážka věci rozhodnuté dána není, nelze dovodit, že nebylo možno o návrhu podaném dne 30. října 2020 rozhodnout a že bylo na místě řízení o tomto dle § 104 odst. 1 o. s. ř. z důvodu uvedeného v § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavit.

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž by se zabýval podmínkami pro zápis navržených změn do obchodního rejstříku dle shora uvedeného návrhu podaného dle § 101 z. v. r. Těmi se bude v dalším řízení zabývat soud prvního stupně, který v intencích výše uvedeného primárně posoudí splnění zákonných podmínek pro postup soudu dle uvedeného § 101 z. v r. Byl-li návrh podán včas oprávněnou osobou, vypořádá s tvrzeními v návrhu uvedenými ve smyslu příslušných ustanovení z. v. r., příp. z. o. k. a o. z., posoudí změny k zápisu navržené, a o podaném návrhu rozhodne. Soud prvního stupně nepomine (jak bylo výš uvedeno), že účastníkem řízení je vždy nejen navrhovatel, ale i zapsaná osoba (tj. společnost). Jelikož společnost nemá v obchodním rejstříku zapsán statutární orgán, soud prvního stupně prověří, zda má společnost osobu oprávněnou za ni jednat (§ 21 o. s. ř.) a pokud tomu tak není, přijme příslušné procesní opatření (jmenuje společnosti procesního opatrovníka podle § 29 o. s. ř.).