o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice z 21. listopadu 2017, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 73 Cm 15/2018-44,

1. Návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 16. února 2018 se navrhovatelé domáhali určení, že usnesení valné hromady účastnice, které bylo přijato na zasedání konaném 21. listopadu 2017, a kterým bylo schváleno zatížení nemovitostí účastnice zástavním právem, je neplatné. Uvedli, že důvody neplatnosti spatřují ve skutečnosti, že účastnice se fakticky nachází v úpadku, když existují indicie o nadhodnocení majetku účastnice, jakož i ve skutečnosti, že účastnice nemá žádné dluhy vůči osobě, v jejíž prospěch má být zástavní právo zřízeno.

2. Účastnice s tvrzeními navrhovatelů nesouhlasila a navrhla zamítnutí návrhu, když žádný z důvodů neplatnosti tvrzených navrhovateli není dán.

3. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně v usnesením ze dne 4. 4. 2019, č. j. 73 Cm 15/2018-44 rozhodl tak, že „Návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice z 21. listopadu 2017 přijaté na zasedání pod bodem 3 ve znění „Valná hromada společnosti [Anonymizováno] schvaluje v souladu s ustanovením § 421 odst. 2 písm. m) ZOK zastavení nemovitostí ve vlastnictví Společnosti, a to všech nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [Anonymizováno], pro k. ú. [adresa] a obec [adresa], a všech nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním úřadem [adresa], na LV č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] a obec [adresa]. Zastavení bude realizováno uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva, kdy zástavcem je Společnost, zástavním věřitelem Banka. Předmětem zástavního práva budou všechny výše popsané nemovitosti, zajišťovaným dluhy budou dluhy dlužníka - společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], vůči Bance, na základě Smlouvy o úvěru specifikované v usnesení k bodu 2) výše nebo v souvislosti s ní. Zástavní právo bude zřízeno jako druhé v pořadí s tím, že veškerá dosavadní zástavní práva zřízená ve prospěch Banky však následně zaniknou zánikem zajištěného dluhu splacením z čerpání úvěru a budou po vkladu navrhovaných zástav vymazána. Současně se zástavním právem bude k předmětným nemovitostem zřízen zákaz využití uvolněného zástavního práva, zákaz záměny zástavního práva a zákaz zatížení a zcizení.“, se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni uhradit účastnici k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 21.164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.“ (výrok II).

4. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Navrhovatelé jsou akcionáři účastnice; dne 21. listopadu 2017 se konalo zasedání valné hromady účastnice, kterého se účastnili akcionáři představující 85,835 % základního kapitálu; navrhovatelé se tohoto zasedání valné hromady neúčastnili. V souladu s pořadem jednání uveřejněným v pozvánce bylo na tomto zasedání pod bodem 3 projednáno schválení zřízení zástavního práva ke konkrétním nemovitým věcem účastnice, kterým budou zajištěny pohledávky [právnická osoba]. vůči společnostem [právnická osoba] (dále též jen „[Anonymizováno]“) a [právnická osoba] (dále též jen „[Anonymizováno]“) z úvěrové smlouvy, kterou dojde výhradně k refinancování úvěru poskytnutého těmto společnostem v roce 2009 a v roce 2014, který byl použit na financování provozu účastnice a na rozvoj a údržbu nemovitostí účastnice. V průběhu projednávání této záležitosti bylo napadené usnesení schváleno všemi přítomnými akcionáři. Následně došlo k výmazu dosavadního zástavního práva k těmto nemovitým věcem zajišťujícího pohledávku [právnická osoba]. ve výši 540 000 000 Kč s příslušenstvím a budoucí pohledávky až do výše 567 000 000 Kč a zápisu nového zástavního práva k těmto nemovitým věcem, kterým jsou zajištěny pohledávky [právnická osoba]. ve výši 355 000 000 Kč s příslušenstvím a budoucí pohledávky až do výše 426 000 000 Kč. Dále dospěl zdejší soud ke skutkovým závěrům, že společnost [právnická osoba] je většinovým akcionářem účastnice a že společnost [právnická osoba] vznikla odštěpením od společnosti [právnická osoba] k 1. lednu 2017. Účastnice vykázala od roku 2012 záporné výsledky hospodaření, v některých divizích byla v následujících letech zastavena výroba, finanční situace účastnice je stabilizovaná zejména pro navýšení základního kapitálu účastnice ze strany většinového akcionáře, společnosti [právnická osoba], pro poskytnutí zápůjček ze strany většinového akcionáře a pro připravenost většinového akcionáře k poskytnutí dalších finančních prostředků (zpráva nezávislého auditora o ověření účetní závěrky účastnice za rok 2016; rozvaha účastnice za rok 2016; dopis účastnice datovaný 15. června 2017). Jiná skutková zjištění zdejší soud pro účely tohoto řízení z těchto důkazních prostředků nečinil.

5. Dále soud prvního stupně citoval zákonná ustanovení, a to § 428, odst. 1 a 2 z.o.k., § 258 o.z., § 260 odst. 1 o.z. Nejdříve se soud prvního stupně zabýval otázkou, jsou-li navrhovatelé oprávněni domáhat se určení neplatnosti napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že oba navrhovatelé k tomu oprávněni jsou podle § 428 odst. 1 z.o.k. coby akcionáři účastnice. Dále posuzoval, zda navrhovatelům svědčí právo domáhat se určení neplatnosti napadeného usnesení. Dospěl přitom k závěru, že jim toto právo svědčí, neboť jej u soudu uplatnili ve lhůtě stanovené v § 258 o.z. Dále posuzoval, zda je u napadeného usnesení dán důvod, pro který by šlo vyslovit jejich neplatnost, a to se závěrem, že u napadeného rozhodnutí takový důvod dán není. Navrhovatelem tvrzený důvod neplatnosti, tj. zneužití hlasovacích práv většinovým akcionářem, soud prvního stupně u přijetí napadeného usnesení neshledal. Z § 212 o.z. vyplývá zásada loajality člena korporace vůči korporaci, která platí beze zbytku i pro akcionáře akciové společnosti a podle které je každý akcionář povinen chovat se vůči akciové společnosti, jejímž je akcionářem, loajálně, tedy tak, aby úmyslně neupřednostňoval své zájmy na úkor zájmů akciové společnosti. Pokud by akcionář upřednostnil své individuální zájmy na úkor zájmu akciové společnosti (tj. společného zájmu všech akcionářů) a ovlivnil by tak akciovou společnost, mohlo by toto jeho jednání představovat zneužití svých hlasovacích práv. Jak ovšem bylo v rámci dokazování zjištěno, napadeným usnesením bylo schváleno zřízení zástavního práva ke konkrétním nemovitostem účastnice, a to k zajištění pohledávek [právnická osoba]. za společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba]. Tyto nemovitosti účastnice však byly zatíženy zástavním právem již předtím, a to zástavním právem zajišťujícím pohledávky [právnická osoba]. za společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], přičemž zřízením nového zástavního práva dojde k zániku původního zástavního práva. Na základě všech skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že přijetí napadeného usnesení nepředstavuje poškození zájmů účastnice, když na jeho základě zaniklo dosavadní zástavní právo zřízené k nemovitostem věcem účastnice zajišťující vyšší pohledávku [právnická osoba]. a bylo nahrazeno novým zástavním právem zřízeným k týmž nemovitým věcem účastnice a zajišťujícím nižší pohledávku [právnická osoba]. Přijetím napadeného usnesení tudíž nemohlo dojít ke zneužití hlasovacích práv akcionářů přítomných na předmětném zasedání valné hromady účastnice, když napadené usnesení je zcela ve prospěch účastnice - nově je majetek účastnice zatížen zástavním právem zajišťující nižší pohledávku než dříve. O zneužití hlasovacího práva by se jednalo, kdyby (nejen) většinový akcionář při hlasování upřednostňoval své zájmy před zájmy korporace (např. i úmyslným blokováním přijetí pro korporaci důležitého usnesení jakožto „vyřizování si účtů“ s ostatními akcionáři). Soud prvního stupně ještě poznamenal, že ani tvrzení navrhovatelů, že se účastnice nachází v současnosti v úpadku, neshledal jako důvodné, když se toto tvrzení v rámci „prokazování“ neprokázalo. Ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky účastnice za rok 2016 vyplývá, že finanční situace je díky finančním injekcím ze strany většinového akcionáře i přes záporné výsledky hospodaření v minulých letech stabilizovaná.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl následující - stěžejní odvolací námitky:

1) Soud prvního stupně opomenul skutečnost, že společnost [Anonymizováno] a [Anonymizováno] požádaly představenstvo účastnice o poskytnutí zajištění dluhu dlužníka společnosti [Anonymizováno] jako řídící osoby koncernu. Napadené rozhodnutí se tak týká vztahů v koncernu, jehož součástí účastnice řízení je. Majetek účastnice tak byl použit pro realizaci zájmů koncernu, čímž se soud nezabýval a nevzal při rozhodování v potaz.

2) Nezaplatí-li ovládající osoba [Anonymizováno] splátku úvěru, bude realizována zástava a účastnice přijde o veškerý majetek, který má, což bude znamenat zánik společnosti. Účastnice nemůže za dané situace poskytovat zajištění, neboť by tím ohrožovala svoji existenci.

3) Nesprávný postup soudu prvního stupně, který odmítl provést důkaz - znalecký posudek č. 49/2/2019 znalce [Anonymizováno] (jeho zamítnutí pro nadbytečnost), který by prokázal nesprávnost a nepravdivost zprávy auditora za rok 2016, o který soud prvního stupně své rozhodnutí opírá (tzv. opominutí důkazu) a neodůvodnění tohoto postupu.

7. V doplnění odvolání opakovaně brojil proti tomu, že představenstvo účastnice se snaží zastřít stav úpadku zkreslováním účetnictví - když majetkem ve výši 110 milionů Kč jsou zásoby související s nevyužitým výrobním zařízením, jež jsou pro účastnici nepotřebné a nepoužitelné a s ohledem na stáří stěží prodejné, tento majetek má cenu šrotu. Ve skutečnosti - dle informací zveřejněných účastnicí (v pozvánce na valnou hromadu účastnice dne 20. 6. 2019) se jedná o nadhodnocení majetku o 163 mil. Kč, k čemuž navrhl jako důkaz pozvánku na valnou hromadu účastnice na den 20. 6. 2019. Tímto důkazem chtěl prokázat pravdivost tvrzení, že představenstvo účastnice se snaží zastřít stav úpadku zkreslováním účetnictví.

8. Odvolatel navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. K odvolání se vyjádřila účastnice, jež se ztotožnila s oběma výroky odvoláním napadeného usnesení, i s jeho odůvodněním, a navrhla potvrdit odvoláním napadené usnesení v celém rozsahu.

10. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Primárně je nutné konstatovat, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z důkazů zjistil všechny pro věc relevantní skutečnosti, jakož i vyvodil ve věci správné skutkové závěry. Následně provedl odpovídající právní posouzení. V rámci odvolacího řízení - při jednání odvolacího soudu, navrhla zástupkyně navrhovatele provést coby důkaz znalecký posudek dle písemného odvolání, tedy posudek č. 49/2/2019 znalce [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Ten má dle odvolatele prokazovat, že zpráva auditora za rok 2017 je v rozporu se zákonem. Přitom je důkazem v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 29. 6. 2017. Je tedy zjevné, že odvolatel jednak neurčil konkrétní dokazované skutečnosti, k nimž má být znalecký posudek coby důkaz použit. Z důkazního návrhu není zřejmé, co má obsahovat předmětný znalecký posudek ve vztahu ke zprávě auditora za rok 2016, proč má být tato zpráva nesprávná a nepravdivá. Lze potud souhlasit s další účastnicí - předmětnou akciovou společností, že byl-li odvolatelem k důkazu navrhovaný znalecký posudek vypracován /v jiném řízení/ „jen“ za účelem, zda činnost auditora byla povinným auditem a pokud byla povinným auditem, zda byla tato činnost v souladu se zákonem, není namístě jej jako důkaz provádět. Zásadní přitom je, že otázka zda byla předmětná akciová společnost v úpadku či nikoli může být předmětem insolvenčního řízení případně řízení o neplatnost usnesení valné hromady schvalující účetní závěrku, ohledně níž byl úpadek tvrzen resp. jsoucí v souvislosti s tím. V daném řízení je však posuzováno usnesení valné hromady o schválení zastavení příslušných nemovitostí. Odvolací soud z výše jmenovaných důvodů návrh na doplnění dokazování zmíněným znaleckým posudkem zamítl.

12. Výše jmenovaná námitka odvolatelky o nezohlednění ovládajících vztahů je nedůvodná, neboť soud prvního stupně se zabýval celou situací komplexně, vzal v úvahu i situaci propojených osob. Navíc, samotný vztah ovlivnění, ovládání či koncernu /v daném případě jde zřejmě o vztah ovládání/ ještě sám o sobě nemá vliv na platnost usnesení valné hromady dceřiné akciové společnosti, a to i když by šlo o osobu řízenou či ovládanou či ovlivněnou /v daném případě zřejmě ovládanou/. Souhlasit nelze ani s další námitkou odvolatele o ohrožování existence další účastnice, protože jak správně dovodil již soud prvního stupně, důsledkem souhlasu valné hromady se zástavou bylo snížení hodnoty zastaveného majetku. Původní zástava za dluhy společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] coby ovládajících společností další účastnice, kteréžto v rámci původních dluhů financovaly též i další účastnici, byla nahrazena zástavou v podstatně nižší výši resp. zajišťující nižší pohledávku než dříve. Takový postup zjevně nemůže být k újmě zástavce - další účastnice. Námitky odvolatele tedy odvolací soud posoudil jako nedůvodné.

13. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, včetně akcesorického výroku.

14. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšné účastnici (společnosti). Navrhovatel je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení účastnici. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 11. 7. 2019 a účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 9. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za cestovné ve výši 3 014 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč (12 x 100 Kč dle § 14 vyhlášky), celkem se jedná o částku ve výši 11 014 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastnice - společnosti (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).