o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2019 č. j. B 20415/RD250/MSPH, Fj 93877/2019/MSPH,

1. Návrhem obchodní společnosti [právnická osoba]. na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 15. března 2019, Fj 93877/2019/MSPH, B 20415/ RD 239/MSPH, došlým soudu prvního stupně dne 19. března 2019, se navrhovatel domáhal zápisu změny sídla společnosti [Jméno navrhovatele]., zápisu výmazu [Anonymizováno] coby statutárního ředitele a předsedy správní rady a dne zániku funkce k datu 14. března 2019 u obou těchto funkcí a namísto něj zápisu [Anonymizováno] coby statutárního ředitele a předsedy správní rady a u obou těchto funkcí dne vzniku funkce k datu 14. března 2019.

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu B, vložce číslo 20415, vymazal statutárního ředitele [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno],…den vzniku funkce: 10. října 2018 a předsedu správní rady [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno],…den vzniku funkce: 1. března 2019 a zapsal u vymazávané osoby [Anonymizováno] coby statutárního ředitele den zániku funkce: 14. března 2019 a dále zapsal u vymazávané osoby [Anonymizováno] coby předsedy správní rady den zániku funkce: 14. března 2019. Dále zapsal namísto [Anonymizováno] [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno] coby statutárního ředitele a předsedu správní rady se dnem vzniku funkce k 14. březnu 2019 (výrok I.) a zastavil řízení ve věci zápisu sídla společnosti (výrok II.). Soud prvního stupně odvoláním napadený výrok I. neodůvodnil.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. V obsáhlém odvolání a jeho doplnění vznesl tyto stěžejní odvolací námitky, resp. argumentaci.

1) Vzdání se práva odvolání ze dne 3. 6. 2019 učiněné [Anonymizováno] za navrhovatele je nutné považovat za neúčinné, nebotˇ bylo učiněno neoprávněnou osobou.

2) Účelem přijetí rozhodnutí, jímž [Anonymizováno], správce konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba], jako osoba vykonávající práva jediného akcionáře v působnosti valné hromady společnosti [Jméno navrhovatele]. coby odvolatele rozhodl dne 14. 3. 2019 o odvolání [Anonymizováno] z funkce předsedy správní rady odvolatele a jmenování [Anonymizováno] do této funkce, a to notářským zápisem sp. zn. [Anonymizováno] (dále též jen „rozhodnutí 1“) bylo zvýhodnění [Anonymizováno] jakožto akcionáře odvolatele, který je současně i největším věřitelem odvolatele. Rozhodnut 1, resp. hlasování [Anonymizováno] je právním jednáním, na které dopadá § 244 z. o. k. a je sankcionováno „nicotností“. Na zneužití hlasovacích práv [Anonymizováno] je možné usuzovat ze skutečnosti, že jeho zjevným účelem je obcházení právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017 sp. zn. 7 Cm 427/2016.

3) [Anonymizováno] přijal rozhodnutí 1 jako jediný akcionář odvolatele v působnosti valné hromady, avšak tento byl oprávněn disponovat s 54.246 kusy akcií z celkových 120.6115 kusů akcií, tedy s 44,97 % podílem, akcionářská práva k 55,03 % akciím emitovaným odvolatelem tak zůstala skutečným akcionářům odvolatele. [Anonymizováno] tak nemohl přijmoout rozhodnutí 1 jako jediný akcionář odvolatele, jelikož nebyl v době přijetí rozhodnutí jediným akcionářem odvolatele, v důsledku čehož musí být takové rozhodnutí považováno za nicotné (zdánlivé), neboť bylo učiněno k tomu zjevně neoprávněnou osobou.

4. Navrhl zrušit odvoláním napadený výrok I. rozhodnutí.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Předně odvolací soud uvádí, že než mohl přistoupit k posouzení odvolání, musel se nejdříve zabývat otázkou (a vznesenou odvolací námitkou), zda jsou splněny podmínky odvolacího řízení. Odvolací soud předesílá, že se primárně nezabýval otázkou, zda je [Anonymizováno] oprávněn podat za navrhovatele odvolání, ani otázkou, zda je [Anonymizováno] oprávněna zmocnit – za navrhovatele – [Jméno advokáta] coby zástupce (advokáta). Je tomu tak proto, že právě otázka právního postavení „jediného“ akcionáře společnosti, resp. jeho rozhodnutí o personálním složení statutárního orgánu (oprávněného zmocnit k zastupování navrhovatele zástupce – advokáta) představuje podstatu projednávané věci a též důvod podaného odvolání. Stejný procesní postup v principiálně obdobné věci ostatně aproboval i Nejvyšší soud, když v usnesení ze dne 25. 3. 2021 sp. zn. 27 Cdo 2099/2020 výslovně uvedl, že „…než mohl přistoupit k posouzení přípustnosti dovolání, musel nejdříve posoudit, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení. Je přitom třeba výslovně uvést, že se dovolací soud nezabýval otázkou, zda je [Anonymizováno] oprávněna podat jménem navrhovatelky dovolání, ani otázkou, zda je [Anonymizováno] oprávněna, aby k tomuto procesnímu úkonu zmocnila – jménem dovolatelky – zástupce (advokáta). Je tomu tak proto, že právě otázka právního postavení [Anonymizováno] jako domnělé společnice a jednatelky společnosti představuje podstatu projednávané věci, ale i důvod podaného dovolání (obdobně srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. II. 2502/15, nebo ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 1472/18).“

7. Odvolací soud ve vztahu k rozsahu přezkumné činnosti rejstříkového soudu v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 uvádí následující úvahy, jež jsou stěžejní pro posouzení dané věci. Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá – stejně jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní. Rejstříkový soud – až na výjimky stanovené zákonem – podaný návrh věcně nezkoumá, ale přezkoumává pouze splnění předepsaných formálních náležitostí. Uvedené však neznamená, že soudu přísluší toliko ověřit, zda k návrhu byly připojeny požadované listiny; jak vyplývá z výslovného znění § 90 odst. 1 z. v. r., rejstříkový soud ověřuje, zda údaje, které mají být podle návrhu zapsány, z těchto listin vyplývají. Jinak řečeno, nestačí pouhé zjištění, že listiny byly připojeny, ale je nutné také zkoumat jejich obsah. V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku však rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení. Jde-li o skutečnost vyplývající z usnesení valné hromady společnosti, je nutné vycházet zásadně z toho, že platnost rozhodnutí valné hromady společnosti lze přezkoumávat (neurčuje-li zákon jinak) pouze v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (viz § 191 z. o. k. u společnosti s ručením omezeným, § 428 z. o. k. u akcivé společnosti, či obdobně i u družstva ohledně neplatnosti členské schůze družstva – viz § 663 z.o.k.); v jiných řízeních nelze otázku platnosti usnesení valné hromady posuzovat ani jako otázku předběžnou (§ 192 odst. 1 z. o. k….). Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné. S účinností od 1. 1. 2014 rejstříkovému soudu nepřísluší v rejstříkovém řízení posuzovat platnost usnesení valné hromady, a to ani v řízení o povolení zápisu skutečnosti založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku. Nutno však zdůraznit, že k vadám, pro které se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato (srov. zejména § 45 odst. 1 a 2 z. o. k. a § 245 o. z.), rejstříkový soud musí přihlédnout. Ke shodným závěrům ostatně dospěl též Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 12. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4439/2017, jež výslovně uvedl, v poměrech společnosti s ručením omezeným, což je plně aplikovatelné i na akciovou společnost (v posuzovaném případě), že „S účinností od 1. 1. 2014 rejstříkovému soudu nepřísluší v rejstříkovém řízení posuzovat platnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, a to ani v řízení o povolení zápisu skutečnosti založené usnesením valné hromady do obchodního rejstříku. K vadám, pro které se na usnesení valné hromady hledí, jako by nebylo přijato (srov. zejména § 45 odst. 1 a 2 z. o. k. a § 245 o. z.), však rejstříkový soud přihlédnout musí.“

8. V posuzovaném případě je tedy podstatné, jak vyplývá z výše uvedeného, zda rozhodnutí 1 trpí vadami, jež by byly v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti, resp. rozhodnutí „jediného akcionáře“ v působnosti valné hromady důvodem pro vyslovení „jen“ neplatnosti takového rozhodnutí či zda byly dány takové vady, že o rozhodnutí nejde a tedy se na něj hledí, jako by nebylo přijato.

9. V posuzované věci byla skutková situace následující. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 9. 2006, č. j. 39 (10) K 18/2002-1522, prohlásil konkurs na majetek společnosti [právnická osoba]. (dále též jen „úpadce“) a jmenoval [Anonymizováno] správcem konkursní podstaty. Ten sepsal - na pokyn konkursního soudu - 120.615 ks akcií na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, emitovaných úpadcem, do konkursní podstaty úpadce, tj. 100% akcií společnosti [Jméno navrhovatele]. Ještě dříve sepsal do konkurzní podstaty úpadce celkem 54.246 kusů akcií společnosti [Jméno navrhovatele]. [Anonymizováno]. Dne 19. 5. 2016 uzavřeli [Anonymizováno] a [Anonymizováno] dohodu o výkonu hlasovacích práv k akciím emitovaným společnosti [Jméno navrhovatele]. coby odvolatelem s tím, že téhož dne [Anonymizováno] přijal (v působnosti valné hromady) při výkonu práv spojených se sepsanými akciemi úpadce rozhodnutí o odvolání trestně stíhané [Anonymizováno] z funkce předsedkyně správní rady a jmenování nového předsedy správní rady společnosti [Jméno navrhovatele]. Toto rozhodnutí bylo posuzováno rejstříkovým soudem – soudem prvního stupně a následně Vrchním soudem v Praze coby odvolacím soudem. Odvolací soud v usnesení ze dne 22. listopadu 2017 sp. zn. 7 Cmo 427/2016 dospěl k závěru, že „hlasovací práva spojená s vlastními akciemi vykonával někdo – správce konkursní podstaty [Anonymizováno], jemuž jejich výkon nepříslušel (§ 309 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 18 z.k.v.), pročež se na jeho rozhodnutí učiněné dne 19. května 2016 coby jediného akcionáře společnosti [Jméno navrhovatele]. v působnosti valné hromady hledí, jako by nebylo učiněno.“ Vzhledem k tomu, že správce konkurzní podstaty [právnická osoba] sepsal akcie společnosti [Jméno navrhovatele]. do konkurzní podstaty dříve než správce konkurzní podstaty [Jméno navrhovatele]. a vzhledem k závěrům odvolacího soudu o nemožnosti správce konkurzní podstaty [Jméno navrhovatele]. [Anonymizováno] vykonávat s těmito akciemi hlasovací práva (jak bylo odůvodněno v usnesení odvolacího soudu ze dne 22. listopadu 2017 sp. zn. 7 Cmo 427/2016 /dále též jen „usnesení odvolacího soudu“/), přijal rozhodnutí 1 správce konkurzní podstaty [Anonymizováno] jako „jediný akcionář“ coby “jediný subjekt oprávněný vykonávat akcionářská, resp. hlasovací práva k akciím společnosti [Jméno navrhovatele].“ (též s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 282/2010. (viz podání navrhovatele ze dne 21. 5. 2019, došlé soudu prvního stupně dne 22. 5. 2019, RD 248). Stručně řečeno, [Anonymizováno] řídě se názorem odvolacího soudu měl za to, že [Anonymizováno] nemůže vůbec vykonávat hlasovací práva s akciemi společnosti [Jméno navrhovatele]., tudíž sám rozhodl jako „jediný akcionář“. K dovolání společnosti [Jméno navrhovatele]. však dovolací soud usnesením ze dne 29. ledna 2020 sp. zn. 27 Cdo 3315/2018 zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně, nebotˇdospěl k opačnému právnímu závěru, a to, že „pravidlo upravující pozastavení výkonu hlasovacích práv, obsažené v ustanovení § 309 odst. 1 z. o. k., nedopadá na správce konkursní podstaty akciové společnosti, který sepíše jí emitované akcie ve vlastnictví třetích osob do konkursní podstaty postupem podle § 6 odst. 3 z. k. v. Ustanovení § 309 odst. 1 z. o. k. (představující výjimku z pravidla, podle něhož jsou s akciemi spojena hlasovací práva, neurčují-li stanovy v souladu se zákonem jinak) pak nelze na danou situaci aplikovat ani per analogiam, resp. na základě rozšiřujícího výkladu. Správce konkursní podstaty je tudíž v souladu s § 14a odst. 1 větou druhou z. k. v. oprávněn a povinen vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty akciové společnosti jako majetek třetích osob, byť by šlo o akcie emitované touto společností.“ Dále dovolací soud v tomto usnesení uvedl, že „Mohou-li se správci konkursních podstat dvou různých úpadců dohodnout na tom, ve které konkursní podstatě bude určitý majetek, sepsaný jimi do obou konkursních podstat, zpeněžen, resp. do které z obou konkursních podstat bude nadále náležet, mohou se tím spíše dohodnout na tom, který z nich bude vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi, sepsanými do obou konkursních podstat. Správce konkursní podstaty, jenž je dle dohody oprávněn vykonávat akcionářská práva spojená s takovými akciemi, je pak oprávněn vykonávat také hlasovací práva na valné hromadě, popř. (svědčí-li mu právo vykonávat práva se všemi akciemi emitovanými dotčenou společností) rozhodovat jako jediný akcionář v působnosti valné hromady.“

10. S ohledem na závěry Nejvyššího soudu ve výše citovaném usnesení nebyl tedy [Anonymizováno] oprávněn vykonávat hlasovací práva s akciemi společnosti [Jméno navrhovatele]. jako „jediný akcionář“, jelikož disponoval pouze 54.246 kusů akcií společnosti [Jméno navrhovatele]., tedy 44,97% podílem ve společnosti [Jméno navrhovatele]. Rozhodoval – li tedy v postavení „jediného akcionáře“, ačkoliv jím ve skutečnosti nebyl (hlasovací práva k 55,03% akcí emitovaných společnosti [Jméno navrhovatele]. mu nenáležela), bylo rozhodnutí 1 přijato osobou, která nebyla oprávněna vykonávat práva jediného akcionáře. Jeho rozhodnutí při výkonu působnosti valné hromady nemá (nemůže mít) žádné právní účinky, resp. se na něj hledí, jako by nebylo přijato. Slovy odvolatele jedná se o „nicotné“ rozhodnutí. K němu musí soud přihlížet ex officio, jak vyplývá z výše uvedených závěrů odvolacího soudu i Nejvyššího soudu. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 27 Cdo 3903/2017 „Bylo-li rozhodnutí v působnosti valné hromady přijato osobou, která nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka, nemá takové rozhodnutí žádné právní účinky, … (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3247/2009, a ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4727/2016). Posledně vyslovený závěr se přitom prosadí i za právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.“

11. To promítnuto do posuzované věci znamená, že hledí-li se na rozhodnutí 1 jako by nebylo přijato, nedošlo k odvolání [Anonymizováno] z funkce člena a předsedy správní rady a jmenování namísto něj [Anonymizováno], tudíž i následné rozhodnutí z téhož dne (o němž byl pořízen notářský zápis sp. zn. 122/2019), jímž [Anonymizováno] coby „předseda správní rady“ odvolala [Anonymizováno] z funkce statutárního ředitele a jmenovala do této funkce sebe, nemůže mít (a nemá) žádné právní účinky, resp. se na něj hledí, jako by nebylo přijato. Nebyly tedy splněny zákonné předpoklady pro vyhovění návrhu na zápis změn do obchodního resjtříku v předmětné části.

12. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.