o 12 794 552,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání navrhovatelky do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2021, č. j. 41 Cm 124/2006-271,

1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 6. 2006 se [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], domáhal vůči [Anonymizováno], IČO [IČO], zaplacení částky 15 993 190,50 Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení ode dne 1. 6. 2006 do zaplacení z právního důvodu práva na zaplacení vypořádacího podílu v družstvu.

2. Již v usnesení ze dne 2. 4. 2019, č. j. 14 Cmo 41/2019-207, odvolací soud konstatoval, že řízení o zaplacení vypořádacího podílu v družstvu je s ohledem na datum jeho zahájení (6. 6. 2006) řízením patřícím do skupiny řízení podle § 200e odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. června 2006 (dále jen „o. s. ř.“). Účastníky řízení jsou podle § 94 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (zde nyní společnost [Jméno advokáta B]., IČO [IČO] – dále též jen „Společnost“). Odvolací soud proto ve svém rozhodnutí účastníky označuje jako navrhovatele (navrhovatelku) a Společnost. Podle § 200e odst. [právnická osoba] fine o. s. ř. měl soud správně ve věci rozhodnout usnesením, nikoliv rozsudkem, nejedná se však o takovou vadu řízení, která by měla za následek zrušení rozhodnutí.

3. Z obsahu spisu se podává, že původní navrhovatel [Anonymizováno] dne [Anonymizováno] zemřel. Usnesením ze dne 10. 5. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-90 soud pravomocně rozhodl, že v řízení bude pokračováno s dědici po zemřelém [Anonymizováno], a to s a) [Jméno navrhovatelky], nar. [Datum narození navrhovatelky], b) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], c) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], d) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno] a e) [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], jako účastníky na straně navrhovatele namísto zemřelého navrhovatele [Anonymizováno]. Soud prvního stupně vycházel z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606, ve věci dědictví po zemřelém. Pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 8. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-104, bylo rozhodnuto, že řízení se ve vztahu k navrhovatelům d) a e) do výše jejich podílů zastavuje. Pravomocným usnesením téhož soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 41 Cm 124/2006-227, bylo rozhodnuto, že v řízení bude dále pokračováno s navrhovatelkou [Jméno navrhovatelky], nar. [Datum narození navrhovatelky], namísto dosavadních navrhovatelů a), b) a c).

4. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud první stupně ve výroku I. zamítl návrh o zaplacení částky 12 794 552,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% z této částky od 1. 6. 2006. Ve výroku II. uložil soud navrhovatelce povinnost zaplatit Společnosti náhradu nákladů řízení 240 644,80 Kč k rukám právního zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že [Anonymizováno] bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 22. 3. 1993. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2198/2003, bylo Družstvo [právnická osoba] založeno jako družstvo bytové, přestože k převodu předmětného domu došlo až na základě kupní smlouvy s [adresa] v listopadu roku 1999. Podle § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve spojení s čl. 8/1 stanov družstva, spolu se společným nájmem předmětného bytu vzniklo manželům [Anonymizováno] ke dni založení družstva i společné členství v družstvu a nájem bytu se současně transformoval na právo společného nájmu bytu družstevního. Podle § 705 odst. 2 obč. zák. a čl. 8/4 a čl. 10/7 stanov družstva, nedohodnou-li se rozvedení manželé, rozhodne soud o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů. Stanovy též uvádějí, že do rozhodnutí soudu o výlučném nájemci jednoho z rozvedených manželů jsou oba rozvedení manželé společnými členy družstva. Vzhledem k pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 12. 2004, č. j. 24 C 83/2004-33, který určil, že výlučným nájemcem předmětného družstevního bytu se stala [Anonymizováno], soud uzavřel, že společné právo nájmu družstevního bytu a zároveň společné členství v družstvu rozvedeným manželům [Anonymizováno] zaniklo a že členkou družstva nadále zůstala pouze paní [Anonymizováno]. Pokud se tedy právní předchůdce navrhovatelky [Anonymizováno] domáhal po družstvu zaplacení vypořádacího podílu, není návrh z uvedených důvodů opodstatněný. Přípis právního předchůdce navrhovatelky ze dne 27. 12. 2004 o vystoupení z družstva tak nemá žádnou právní relevanci, neboť společné členství rozvedených manželů [Anonymizováno] a tím i členství [Anonymizováno] v družstvu zaniklo nejpozději právní moci uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 12. 2004. Vypořádání finančních částek v souvislosti se zánikem členství [Anonymizováno] v družstvu pak není věcí Společnosti, nýbrž případného vypořádání SJM mezi rozvedenými manželi, což jde zcela nad rámec tohoto sporu. Soud proto návrh v celém rozsahu zamítl.

5. Do tohoto rozsudku podala navrhovatelka včasné odvolání. Namítla, že ke dni založení Družstva [Anonymizováno] automaticky nevzniklo společné členství [Anonymizováno] v tomto družstvu. V době rozvodu manželství [Anonymizováno] se nemohlo jednat o společné členství obou jmenovaných v Družstvu [právnická osoba], když uvedený byt neměl charakter družstevního bytu, u něhož jediného mohlo ke vzniku společného členství dojít – viz § 703 odst. 2 obč. zák. Proto i po rozvodu manželství náležel členský podíl v družstvu výlučně [Anonymizováno], který také v uvedené době svá členská práva v družstvu vykonával. Navrhovatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3322/2009 namítla, že předmětný byt lze považovat za družstevní až od 16. 11. 1999, kdy byla mezi Družstvem [právnická osoba] a [adresa] – Městskou částí [adresa] uzavřena kupní smlouva, ve které předmětem převodu byl dům čp. [Anonymizováno] na adrese [adresa]. Jestliže tedy za dobu trvání manželství se nejednalo o byt družstevní, tak na straně [Anonymizováno] nemohlo vzniknout společné členství manželů v družstvu. V rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 15. 12. 2004, č. j. 24 C 83/2004-33, soud řešil vypořádání prostého společného nájmu bytu a nikoli vypořádání společného nájmu družstevního bytu, když jím aplikovaná ustanovení § 707 odst. 1 a 3 a § 708 obč. zák. nelze použít na vypořádání společného nájmu družstevního bytu. Rozsudkem tedy nedošlo k vypořádání společného členství v družstvu podle § 705 odst. 2 obč. zák., když soud podle tohoto ustanovení nepostupoval. I když [Anonymizováno] byla shledána jedinou nájemkyní bytu, tak jí nemohlo za trvání manželství vzniknout společné členství v družstvu, když členství v družstvu od počátku svědčilo pouze panu [Anonymizováno], a nemohlo tak být transformováno na členství společné. [Anonymizováno] se stala nájemcem družstevního bytu až dne 10. 2. 2000, tedy až po zániku manželství, a proto není naplněna podmínka § 703 odst. 2 obč. zák., jež je nezbytná pro vznik společného členství v družstvu, když k tomuto může dojít jen tehdy, vznikne-li společný nájem k družstevnímu bytu za trvání manželství. Odvolatelka ohledně této námitky odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3446/2007. Dále uvedla, že až do 31. 3. 2005 byl Jaromír Pavlíček jediným a výlučným členem družstva, a proto jeho nárok na vyplacení vypořádacího podílu je důvodný. Z výše uvedených důvodů odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu projednání, nebo že napadený rozsudek se mění tak, že Společnost je povinna zaplatit navrhovatelce částku 12 794 552,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% od 1. 6. 2006 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

7. Podle přechodných ustanovení § 775 ZOK a § 3028 odst. 3 o. z. se na danou věc použije právní úprava platná do 31. 12. 2013.

8. Podle § 233 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl.

9. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 21132 ze dne 13. 4. 2022 odvolací soud zjistil, že Společnost změnila svou právní formu z družstva na akciovou společnost, což bylo zapsáno 25. 11. 2015.

10. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 8. 2017, č. j. 37 D 29/2007-606 (č. l. 73), ve věci dědictví po [Anonymizováno], zemřelém [Anonymizováno] (dále jen „Rozhodnutí o dědictví“), odvolací soud zjistil, že do aktiv dědictví nebyl zařazen z důvodu neukončeného soudního řízení a nevyjasněného nároku zůstavitele členský podíl v Bytovém družstvu „[právnická osoba]“, se sídlem [adresa], případně vypořádací podíl (Městský soud v Praze sp. zn. 49 Cm 58/2006.) Usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2017.

11. V odůvodnění napadeného rozsudku se soud prvního stupně nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace navrhovatelky. Je zřejmé, že Rozhodnutí o dědictví výlučným nabývacím titulem navrhovatelky (poz. manželky) coby jedné z dědiček po zůstaviteli [Anonymizováno] k žalované pohledávce z právního důvodu práva na zaplacení vypořádacího podílu být nemůže, když tato pohledávka nebyla do aktiv dědictví ani zařazena. Žádné jiné právní ustanovení, ze kterého by soud prvního stupně dovodil skutečnost, že navrhovatelka je výlučnou nositelkou hmotného práva tvrzeného jejím „právním předchůdcem“, soud neuvedl. Soud prvního stupně ani nezdůvodnil, proč po vydání usnesení ze dne 10. 5. 2018, č. j. 41 Cm 124/2006-90 nezacházel s dědici [Anonymizováno] v řízení jako s nerozlučnými společníky. „Řízení o žalobě na plnění se musí účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné legitimace. Postavení jednotlivých dědiců ve sporu pak bude vyplývat z jejich postoje k tomu, zda pohledávka (nebo dluh) zůstavitele patří nebo nepatří do aktiv (nebo pasiv) dědictví.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 Cdo 311/2020, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách a pro poměry tzv. nesporného řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009 veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

12. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud věc posoudí podle závazného právního názoru odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) a opětovně (usnesením) rozhodne.

13. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).