o vyloučení společníka, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 39/2021-102 ze dne 16. května 2022,

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně (dále též jen soud) rozhodl, že žalovaná [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], [adresa], jakožto společník se základním podílem 50% na základním kapitálu společnosti, se vylučuje ze společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka [Anonymizováno] a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 23 147 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobce se domáhal jakožto společník společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], (též i jen [právnická osoba]) vyloučení druhé společnice, jíž je žalovaná. Jako důvody uvedl, že žalovaná porušuje svoje povinnosti zvláště závažným způsobem, především se stala jedinou společnicí společnosti [právnická osoba]., a je jejím přímým konkurentem, že na valné hromadě dne 12. 3. 2018 za přítomnosti žalované bylo rozhodnuto při opomenutí hlasu žalobce o ustanovení nových jednatelů, paní [Jméno] a pana [Jméno], při čemž [Jméno] je družka syna žalované, který byl trestně stíhán a pan [právnická osoba] je jeho bratr a žalobce byl zbaven funkce jednatele, přičemž žalobce se o této valné hromadě ani nedozvěděl, neboť nebyl pozván, že v rámci trestního stíhání, kdy byl odsouzen [Jméno], byla stíhána i žalovaná, byla sice obžaloby zproštěna, soud však dospěl k závěru, že se popsané skutky staly, i když nejsou trestným činem a společnosti tak vznikla škoda 54.000 Kč, že žalovaná převedla veškerou obchodní činnost společnosti [právnická osoba] na [adresa] (též i jen [právnická osoba]), o čemž na internetových stránkách uvědomila zákazníky; stejně tak převedla i certifikáty TÜV, které patřily původně společnosti [právnická osoba], že žalovaná během doby, kdy byla vedena jako jednatelka společnosti, převedla nemovitý majetek společnosti [právnická osoba] kupní smlouvou na společnost [právnická osoba]. (též i jen [Anonymizováno]), což neschválila valná hromada.

3. Žalovaná se žalobě nevyjádřila, omluvu žalované z jednání 25. 4. 2022 soud shledal jako nedůvodnou, žalovaná vznesla námitku podjatosti soudce a navrhla přerušení řízení, soud na posledním jednání věc rozhodl bez slyšení žalované.

4. Soud námitku podjatosti vznesenou žalovanou před posledním jednáním neshledal důvodnou, k návrhu na přerušení řízení soud neshledal předpoklady dle § 109 o. s. ř. s tím, že řízení, které žalovaná zmiňuje, které se týká návrhu na vyloučení žalobce [tituly před jménem] [Jméno] ze společnosti, nemá souvislost s návrhem na vyloučení žalované, neboť oba mohou být nezávisle na sobě vyloučeni a oba návrhy mohou být nezávisle na sobě zamítnuty.

5. Soud poté posuzoval otázku, zda jsou naplněny důvody ust. § 204 zákona o obchodních korporacích (dále též jen ZOK), tedy zda žalovaná jakožto společník poškozuje společnost takovým způsobem, že věc nelze řešit jiným vhodnějším postupem, např. náhradou škody.

6. Co se týče zjištění soudu, soud konstatoval,

že založení konkurenční společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno výpisem z obchodního rejstříku této společnosti a její předmět činnosti výpisem z živnostenského rejstříku (bod 2),

že z rozsudku nadepsaného soudu č. j. 18 Cm 77/2016-19 zjistil, že žalovaná hodlala odvolat žalobce z funkce jednatele již dříve, spory trvají nejméně od roku 2016 a souvislost s projednávanou věcí je velmi volná,

že průběh valné hromady 13. 2. 2018 byl prokázán zápisem z valné hromady, došlo zde k odvolání žalobce z funkce jednatele a ke jmenování [Jméno] a [Jméno] jednateli (bod 3),

že znění společenské smlouvy neobsahuje ustanovení proti zákazu konkurence nebo střetu zájmů; dále není stanovena povinnost schvalovat převod nemovitostí valnou hromadou,

že rozsudek Okresního soudu v Chomutově č. j. 25 T 54/2019-734 prokazuje, že žalovaná byla obžaloby zproštěna a nelze z rozsudku dovozovat, že by žalovaná způsobila společnosti [právnická osoba] škodu v jakékoli výši,

že z korespondence lze prokázat, že žalobce na porušení práva žalovanou upozornil a požadoval nápravu, např. v dopise z 19. 11. 2021, tato výzva byla učiněna několikrát,

že v dopise z 8. 4. 2021 je tvrzeno právním zástupcem žalobce, že došlo k pokusu prodat nemovitosti v majetku společnosti [právnická osoba] a soudu je známo, že bylo projednáváno předběžné opatření u zdejšího soudu č. j. 18 Nc 503/2021, jehož předmětem byl zákaz dispozice s uvedenými nemovitostmi (bod 6),

že tvrzení o převodu obchodní činnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] bylo prokázáno kopií prohlášení, které podepsala žalovaná a [Jméno], a převod se měl stát k datu 14. 10. 2020, je zde zmíněn i převod příslušných certifikátů dle norem ISO (bod 5).

7. Soud shrnul, že tvrzení žalobce o jednání žalované v bodech 2, 3, 5 a 6 bylo prokázáno, ostatní nikoli.

8. Soud konstatoval, že věc posoudil podle ustanovení § 204 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále též jen ZOK).

9. Soud dospěl k tomu, že založení konkurenční společnosti [právnická osoba]. žalovanou (bod 2) bylo sice prokázáno, ale tato skutečnost není dostatečným důvodem k vyloučení žalované ze společnosti, neboť podobné spojité obchodní skupiny společností, které si mohou konkurovat, bývají zakládány úmyslně z důvodů daňových a dalších a tato skutečnost neznamená, že byla ke škodě společnosti [právnická osoba] a žalobce a též proto, že společnost nemá žádná vnitřní pravidla ustanovení o zákazu konkurence nebo střetu zájmů.

10. Dále dospěl k závěru, že jednání žalované na valné hromadě dne 12. 3. 2018 bylo prokázáno, avšak soud jej nehodnotí jako porušení práv, které by mělo za následek vyloučení žalované jakožto společníka. Vyloučení druhého jednatele je pokus uplatnit práva žalované jakožto společníka, který žalobkyně provedla opakovaně a stejně tak ho provedl i žalobce a též chybný výklad práv nemůže být nenapravitelným zásahem do povinností společníka, navíc k nápravě došlo. Co se týče, jmenování [Jméno] jako jednatelky; ani skutečnost, že jde o osobu určitým způsobem blízkou žalované, není na závadu, v malých společnostech tato praxe bývá běžné a společenská smlouva to ji nezakazuje. Argument proti [Jméno], že je její přítel trestně stíhán, je nepřípadný, [Jméno] je z hlediska práva bezúhonná.

11. Co se týče odkazu na trestní stíhání, žalovaná nebyla trestním soudem odsouzena, je proto nepřípadný, soud ani nerozhodl, že žalovaná způsobila škodu.

12. Dovodil též, že k tíži žalované nelze přičítat činnost jejího syna, nebo jejího právního zástupce; ti nejsou účastníky řízení, proto nebyl důvod se jejich činností zabývat.

13. Co se týče odkazu na převod nemovitostí na společnost [Anonymizováno], soud uvedl, že bylo sice prokázáno, že uvedené jednání žalovaná provedla, avšak jej nezakazuje společenská smlouva a též je možné připustit, že prodej nemovitostí byl součástí obchodního rozhodnutí.

14. Co se týče posledního důvodu pro vyloučení žalované ze společnosti, soud dospěl k závěru, že prokázanou skutečnost, a to, že žalovaná převedla veškerou obchodní činnost společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] spolu s převodem certifikátů ISO, nelze věc vykládat jako obchodní manévr ve prospěch společnosti [právnická osoba] nebo druhého společníka, jímž je žalobce; pro oba jde o likvidační jednání. Jde o zjevné odebrání zákazníků a zakázek, s nevyhnutelným vlivem na obchodní výsledek společnosti. S ohledem na převody certifikátů i typické chování zákazníků jde o jednání zjevně těžko napravitelné a možná zcela nenapravitelné, které povede nakonec k likvidaci společnosti.

15. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Proti uvedenému rozsudku se žalovaná odvolala. Uvedla zejména, že z důvodu dlouhodobě plánované a uhrazené zahraniční dovolené žádala o odročení jednání soudu, nebylo ji sděleno, že její žádosti nebylo vyhověno, proto předpokládala, že řízení bylo odvoláno a bude vyrozuměna o novém termínu. Navrhla též přerušení řízení, vznesla též námitku podjatosti rozhodujícího soudce. Domnívala se proto, že o těchto návrzích bude rozhodnuto a v souvislosti s tím bude v protokolu avizovaný termín dalšího jednání zrušen. O těchto návrzích nebylo rozhodnuto, soud na následujícím nařízeném jednání vyhlásil napadené rozhodnutí. Žalované tak byla upřena možnost se v dané věci aktivně bránit, neboť již na prvním jednání došlo k poučení dle § 118b o. s. ř. a žalovaná se k dané věci ani k novým skutečnostem vzneseným při tomto jednání nemohla vyjádřit. Námitka podjatostí soudce byla vznesena 7. 5. 2022, avšak soudce v řízení pokračoval. Řízení je tak stiženo vadami, pro které musí být předmětný rozsudek zrušen. K věci uvedla, že soud postavil rozhodnutí na jediném závěru, že žalovaná převedla veškerou obchodní činnost společností [právnická osoba] na společnost [právnická osoba]. Žalobce tuto skutečnost tvrdí, k této skutečnosti však nepředložil jediný důkaz, z něhož by soud mohl uzavřít, že k takovému jednání ze strany žalované skutečně došlo. Obchodní vedení společnosti a tedy jedinou oprávněnou osobou převádět jakoukoliv obchodní činnost je statutární orgán společnosti. Žalovaná by se tak tvrzeného jednání mohla dopustit toliko jako jednatelka společnosti [právnická osoba], žalovaná však přestala být statutárním orgánem společnosti k 13. 2. 2018. Žalovaná se jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba] stala až k datu 7. 11. 2019. Uvedla též, že pokud soud uvádí, že převedení činnosti společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] s sebou nese zjevné odebrání zákazníků a zakázek, žalobce netvrdil jaké zakázky nebo zákazníky by měla žalovaná společnosti odebrat a taková skutečnost nebyla prokázána. Rovněž certifikáty ISO nelze bezplatně převést, kdy tyto lze případně se souhlasem certifikační agentury prodat, za což by prodávající obdržel majetkové plnění, jak tomu mimo jiné bylo i v předmětném případě, avšak ani tyto skutečnost nejsou žalobcem nikterak tvrzeny a prokázány. Navrhla, aby odvolací napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

17. Žalobce ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že soud se zabýval všemi relevantními skutečnostmi tvrzenými účastníky, vycházel zejména z listinných důkazů, tj. z prohlášení společnosti [právnická osoba] o uvedeném převodu veškeré realizační činnosti a z prohlášení TUV o tom, že došlo k převodu certifikací společností [právnická osoba]. Z předmětného prohlášení společnosti [právnická osoba] také vyplývá, že jej žalovaná, jakožto jednatelka konkurenční společnosti podepsala a vyjádřila tak souhlas s uvedeným převodem. Tímto jednáním došlo k faktickému zlikvidování společnosti [právnická osoba], neboť tato pozbyla veškerá aktiva k provozuschopnosti. Žalobce souhlasí s názorem soudu, že takové jednání nelze posoudit jako obchodní manévr ve prospěch společnosti [právnická osoba]. Žalovaná měla možnost vyjádřit se k daným skutečnostem, měla možnost navrhovat důkazy na podporu svých tvrzení. Navrhl potvrzení rozsudku.

18. Ze spisu vyplynulo, že žalobce, který je společníkem společnosti [právnická osoba], se domáhal vyloučení žalované jako druhé společnice z důvodů, že žalovaná porušuje svoje povinnosti zvláště závažným způsobem, a to, že se stala jedinou společnicí společnosti [právnická osoba], která má v šesti případech stejný předmět činnosti jako společnost [právnická osoba], a je tedy jejím přímým konkurentem, že na valné hromadě dne 12. 3. 2018 za přítomnosti žalované bylo rozhodnuto o ustanovení nových jednatelů, paní [Jméno] a pana [Jméno], přičemž [Jméno] je družka syna žalované, který byl trestně stíhán a pan [právnická osoba] je jeho bratr, že žalobce byl zbaven funkce jednatele, přičemž žalobce nebyl na valnou hromadu pozván, že žalovaná byla trestně stíhána, že byla sice obžaloby zproštěna, avšak soud dospěl k závěru, že společnosti vznikla škoda 54.000 Kč, že žalovaná převedla veškerou obchodní činnost společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba], o čemž na internetových stránkách uvědomila zákazníky; stejně tak převedla i certifikáty TÜV, které patřily společnosti [právnická osoba], že žalovaná v době, kdy byla jednatelka společnosti, převedla nemovitý majetek společnosti [právnická osoba] na společnost [Anonymizováno], což neschválila valná hromada. Svoji aktivní legitimaci žalobce odůvodnil ust. § 157 odst. 2 písm. d) a § 204 odst. 2 ZOK. Uvedl též, že valná hromada společnosti [právnická osoba] rozhodla o podání předmětné žaloby a že žalovaná byla vyzvána, aby se zdržela ve výzvě popsaného jednání. Soud nařídil na 25. 4. 2022 jednání a žalovaná se z jednání omluvila a požádala o odročení jednání s odůvodněním, že čerpá dovolenou mimo území ČR, přičemž jednání se chce zúčastnit. Též navrhla přerušit řízení. Soud jednal podle § 101 odst. 2 o. s. ř. za nepřítomnosti žalované a účastníky poučil podle § 118b o. s. ř., že mohou označit důkazy k prokázání tvrzení jen do skončení prvního jednání. Soud obeslal účastníky na den 16. 5. 2022, žalovaná reagovala tak, že uvedla, že navrhovala přerušení řízení, že soud o tomto návrhu nerozhodl, že se omluvila z minulého jednání, že soud jednal v její nepřítomnosti, že jí tím odňal možnost jednat před soudem, že se hodlala v řízení bránit, vznesla námitku podjatosti soudce pro jeho nikoli nestrannost, jednání se dne 16. 5. 2022 nezúčastnila. Soud provedl dokazování a zjistil výše uvedené skutečnosti a dospěl k výše uvedeným závěrům, pro které žalobě vyhověl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. Podle § 118b o. s. ř.

2) Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

20. Podle § 204 ZOK

1) Společnost se může domáhat u soudu vyloučení společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem svou povinnost, ačkoliv byl k jejímu plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn; tím není dotčen § 151.

2) Povinnost učinit výzvu podle odstavce 1 není dána, jestliže porušení povinnosti mělo právní následky, které nelze odstranit.

21. Podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

22. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalované, že jí bylo odepřeno právo domáhat se u soudu svých práv tím, že soud nepřijal její omluvu a žádost o odročení jednání jako důvodnou. Odvolací soud zjistil, že žalovaná se 5 dní před jednáním omluvila z jednání a požádala o odročení jednání s odůvodněním, že čerpá dovolenou mimo území ČR, přičemž uvedla, že jednání se chce zúčastnit, soud bez dalšího dne 25. 4. 2022 ve věci jednal podle § 101 odst. 2 o. s. ř. za nepřítomnosti žalované a v rozhodnutí pouze uvedl, že omluvu neshledal důvodnou.

23. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná se včas a důvodně omluvila z nařízeného jednání. Dospěl totiž k tomu, že omluva doručená soudu 5 dní před zahájením jednání je včasná natolik, aby soud mohl učinit nezbytná opatření, např. odročit jednání a že čerpání dovolené žalovanou, která nebyla zastoupena, je omluvitelným důvodem, pro který se tato nezúčastní jednání.

24. Odvolací soud uzavřel, že soud pochybil, pokud v situaci, kdy se žalovaná včas omluvila a z omluvitelného důvodu požádala o odročení jednání, přičemž uvedla, že jednání se chce zúčastnit, jednal podle § 101 odst. 2 o. s. ř. za nepřítomnosti žalované a účastníky poučil o koncentraci řízení (§ 118b o. s. ř.) a jedná se o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci.

25. Odvolací soud konstatoval, že je třeba umožnit žalované, aby se jednání soudu mohla zúčastnit, aby na něm mohla přednášet návrhy a vyjadřovat se k prováděným důkazům, přičemž tím, že soud jednal bez řádně a včas omluvené žalované a na předmětném jednání účastníky poučil o koncentraci řízení, žalované odňal možnost jednat před soudem. Nelze, aby byla žalovaná zkrácena na svých právech proto, že se v důsledku čerpání dovolené nemohla účastnit jednání soudu.

26. Za situace, kdy tu jsou vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, dospěl odvolací soud k závěru, že není možno napadené rozhodnutí ani potvrdit ani změnit.

27. Odvolací soud nad rámec výše uvedeného konstatoval následující.

28. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí nezabýval aktivní legitimací žalobce. Žalobce svoji aktivní legitimaci odůvodnil tím, že jako společník podává společnickou žalobu dle ust. § 157 odst. 2 písm. d) a § 204 odst. 2 ZOK. V souvislosti s aktivní legitimací k podání společnické žaloby je třeba připomenout, že aktivně legitimovanou k podání žaloby společnické žaloby je výhradně společnost, nikoli společník. Společník, který jménem společnosti podává společnickou žalobu, se ve smyslu ustanovení § 21 odst. 2 o. s. ř. stává toliko jediným zákonným zástupcem společnosti pro toto soudní řízení.

29. Soud se též nezabýval ani tím, zda byly splněny podmínky pro vyhovění žalobě (§ 204 ZOK).

30. Soud uzavřel, že žaloba je důvodná z žalobcem tvrzeného důvodu, a to že žalovaná převedla obchodní činnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], soud však nevyložil, jaké z tvrzených skutečností má za právně významné a které z těchto skutečností byly prokázány a které nikoli. Soud sice uvedl, že svůj uvedený závěr opřel o důkaz provedený kopií prohlášení, které podepsala žalovaná a [Jméno], neuvedl však, co konkrétního se z uvedeného prohlášení podává, ani neuvedl, jak hodnotil skutečnost, že uvedené prohlášení podepsala též [Jméno] jako jednatelka společnosti [právnická osoba].

31. Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí musí být odůvodněno způsobem uvedeným shora v § 157 odst. 2 o. s. ř., tedy soud musí kromě jiného stručně a jasně vyložit, jaké z tvrzených skutečností má za právně významné, které z těchto skutečností byly prokázány a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, případně proč neprovedl i další důkazy, přičemž dbá o to, aby bylo odůvodnění rozhodnutí přesvědčivé, těmto požadavkům však soud prvního stupně v písemném vyhotovení napadeného usnesení zjevně nedostál.

32. Pokud se soud nezabýval výše uvedenými skutečnostmi a uzavřel, že návrh je důvodný, napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, což by bylo též důvodem pro jeho zrušení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

33. Z vyložených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., napadený rozsudek zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně věc opětovně posoudí a rozhodne, bude přitom dbát citovaného ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., přihlížejíc i k odvolacím námitkám. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně.