o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2023, č. j. 68 Nc 510/2023-206, ve znění opravného usnesení ze dne 26. července 2023, č. j. 68 Nc 510/2023-215

1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že obchodní společnosti [právnická osoba], IČO [IČO advokáta B], sídlem [adresa] se do právní moci rozhodnutí ve věci samé zakazuje zcizit nebo zatížit věcnými právy následující nemovitosti: pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa]; nebo činit jakékoli úkony směřující k pozbytí vlastnického práva účastníka řízení k těmto nemovitostem či k zatížení těchto nemovitostí věcnými právy. (výrok I.). a že navrhovatelka je povinna podat do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení návrh ve věci samé.

2. Uvedené usnesení soud prvního stupně opravil dle § 164 o. s. ř. usnesením ze dne 26. července 2023, č. j. 68 Nc 510/2023-215, ve výroku I. v části označující parcelní číslo pozemku „pozemek parc.č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno]“ tak, že toto označení správně zní: pozemek parc.č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno]“.

3. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 21. 7. 2023 se navrhovatelka domáhala vydání předběžného opatření ve výše uvedeném znění. Svůj návrh odůvodnila tím, že jí svědčí vůči účastnici (dále i jen „Společnost“) nárok na zaplacení vypořádacího podílu, který vznikl s ohledem na zrušení její účasti, coby dědičky podílu o velikosti 37,5 % ve Společnosti dle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 18 Cm 82/2022-177 ze dne 27. 2. 2023, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2023 (dále jen „rozhodný den“). Společnost před podáním návrhu převedla předmětný obchodní podíl na [tituly před jménem] [Anonymizováno] za částku 8,603.000 Kč dle usnesení o příklepu sp. zn. 118/DD 1/23 – 11 ze dne 16. 6. 2023. Poté zaplatila navrhovatelce částku 6,448.535 Kč s tím, že tímto jí uhradila vypořádací podíl. Dle tvrzení navrhovatelky se Společnost až do dne 30. 6. 2023 nepodřídila zákonu č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále i jen „ZOK“), proto se i právní režim ohledně vypořádacího podílu řídí ustanoveními obchodního zákoníku dle ust. § 777 odst. 4 ZOK. Společnost ale dle této zákonné úpravy výši vypořádacího podílu nestanovila, neboť nepostupovala dle ust. § 150 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále i jen „obch. zák.“) a tam odkazovaná ustanovení (§ 61 odst. 2 a §113 odst. 5 obch. zák.). K tomu odkázala na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, dle které platí, že hodnota vypořádacího podílu společníka musí odpovídat hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Pokud tedy společnost nevyhotovila mezitímní účetní závěrku k rozhodnému dni a nezajistila zjištění hodnoty čistého obchodního majetku Společnosti, a výši vypořádacího podílu odvodila od ceny, za kterou převedla obchodní podíl na třetí osobu a vůči navrhovatelce si započítala své údajné náklady spojené s prodejem podílu, tak takový postup je nesprávný a protiprávní. Společnost si musela být vědoma toho, že je povinna navrhovatelce zaplatit přinejmenším částku 28,677.000 Kč. Nárok navrhovatelky, s jehož úhradou je Společnost v prodlení, tak činí přinejmenším částku 22,228.465 Kč a navrhovatelka se proto v řízení ve věci samé hodlá vůči Společnosti domáhat doplacení vypořádacího podílu, který jí Společnost dosud neuhradila. Obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí ve věci samé odůvodnila navrhovatelka tím, že její nárok dosahuje značně vysoké částky a prakticky jediným hodnotným majetkem Společnosti jsou předmětné nemovitosti. Pokud by k nim Společnost pozbyla vlastnické právo nebo tyto dále zatížila věcnými právy, nelze očekávat reálnou možnost uspokojení jejího nároku, jelikož ze Společnosti by se stala „prázdná schránka“ k čemuž už manželé [Anonymizováno] Společníky, jednateli a ovládajícími osobami Společnosti jsou manželé [Anonymizováno], kteří Společnost dlouhodobě ovládali a nyní 100 % ovládají, začali dle navrhovatelky činit kroky, přičemž jejich transakce s nemovitostmi jsou značně pochybné a podezřelé, což dále konkrétně popisuje. K tomu předkládá relevantní výpis z katastru nemovitostí ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. a výpisu z evidence skutečných majitelů a tvrdí, že po rozhodném datu uzavřeli manželé [Anonymizováno] s propojenou osobou [právnická osoba]. , tedy osobou 100% ovládanou právě manželi [Anonymizováno], úvěrové smlouvy, na základě kterých měly Společnosti vůči [Anonymizováno] vzniknout dluhy v řádech desítek milionů Kč, k zajištění těchto a jiných dluhů zatížili předmětné nemovitost zástavními a jinými věcnými právy. V důsledku jednání manželů [Anonymizováno] vznikly Společnosti dle navrhovatelky údajné dluhy vůči osobně a majetkově propojeným osobám, či osobám pochybným, řádově v desítek milionů Kč, které jsou zajištěny nemovitostmi do výše až 113 milionů Kč. Navrhovatelka dále rozsáhle popisuje jednání manželů [Anonymizováno], které je v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře a také v závažném střetu zájmů. Dle navrhovatelky je tedy výkon soudního rozhodnutí ve věci samé zjevně ohrožen a je i dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků prostřednictvím navrhovaného předběžného opatření, které je restriktivní, přiměřené a nijak neomezuje podnikatelskou činnost Společnosti. Dále navrhla, aby jí soud uložil lhůtu 30 dnů k podání návrhu ve věci samé ode dne doručení usnesení o nařízení předběžného opatření (§ 76 odst. 3 o. s. ř.).

4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že má po zhodnocení spisového materiálu za to, že v projednávaném případě zákonné předpoklady pro vydání předběžného opatření splněny jsou, když nutno zdůraznit, že skutkové okolnosti, které odůvodňují navrhované předběžné opatření se v tomto stadiu řízení neprokazují. Navrhovatelka avizuje připravenost domáhat se soudní cestou zaplacení (resp. doplacení) vypořádacího podílu, jehož výše musí být dle ustálené judikatury poctivá a na podporu svých tvrzení a oprávněnosti nároku předkládá soudu ve věci zpracované znalecké posudky. Navrhovatelka dále osvědčila naléhavost potřeby předběžného opatření, když obava z ohrožení výkonu rozhodnutí v případném budoucím soudním sporu s odkazem na konkrétní chování manželů [Anonymizováno], coby osob ovládajících Společnost, je osvědčena zejména konkrétními údaji o jejich jednání, resp. nakládání s nemovitostmi. Soud konkrétní obavu spatřuje zejména v podobě zatěžování předmětných nemovitostí zástavními právy ve prospěch třetích osob, resp. osob osobně a majetkově propojených, a to po rozhodném dni. Právě navrhovatelkou označené transakce s nemovitostmi po zániku její účasti ve Společnosti svědčí o tom, že dochází k úbytku majetku Společnosti či jejich aktiv a tím ohrožení případného výkonu rozhodnutí. Obava, že by výkon posléze vydaného rozhodnutí měl být ohrožen, tedy prokázána je. Soud prvního stupně proto návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl a zároveň uložil navrhovatelce podat ve stanovené lhůtě u podepsaného soudu návrh ve věci samé.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně se odvolala účastnice, která namítala, že soud prvního stupně ve vydaném usnesení dospěl k závěru, že jsou dány zákonné předpoklady pro vydání předběžného opatření, a to na základě spisového materiálu předloženého navrhovatelkou. Právě ovšem spisový materiál, který byl předložen navrhovatelkou, byl předložen způsobem, z kterého je nepochybné, že navrhovatelka neuvádí jí tvrzené skutečnosti v souladu s realitou, tyto si upravuje a vykládá účelově tak, aby vzbudila zdání o hodnověrnosti těchto svých tvrzení. V základu odvolatelka uvedla, že navrhovatelka byla společníkem účastnice řízení. Pro ukončení své účasti na společnosti se rozhodla zcela dobrovolně poté, co nabyla obchodní podíl v účastnici řízení děděním a podala ve lhůtě a způsobem stanoveným v § 211 ZOK žalobu na ukončení své účasti ve společnosti. Řízení bylo vedeno Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18Cm 82/2022, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2023 a tímto dnem také byla ukončena účast navrhovatelky ve společnosti a tímto dnem se také jí doposud náležející obchodní podíl stal podílem uvolněným dle § 212 ZOK. Účastnice řízení následně postupovala dle ustanovení § 213 ZOK, uvolněný podíl byl zpeněžen ve veřejné dražbě. Výtěžek tohoto prodeje se stal vypořádacím podílem, se kterým bylo naloženo dle ustanovení § 213 odst. 3 ZOK a byl navrhovatelce vyplacen. Navrhovatelka pak v návrhu na vydání předběžného opatření uvádí, že Společnost „převedla obchodní podíl na svého společníka a jednatele [tituly před jménem] [Anonymizováno] I tato formulace svědčí o tom, jak navrhovatelka opakovaně uvažuje a argumentuje – účastnice řízení na [tituly před jménem] [Anonymizováno] nic nepřeváděla, [tituly před jménem] [Anonymizováno] se řádně přihlásil do vyhlášené veřejné dražby, učinil nejvyšší podání a uvolněný podíl nabyl příklepem ve veřejné dražbě. Pokud je navrhovatelkou zmiňována judikatura, zde je nutno zcela jasně vyjádřit, že veškerá vydaná judikatura se týká toliko postupu, který byl upraven zák. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a nikoliv postupu při prodeji uvolněného podílu dle § 213 ZOK. Zde je nutno postupovat dle § 213 zákona o obchodních korporacích a společnost (v tomto případě účastnice řízení) prodává uvolněný podíl za přiměřenou cenu, což také provedla, protože uvolněný podíl byl zpeněžen ve veřejné dražbě. Zcela uměle vytvořená argumentace nutností postupovat dle obchodního zákoníku by měla být ze strany navrhovatelky odůvodněna alespoň v rámci prosté logiky, i toto ale v podaném návrhu zcela absentuje. Dle odvolatelky pak není ani správná úvaha soudu prvního stupně, který spatřuje konkrétní obavu v zatěžování nemovitostí zástavními právy ve prospěch třetích osob, resp. osob majetkově propojených s manželi [Anonymizováno], a že dochází k úbytku majetku společnosti či jejích aktiv, což dále obsáhle odůvodnila. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil a návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

6. K odvolání se obsáhle vyjádřila navrhovatelka s tím, že odvolání je zcela nedůvodné. Dle navrhovatelky je třeba nárok ve věci samé posuzovat optikou pravidel zakotvených v obch. zák. s přihlédnutím k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, což odůvodnila stejně, jako ve svém návrhu. Dle navrhovatelky je nárok důvodný, i pokud by po právní stránce byl posouzen v režimu ZOK, k čemuž uvedla řadu skutečností s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se veřejné dražby. Nárok ve věci samé má za osvědčený, a stejně tak dle ní byla prokázána existence obavy z ohrožení výkonu rozhodnutí v řízení o nároku ve věci samé. Navrhovatelka proto navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, jako věcně správné potvrdil.

7. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 212a a násl. o. s. ř. a neshledal podmínky pro jeho potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani pro jeho změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

8. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

9. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

10. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

11. Prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé, aniž by však soud při posouzení návrhu na nařízení předběžného opatření mohl předjímat rozhodnutí ve věci samé. Institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován výsledek sporu, ale zajišťuje, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam. Teprve v rámci řízení ve věci samé pak je prováděno dokazování, kterým důvodnost či nedůvodnost tvrzení žalobkyně bude prokázána.

12. Jak plyne z napadeného usnesení soud prvního stupně svůj závěr, že má nárok ve věci samé za osvědčený, odůvodnil zcela obecně s odkazem na tvrzení navrhovatelky a jí doložených listin.

13. Dle odvolacího soudu by taková absence odůvodnění napadeného usnesení sama o sobě nebyla důvodem pro zrušení napadeného usnesení /§ 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř./, a to vzhledem k účelu institutu předběžného opatření. Protože ale soud není vázán právním názorem navrhovatelky (viz návrh) a právní úprava zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným a důsledky s tím spojené, jakož i určení výše vypořádacího podílu a jeho splatnost v obch. zák. platná do 31. 12. 2013, není totožná s úpravou téhož v ZOK (platná od 1. 1. 2021), bylo na soudu prvního stupně, aby ve svém závěru o osvědčení nároku ve věci samé předně vyložil, podle které hmotněprávní úpravy skutečnosti tvrzené navrhovatelkou o jejím nároku, jehož se hodlá domáhat v řízení ve věci samé, posuzoval, a proč se mu tedy jeví alespoň jako pravděpodobné. To ale napadené usnesení zcela postrádá.

14. Odvolací soud v tomto případě proto dospěl k závěru, že nelze-li z odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně seznat, který hmotněprávní předpis na danou věc aplikoval, tak nelze ani přezkoumat jeho závěr o osvědčení nároku ve věci samé.

15. Odvolací soud ze shora popsaných důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.