o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady ze dne 9. 10. 2018, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2019, č. j. 74 Cm 160/2018-56

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady účastníka ze dne 9. 10. 2018, o odvolání navrhovatelky z funkce jednatele účastníka a jmenování [fyzická osoba], r. č. [RČ], bytem [adresa] jednatelem dalšího účastníka, zamítá (výrok I), a že navrhovatelka je povinna nahradit účastníku náklady řízení ve výši 16 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce účastníka (výrok II).

2. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 14. 11. 2018, jako společník společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], [adresa] (dále i jen „Společnost“) domáhala neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti konané dne 9. 10. 2018, kterým valná hromada rozhodla o jejím odvolání z funkce jednatelky Společnosti, a novým jednatelem byl jmenován [fyzická osoba]. Navrhovatelka je společníkem Společnosti s podílem 100% na jejím základním kapitálu. Za dalšího společníka s podílem 75% se považuje též společnost [právnická osoba], který je zastupován insolvenčním správcem [Anonymizováno]. Ten také svolal předmětnou valnou hromadu. Navrhovatelka proti všem projednávaným bodům valnou hromadou vznesla protest, v němž uvedla, že [fyzická osoba] není oprávněn práva společníka Společnosti vůbec vykonávat, tedy není oprávněn ani k hlasování na této valné hromadě. To však [fyzická osoba] nezabránilo si vše odhlasovat, ačkoli navrhovatelka s žádným z [fyzická osoba] přijatých usnesení nesouhlasila. To je také dle navrhovatelky důvodem vyslovení neplatnosti usnesení této valné hromady.

3. Dne 18. 1. 2019 bylo soudu prvního stupně doručeno podání datované dnem 12. 1. 2019, obsahující vyjádření účastnice, ve kterém uvedla, že má za to, že [fyzická osoba] nebyl oprávněn vykonávat práva společníka, neboť společníkem účastníka není. Dne 29. 1. 2019 bylo soudu doručeno podání, kterým se vyjádřil k návrhu účastník, zastoupený zástupcem jednajícím na základě plné moci, udělené [fyzická osoba], jednatelem účastníka, který byl jmenován usnesením valné hromady, které je návrhem napadeno. Uvedl, že insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], IČ: [IČO], sídlem: [adresa], PSČ[Anonymizováno] [adresa] (dále i jen „dlužník“), dne 22. června 2017 zapsal insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka obchodní podíl ve výši 75 % na Společnosti. Ve smyslu ust. § 229 odst. 3 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále i jen „IZ“) byl insolvenční správce oprávněn nakládat s majetkovou podstatou dle ust. § 228 písm. c) IZ, dle kterého výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti. Má za to, že byly splněny veškeré podmínky, které byly na svolání, jednání a rozhodnutí mimořádné valné hromady kladeny, přičemž odkazuje na žádost o svolání mimořádné valné hromady ze dne 27. 7. 2018 spolu s podacím archem a dodejkami, dále pozvánkou na valnou hromadu účastníka ze dne 20. 9. 2018 společně s plnou mocí pro zastupování v dané věci a podacím lístkem, dále listem přítomných společníků ze dne 9. 10. 2018 a konečně samotným zápisem ze zasedání mimořádné valné hromady účastníka ze dne 9. 10. 2018. Dále odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 395/2018 ze dne 19. prosince 2018 a usnesení Městského soudu v Praze č. j.: MSPH 194 ICm 3261/2017 – 38 ze dne 11. října 2018 a závěry v nich přijaté. Účastník vyslovil přesvědčení, že celý proces svolání mimořádné valné hromady, včetně odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky a jmenování nového jednatele pana [Anonymizováno] osobou s dispozičním oprávněním, byl zcela po právu v souladu s konstantní judikaturou.

4. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění (body 10 – 13 usnesení), že:

- navrhovatelka je zapsána v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 204508 jako jediná společnice a jednatelka účastníka,

- dne 8. 11. 2012 byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako převodcem a navrhovatelkou jako nabyvatelkou smlouva o převodu obchodního podílu

- Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 14 Cmo 395/2018 ze dne 19. 12. 2018, jako soud odvolací zrušil rozhodnutí rejstříkového soudu o odmítnutí návrhu na zápis skutečností založených rozhodnutím valné hromady a věc vrátil soudu prvního stupně se závazným právním názorem, že „oprávnění insolvenčního správce k výkonu práv dlužníka vyplývá z ust. § 228 písm. e) IZ, podle něhož nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutých do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě společnosti“……“rejstříkovémusoudu byla předložena plná moc ze dne 2. listopadu 2018, jíž udělil [fyzická osoba] jako jednatel společnosti [právnická osoba]. [fyzická osoba]. Ten byl tak oprávněn navrhovatele zastupovatv předmětném rejstříkovém řízení, včetně podání odvolání“,

- [fyzická osoba] byl ustaven insolvenčním správcem dlužníka a jako takový zapsal dne 22. 6. 2017 do soupisu majetkové podstaty dlužníka jeho obchodní podíl o velikosti 75% ve Společnosti

- o účinnosti převodu obchodního podílu mezi [právnická osoba] jako převodcem a navrhovatelkou jako nabyvatelkou je veden incidenční spor u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 194 ICm 3261/2017.

- Insolvenční správce dlužníka žádal navrhovatelku jako jednatelku účastníka o svolání valné hromady s programem: odvolání a volba jednatele. Jeho žádost ze dne 27. 7. 2018 byla na adresu účastnice doručena dne 3. 8. 2018 a dne 15. 8. 2018 byla doručena na adresu bydliště jednatelky [Jméno navrhovatelky].

- dne 9. 10. 2018 se konala valná hromada účastnice, svolaná společníkem [právnická osoba] pozvánkou ze dne 20. 8. 2018; účastnili se [právnická osoba]

zastoupena [fyzická osoba], a navrhovatelka, tedy 100% společníků. Valná hromada rozhodla (mimo jiné) o odvolání navrhovatelky z funkce jednatelky a o jmenování [fyzická osoba] jednatelem účastníka, vždy 75% hlasy. Navrhovatelka podala proti usnesení valné hromady: - Volba orgánů valné hromady; - Odvolání stávajícího jednatele a jmenování nového jednatele společnosti protest, ve kterém namítala, že [fyzická osoba] by byl oprávněn hlasovat této na valné hromadě podle ust. § 228 písm. c) IZ, pouze pokud by k tomu dala souhlas či pokud by odvracel újmu ve smyslu ust. § 225 odst. 4 IZ. [Jméno navrhovatelky] má za to, že není splněna žádná z podmínek, a že [fyzická osoba] není oprávněn na této valné hromadě hlasovat.

5. Následně soud prvního stupně přijal právní závěry: Navrhovatelka je aktivně legitimována k podání návrhu ve smyslu § 191 odst. 1 věta prvá z. o. k, neboť je společníkem účastnice. Lhůta k podání návrhu dle ust. § 259 o. z., byla splněna rovněž (bod 22 usnesení). Názoru navrhovatelky o vyloučení oprávnění insolvenčního správce vykonávat hlasovací práva úpadce na valné hromadě opírající se o ustanovení § 225 IZ nelze přisvědčit. K tomuto ustanovení zákona citoval z komentářové literatury - Insolvenční zákon, 3. vydání, 2018, nakl. Beck (bod 23 usnesení). 24. Výkon práv společníka na valné hromadě, k němuž je insolvenční správce oprávněn dle ust. § 228 písm. c) IZ nelze posoudit jako takové nakládání s majetkem, kterému má bránit ust. § 225 odst. 4 IZ. To dovodil i z výkladu ustanovení odstavce 4 a 5 citovaného ustanovení IZ. (bod 24 usnesení). Insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] byl proto oprávněn valnou hromadu nejen svolat, ale také hlasovací práva dlužníka vykonat, přičemž byly splněny podmínky dle ust. § 183 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále i jen „ZOK“), neboť jednatelka byla marně vyzvána ke svolání valné hromady. Soud připomněl, že ve věci účastníka k témuž závěru dospěl Vrchní soud v Praze v rozhodnutí citovaném v odstavci 9 jeho odůvodnění (odstavec 25 usnesení). Prohlášením konkurzu na společníka právnické osoby dle § 244 a násl. IZ přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jejíž součástí je vše, co je zapsáno v soupisu. Podíl na Společnosti je v soupisu majetkové podstaty [právnická osoba] zapsán a insolvenčnímu správci tak přísluší vykonávat práva společníka, tedy též požádat o svolání valné hromady, v případě pasivity jednatele tuto svolat, účastnit se valné hromady a hlasovat na ní. Správce je totiž povinen vykonávat práva spojená s podílem a především učinit všechny kroky potřebné k tomu, aby byla zachována a popř. zvýšena cena podílu a tím ochráněny zájmy věřitelů úpadce (bod 26 usnesení). Soud prvního stupně proto návrh zamítl, aniž by se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky dle ust. § 229 odst. 4 IZ, a proto soud nehodnotil zjištění z provedených důkazů uvedených pod bodem 14 usnesení (bod 27 usnesení). O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení náleží účastnici, která byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení účastnice specifikoval a určil jejich výši celkovou částkou 16 456 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se navrhovatelka včas odvolala. Uvedla, že skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nelze ničeho zásadního vytknout, s výjimkou absence skutkových zjištění vztahujících se k ust. § 225 IZ, které lze přičíst jeho nesprávnému názoru co do aplikace ust. § 225 odst. 4 IZ. Navrhovatelka toliko soudu prvního stupně vytýká jeho výklad a na něm přijatý právní názor, že hlasování na valné hromadě insolvenčním správcem, za situace kdy je veden incidenční spor na vyloučení této věci z majetkové podstaty dlužníka, je bez dalšího přípustné, neboť nakládání insolvenčního správce dle ust. § 228 písm. c) IZ nelze posoudit jako takové nakládání s majetkem, kterému má bránit ust. § 225 odst. 4 IZ. Prvoinstanční soud dále opírá svůj právní názor o nemožnosti aplikace ust. § 225 IZ na hlasování na valné hromadě o jakousi „komentářovou literaturu, aniž by ji jakkoli specifikoval, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným a zakládá vadu napadeného výroku samu o sobě. Rozhodnutí dále činí nepřezkoumatelným též odůvodnění soudu prvního stupně v odst. 27 odůvodnění, které postrádá jakýkoli logický i gramatický smysl, nehledě na to, že ust. § 229 odst. 4 insolvenčního zákona se za souzenou věc nikterak nevztahuje a není nikterak způsobilé odůvodnit napadený výrok. Odvolatelka s uvedeným právním názorem nesouhlasí, neboť jestliže se tedy ve smyslu ust. § 228 písm. c) IZ nakládáním s majetkovou podstatou rozumí zejména výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti, a jestliže je ve smyslu ust. § 225 odst. 4 IZ po dobu řízení o žalobě na vyloučení věci z majetkové podstaty zakázáno majetek, který je předmětem takové žaloby zpeněžit a ani s ním jakkoli jinak nakládat (s výjimkami tam uvedenými), není tedy ze zákona možné taková práva vykonávat, neboť taková práva zákon výslovně označuje za nakládání s majetkovou podstatou. V této souvislosti je tedy dále namístě prvoinstančnímu soudu vytknout, že rezignoval na zjištění, zda byly či nebyly naplněny podmínky pro hlasování insolvenčního správce ve smyslu ust. § 225 odst. 4 IZ, zejména ve vztahu k dalším účastníkem tvrzené „bezprostředně hrozící újmě“ předmětnému obchodnímu podílu, jejíž existenci navrhovatelka rozporovala. Právní výklad prvoinstančního soudu týkající se ust. § 225 odst. 4 insolvenčního zákona pak nejen že jde proti přímé dikci ust. § 228 písm. c) insolvenčního zákona, ale dle názoru navrhovatelky je též zcela v rozporu s ústavně zaručeným právem vlastnit majetek a zasahuje do nejzákladnějšího atributu vlastnického práva, tj. věc užívat a nakládat s ní.

7. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami odvolatelky ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení. Není pravdou, že by soud prvního stupně vycházel z „jakési komentářové literatury“. Soud prvního stupně citoval v bodu 23 svého usnesení z komentářové literatury k ust. § 225 IZ, přičemž citaci v závorce označil: Insolvenční zákon, 3. vydání, 2018, nakl. Beck. Citace sice nebyla označena zcela přesně, ale je z ní zjevné, že se jedná o citaci z komentáře: Insolvenční zákon, 3. vydání, vydaný nakladatelstvím C. H. BECK a lze pouze doplnit, že citováno bylo ze s. 840 – 843 a jeho autoři jsou Hásová, J., Moravec, T. a kol. Odvolací soud pak neshledal nesrozumitelným napadené usnesení ani v jeho odst. 27. Z kontextu odůvodnění celého jeho rozhodnutí je zcela zřejmé, že soud prvního stupně vyšel ze svého právního posouzení uvedeného předně v odst. 24 usnesení, a proto měl již za nadbytečné zabývat se podmínkami, za nichž nemůže insolvenční správce zpeněžit ani jinak nakládat s majetkem, který je předmětem incidenční žaloby a hodnotit k tomu provedené důkazy. To, že soud prvního stupně místo § 225 odst. 4 IZ uvedl § 229 odst. 4 IZ, nesrozumitelnost jeho rozhodnutí nezpůsobilo, což ostatně plyne i z odvolatelkou použitých důvodů proti tomuto rozhodnutí.

9. Odvolací soud proto neshledal odvolatelkou tvrzené důvody pro postup dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadeným usnesením se dále věcně zabýval.

10. Odvolací soud má provedené dokazování soudu prvního stupně za zcela dostatečné a s jeho skutkovými závěry (body 10 - 13 usnesení) se plně ztotožnil (viz např. usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, včetně poukazu na usnesení ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněné pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důkazy navržené odvolatelkou v jejím odvolání odvolací soud ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. proto neprovedl z důvodu hospodárnosti řízení.

11. Dle ust. § 225 odst. 4 IZ od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce.

12. Dle ust. § 228 písm. c) IZ nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti.

13. Podle ust. § 229 odst. 3 písm. c) IZ nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce v době od prohlášení konkursu.

14. Podle ust. § 187 odst. 1 ZOK společník nebo společníci, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech (dále jen „kvalifikovaný společník“), mohou požádat jednatele, aby svolal valnou hromadu k projednání jimi navržených záležitostí.

15. Podle ust. § 187 odst. 2 ZOK jestliže valná hromada není svolána do 1 měsíce ode dne doručení žádosti a nekoná se v přiměřené lhůtě, je ji kvalifikovaný společník oprávněn svolat sám; ustanovení § 184 až 186 se použijí obdobně. Náklady spojené se svoláním valné hromady nese společnost, ledaže bylo svolání zjevně neopodstatněné.

16. V dané věci byl obchodní podíl na Společnosti o velikosti 75%, zapsán jako majetek dlužníka do soupisu konkurzní podstaty, a proto se na něj pohlíží jako na majetek dlužníka. Osobou oprávněnou s tímto majetkem disponovat je insolvenční správce dle ust. § 229 odst. 3 písm. c) IZ a tedy i s ním nakládat, a to mimo jiné i dle ust. § 228 písm. c) IZ. Obchodní podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí (§ 31 ZOK). Je proto rozdíl mezi výkonem práv a povinností společníka ve Společnosti a výkonem jeho práv a povinností jako vlastníka obchodního podílu. K tomu odvolací soud z komentářové literatury cituje: „Od práv a povinností, které tvoří podíl a plynou ze zákona, je nutno odlišit ta práva a povinnosti, které se neváží na postavení společníka v korporaci, ale na postavení společníka coby vlastníka podílu. Možnosti podíl převést, zatížit či jinak právně omezit jsou sice také dány zákonem, ale neváží se na postavení společníka v korporaci, ale na modality jeho vlastnického práva, a proto nejsou součástí podílu.” (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 74 s.). Ust. § 225 odst. 4 IZ tedy cílí na takové nakládání s obchodním podílem, které se dotýká práv společníka jako vlastníka obchodního podílu. Naproti tomu bylo v tomto případě insolvenčním správcem, tedy osobou s dispozičním oprávněním (§ 229 odst. 3 písm. c/ IZ), nakládáno s majetkovou podstatou, a to v souladu s ust. § 228 písm. c) IZ tak, že vykonal práva společníka Společnosti spojená s obchodním podílem dlužníka o velikosti 75% zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní Společnosti, tedy vykonal ta práva, jež se vážou na postavení společníka ve Společnosti. Závěry soudu prvního stupně, že výkon práv společníka na valné hromadě, k němuž je insolvenční správce oprávněn dle ust. § 228 písm. c) IZ není takovým nakládáním s majetkem, kterému má bránit ust. § 225 odst. 4 IZ, a že insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] byl oprávněn nejen valnou hromadu svolat, ale také hlasovací práva vykonat (věty první bodu 24 a 25 usnesení), jsou proto správné a i zcela souladné s ustálenou rozhodovací praxí soudů. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky pro svolání valné hromady společníkem společnosti dle ZOK. S ohledem na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně (odstavec 12 - 13 usnesení), ale odvolací soud vyšel při jejich právním posouzení z ust. § 187 ZOK nikoliv z ust. § 183 ZOK. Insolvenční správce ve smyslu ust. § 187 odst. 1 požádal jednatelku Společnosti o svolání valné hromady k projednání jím navržených záležitostí. Protože jednatelka po doručení jeho žádosti valnou hromadu ve lhůtě určené ust. § 187 odst. 2 ZOK nesvolala, byl jí dle téhož zákonného ustanovení oprávněn svolat insolvenční správce sám.

17. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů uzavírá, že usnesení valné hromady nebylo přijato v rozporu s právními předpisy z důvodů procedurálních vad namítaných navrhovatelkou, a proto soud prvního stupně správně její návrh zamítl.

18. Pokud jde, o výrok II. napadeného usnesení soud prvního stupně rozhodl správně, podle ust. § 142 ost. 1 o. s. ř., neboť účastnice byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v něm vzniklých. K námitce odvolatelky, že úkon vykonaný zástupcem účastnice vůči soudu dne 29. 1. 2019, není podáním ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „At“), odvolací soud shledal následující: Účastnice, se podáním ze dne 11. 1. 2019 (č. l. 26 spisu), jež za ní učinil její zástupce [fyzická osoba], advokát, obrátila na soud, aby jí veškeré písemnosti byly doručovány do datové schránky jejího zástupce a současně požádala o zaslání návrhu na zahájení řízení. K tomu bylo doručeno jak Společnosti dne 21. 1. 2019, tak jejímu zástupci dne 16. 1. 2019 (do jejich datových schránek), usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. 1. 2019, č. j. 74 Cm 160/2018-31, s vyjádřením, že návrh na zahájení řízení byl již dne 31. 1. 2019 (správně je 3. 1. 2019 viz č. l. 24 spisu) soudem doručen do datové schránky Společnosti, spolu s usnesením (č. l. 24 spisu), kterým byla účastnici uložena povinnost se do 15 dnů vyjádřit. Účastnice, se podáním ze dne 12. 1. 2019, doručeným soudu osobně dne 18. 1. 2019 (č. l. 32 spisu), vyjádřila k výzvě soudu z 3. 1. 2019 tak, že činí tvrzení navrhovatelky nespornými. V následujícím podání ze dne 29. 1. 2019 pak účastnice, zastoupená zástupcem [fyzická osoba], advokátem, kterému udělil plnou moc její stávající jednatel, bylo vysvětleno a doloženo, že návrh na zahájení řízení, jakož i výzvy soudu prvního stupně adresované účastnici, které byly doručovány do 15. 1. 2019 do DS Společnosti, nepřebírala osoba oprávněná za Společnost jednat, neboť nový jednatel získal přístup k datovým schránkám Společnosti až tohoto dne. Teprve tedy z podání ze dne 21. 1. 2019, které účastnice doložila listinami, tak bylo zřejmé, že k vyjádření účastnice ze dne 12. 1. 2019 nelze přihlížet. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že se sice nejedná o podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT), ale o úkon, jež je mu svou povahou nejbližší (11 odst. 3 AT), neboť jej bylo třeba k hájení práv účastnice ve věci samé. Proto i za tento poskytnutý úkon právní služby advokátem jí náleží náhrada nákladů řízení tak, jak ji vyčíslil a přiznal soud prvního stupně.

19. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastnice byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Účastnici tak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v odměně advokáta za jí poskytnuté 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 6. 2. 2020) při tarifní hodnotě věci 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT ve výši 2 x 3 100 Kč, v náhradě hotových výdajů advokáta tj. 2 x režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč, a 21 % DPH tj. 1 428 Kč. Celkem jejich výši určil odvolací soud dle ust. § 150 odst. 2 a 5 o. s. ř. částkou 8 228 Kč, a tak jí byla i jejich náhrada přiznána, s určením platebního místa dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. výše.