o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2022, č. j. 83 Cm 192/2022-6

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. zrušil obchodní korporaci [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [Adresa navrhovatele A], (dále jen „Společnost“) a nařídil její likvidaci; ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti [Jméno navrhovatele C]., IČO [IČO], sídlem [Adresa navrhovatele C]; ve výroku III. rozhodl o povinnosti Společnosti zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Návrhem doručeným soudu dne 16. 2. 2022 se navrhovatel domáhal zrušení Společnosti s likvidací vzhledem k tomu, že Společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2017-2020, ačkoliv je k tomu povinna dle §38m) odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Přestože byla vyzvána k jejich doložení, ničeho nedoložila. Dle navrhovatele tak lze předpokládat, že právnická osoba nevykonává, a není schopna vykonávat svou činnost po dobu více než jednoho roku, což naplňuje zrušovací důvod dle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen “ZOK“). Dále sbírka listin obchodního rejstříku neobsahuje žádné účetní závěrky, pročež má za to, že neplní zákonné povinnosti (§21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, dále jen „z. v. r.“) z čehož lze usuzovat na to, že nevykonává svou činnost a neplní tak svůj účel.

3. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel z toho, že jsou dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) ZOK, neboť nezakládáním zákonem stanovených listin, kdy účetní uzávěrka nebyla do Sbírky listin nikdy založena, což soud zjistil ze Sbírky listin obchodního rejstříku, svědčí o její nečinnosti, přičemž na výzvu soudu k odstranění důvodu vedoucích k jejímu zrušení ze dne 11. března 2022, č. j. 83 Cm 192/2022 – 4, Společnost nijak nereagovala. Likvidátora Společnosti soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Statutární orgán Společnosti je nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti, a proto bylo nutno jmenovat likvidátora ze seznamu osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud uložil Společnosti dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Nákladový výrok IV. je odůvodněn nesporným návrhovým řízením, jehož náklady nese každý účastník ze svého (§ 23 zákona č. 292/2013 Sb.).

4. Proti tomuto usnesení podal účastník 2) včasné odvolání, neboť má za to, že důvod pro zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora pominuly dnem 29. 7. 2022. Jednatel Společnosti učinil u správce daně podání k dani z příjmů za zdaňovací období let 2015- 2021. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení zrušil v plném rozsahu a odvolal likvidátora.

5. K odvolání účastníka 2) se vyjádřil navrhovatel podáním ze dne 16. 9. 2022, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně důvodně dospěl k závěru, že jsou naplněny znaky § 93 písm. b) ZOK, a tudíž rozhodl oprávněně o zrušení Společnosti. Uvádí, že sice obdržel daňová přiznání právnických osob za období 2015-2021, ze kterých nevyplývají žádné příjmy podrobené dani, avšak z obchodního rejstříku ze sbírky listin nadále vyplývá, že Společnost nezaložila žádnou účetní závěrku do sbírky listin. Zároveň navrhovatel poukazuje na skutečnost, že z obchodního rejstříku vyplývá, že u společníka [Anonymizováno], který je zároveň jednatelem Společnosti, probíhá exekuce postižením obchodního podílu, což dle navrhovatele má vliv na chod Společnosti. Podotkl, že z podaného odvolání není zcela zřejmé, zda je Společnost objektivně schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Proto se navrhovatel ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

7. Odvolací soud předně uvádí, že řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob, spadajícími pod ust. § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy přímo tato obchodní korporace (o jejích právech a povinnostech se jedná) a také případný navrhovatel (§ 6 z. ř. s.). Z rozhodovací praxe přitom plyne, že osobami, o jejichž právech a povinnostech se jedná, jsou v řízení o zrušení obchodní korporace rovněž její společníci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. 9. 1996, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 6, ročník 1995, str. 39 popř. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. 6. 2005, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 37, ročník 2005, str. 665).

8. Podle § 93 písm. b) ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

9. Podle § 172 odst. 2 o. z., umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného pro Společnost pod sp. zn. C 255 u Městského soudu v Praze (veřejnosti dostupný na www.justice.cz) se dále podává, že jako jediný společník Společnosti je zapsán [Jméno navrhovatele B], a dále že Exekučním příkazem č. j. 025 Ex 4379/11 ze dne 15. 11. 2012, vydaný soudním exekutorem [tituly před jménem] [Anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa], pověřený provedením exekuce, které vydal Okresní soud v Jablonci nad Nisou, č. j. 6 EXE 1812/2011-10, kterým byla nařízena exekuce postižením obchodního podílu povinného [Anonymizováno], nar. [Datum narození navrhovatele B] [Jméno navrhovatele A]. se sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO] zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle C, vložce 255. Povinnému se zakazuje jakkoli s obchodním podílem nakládat. V údaji o exekucích je zapsáno: Soudní exekutor Exekutorského úřadu [adresa] [tituly před jménem] [Anonymizováno] pověřený provedením exekuce na základě Usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou o nařízení exekuce č. j. 6 EXE 1812/2011-10 ze dne 6. 5. 2011, vydal dne 19. 10. 2011 exekuční příkaz č. j. 025 Ex 4379/11-15 k provedení exekuce postižením obchodního podílu povinného [Jméno navrhovatele B].

11. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 11. března 2022, č. j. 83 Cm 192/2022 – 4 (dále jen „Výzva“) vyzval Společnost, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení vyjádřila k podanému návrhu, uvedla, zda skutečnosti uvedené v návrhu uznává, popřípadě v jakém rozsahu, a aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, zejména, zda souhlasí se svým zrušením a označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Současně ji soud vyzval, aby odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení, s tím, že v opačném případě ji soud zruší dle ust. § 93 písm. b) ZOK.

12. K samotnému obsahu Výzvy, učiněné v řízení soudem prvního stupně, odvolací soud uvádí, že: „Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.). Tomu však Výzva soudu prvního stupně neodpovídá. Dle odvolacího soudu je její obsah obecný a nedostatečně určitý. Konstatuje, že byl podán návrh na její zrušení navrhovatelem, protože Společnost nevykonává svojí činnost, což je zřejmé z toho, že v letech 2017-2020 nepodala přiznání k dani z příjmu právnických osob a ve sbírce listin nejsou založeny dokumenty stanovené zákonem. Následně cituje znění § 93 písm. b) ZOK. Konstatuje, že Společnost nezakládá listiny zákonem stanovené do sbírky listin, z čehož lze usuzovat na její neschopnost vykonávat činnost. Má tak návrh za důvodný a vyzývá účastníky k vyjádření a k nápravě, s tím, že pokud tak neúčinní může soud v souladu § 93 písm. b) ZOK rozhodnout o zrušení Společnosti a její likvidaci. Chybí specifikace způsobu možné nápravy soudem vytknutého nedostatku. Nad to pak působí Výzva svým samotným obsahem poněkud matoucím dojmem, když ve výroku II. Výzvy soud prvního stupně poučil Společnost o možnosti jejího zrušení s odkazem na ust. § 93 písm. b) ZOK, přičemž v odůvodnění výzvy uvádí, že lze usuzovat na její nečinnost, neboť nezakládá do Sbírky listin obchodního rejstříku listiny zákonem uvedené, ty ale ani nespecifikoval.

13. Ze strany soudu prvního stupně tak nebyla účastníkům před vydáním napadeného rozhodnutí dle ust. § 172 odst. 2 o. z., dána řádná možnost nápravy, čímž soud prvního stupně zatížil řízení jinou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

14. Ze spisu se dále podává, že samotný návrh na zahájení řízení a Výzva byla soudem prvního stupně doručena toliko do datové schránky Společnosti. Až v záhlaví napadeného usnesení byl soudem prvního stupně označen účastník 2), a to zřejmě pouze proto, že je jako společník Společnosti v obchodním rejstříku zapsán. Tomu pak návrh na zahájení řízení ani Výzva doručeny nebyly vůbec, následně mu bylo doručeno až rozhodnutí o věci samé.

15. Mohl-li tedy účastník 2), za kterého byl soudem prvního stupně za účastníka řízení označen, svůj nesouhlas s návrhem, jakož i skutečnosti dle něj pro věc rozhodné, vyjádřit až ve svém odvolání, ačkoliv v tomto nesporném řízení, které je vedeno vyšetřovací zásadou, je povinností soudu, aby poskytl účastníkům řízení příslušný prostor k reakci, tak, aby co nejúplněji zjistil skutkový stav věci a to o to víc, hodlá-li rozhodnout bez nařízení jednání, odňal tím účastníkovi 2) možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení další jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

16. K tomu je pak třeba dodat, že při stanovení okruhu účastníků v této věci, soud prvního stupně dosud nijak nezkoumal, zda vydáním exekučních příkazů k postižení obchodního podílu jediného společníka nedošlo k zániku jeho účasti ve Společnosti (§ 148 odst. 2 obch. zák.). Přičemž tato skutečnost je důležitá i pro rozhodnutí soudu o věci samé (§ 20 odst. 1 z. ř. s.), neboť účastnice 1) je jednočlennou obchodní korporací.

17. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupě zatížil řízení hned několika jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

18. Vzhledem ke skutkovému závěru soudu prvního stupně a jeho právnímu hodnocení, a i s ohledem na obsah jeho Výzvy dle ust. § 172 odst. 2 o. z., která tomu předcházela, je přes výše uvedený závěr třeba uvést, že nepodávání daňových přiznání a nezakládání listin do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného příslušným soudem nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní společnosti pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm. b) ZOK.

19. Speciální skutková podstata, kterou je zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, kterou je i nezakládání listin do sbírky, je obsažena v ust. § 105 věta před středníkem z. v. r. ve spojení s ust. § 172 odst. 1 písm. d) o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny je ale až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 105 věta za středníkem z. v. r., následně jeho postup dle § 104 z. v. r., jakož i tomu odpovídající výzva soudu v tomto řízení o zrušení společnosti dle ust. § 172 odst. 2 o. z., takový postup soudu prvního stupně ale ze spisu neplyne.

20. Naproti tomu dle ust. § 93 písm. b) ZOK lze společnost zrušit jen, je-li obchodní korporace neschopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a současně neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti (srov. Zákon o obchodních korporacích, Komentář, autoři: Jan Lasák, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp, Tomáš Doležil aj., nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2014, právní stav v ASPI k: 1. 1. 2014, komentář k ust. § 93). Podmínky musí být splněny kumulativně. „Neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav - pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení.” (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 212 s.).

21. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že soud prvního stupně v tomto řízení nesprávně považoval neplnění povinností Společnosti vůči rejstříkovému soudu za důvody, pro které lze společnost zrušit dle ust. § 93 písm. b) ZOK. Dle odvolacího soudu pak jeho dosavadní skutková zjištění, jež učinil z příslušné sbírky listin, nejsou sto prokázat tvrzení navrhovatele o tom, že Společnost není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel dle ust. § 93 písm. b) ZOK.

22. Ze spisu pak nelze ani seznat, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že statutární orgán Společnosti je nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace Společnosti a že je proto namístě jmenování likvidátora dle ust. § 191 odst. 4 o. z., když jednatelem Společnosti je účastník 2), se kterým, ale soud prvního stupně začal v řízení jednat, až po vydání napadeného usnesení (viz výše), a který usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním.

23. Z vyložených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

24. V novém řízení si předně soud prvního stupně, po zjištění všech relevantních skutečností, postaví napevno, kdo je účastníkem tohoto řízení. Při rozhodnutí o věci samé se bude zabývat i skutečnostmi tvrzenými v odvolání, jakož i těmi, které v řízení vyjdou najevo, přičemž závěry odvolacího soudu výše uvedené, jsou pro něj závazné podle § 226 odst. 1 o. s. ř. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).