o určení společníka, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2023, č. j. 73 Cm 96/2019-216,

1. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně výše uvedeným rozsudkem rozhodl, že se zamítá žaloba, aby bylo určeno, že společníkem společnosti [Jméno advokáta C]., IČO: [IČO advokáta C], se sídlem [Adresa advokáta C], zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddíle C, vložce [Anonymizováno], (dále společnost) o základním obchodním podílu ve výši 50 %, jemuž odpovídá plně splacený vklad ve výši 100 000 Kč na základním kapitálu společnosti [Jméno advokáta C]. je [Jméno žalované B], narozen [Datum narození žalované B] zapsané [Jméno žalované A], narozené [Datum narození žalované A], bytem [Adresa žalované A] (výrok I.), žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 14 924 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1) (výrok II.), žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši 8 924 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 2) (výrok III.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobkyně se jako společnice žalované 3) domáhala určení, že druhým společníkem žalované 3) je žalovaný 2) namísto žalované 1), která byla jako společnice zapsána do obchodního rejstříku namísto žalovaného 2) na podkladě notářského zápisu sepsaného dne 13.9.2017 notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno] pod NZ 368/2017, N 269/2017, jehož součástí je smlouva o manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu a dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená mezi žalovanými 1) a 2) (dále také jen „Smlouva“) s tím, že Smlouva je neplatná.

3. Žalovaní 1) a 2) ve vyjádření k žalobě uvedli, že je třeba aplikovat či. 4.6 společenské smlouvy žalované 3), podle něhož, je-li podíl ve společném jmění manželů, tito se stávají společným společníkem a na věc nedopadá čl. 4.3 společenské smlouvy, pročež k převodu podílu nebylo třeba souhlasu valné hromady.

4. Žalovaná 3) uvedla, že tvrzení žalobce v žalobě jsou nesporná.

5. Soud učinil zjištění, že žalobkyně je společníkem společnosti, druhým společníkem společnosti do 13. září 2017 byl jako společník v obchodním rejstříku zapsán žalovaný 2, na základě notářského zápisu, jehož součástí je dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená mezi žalovanými 1) a 2), byl proveden přímý zápis změn společnosti v obchodním rejstříku tak, že namísto dosavadního společníka žalovaného 2) byla zapsána do obchodního rejstříku žalovaná l) jako společník o základním podílu ve výši 50 %, jemuž odpovídá vklad 100 000 Kč do základního kapitálu společnosti, že žalovaní 1) a 2) nabyli za trvání jejich manželství uzavřeného dne 17.6.2011 do společného jmění manželů obchodní podíl o velikosti 50 % v žalovaném 3), že uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu odlišeném od zákonného režimu a dohodu o vypořádání společného jmění manželů, že společné jmění manželů se zužuje o výše uvedený obchodní podíl a vypořádává se tak, že obchodní podíl patří do výlučného vlastnictví žalované 1) (dále jen smlouva), že valná hromada žalované 3) rozhodla o přijetí úplného aktualizovaného znění společenské smlouvy (dále jen společenská smlouva) s tím, že společnost se podrobila v souladu s ust. § 777 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích jako celku, že v čl. 4.3 společenské smlouvy je ujednáno, že společník je oprávněn převést svůj podíl nebo jeho část na jiného společníka bez souhlasu valné hromady a na třetí osoby jen se souhlasem valné hromady, že v čl. 4.6 je ujednáno, že je-li podíl ve spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníci nebo manželé společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci.

6. Soud konstatoval, že se dle pokynu odvolacího soudu zabýval otázkou, zda na věc dopadá ustanovení čl. 4.6 společenské smlouvy a dospěl k následujícím závěrům:

7. Společenská smlouva byla uzavřena dne 14. dubna 2014 a v té době platné znění § 709 odst. 3 o. z., na rozdíl od dřívější právní úpravy i na rozdíl od pozdější právní úpravy, se nevylučovalo, aby v případě, že manželé nabudou podíl do společného jmění, byla založena účast obou z nich na společnosti, nic nebránilo společníkům žalované 3), aby v čl. 4.6 společenské smlouvy režim společného společníka ujednali pro případ vlastnictví podílu v režimu společného jmění manželů, byť ustanovení § 32 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech, zákon o obchodních korporacích, (dále z. o. k.) jej stanovovalo pouze pro případ, že podíl je ve spoluvlastnictví. Pozdější změna ustanovení § 709 odst. 3 o. z. účinná od 28. 2. 2017 zákonem č. 460/2016 Sb. je bezvýznamná, neboť uvedený zákon neobsahuje ve vztahu k předmětnému ustanovení žádné přechodné ustanovení a nemůže být vykládán v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Není ani rozhodný stav zápisu v obchodním rejstříku, který je jen deklaratorní. Není ani rozhodné, jak jednali žalovaní 1) a 2), jak argumentovala žalobkyně.

8. Soud uzavřel, že před uzavřením smlouvy byl podíl na žalované 3) součástí společného jmění manželů - žalovaných 1) a 2) a žalovaní 1) a 2) měli postavení společného společníka žalované 3). Uzavřením smlouvy předmětný podíl přestal být součástí společného jmění manželů žalovaných 1) a 2) a žalovaný 2) pozbyl postavení (společného) společníka a společnicí zůstala žalovaná 1), která podíl získala do svého výlučného majetku.

9. Soud žalobu proto zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

10. Proti rozsudku soudu prvního stupně se včas odvolala žalobkyně, namítala, že ustanovení čl. 4.6 společenské smlouvy je neplatné pro rozpor se zákonem. [tituly před jménem] [Anonymizováno] nabyl obchodní podíl v roce 2011, kdy se stal jediným společníkem společnosti. K datu nabytí účasti [tituly před jménem] [Anonymizováno] na Společnosti platil zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění a zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, který v ustanovení § 143 výslovně stanovil, že stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společností nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Z této kogentní právní normy plyne, že se [Jméno žalované A] nestala společníkem společnosti. K datu, kdy byl [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [Jméno žalované A] uzavřen notářský zápis dne 13.09.2017, platil zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), který v ustanovení § 709 odst. 3 stanovil, že součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal- li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Platná zákonná norma se novou úpravou platnou od 1. ledna 2014 neodchýlila od dosavadního zákonného pojetí. Část společenské smlouvy společnosti, a to v části čl. 4.6 je proto neplatná pro rozpor s kogentní právní normou. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě ve smyslu žalobního petitu vyhovuje je jí přiznán nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Vrchní soud v Praze přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12. Podle ustanovení § 709 odst. 3 o. z. ve znění účinném do 27. 2. 2017 součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví.

13. Podle § 32 odst. 4 z. o. k. je-li podíl v obchodní společnosti ve spoluvlastnictví, jsou spoluvlastníci společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci.

14. Odvolací soud předchozí rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost zrušil a uložil soudu, aby se zabýval tím, jaký význam má pro danou věc ustanovení čl. 4.6 společenské smlouvy, podle kterého, je-li podíl ve spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníci nebo manželé společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci, na které odkazovala žalovaná 1) v odvolání proti předchozímu rozhodnutí soudu. Soud dovodil, že ustanovení čl. 4.6 společenské smlouvy uzavřené dne 14. 4. 2014 je z jím výše uvedených důvodů platné a že žalovaní 1) a 2) měli na jejím základě v době uzavření Smlouvy postavení společného společníka žalované 3), a proto uzavřením smlouvy přestal být předmětný podíl součástí společného jmění manželů žalovaných 1) a 2), kdy v důsledku toho žalovaný 2) pozbyl postavení (společného) společníka a společníkem nadále zůstala jen žalovaná 1).

15. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními soudu a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud z těchto zjištění vycházel.

16. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem, že žalovaní 1) a 2) se uzavřením společenské smlouvy ze dne 14. 4. 2014 stali společnými společníky žalované 3).

17. Odvolací soud vykládal ustanovení § 709 odst. 3 o. z. ve znění účinném do 27. 2. 2017 tak, aby odpovídalo smyslu a účelu, pro který bylo přijato a úmyslu zákonodárce. Zkoumal proto důvodovou zprávu k tomuto ustanovení, ve které zákonodárce své úmysly vysvětluje.

18. Důvodová zpráva k § 709 odst. 3 novely o.z. platného v době uzavření Společenské smlouvy uvádí: „Navrhuje se odstranit výkladový i aplikační problém, který vyvstal již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „OZ 1964“) a doplnit znění stávající právní úpravy tak, aby napříště nevznikaly pochybnosti o tom, že stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem v obchodní společnosti nebo členem družstva, a nenabyl-li podíl způsobem, který zakládá jeho výlučné vlastnictví, stává se druhý manžel oprávněným pouze z majetkové hodnoty podílu, která je součástí společného jmění, ale není tím založena jeho účast v dotčené obchodní společnosti nebo družstvu (vyjma bytového), a tedy ani práva, ani povinnosti s takovou účastí spojené. Doposud publikované názory doktríny výkladové nejasnosti dále prohlubují. Kupříkladu Dědič a Suk dovozují, že v tomto směru k žádné změně nedošlo a členství druhému z manželů nevzniká (Dědič, J., Suk, P. K některým výkladovým otázkám právní úpravy podílu v obchodní korporaci. Obchodněprávní revue, 2014, č. 6, s. 168). Naopak Bezouška a Havel se přiklonili k řešení ve prospěch vzniku členství i druhého manžela (Bezouška, P., Havel, B. Podíl v obchodní korporaci ve společném jmění manželů, prý vše jasné... Obchodněprávní revue, 2015, č. 4, s. 97)……Navrhované řešení odpovídá stavu, který v české právní úpravě existoval do 31. 12. 2013 a který, co se majetkové hodnoty podílu týká, potvrdil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.7.2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004 (uveřejněné pod č. 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 143 odst. 2 OZ 1964 jasně stanovilo, že nabytí podílu nezakládalo účast druhého manžela na obchodní společnosti nebo družstvu, nešlo-li o družstvo bytové. Práva spojená s účastí nemohl vykonávat a nemusel ani plnit povinnosti, které z ní plynuly. Druhý z manželů se společníkem (družstevníkem) stal jen v případě, že byl stranou nabývací či zakladatelské smlouvy (listiny)……… Z textu § 709 odst. 3 NOZ přímo nevyplývá, že by byla zamýšlena změna oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, neboť z použitého singuláru lze usuzovat, že společníkem se stává, a to i tehdy, byl-li podíl nabytý z prostředků spadajících do společného jmění, pouze ten manžel, který jej svým právním jednáním nabyl. Zákon předpokládá, že se společníkem obchodní korporace stane jen jeden z manželů, a pro ten případ obsahuje speciální pravidlo, které stanoví, že majetková rovina podílu spadá do společného jmění. Při opačném výkladu bychom si vystačili s prvním odstavcem ustanovení § 709. Co se účasti osoby v obchodní korporaci týká, zásadně nikdo se nemůže stát jejím členem bez relevantního projevu své vůle ….. Nelze opomíjet osobní složku členství v korporaci a pouhé majetkové společenství nemůže současně založit i členství v korporaci….. Chtějí-li manželé, aby nabytí podílu založilo účast v obchodní společnosti nebo členstva v družstvu oběma, mohou být stranou nabývací či zakladatelské smlouvy (listiny) oba. Pak připadne majetková rovina podílu do společného jmění a manželé se, na základě titulu z takové smlouvy (listiny), stanou též společnými společníky.¨

19. Z uvedeného je zřejmé, že je třeba vyložit ustanovení § 709 odst. 3 o. z. ve znění účinném do 27. února 2017, které je kogentní povahy, tak, že nabytí podílu nemohlo založit účast druhého manžela na obchodní společnosti nebo družstvu, nešlo-li o družstvo bytové.

20. Stanovila-li Společenská smlouva ze dne 14. 4. 2014 v čl. 4.6 že, je-li podíl ve spoluvlastnictví nebo ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníci nebo manželé společným společníkem a podíl spravuje vůči obchodní společnosti jen správce společné věci, je uvedené ustanovení společenské smlouvy v rozporu s kogentním ustanovením § 709 odst. 3 o. z. ve znění účinném do 27. 2. 2017, a proto je společenská smlouva v čl. 4.6 neplatná pro rozpor se zákonem. Za této situace se nemohla žalovaná 1) stát společným společníkem žalované 3).

21. Z výše uvedeného důvodu nemohla mít dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená mezi žalovanými 1) a 2) za následek, že žalovaný 2) pozbyl postavení společníka žalované 3) a společníkem se stala pouze žalovaná 1).

22. Zápis společníka v obchodním rejstříku má jen deklaratorní povahu, a proto je bez významu to, že žalovaná 1) je zapsána v obchodním rejstříku jako společnice žalované 3).

23. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná se společníkem žalované 3) na základě uvedených skutečností nestala, je jím nadále žalovaný 2).

24. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 o.s.ř. změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

25. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zástupce žalobce vykonal před soudy obou stupňů 7 úkonů právní služby (převzetí věci, žaloba, účast na jednání soudu dne 18.2.2020, doplnění tvrzení k žalobě v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu, účast na jednání soudu dne 8.6.2023, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), 7 x 300 Kč jako režijní paušály, dále k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží náhrada za vynaložené soudní poplatky 2 x 2 000 Kč a příslušná DPH. Náklady řízení žalovaných před soud obou stupňů činí celkem 32 798 Kč.