o určení neplatnosti smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 27. 10. 2016, o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. června 2020, č. j. 38 Cm 91/2019-196

1. Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že žaloba, aby byla určena neplatnost smlouvy ze dne 27. 10. 2016 o převodu cenných papírů mezi žalovaným 1) jako prodávajícím a žalovanou 2) jako kupujícím, se zamítá (výrok I.), že rozhodl o povinnosti žalobce a) a žalobkyně b) zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 1) do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 306 130 Kč, a to k rukám právního zástupce [Jméno advokáta C], advokáta se sídlem [adresa] (výrok II.), a že soud rozhodl o povinnosti žalobce a) a žalobkyně b) zaplatit společně a nerozdílně žalované 2) do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 341 024,54 Kč, a to k rukám právního zástupce [Jméno advokáta F], advokáta se sídlem [adresa]. (výrok III.).

2. Žalobce a) se žalobou ze dne 5. 4. 2017 podanou u Okresního soudu v Liberci domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že smlouva o převodu cenných papírů ze dne 27. 10. 2016, uzavřená mezi žalovaným 1) jako prodávajícím a žalovanou2) jako kupujícím, na základě které měl žalovaný 1) převést na žalovanou 2) vlastnické právo k akciím [Jméno advokáta B]., v podobě: (a) hromadné listiny číslo 00002 s datem emise 30. 6. 2014, nahrazující 298 ks kmenových akcií [Jméno advokáta B]., č. 00611-00908 o jmenovité hodnotě 10 000 Kč každá, emitovaných [Jméno advokáta B]., znějících na jméno, (a) hromadné listiny číslo 00002 s datem emise 30. 6. 2014, nahrazující 298 ks kmenových akcií [Jméno advokáta B]., č. 00611-00908 o jmenovité hodnotě 10 000 Kč každá, emitovaných [Jméno advokáta B]., znějících na jméno, (b) hromadné listiny číslo 00004 s datem emise 30. 6. 2014, nahrazující 5 ks kmenových akcií [Jméno advokáta B]., č. 00006-00010 o jmenovité hodnotě 5 000 Kč každá, emitovaných [Jméno advokáta B]., znějících na jméno, (c) hromadné listiny číslo 00006 s datem emise 30. 6. 2014, nahrazující 13 ks kmenových akcií [Jméno advokáta B]., č. 00006-00018 o jmenovité hodnotě 1 000 Kč každá, emitovaných [Jméno advokáta B]., znějících na jméno, (d) hromadné listiny číslo 00008 s datem emise 30. 6. 2014, nahrazující 30 ks kmenových akcií [Jméno advokáta B]., č. 00011-00040 o jmenovité hodnotě 50 Kč každá, emitovaných [Jméno advokáta B]., znějících na jméno (dále jen „Smlouva“), je neplatná a že vlastníkem těchto akcií je žalovaná 1). Žalobce aktivní věcnou legitimaci dovozuje z toho, že byl členem představenstva žalobkyně b), dne …byl usnesením valné hromady z této funkce odvolán, přičemž neplatnost tohoto usnesení napadl svým návrhem.

3. Podáním ze dne 19. 7. 2019 žalobce navrhl, aby do řízení jako účastník na straně žalobce přistoupila společnost [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B], se sídlem [Adresa advokáta B], o čemž soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2019, č. j. 38 Cm 91/2019-158, tak, že účast žalobkyně b) na straně žalobce připustil.

4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci neuvedli jediný relevantní důvod, proč by převod akcií mezi žalovanými měl být neplatným právním úkonem. Předně dospěl k závěru, že žalobce a) není ve věci aktivně legitimován. Usnesení valné hromady žalobkyně b) společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO advokáta B], sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“), na které byl ze své funkce člena představenstva této společnosti odvolán, sice napadl žalobou, ale řízení v této věci sp. zn. 38 Cm 158/2017 bylo pravomocně zastaveno usnesením ze dne 26. 11. 2019. Odvolání žalobce a) je tedy platné ke dni 5. 1. 2017 a žaloba byla dne 5. 4. 2017 podána osobou neoprávněnou. Aktivně věcně legitimována je pouze Společnost, která svou žalobu stejně jako žalobce a) opírá na právní argumentaci dle ust. § 212 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle soudu prvního stupně toto ustanovení však řeší pouze otázku zneužití hlasovacího práva, přičemž Společnost ani neoznačila, jaké hlasování požaduje „zneplatnit“. Žádné takové hlasování ani neexistuje. Soud dle § 212 o. z. nemůže vyslovit neplatnost právního úkonu, jelikož uzavřená smlouva o převodu cenných papírů není zneužitím hlasování. Nadto soud uvedl, že k převodu akcií došlo smlouvou ze dne 27. 10. 2016, Společnost věděla o této skutečnosti nejpozději 21. 12. 2016, kdy zaslala žalovaným námitky proti převodu a žaloba byla podána až 5. 4. 2017, aktivně nelegitimovaným žalobcem a) a Společnost k ní přistoupila dne 16. 7. 2019. Tříměsíční prekluzivní lhůta tak marně uplynula a soud již z tohoto důvodu musel žalobu zamítnout. Bez ohledu na výše uvedené považoval důvody žalobců za vágní, neurčité a nesrozumitelné. Jimi zdůrazňující skutečnost, že menšinový podíl ve společnosti [právnická osoba]. nabyl její přímý konkurent je irelevantní, jelikož v ekonomickém světě je toto běžné, a ne protiprávní. Stejně tak tvrzení žalobců, že nový menšinový vlastník, s kterým patrně nebude ve shodě většinový vlastník, bude mít přístup k citlivým informacím, které zneužije k poškození společnosti v konkurenčním boji na trhu, neobstojí. Soud může dle § 212 odst. 2 rozhodnout, že se nepřihlíží k hlasování, které společník již učinil, nikoliv že se nepřihlíží k něčemu, co by v budoucnu učinit mohl. Ze stejného důvodu nelze rozhodnout o neplatnosti Smlouvy z důvodu, že by se nový držitel cenných papírů mohl v budoucnu chovat nějakým způsobem. Převod cenných papírů je realizací ústavního práva na nakládání s vlastním majetkem, nikoliv nekalosoutěžním jednáním. Odkaz žalobců na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 387/2006 není dle soudu přiléhavý na toto řízení. Naopak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1436/2014. V projednávaném případě žalovaný 1) nebyl nijak smluvně omezen v nakládání se svým majetkem, tj. akciemi žalobkyně b). Jako akcionář tedy ve smyslu odůvodnění judikátu mohl dokonce sám podnikat ve stejném oboru, a tak by měl stejný přístup k informacím, jaký má nyní žalovaná 2). Převodem akcií na žalovanou 2) došlo k převodu práv a povinností žalovaného 1). Žalovaná 2) je tak ve stejném postavení k Společnosti jako byl žalovaný 1), převodem akcií na něj se nijak nezměnilo postavení Společnosti ani společnosti Individual car service s. r. o, jakožto většinového akcionáře. Vzhledem ke všemu výše uvedenému rozhodl soud prvního stupně žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalované měly ve věci úspěch a k jejich náhradě ve výši 306 130 Kč, kterou určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „AT“), zavázal žalobce společně a nerozdílně.

5. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání v celém rozsahu oba žalobci.

6. Žalobce a) v doplnění svého odvolání uvedl, že se ztotožňuje a odkazuje na argumentaci Společnosti v jejím doplnění odvolání. Namítá nepřezkoumatelnost i v rozsahu výroků II. a III., když dle žalobce a) soud vůbec nevysvětlil, na základě jakých úvah a provedených důkazů stanovil sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ve výši 50 300 Kč, tj. jak a na základě čeho stanovil ve smyslu ust. § 7 a § 8 AT příslušnou tarifní hodnotu. S ohledem na výše uvedené žalobce a) navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zcela zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

7. Žalobkyně b) v odůvodnění svého odvolání zopakovala, že důvod neplatnosti Smlouvy spočívá ve skutečnosti, že jejím uzavřením došlo k porušení principu loajality zakotvené v ust. § 212 o. z. Dle ní soud tuto jeho námitku nedostatečně posoudil. Odvolatelka má za to, že při uzavření předmětné smlouvy o převodu akcií emitovaných Společností, s nimiž je spojeno hlasovací právo na Společnosti v rozsahu 33%, jedním z jejích zakladatelů a bývalým členem jejího statutárního orgánu, žalovaným 1) na nabyvatele, žalovanou 2), právnickou osobu v postavení přímého konkurenta v rámci volné hospodářské soutěže, se shodným předmětem podnikání, došlo k porušení principu loajality, a rovněž mohlo dojít k nekalosoutěžnímu jednání. Soudy pak mají povinnost poskytnout ochranu podnikatelské činnosti Společnosti, pokud je do ní zasaženo způsobem, který se příčí základním pravidlům férovosti a dobrým mravům volné hospodářské soutěže. Dle odvolatelky je Smlouva absolutně neplatná podle § 580 o. z. Nadto má odvolatelka za to, že neprovedením jím navrženého důkazu, a to svědecké výpovědi [tituly před jménem] [Anonymizováno], soud porušil její právo na spravedlivý proces. S ohledem na vše výše uvedené navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.

8. K odvolání žalobců se vyjádřila žalovaná 2) tak, že soud prvního stupně rozhodl správně a svůj rozsudek náležitě odůvodni. Nad rámec odůvodnění uvádí, že porušení loajality společníkem, tak jak ji konstruují žalobci dle ust. § 212 o. z., nikdy nemůže vést k neplatnosti smlouvy o převodu akcií. Pokud žalobkyně b) míří na konkurenční činnost v obecném smyslu, tak situace, které upravuje zák. č. 143/2001Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v dané věci nenastala a při nabývání akcií ve Společnosti nedošlo k žádnému porušení tohoto zákona. Co se týče možného porušení práva nekalé soutěže, která je upravena generální klauzulí v § 2976 a násl. o. z., tak sankce tam uvedené nemohou vést k neplatnosti právního jednání. Pokud jde o neprovedení důkazu výslechem svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], tak tato osoba by mohla být vyslýchána pouze jako účastník, neboť je předsedou představenstva. Nadto není ani zřejmé, k čemu by jeho výpověď o smlouvě o předkupním právu k akciím měla sloužit, když v řízení ani taková smlouva předložena nebyla. Žalovaná 2) se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobci neprokázali svůj právní zájem na žalobě a celá žaloba je ukázkou zcela účelové šikanózní žaloby. Soud prvního stupně pak i správně určil tarifní hodnotu věci, neboť jde o spor o neplatnost smlouvy s předmětem plnění 15 000 000 Kč. Žalovaná 2) navrhla potvrzení odvoláními napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, která spočívá v odměně advokáta za 2 úkony právní služby, v paušální náhradě nákladů řízení, a to včetně DPH.

9. Podáním ze dne 10. 5. 2022 se žalobkyně b) vyjádřila k výzvě odvolacího soudu, aby doplnila své tvrzení ohledně toho, jaký má na předmětné určení naléhavý právní zájem, s ohledem na změnu ve složení akcionářů. Společnost spatřuje svůj naléhavý právní zájem v porušení principu loajality zakotveného v § 212 o. zn., neboť jejím akcionářem se stala žalovaná 2), která má vůči ní postavení přímého konkurenta. Společnost uvedla, že v průběhu vedeného soudního řízení došlo v rámci Společnosti k několika valným hromadám, v jejichž důsledku došlo ke „squeeze out“ žalované 2). Proti nim podala žalovaná návrhy na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti, přičemž všem návrhům žalované 2) bylo vyhověno, a to včetně usnesení valné hromady Společnosti o „squeeze out“, v důsledku čehož je žalovaná 2) stále akcionářem Společnosti.

10. Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 24. 10. 2022 doplnila žalobkyně b) své odvolání tak, že soud prvního stupně při výpočtu nákladů řízení operoval s tarifní hodnotou sporu ve výši 15 000 000 Kč. K této hodnotě dospěl na základě čl. III. odst. 1 napadené kupní smlouvy o prodeji akcií ze dne 25. 10. 2016. Tento postup soudu je nicméně nesprávný, neboť žalovaný 1) a žalovaný 2) uzavřeli mezi sebou dne 5. 1. 2017 Dodatek č. 1 ke Kupní smlouvě o prodeji akcií (dále jen „Dodatek“), kde jeho ustanovení čl. II. odst. 2 písm. a) stanoví, že kupní cena za převod akcií se mění z původní částky 15 000 000 Kč na částku 1 000 000 Kč. Tarifní hodnota sporu, která je rozhodná pro výpočet nároků žalovaných na náhradu nákladů řízení, tedy měla být správně určena částkou 1 000 000 Kč. Pro případ, že odvolací soud potvrdí rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., navrhuje, aby ohledně výroků II. a III. jej změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení žalované 1) činí 76 230 Kč, a žalované 2) činí 88 164,23 Kč.

11. Při jednání odvolacího soudu: Žalobce 1) doplnil své odvolání tak, že soud prvního stupně při určení výše náhrady nákladů řízení žalovaných nesprávně určil tarifní hodnotu věci, a to s odkazem na znění doplněného odvolání žalobkyní b). Připojil se i k návrhům žalobkyně b) týkajících se výroku II. a III. napadeného rozsudku. A k doplnění odvolání žalobkyně b) a následně tedy i žalobce a), se vyjádřila žalovaná 2), že ve spise se nalézá smlouva o převodu akcií, kde je kupní cena určena částkou 15 000 000 Kč, žádná jiná listina o které tvrdí žalobci, že existuje, založena nebyla, a proto se domnívá, že určení tarifní hodnoty věci soudem prvního stupně, potažmo náhrady nákladů řízení bylo správné. K tomu žalobkyně b) uvedla, že příslušný dodatek k předmětné smlouvě byl přiložen k doplnění jejího odvolání.

12. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. února 2021, č. j. 38 Cm 91/2019-228, které nabylo právní moci dne 20. 3. 2021, rozhodl ve výroku II. tak, že v řízení bude namísto žalovaného 1) [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno], zemřelého dne [Anonymizováno], posledně bytem [adresa], bude pokračováno s [Jméno žalované], narozenou dne [Datum narození žalované], [adresa].

13. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobců nejsou důvodná.

14. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, a na něž pro stručnost odkazuje (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Tato mají oporu v provedeném dokazování, které je dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dle ust. 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. zamítl návrh žalobců na provedení důkazu, a to výslechem [tituly před jménem] [Anonymizováno].

16. Odvolací soud sdílí rovněž jeho právní závěr, že žalobce a) není v tomto případě aktivně věcně legitimován, a že žalobkyně b) nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

17. Postupem dle § 80 o. s. ř. se lze návrhem na zahájení řízení domáhat, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V řízení tak může být úspěšný jen ten, kdo je aktivně věcně legitimován a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Aktivní věcná legitimace svědčí žalobci v případě, že je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo se jeho právní sféry sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Soudní teorie i praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém se účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. O naléhavém právním zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li navrhovaný výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty (srov. § 159a odst. 1o. s. ř.). Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1364/97 či např. rozsudek ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou aplikovatelné i za současné právní úpravy). Pro závěr soudu že žalobce má ve věci naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2011 sp. zn. 21 Cdo 2494/2010).

18. V řízení vedeném dle ust. § 80 o. s. ř. může být úspěšný jen ten, kdo je aktivně věcně legitimován a současně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Soud prvního stupně se proto správně, dříve než přistoupil k meritornímu projednání věci, zabýval tím, zda uvedené zákonné podmínky jsou splněny, neboť v případě jejich neexistence, je to důvod pro který určovací žaloba nemůže obstát, a musí být zamítnuta bez dalšího (srov. za mnohé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/2006).

19. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce a), jako bývalý člen představenstva žalované b) není ve věci aktivně věcně legitimován. Jednak nebyl účasten právního vztahu, o nějž v řízení jde, a jednak se sporný právní vztah jeho právní sféry nijak nedotýká. Proto již není dále třeba se zabývat tím, zda má na předmětné určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř.

20. A stejně tak se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně b) nemá na určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu akcií naléhavý právní zájem, neboť v projednávané věci má posouzení její platnosti povahu předběžné otázky ve vztahu k určení, kdo je jejím akcionářem. Žalobkyní b) navrhovaný výrok tak není ani způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu (srov. např. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 278/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018, vše veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).

21. A ačkoliv to již není pro věc rozhodné, spatřuje-li žalobkyně b) svůj naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné smlouvy o převodu akcií v porušení principu loajality upraveného v § 212 o. z., právním předchůdcem žalované a), neboť jejím akcionářem se stala žalovaná b), která má vůči ní postavení přímého konkurenta, tak důsledkem její konstrukce by bylo omezení převoditelnosti akcií, z jiných důvodů, než které zákon připouští (srov. § 270 zák. č. 90/2012 Sb., obchodních korporacích, a de facto by se tak jednalo o nepřípustný zásah do ústavou zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod).

22. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. správně žalobu žalobců zamítl.

23. Pokud jde o odvoláními napadené výroky II. a III. rozsudku, jimiž bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti žalobců k náhradě nákladů řízení v řízení úspěšným žalovaným, a to zaplatit je společně a nerozdílně, tak dle odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně rozhodnuto správně o základu nároku žalovaných na náhradu nákladů řízení, tj. o uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení každému z žalovaných, ale nemají žalobci společně a nerozdílně, nýbrž rovným dílem dle ust. § 140 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci v tomto řízení nejsou v postavení nerozlučných společníků ve smyslu ust. § 91 odst. 2 o. s. ř.

24. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně v určení úkonů právní služby a jejich počtu poskytnutých advokáty žalovaným dle § 11 odst. 1a 2 AT, jakož i s určením - výše náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT), výše náhrady cestovních výdajů (§ 13 odst. 5 AT) a výše náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 AT (viz odst. 23 napadeného rozsudku).

25. Neztotožnil se ale určením tarifní hodnoty věci soudem prvního stupně zjevně dle ust. § 8 odst. 1 AT ve výši 15 000 000 Kč, neboť v tomto řízení bylo rozhodováno o otázkách obchodní společnosti, a proto se tarifní hodnota věci určuje dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) AT ve výši 50 000 Kč, které je ustanovením speciálním, a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí částku 3 100 Kč dle ust. § 7 bod. 5 AT.

26. Vzhledem k uvedenému odvolací soud určuje výši náhrady nákladů řízení žalované 1) dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. takto: odměna za 5 poskytnutých úkonů právní služby po 3 100 Kč, 5x režijní paušál náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), z toho 21% DPH 3 570 Kč tak, že celkem činí 20 570 Kč.

27. Výše náhrady nákladů řízení žalované 2) se určuje dle ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. takto: odměna za 4 poskytnuté úkony právní služby po 3 100 Kč, odměna ve výši ½ za 3 poskytnuté úkony právní služby po 1 550 Kč, 7x režijní paušál náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada cestovních výdajů 2 x [adresa] a zpět 2 513 Kč (§ 13 odst. 5 AT), náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin 600 Kč (§ 14 odst. 3 AT), z toho 21% DPH 4 675,23 Kč tak, že celkem (po příslušném zaokrouhlení s ohledem na ust. § 140 odst. 1 o. s. ř.) činí 26 938,20 Kč.

28. Odvolací soud ze všech shora popsaných důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., jako věcně správný a dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jeho výroky II. a III. tak, jak je uvedeno ve výroku II. výše.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byly zcela úspěšné žalované, pročež jsou žalobci povinni jim náhradu nákladů řízení zaplatit, a to dle ust. § 140 odst. 1 o. s. ř. každé z nich rovným dílem.

30. Náhrada nákladů odvolacího řízení žalované 1) spočívá v 1 úkonu právaní služby poskytnutém advokátem (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ AT). Náhrada nákladů řízení sestává z odměny ve výši 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s ust. § 7 bod. 5 T), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a z toho 21% DPH ve výši 714 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení žalované 1) se určuje dle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 4 114 Kč, a v této výši jí byla odvolacím soudem přiznána, jak je uvedeno ve výroku II. a) výše.

31. Náhrada nákladů odvolacího řízení žalované 2) spočívá ve 2 úkonu právaní služby poskytnutých advokátem (vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. d/ AT a účast při jednání odvolacího soudu dne 27. 10. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g/ AT). Náhrada nákladů řízení sestává odměny ve výši 2 x 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ ve spojení s ust. § 7 bod. 5 T), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč a z toho 21% DPH ve výši 1 428 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení žalované 2) se určuje dle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 8 228 Kč a v této výší jí byla odvolacím soudem přiznána, jak je uvedeno ve výroku II. b) výše.