o návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora společnosti MEDIPROTRAVEL s.r.o., IČO 291 16 821, sídlem Praha 1 - Staré Město, Kaprova 42/14, PSČ 110 00 , o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2018, č.j. 84Cm 521/2016 – 51,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že likvidátoru [Jméno navrhovatele A], nar. [Anonymizováno], [Anonymizováno], se odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává.

2. Ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2017, č.j. 84 Cm 521/2016-5, rozhodl o zrušení společnosti [právnická osoba]. (dále i jen „Společnost“) a nařízení její likvidace (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval [fyzická osoba] (výrok II.), Společnosti uložil poplatkovou povinnost (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Proti všem výrokům shora citovaného usnesení podal dne 20. 2. 2017 účastník řízení 2) [Anonymizováno] (společník společnosti) odvolání. Dne 10. 4. 2017 bylo likvidátoru [Jméno navrhovatele A] doručeno odvolání účastníka 2). Dne 31. 1. 2018 bylo [Jméno navrhovatele A] doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2017, č.j. 7 Cmo 164 /2017-32, kterým bylo napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušeno a řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno. Dne 5. 2. 2018 podal likvidátor soudu zprávu o průběhu likvidace s vyčíslením nákladů a odměny likvidátora. Likvidátor požadoval přiznání odměny ve výši 4.991,25 Kč a hotových výdajů sestávajících z nákladů na inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a paušálu ve výši 500 Kč, celkem tedy 2 678 Kč. Přílohou citovaného podání byl „Zápis z jednání“ ze dne 1.3.2017 podepsaný [Jméno navrhovatele A] a účastníkem 2), z něhož se podává, že uvedeného dne se účastník 2) dostavil do kanceláře [Jméno navrhovatele A] a informoval ho o svém zájmu na zachování chodu společnosti a rovněž o podání odvolání proti usnesení soudu o zrušení společnosti.

3. Soud prvního stupně poté ve smyslu ust. § 193 a § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzavřel, že pro posouzení přiznání odměny a nákladů likvidátoru je v daném případě rozhodující skutečnost, že společnost nebyla pravomocně zrušena a [Jméno navrhovatele A] nebyl pravomocně jmenován likvidátorem společnosti. Dle soudu prvního stupně tak byla činnost nepravomocně jmenovaného likvidátora společnosti předčasná a náklady vynaložené na likvidaci společnosti bezdůvodně vynaložené. Za takového stavu nebylo možno likvidátoru odměnu ani vynaložené náklady přiznat.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal [Jméno navrhovatele A], který namítal, že bylo přijato na základě nesprávných skutkových závěrů a věc byla chybně posouzena. Je si vědom, že usnesení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora nenabylo nikdy právní moci, a že tudíž bylo zveřejnění v obchodním věstníku předčasné. Přesto některé úkony musely být z jeho strany učiněny bez ohledu na to, zda rozhodnutí je v právní moci či nikoliv. Jde o tyto úkony: zpracování nápadu a založení spisu – 1 hodina, jednání s jednatelem dlužníka, který jej požádal o schůzku – 0,75 hodiny a vypracování finální zprávy a vyúčtování odměny – 0,5 hodin, á 1 500 Kč/hod, což jest 4 125 Kč a DPH. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal mi odměnu za zpracování věci ve výši 4 125 Kč a DPH.

5. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle ust. § 193 o.z. likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání.

7. Podle ust. § 195 o.z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

8. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ust. § 4 odst. 1 jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil. Podle § 5 odst. 1 základem pro určení odměny likvidátora je čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace (dále jen „likvidační zůstatek“). Náhradu hotových výdajů likvidátora upravuje ust. § 9 tohoto nařízení.

9. Odvolací soud shledal, že skutečnosti, ze kterých soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel, plynou z obsahu spisu. Lze tedy shrnout, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2017, č.j. 84 Cm 521/2016-5, rozhodl o zrušení Společnosti a nařízení její likvidace, likvidátorem společnosti jmenoval [Jméno navrhovatele A]. Proti tomuto usnesení bylo podáno dne 20. 2. 2017 účastníkem 2) odvolání. Odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze bylo vedeno pod sp. 7 Cmo 164 /2017 a skončilo usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 12. 2017, č.j. 7 Cmo 164 /2017- 32, kterým bylo napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušeno a řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno; usnesení nabylo právní moci dne 31. 1. 2018. Z uvedeného je tak zřejmé, že usnesení soudu prvního stupně, kterým byla Společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem jmenován [Jméno navrhovatele A] nikdy nenabylo právní moci, což ani odvolatel nerozporuje.

10. Odvolací soud konstatuje, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je podle ust. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob. Rozhodnutí v této věci je konstitutivním rozhodnutím soudu. K tomu odvolací soud odkazuje na komentář k zákonu o zvláštních řízeních soudních: „ Ohledně vykonatelnosti usnesení se uplatní obecné pravidlo v § 171 OSŘ, podle něhož lhůta k plnění stanovenému v usnesení počíná běžet od doručení usnesení, nestanoví-li zvláštní norma nebo sám soud jinak. Je-li usnesením upravena záležitost, která se přímo nebo zprostředkovaně týká statusu osoby [např. usnesení o schválení zastoupení členem domácnosti dle § 31 písm. e) nebo o ustanovení opatrovníka], nabývá vůči účastníkům i třetím osobám závaznosti až svojí právní mocí. Až právní mocí jsou totiž naplněny hmotněprávní předpoklady, aby se konstitutivní rozhodnutí soudu stalo právní skutečností (srov. s § 640 o.z. z něhož vyplývá, že pravomocné rozhodnutí soudu ukládající povinnost je právní skutečností.” (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, 62-63s.).

11. V tomto případě pak i soud prvního stupně zcela případně citoval z komentáře Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 993 – 997, „Soud rozhodne o tom, že určitou osobu jmenuje likvidátorem (jsou-li splněny všechny ostatní podmínky vzniku funkce – nutný souhlas a předpoklady výkonu funkce), pročež ta se likvidátorem stává okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí soudu, není-li ve výroku rozhodnutí soudu uvedeno jiné datum. Je-li uvedeno, pak likvidátorovi funkce vzniká k tomuto datu, případně k datu právní moci rozhodnutí, nastane-li později (a nedošlo-li zároveň k posunutí vykonatelnosti rozhodnutí před právní moc rozhodnutí)”.

12. Vzhledem k uvedenému odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, shledal, že rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla Společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem jmenován [Jméno navrhovatele A] nikdy nenabylo právní moci a tudíž nekonstituovalo žádnou právní skutečnost. Společnost proto nebyla zrušena s likvidací a [Jméno navrhovatele A] nebyl do funkce likvidátora Společnosti povolán. Proto právní úkony, které [Jméno navrhovatele A] vykonal, vykonal bez právního důvodu, neboť předmětným usnesením nebyl vázán. To, že dle odvolatele jím vykonané úkony, za které nyní požaduje odměnu a náhradu hotových výdajů likvidátora, vykonány být musely, bez ohledu na to, zda je rozhodnutí v právní moci či nikoli, je zcela jeho subjektivním přesvědčením, jež nemá žádnou oporu v právních předpisech.

13. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro postup soudu dle ust. § 195 o.z. ve spojení s uvedeným nařízením vlády, a [Jméno navrhovatele A] proto nelze odměnu a náhradu nákladů likvidátora přiznat, neboť je neučinil likvidátor Společnosti v souvislosti s prováděním její likvidace.

14. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř., ale ve správném znění, bez označení [Jméno navrhovatele A] coby likvidátora.