o zrušení účasti společníka ve společnosti, o odvolání žalované do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021, č. j. 79 Cm 154/2018-73, ve znění opravného usnesení ze dne 18. února 2021, č. j. 79 Cm 154/2018-78

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 9. 11. 2018 se žalobce vůči žalované domáhal zrušení své účasti ve společnosti, a to z důvodu svého věku a progresivního vývoje nemocí, kterými trpí. Dále uvedl, že je v běžném životě odkázán na pomoc dcery, bez které se může pohybovat jen v přestavěné chatě, kde bydlí, a v jejím nejbližším okolí. Dcera též řeší své zdravotní problémy a je přitom samoživitelkou pečující o dceru připravující se na ukončení základní školy a na vstup na střední školu. Žalobce je přesvědčen, že z naznačených důvodů nelze po něm spravedlivě požadovat další setrvání v žalované. Žaloba je oprávněná, neboť z důvodu na straně žalované, především na straně jediného ze šesti společníků majícího menšinový podíl, se nepodařilo dosáhnout dohody o ukončení účasti ve společnosti. Svoboda rozhodování žalobce o tom, zda se bude či nebude účastnit v žalované, je omezena nad únosnou míru, neboť se po něm požaduje, aby setrvával v právním vztahu, ačkoliv v něm již zůstat nechce a ani nemůže. Právě tak jako osoba v zaměstnaneckém vztahu má právo se v konkrétním věku rozhodnout svobodně o tom, zda bude nadále vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nebo zda svůj pracovní vztah svobodně ukončí a odejde na zasloužený odpočinek, měl by takové svobodné rozhodnutí mít i společník společnosti s ručením omezeným, zvláště pokud mu bude za tři měsíce [Anonymizováno] let. Omezení této možnosti svobodně se rozhodnout za podmínky, že tím nepoškodí samu společnost, by mělo být odůvodněno zásadním zájmem celospolečenským nad zájmem individuálním.

2. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 30 798 Kč (výrok II.). Po provedeném dokazování soud učinil skutkový závěr, že žalobce je jedním ze šesti společníků žalované, je mu [Anonymizováno] let a trpí nemocemi [Anonymizováno]). Zda tyto nemoci propukly v souvislosti s účastí žalobce ve společnosti nebo v souvislosti s věkem, případně v souvislosti s rodovými dispozicemi, by musel určit znalecký posudek, jelikož soud není v oblasti medicíny dostatečně vzdělán. Žalobcova dcera [Anonymizováno] je v péči [Anonymizováno] a též je léčena pro [Anonymizováno]. Syna žalobce 20 let neviděl, je [Anonymizováno]. Žalobce nabídl vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu svůj podíl ve výši 16,07% ostatním společníkům, byl však všemi odmítnut. Požádal tedy o možnost zrušení své účasti dohodou, což se mu nepodařilo, když jeden ze společníků [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] veškeré snahy obou stran důsledně maří. Společnost nemá dostatečné volné peněžní prostředky, vlastní však nemovitosti, které je ochotna prodat a z výtěžku žalobce vyplatit. Společenská smlouva obsahuje tzv. blokační doložku, kdy s prodejem nemovitostí nebo jejich zatížení právy jiných osob musí souhlasit všichni společníci. Tu hojně využívá společník [tituly před jménem] [Anonymizováno], proto nelze uzavřít tento spor dohodou stran. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud ustanovení § 205 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Poté citoval z judikatury Nejvyššího soudu, a to konkrétně z rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 389/2005, 29 Odo 1257/2006, 27 Cdo 1950/2018 (správně 2017 - poznámka odvolacího soudu) a 29 Odo 275/2005. Následně uzavřel, že soudu je tato judikatura známa a ve svých rozhodnutích na ní obvykle poukazuje. Nicméně zde byl nastolen nový úhel pohledu, který nebyl dosud ze stran vyšších soudů řešen, a to posouzení per analogiam s pracovním poměrem, resp. dovršením určitého věku. V rámci pracovního poměru má zaměstnanec po dovršení určitého věku odejít do starobního důchodu, a není mu v tom nijak bráněno. Mohlo by být argumentováno i tím, že práva a povinnosti společníka lze vykonávat prostřednictvím zástupce, což je samozřejmě pravdou, nicméně tento způsob výkonu práv společníka je finančně zatěžující a vytrácí se prvek „osobní“ účasti na společnosti. Nad to účast ve společnosti je vykonávána zásadně osobně a možnost zastoupení je pouze právem a nikoliv povinností jednotlivého společníka, která může být značně finančně zatěžující a nad to ani nemusí s jistotou zaručit dostatečné snížení zatížení společníka. Podobně by mohlo být namítáno, že podíl ve společnosti je nehmotná věc ve smyslu § 489 a § 496 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a vlastnictví takové věci není omezeno věkem či zdravotním stavem. Není ale také natolik omezeno jako je omezen podíl zákonem a zejména jeho judikaturním výkladem. Pokud se vlastník nehmotné věci rozhodne, že ji nechce dále vlastnit, má možnost se věci zbavit. Nikoliv však podíl ve společnosti, kde zákon společníka natolik svazuje, že je ve svých právech významně restringován. Soud veden výše popsanými úvahami při zohlednění žalobcova zdravotního stavu a věku, jakož i při uplatnění principu proporcionality (viz 29 Odo 275/2005) a zohlednění neexistence povinnosti vykonávat svá práva společníka prostřednictvím zástupce, když ani takový postup nemusí zaručit snížení zatížení společníka, žalobě vyhověl, a to zejména za situace, kdy ve své podstatě s tímto postupem žalovaná souhlasí, chce se se žalobcem dohodnout, má představu jak provést vypořádání, je však blokována jedním z minoritních společníků [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Ten vědomě a účelově tyto snahy maří. Společnost nemá dostatek volných peněžních prostředků, které by mohla okamžitě k výplatě žalobce použít, přestože v roce 2018 generovala zisk po zdanění 3 781 780 Kč. Nákladový výrok je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Do tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Dle jejího názoru pro vyhovění žalobě nebyly splněny podmínky stanovené v § 205 ZOK. Vydáním vyhovujícího rozsudku bylo výrazně zasaženo do základních práv ostatních společníků, jakož i smluvní svobody. Soud prvního stupně dává do souvislosti odlišné situace, a to postavení osoby spravující svůj majetek s postavením v zaměstnaneckém vztahu. Tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Mezi zdravotním stavem žalobce a jeho účastí ve společnosti není dána příčinná souvislost. Vzhledem k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu postrádá rozsudek přesvědčivé odůvodnění podle § 157 o. s. ř. Výkon společnických práv je oprávněním, nikoliv povinností a je na společníkovi, zda a jakým způsobem je bude vykonávat. V důsledku vyhovujícího rozhodnutí hrozí žalované zánik kvůli platební neschopnosti, hrozí jí též poškození dobrého jména a tudíž samotné její existence. Žalobce proti tomu dále může čerpat benefity z účasti ve společnosti, poněvadž žalovaná je i přes pokles ekonomicky v dobré kondici. Toto soud dostatečně nezhodnotil a rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Žalovaná též namítla, že soud při rozhodování nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Připomněla, že žalobce uzavřel s ostatními společníky dohodu o založení společnosti na dobu neurčitou, a to bez jakýchkoliv podmínek, např. právě při zhoršení zdraví. V duchu zásady pacta sunt servanda není možné vynucovat si něco jiného, než bylo mezi jednotlivými společníky ujednáno. Rovněž je třeba připomenout, že dle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vlastnictví zavazuje. Žalovaná proto nesouhlasí se závěrem, že žalobce je coby společník „svázán zákonem“ tak, že se svým podílem nemůže nijak nakládat. Žalobce se nikdy zjevně ani nepokusil (nebylo to ani tvrzeno) svůj podíl prodat, třetím osobám, nikoliv společníkům, když k tomu došlo toliko v roce 2016, víc jak dva roky před podáním žaloby. Žádné další možnosti (prodat či darovat třetí osobě) jak se svým podílem naložit, žalobce zjevně nevyužil, resp. toto ani netvrdil. Žalovaná pak v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1257/2006, podle kterého skutečnost, že ostatní společníci odmítli odkoupit podíl některého společníka, popř. mu prodat své vlastní podíly, neodůvodňuje sama o sobě zrušení jeho účasti ve společnosti. Žalobě tak nemělo být vyhověno, neboť žalobce zjevně nevyužil dostupné možnosti, ačkoliv zrušení účasti soudem je prostředkem ultima ratio. Soud prvního stupně opravdu „nastolil nový úhel pohledu“, ovšem s důsledky výrazně přesahující předmětný spor. Pokud by závěry soudu prvního stupně byly akceptovány, lze zřejmě očekávat vlnu žalob na zrušení účasti společníků ve společnosti, kteří se bez ohledu na přijatý závazek dle společenské smlouvy rozhodnou, že by již chtěli „do důchodu“, což by znamenalo zcela nepřiměřené zásahy do práv fungujících společností a jejich společníků, neboť jen málokterá korporace má dostatek volných prostředků na vyplacení vypořádacího podílu. Je notorietou, že jakákoliv korporace coby podnikatel logicky dosahovaný zisk nedrží, ale především investuje za účelem jeho dalšího navyšování. Nemožnost vyplacení vypořádacího podílu pak logicky povede k úpadku a následné likvidaci dané korporace. Napadený rozsudek by tak měl nedozírné následky nejen pro žalovanou, ale pro celou českou ekonomiku. Ze všech uvedených důvodů považuje žalovaná napadený rozsudek za nesprávný, když pochybení soudu, jakož i jeho úvahy, které nedostatečně reflektují všechny rozhodné skutečnosti a ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, vedly ke zcela nesprávnému rozhodnutí, se kterým se nelze ztotožnit. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované vyvracel její odvolací námitky, podrobně k tomu argumentoval a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Uvedl zejména, že jeho zhoršující se zdravotní stav mu brání ve výkonu jeho práv, které mu jako společníkovi náleží. Z důvodu svého věku a progresivního vývoje onemocnění, kterými trpí, nemůže realizovat svoje práva a také povinnosti společníka. Od podání žaloby se jeho zdravotní stav ještě zhoršil, což žalobce podrobně popisuje. Žalobce se objektivně nemůže z důvodu svého věku a onemocnění účastnit činnosti společnosti v rovině účasti na jednání valných hromad, přičemž zajišťování této účasti právním zástupcem se pro něho stává neudržitelné, protože se jeho úspory již ztenčují, když jinak je odkázán na nevelký důchod. Dokladem toho budiž, že se takto zprostředkovaně zúčastnil valných hromad konaných dne 26. 7., 30. 8. a 21. 10. 2021, a z valné hromady svolané na 29. 11. 2021 se omluvil, neboť účast na ní je již nad jeho finanční možnosti. Ohledně námitky žalované o nevyužití možnosti ukončit účast ve společnosti prodejem podílu třetí osobě žalobce uvedl, že postupoval podle společenské smlouvy, dle které společník nemůže prodat svůj podíl bez schválení ostatních společníků, což fakticky znemožňuje prodat podíl dle libovolného rozhodnutí společníka. Žalobce neměl zájem prodat svůj podíl třetím osobám, protože nechtěl umožnit vstup jiných osob do žalované, která je konstruována jako „rodinný“ podnik.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle § 31 ZOK podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí.

7. Podle § 205 ZOK (1) Společník může navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval; to neplatí, jedná-li se o jediného společníka. (2) Bez zbytečného odkladu po zrušení účasti společníka ve společnosti odevzdá společník společnosti kmenový list, byl-li vydán.

8. Právní závěr soudu prvního stupně, že účast žalobce v žalované lze ukončit z důvodu jeho věku a zdravotního stavu analogicky s právní úpravou pracovního poměru, neobstojí. Soud prvního stupně pominul, že účast společníka ve společnosti s ručením omezeným, neboli společnický vztah, je až na výjimky stanovené zákonem (např. § 209 odst. 2 a § 212 ZOK), spojen s vlastnictvím podílu. Podíl je v ustanovení § 31 ZOK definován tak, že představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Obchodní podíl je věc movitá nehmotná (§ 489, § 496 odst. 2 a § 498 odst. 2 o. z.). Zákon např. umožňuje společníku podíl zcizit, tj. buď převést na jiného společníka podle § 207 ZOK, nebo na osobu, která společníkem není podle § 208 až § 210 ZOK. Podíl lze též zdědit (§ 211 ve spojení s § 42 ZOK), podíl lze zastavit za podmínek stanovených v § 32 ZOK a lze ho též rozdělit podle § 43 ZOK). Z uvedeného vyplývá, že společnický vztah má ohledně práv společníka k podílu charakter věcněprávní a nelze ho proto k pracovněprávnímu vztahu, založeném na výkonu práce zaměstnance pro zaměstnavatele, přirovnat. Vzhledem k tomu nelze ani ukončit účast společníka ve společnosti analogicky (obdobně) jako se ukončuje pracovněprávní poměr.

9. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci učiněném v důsledku nesprávného výkladu § 205 ZOK. Jiné důvody vedoucí k vyhovění návrhu soud neuvedl a napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

10. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., napadený rozsudek ve znění opravného usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně podanou žalobu opětovně posoudí co do její důvodnosti. Bude přitom mít na zřeteli, „že zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je z pravidla s ohledem na důsledky, které má pro společnost a ostatní společníky, na místě přikročit až tehdy, není-li možné důvody, pro které se společník domáhá zrušení své účasti ve společnosti, překlenout jinak. Má-li proto společník k dispozici jiné (méně „radikální“) nástroje k ochraně svých práv či zájmů, je nutné zásadně trvat na tom, aby tyto nástroje využil přednostně. …. Jinak řečeno, zrušit účast společníka ve společnosti je možné pouze tehdy, lze-li takové opatření považovat za proporcionální povaze a závažnosti důvodů, pro které se společník domáhá zrušení své účasti, důsledkům, které by pro něj mělo nevyhovění žalobě, jakož i dopadům, jež bude mít zrušení jeho účasti na společnost a na ostatní společníky. Lze-li k ochraně práv společníka využít jiný nástroj, jehož dopady na společnost a ostatní společníky jsou méně závažné, nebude zpravidla možné žalobě podle § 205 odst. 1 z. o. k. vyhovět.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, uveřejněný v Soudní judikatuře z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslem 127/2019). Nástrojem k ukončení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným nabízený mu zákonem, jehož dopady na společnost a ostatní společníky jsou méně závažné než zrušení jeho účasti soudem, je bezpochyby nejen převod podílu na jiného společníka, ale též převod podílu na osobu, která společníkem není. Námitku, že žalobce možnosti převést svůj obchodní podíl v žalované na třetí osobu podle § 208 ZOK nevyužil, žalovaná vznesla až v rámci odvolacího řízení. Soud prvního stupně se však bude touto námitkou vzhledem k opětovnému posuzování a rozhodnutí ve věci zabývat, právě tak jako dalšími právě relevantními odvolacími námitkami žalované. Soud prvního stupně přitom nepřehlédne judikaturu Nejvyššího soudu týkající se zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným., zejména již zmíněný rozsudek ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1950/2017, ve kterém je ustálená judikatura Nejvyššího soudu shrnuta, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2084/2000, veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách, použitelný i v poměrech právní úpravy po 1. 1. 2014.

11. Právním názorem odvolacího soudu je soud prvního stupně vázán podle ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).