o určení vlastnictví k obchodnímu podílu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2022 č. j. 72 Cm 41/2021-78,

1. Uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze výrokem I. zamítl návrh, aby soud vydal rozsudek pro zmeškání, výrokem II. zamítl žalobu, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem 100% obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] a výrokem III. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem 100% podílu ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen společnost). Žalobkyně uvedla, že smlouvou o převodu podílu ze dne 19. 8. 2020 převedla svůj 100% podíl ve společnosti na [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa] a následně [Anonymizováno] převedl smlouvou ze dne 28. 1. 2021 svůj 100% podíl ve společnosti na [Anonymizováno]. Má za to, že je neplatná smlouva ze dne 19. 8. 2020, a důsledku této neplatnosti je neplatná i smlouva ze dne 28. 1. 2021 uzavřená [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že je tato nedůvodná a že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, považuje ho za neoprávněný, vyjádřila se ke všem žalobkyní namítaným důvodům neplatnosti. Navrhla žalobu zamítnout.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně smlouvou ze dne 19. 8. 2020 převedla 100% podíl ve společnosti na [Anonymizováno] (dále také jen smlouva o převodu ze dne 19. 8. 2020), že smlouvou o převodu podílu ve společnosti ze dne 28. 1. 2021 [Anonymizováno] převedl 100% podíl ve společnosti na [Anonymizováno] (dále také jen smlouva o převodu ze dne 28. 1. 2021).

5. Soud dále konstatoval, že žalobkyně na jednání soudu dne 14. 6. 2022 navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud zamítl ve výroku I. tento návrh, jelikož nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání.

6. Soud konstatoval též, že nejprve posuzoval, zda je splněna podmínka naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. Uvedl, že na jednání dne 14. 6. 2022 poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na neplatnost obou smluv o převodech podílů ve společnosti je zapsána jako vlastník podílu a naléhavý právní zájem spatřovala v tom, že jako vlastník podílu nemůže vykonávat společnická práva a chce tak uvést do souladu faktický stav se stavem zápisu v obchodním rejstříku.

7. Soud dále konstatoval, že požaduje-li žalobkyně, aby soud určil vlastnictví žalobkyně k 100% podílu ve společnosti, pak neoznačí-li v žalobě jako žalovanou též i předmětnou společnost, v níž má žalobkyně vlastnit podíl a neučiní-li tak ani dále v řízení před soudem prvního stupně, není výrok rozhodnutí soudu o určení vlastnictví podílu pro společnost závazný. Nebylo-li by pro společnost rozhodnutí soudu závazné, nemůže mít žalobkyně naléhavý právní zájem na předmětném určení. Soud uzavřel, že usiluje-li žalobkyně předmětnou určovací žalobou dle § 80 o. s. ř. o vyjasnění, že je 100% společníkem společnosti z důvodu namítané neplatnosti smlouvy o převodu ze dne 19. 8. 2020 a smlouvy o převodu ze dne 28. 1. 2021, aniž by žalovala i společnost, nemůže předmětná žaloba o určení vlastnictví k podílu společníka společnosti splňovat podmínky preventivního charakteru a eliminace stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, když i v případě úspěchu žalobkyně by takové rozhodnutí dle § 159a odst. 1 o. s. ř. nebylo pro společnost jako neúčastníka řízení závazné, a proto nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobu proto ve výroku II. zamítl.

8. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Uvedla, že na základě neplatných smluv došlo k převodu vlastnického práva k podílu nejprve z žalobce na [Anonymizováno] a následně z [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. Protože společnost nebyla účastníkem těchto smluv, tak nemusí být účastníkem ani v řízení o určení vlastnictví, ve kterém bude řešena otázka neplatnosti těchto smluv. Má za to, že má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnictví k podílu bez ohledu na to, zda společnost bude povinna zapsat žalobkyni do seznamu společníků, navíc společnost seznam společníků ani nevede. Společnost bude až účastníkem řízení o zápis žalobkyně jako společníka do obchodního rejstříku na základě určovacího výroku rozsudku. Soud dále pochybil, pokud svoji výzvu ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu nekonkretizoval, neboť pokud by poučení žalobkyně bylo dostatečným způsobem konkrétní, žalobu by rozšířila i ve vztahu ke společnosti. Rozhodnutí soudu se jeví jako přepjatě formalistické, když navíc ve věci bylo nařízeno předběžné opatření. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3977/2009. Soud měl sdělit žalobkyni svůj předběžný právní názor, že se domnívá, že žaloba podaná pouze ve vztahu ke společníkovi nevyhovuje požadavku na doložení naléhavého právního zájmu. Pokud tak soud neučinil, zatížil své řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jeho rozhodnutí je překvapivé. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212, § 214 odst. 3 o. s. ř. rozsudek v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Odvolací soud konstatoval, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak a v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000).

12. Dle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

13. Dle § 139 odst. 1 z. o. k. společníci se zapisují do seznamu společníků, který vede společnost. Dle odst. 2 se do seznamu společníků zapisuje jméno a bydliště nebo sídlo společníka, případně jiná společníkem určená adresa pro doručování, výše jeho podílu, jemu odpovídající výše vkladu, počet hlasů náležející k podílu, povinnost přispět na vytvoření vlastního kapitálu peněžitými prostředky nad společníkův vklad (dále jen „příplatek“) spojenou s podílem, bude-li určena, den zápisu do seznamu společníků a označení podílu, může-li společník vlastnit více podílů. Pokud společník vlastní více podílů, uvede se jejich výše a jim odpovídající výše vkladu u každého podílu. Upravuje-li společenská smlouva více druhů podílů, uvede se i jejich název.

14. Dle § 196 z. o. k. jednatel společnosti zajišťuje vedení seznamu společníků.

15. Jmenované skutečnosti se zapisují u společníků s ručením omezeným do obchodního rejstříku (§ 48 odst. 1 písm. b) a j) z. v. r.) a protože společnost má povinnost podat návrh zápisu těchto údajů (§ 11 odst. 1 a 2 z. v. r.), musí být společnosti tyto údaje známy.

16. Platí, že požaduje-li žalobkyně, aby soud určil, že žalobkyně je vlastnicí 100% podílu ve společnosti s ručením omezeným, pak neoznačí-li v žalobě jako žalovanou též i předmětnou společnost s ručením omezeným, v níž má vlastnit podíl a neučiní tak ani dále v řízení před soudem prvního stupně, není výrok rozhodnutí soudu o určení vlastnictví podílu pro společnost závazný a nenastanou tak vůči společnosti účinky jmenovaného soudního rozhodnutí, pročež z tohoto rozhodnutí společnosti nevznikne povinnost do seznamu společníků zapsat soudem takto určené vlastnictví podílu společníka – žalobkyně a též i navrhnout k zápisu do obchodního rejstříku příslušné zápisy ohledně společníka.

17. Právní zájem žalobkyně na určovací žalobě o určení vlastnictví podílu v s. r. o. je dán jen tehdy, jestliže vyhovění této žalobě pro žalobkyni znamená, že vůči společnosti má rozhodnutí soudu závaznost. V případě, že rozhodnutí soudu není pro společnost závazné, k příslušné změně v seznamu společníků s. r. o. nedojde, pročež se nijak postavení žalobkyně jako společníka nevyjasní.

18. Žalobkyně se tedy měla a mohla domáhat určení vlastnictví 100% podílu společníka v žalovaném též i vůči společnosti a neučinila-li tak, nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.

19. Co se týče námitky žalobkyně, že soud ve výzvě, aby doplnila tvrzení o naléhavém právním zájmu, nesplnil svoji poučovací povinnost a rozhodnutí je tak překvapivé, odvolací soud dospěl k závěru, že soud se vytýkané vady (nesplnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) nedopustil.

20. Odvolací soud konstatoval, že překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení, předvídat.

21. V dané věci soud prvního stupně poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., že je třeba, aby doplnila svá žalobní tvrzení a vyval ji, aby doplnila tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Žalobkyně k výzvě zejména uvedla, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že jako vlastník podílu nemůže vykonávat společnická práva a chce tak uvést do souladu faktický stav se stavem zápisu v obchodním rejstříku, nic dalšího neuvedla. Soud prvního stupně posuzoval, zda z tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě a v odpovědi na výzvu plyne, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení a uzavřel, že nikoli, a to s výše uvedeným odůvodněním.

22. Poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř. sleduje, aby poučení, kterého se má účastníkům ze strany soudů dostat, bylo konkrétní a podrobné a aby se jim dostalo v takovém stadiu řízení, kdy je to pro vedení řízení potřebné a za takové situace, kdy bez konkrétního a podrobného poučení by mohli pro nedostatek potřebných znalostí procesních pravidel utrpět újmu na svých právech. Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. se uplatní v případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl nedostatečně. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má. Tato poučovací povinnost je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou. Podle uvedených ustanovení nemohou být účastníci přímo poučováni o hmotném právu.

23. Odvolací soud konstatoval, že soud postupoval správně, pokud žalobkyni poučil o tom, že z dosud vylíčených skutečností neplyne její naléhavý právní zájem na požadovaném určení a vyzval ji k doplnění rozhodných skutečností. Nebylo však povinností soudu uvést, jak má žalobkyně svá tvrzení doplnit, neboť povinnost vyplývající z § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a to tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, tíží žalobkyni. Bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení doplnila tak, že z nich její naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá. Soud se vytýkané vady (nesplnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř.) nedopustil, rozhodnutí není nepředvídatelné a proto řízení není zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

24. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správný potvrdil, potvrdil též rozhodnutí o nákladech řízení, neboť je též správné.

25. V odvolacím řízení byla plně úspěšnou žalovaná, avšak ji náklady odvolacího řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.