o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, k odvolání všech navrhovatelů i obou účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2019, č. j. 14 Cm 99/2007-778, 14 Cm 97/2009,

1. Navrhovatelé se návrhem ze dne 19. 7. 2007 a 20. 7. 2007 domáhali přezkoumání přiměřenosti protiplnění a přiznání jiné výše protiplnění ve smyslu § 183k odst. 1 obchodního zákoníku. Soud prvního stupně rozhodnutím ze dne 13. února 2013, č. j. 14 Cm 97/2007-438 ve znění opravného usnesení ze dne 25. dubna 2013, č. j. 99/2007-489 rozhodl tak, že výše plnění za jednu akcii účastníka je nižší než přiměřená, protiplnění za jednu akcii určil částkou Kč 723,21 a dále rozhodl o nákladech řízení.

2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 22. 9. 2014, č. j. 7 Cmo 491/2013-510 usnesení soudu prvního stupně (ve znění opravných usnesení) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Rozsudkem ze dne 12. září 2019, č. j. 14 Cm 99/2007-778, 14 Cmo 97/2009 (v záhlaví označeným) Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl tak, že „Výše přiměřeného protiplnění na jednu akcii společnosti [právnická osoba], …, činí čásku Kč 643,88.“ (výrok I.), „Účastníci 1) a 2) jsou povinni zaplatit navrhovatelům 1) až 4) každý jednou polovinou na náhradu nákladů řízení částku Kč 660.565 k rukám právního zástupce navrhovatelů, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.“(výrok II.).

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rekapituloval dosavadní průběh řízení. Následně konstatoval, že provedl dokazování s tím, že prezentoval svá zjištění a závěry. Uvedl, že stejnopisem notářského zápisu [Anonymizováno], [Anonymizováno] sepsaného 18. 8. 2005, kterým je osvědčeno konání mimořádné valné hromady společnosti [právnická osoba], zjistil, že valná hromada schválila přechod akcií společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře ve výši 519 Kč podle posudku Znaleckého ústavu [Anonymizováno]. Tato skutečnost je zároveň mezi účastníky nesporná. Soud prvního stupně vzal za nesporná další skutková tvrzení navrhovatelů, které žádný z účastníků nerozporoval, a to že 20. 6. 2007 bylo zveřejněno rozhodnutí o zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku, soud toto skutkové tvrzení vzal za své skutkové zjištění (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Lhůta pro podání návrhu podle § 183k odst. 1 obch.zákoníku tak byla dle soudu prvního stupně zachována. Následně soud prvního stupně uváděl výčet znaleckých posudků a jejich dodatků, jež provedl k důkazu, kdy popisoval u jednotlivých znaleckých posudků a dodatků, jaké znalec použil metody při ocenění, které metody naopak znalec nepovažoval za vhodné a na jakou částku ocenil „1 akcii“ společnosti. Následně soud prvního stupně uvedl, že měl k přijetí rozhodnutí k dispozici několik znaleckých posudků včetně revizí k provedeným znaleckým posudkům s tím, že názory znalců i znaleckých ústavů se značně lišily především v ocenění majetku společnosti. Soud prvního stupně vycházel z předpokladu, že výše protiplnění by měla být přiměřená, což má být doloženo znaleckým posudkem hlavního akcionáře (znalecký ústav [právnická osoba].). Znalec vycházel při ocenění akcií z metody výnosové, metodu likvidační považoval jako podpůrnou. Soud prvního stupně považoval za rozhodné pro rozhodnutí ve věci, zadání znaleckého posudku soudem s tím, že zvolil nezávislého znalce na účastnících řízení, ač to komentářová literatura nevyžaduje. To z důvodu, že protiplnění má být přiměřené, ale zároveň pro menšinového akcionáře spravedlivé, aby se menšinovým akcionářům dostala za jejich akcie částka odpovídající hodnotě jejich investice Znalec na základě analýz ocenění protiplnění vycházel z předpokladu dobrovolné likvidace, neboť k datu ocenění bylo zřejmé, že další pokračování v podnikatelských aktivitách nebude přinášet akcionářům přidanou hodnotu. Jedná se o znalecký posudek znalce [právnická osoba] (dále též jen „PAS“), č. A 112/2012 ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 12. 2012, dále o znalecký posudek téhož znalce č. 142/2017 ve znění dodatku č. 1 ze dne 10. 8. 2017. Soud prvního stupně zdůraznil, že v žádném případě nemůže polemizovat s odbornými názory znalců, neboť nemá odborné znalosti k takové polemice. Přesto soud ze znaleckého posudku PAS vycházel, který vybral z důvodu nezávislosti znalce a argumenty pro použití likvidační metody za zdůvodněné, závěry znalce považoval za dostatečný podklad pro své rozhodnutí. Vzal za důvodné závěry znaleckého posudku, že částka za získání 1 akcie byla posouzena metodou dobrovolné likvidace, když k datu ocenění bylo podle závěrů znaleckého posudku zřejmé, že další pokračování v podnikatelských aktivitách nevytváří přidanou hodnotu. Rentabilita jejího akciového kapitálu byla nižší než náklady na tento kapitál. Znalec vycházel z předpokladu, že nejvyšší užitek přinese dobrovolná likvidace společnosti. Takový závěr se ukázal jako správný, když v dalších letech společnost vytvářela ztráty do doby, než její jmění přešlo na nástupnickou společnost, což ze znaleckého posudku vyplývá. Soud prvního stupně při stanovení hodnoty akcií podle ustálené judikatury vycházel z data přechodu účastnických akcií, kterým je 20. 7. 2007, nikoli ke dni konání valné hromady. Proto došlo k dopracování znaleckého posudku. Vycházel z jeho závěrů s tím, že návrh navrhovatelů byl důvodný, proto soud návrhu vyhověl.

5. Dále soud prvního stupně uvedl, že „Při vyhlášení usnesení dne 12.9.2019 došlo ke zjevné nesprávnosti týkající se výše přiměřeného protiplnění na jednu akcii [právnická osoba], když v řízení bylo zřejmé, a proto byl znalecký posudek znalecko ústavu PAS doplňován, že podstatným je datum přechodu vlastnického práva, nikoli datum konání valné hromady. Soud proto již v písemném vytovení rozhodnutí tuto zjevnou nesprávnost ve smyslu § 164 o.s.ř. opravil.“

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání namítli, že na soudním jednání dne 12. 9. 2019 byl rozsudek vyhlášen ve znění, že přiměřené protiplnění se určuje ve výši 723,21 Kč za jednu akcii (pozn. odvolatelů - dle posudku PAS ke dni 30. 5. 2007). V rozporu s tím je v písemném vyhotovení rozsudku uvedena částka 643,88 Kč za akcii. Akcentovali ustanovení § 156 odst. 3 o. s. ř., dle něhož je soud vázán vyhlášeným rozsudkem. Navrhli, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený rozsudek tak, že přiměřené protiplnění bude určeno ve výši 723,21 Kč na jednu akcii - tak, jak bylo vyhlášeno na jednání, ev. aby rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali i oba další účastníci včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání vznesli tyto stěžejní odvolací námitky:

1) Změna výroku mezi vyhlášením a písemným vyhotovením rozsudku. Uvedli, že znění rozsudku ve výroku neodpovídá tomu, jak byl rozsudek vyhlášen. Při vyhlášení dne 12. září 2019 soud rozhodl tak, že výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii činí částku ve výši 723,21 Kč, nikoliv částku 643,88 Kč. Ostatně i soud prvního stupně v rozsudku tuto skutečnost výslovně potvrzuje. Uvedli, že ustanovení § 156 odst. 3 o. s. ř. přímo navazuje na ustanovení článku 96 odst. 2 věty druhé Ústavy České republiky, dle kterého se rozsudek vyhlašuje vždy veřejně. Smyslem uvedených ustanovení je pak zajištění veřejné kontroly rozhodování soudů, tj. vyloučení tzv. kabinetního rozhodování za zavřenými dveřmi (nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 28/04). Je pak evidentně v rozporu s účelem a smyslem dotčených ustanovení, aby soud veřejně vyhlásil výrok rozsudku a následně jej změnil v písemném vyhotovení. Dle závěrů komentářové literatury pak ve vztahu k vázanosti soudu vyhlášeným rozsudkem platí, že: „Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán. Písemné vyhotovení rozsudku se nesmí s vyhlášeným zněním rozcházet, tj. zejména výrok rozsudku se musí obsahem a zněním shodovat s tím, co bylo vyhlášeno. K tomu viz § 157 o. s. ř., včetně poslední věty druhého odstavce, která klade důraz na soulad vyhlášeného a písemného odůvodnění“ (komentář k ustanovení § 15 o. s. ř. v Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 1116. ISBN: 978-80-7478-986-1); „Jakmile soud vyhlásil rozsudek, je jím vázán. Znamená to, že soud vyhlášený rozsudek nemůže změnit, i kdyby si později uvědomil, že rozhodl nesprávně. Dokud rozsudek nebyl vyhlášen, může být soudem věc dále projednávána nebo smí být ve věci rozhodnuto jinak, i když rozsudek již byl usnesen při poradě senátu nebo jiným způsobem přijat (vydán)“ (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 1075.); „Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím (vnitřně) vázán. Soud tedy zásadně nesmí svůj vyhlášený rozsudek změnit, doplnit nebo zrušit“ (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 666.). Soud prvního stupně je tak vázán vyhlášeným výrokem rozsudku dne 12. září 2019, kdy byla vyhlášena přiměřená výše protiplnění 723,23 Kč, namísto v písemném vyhotovení uvedené částky 643,88 Kč. Dle názoru odvolatelů pak takovou změnu ve výroku nelze podřadit pod zjevné nesprávnosti jako jsou chyby v psaní a počtech ve smyslu ustanovení § 164 o. s. ř., když jde o úplně jinou částku vycházející z úplně jiného posudku (byť vyhotoveného stejným znalcem). Soud prvního stupně tak zjevně změnou výroku rozsudku mezi jeho vyhlášením a písemným vyhotovením neopravoval chybu v psaní, chybu v počtech ani jinou obdobnou nesprávnost, ale měnil tím vlastní obsah rozsudku, což je však nepřípustné.

2) Dle názoru účastníků se v tomto řízení mělo rozhodnout usnesením a nikoli rozsudkem (v souladu s ustanovením § 200e odst. 3 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bodem 2 části první zák. č. 93/2013 Sb. kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

3) Výrok I. rozsudku je neurčitý, pokud uvádí, že: „Výše přiměřeného protiplnění na jednu akcii společnosti [právnická osoba] IČO [IČO], sídlem [adresa], činí částku Kč 643,88.“ V rozhodné době rozhodnutí valné hromady i přechodu vlastnického práva k akciím Společnosti základní kapitál společnosti ve výši 383 870 000 Kč byl rozdělen na celkem 338 kusů akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě každé jedné akcie 1 000 000 Kč a 45.870 kusů akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě každé jedné akcie 1 000 Kč. Tedy základní kapitál byl rozdělen na dvě skupiny akcií o různé jmenovité hodnotě, ke kterým ale rovněž náležela různá výše přiměřeného protiplnění. Z rozsudku není žádným způsobem patrné, kterých akcií emitovaných společností se má přiměřené protiplnění týkat a ke kterým se vztahovat a jaké má být přiměřené protiplnění u druhé skupiny akcií, což je zcela zjevně zásadní a neodstranitelnou vadou.

4) Nevypořádání se znaleckými posudky a námitkami ke znaleckým posudkům znalce PAS. V otázce určení přiměřené výše protiplnění soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku č. A 142/2017 znalce PAS, přičemž k tomu uvedl: „Soud nezadával další znalecké posudky týkající se data přechodu vlastnického práva, měl za to, že znalecký posudek znaleckého ústavu PAS je přiléhavý. Stejně tak nepřistoupil k výslechům znalců zpracovatelů znaleckých posudků uváděných shora, to z důvodu, že byly zpracovány ke dni konání valné hromady a k přechodu vlastnického práva došlo o dva roky později.“ K otázce nesrovnalostí a značných odlišností mezi posudky jednotlivých znalců a znaleckých ústavů se soud prvního stupně nevyjádřil, pouze ohledně jejich výslechu odkázal na datum, ke kterému byly posudky zpracovány, tj. ke dni konání valné hromady, namísto ke dni přechodu akcií, a označil výslechy znalců za nadbytečné. Nicméně s vlastními rozpory mezi posudky a s vadami vytýkanými zejména znaleckého ústavu [adresa], IČ [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno]“), se v rozsudku nevypořádal, čím zatížil řízení vadou a založil nepřezkoumatelnost rozsudku. V tomto ohledu je třeba zvlášť zdůraznit, jak vlastně znalec PAS ve znaleckém posudku č. A 142/2017 k výši přiměřeného protiplnění 643,88 Kč dospěl. Soud prvního stupně byl povinen vypořádat se všemi ve věci předloženými znaleckými posudky (když posudky znalců odlišných od znalce jmenovaného soudem byly řádně opatřeny doložkou dle ustanovení § 127a o. s. ř.), jejich závěry a rozpory, když všechny posudky shodně vycházejí ze znaleckého zkoumání společnosti ke dni 31. května 2005, přičemž posudek č. A 142/2017 od takto provedeného ocenění pouze odečítá výši hospodářského výsledku, což nelze ani označit za znaleckou metodu (sám znalec PAS to označuje za „alternativní přístup“).

Zásadní pochybení znalce PAS se týkají:

a) Ocenění nemovitostí

b) Ocenění dlouhodobého finančního majetku

c) Ocenění dlouhodobých pohledávek

d) Ocenění nedokončeného majetku

e) Výsledné stanovení likvidační hodnoty

f) Další nedostatky

5) Nevyslechnutí znalce PAS. Jestliže [Anonymizováno] a v návaznosti na její závěry i účastníci poukazovali na závažná pochybení posudků PAS a řádně své závěry zdůvodnili, bylo nezbytné, aby se k nim znalec PAS vyjádřil a své postupy obhájil. Za tímto účelem účastníci opakovaně navrhovali nový výslech znalce PAS, jakož i výslech dalších znalců, mj. v návaznosti na podání nového znaleckého posudku č. A 142/2017 a v návaznosti na zásadní pochybení v postupu znalce PAS, jak na ně upozorňovala [Anonymizováno] i další znalci.

6) Nepřezkoumatelnost výroku o náhradě nákladů. Soud prvního stupně uložil účastníkům zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení celkem částku ve výši 660 565 Kč. Odůvodnění této části rozsudku je třeba považovat za neurčité a zjevně nepřezkoumatelné, když z rozsudku nelze žádným způsobem zjistit, jak soud prvního stupně k výši nákladů uložených účastníkům k náhradě, tj. k částce 660 565 Kč dospěl, když u velmi podstatné části položek neuvádí jejich výši a úkonů právní služby není ani náznakem zřejmé, o které konkrétně má jít.

8. Navrhli, aby Vrchní soud v Praze coby soud odvolací předmětný rozsudek změnil tak, že návrh ve věci se zamítá, a aby přiznal účastníkům ad 1) a 2) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Podle čl. II. bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. odvolací soud postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.)

11. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch.zák.).

12. Dle rozsudku jak byl vyhlášen soudem prvního stupně dne 12. září 2019, výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii předmětné společnosti činí částku ve výši 723,21 Kč, avšak v písemném vyhotovení rozsudku uvedl soud prvního stupně částku 643,88 Kč. Rozpor mezi vyhlášeným zněním výroku I. rozsudku a zněním výroku I. v písemném vyhotovení rozsudku soud prvního stupně odůvodnil jako zjevnou nesprávnost, jež dle § 164 o. s. ř. opravil.

13. Dle § 156 odst. 3 o. s. ř. „Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.“ Dle § 164 o. s. ř. „Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.“

14. Odvolací soud se plně ztotožňuje s odvolateli a i komentářovou literaturou, na níž odvolatelé odkázali, že jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán. Což ostatně výslovně stanoví i zákon v citovaném ustanovení. To znamená, že písemné vyhotovení rozsudku se nesmí s vyhlášeným zněním rozcházet, tedy výrok rozsudku v písemném vyhotovení se musí shodovat s tím, co bylo vyhlášeno. Soudem prvního stupně aplikované ustanovení § 164 o. s. ř. nelze na daný případ vůbec použít. Ustanovení § 164 o. s. ř. dopadá na situaci, kdy soud prvního stupně se v písemném vyhotovení rozsudku oproti vyhlášenému znění rozsudku (jeho výroků) dopustí zjevné nesprávnosti. Tuto zjevnou nesprávnost (či chybu v psaní, v počtech) lze zhojit opravným usnesením, tedy že písemné znění rozsudku opravným usnesením uvede soud do souladu s vyhlášeným zněním rozsudku. To však nebyl posuzovaný případ. V něm byl vyhlášen rozsudek, pročež nebylo opravováno jeho písemné znění, ale byl změněn výrok vyhlášeného rozsudku, což je nepřípustné. S ohledem na tuto vadu musí odvolací soud napadený rozsudek zrušit, neboť pochybení soudu prvního stupně při vyhlašování odvoláním napadeného rozsudku nelze odstranit jinak než kasačním zásahem odvolacího soudu. Popsaná vada je tak již sama důvodem pro zrušení napadeného rozsudku bez dalšího.

15. Aniž by se odvolací soud zabýval věcí samou, podotýká především z důvodu hospodárnosti řízení následující. Z rozsudku není patrné, ke kterým akciím emitovaným společností (jaké jmenovité hodnoty) se má výše přiměřeného protiplnění vztahovat. Soud prvního stupně se řádně nevypořádal s důkazy navrženými účastníky, zejména pak s jimi doloženými znaleckými posudky. Znalecké posudky nehodnotil co do jejich kvality, hodnověrnosti a všech nutných kritérií, nezhodnotil jejich závěry, nedal je do vzájemného kontextu ani kontextu s posudkem znalce PAS. Neuvedl, k jakým datům byly posudky zpracovány, zda byly rozdíly hodnot mezi oceněním dané různými daty, k nimž bylo oceňováno. Soud prvního stupně se nevypořádal řádně s námitkami k posudkům znalce PAS, neprovedl navrhovaný výslech znalce PAS a ani ostatních znalců. Výši náhrady nákladů řízení odůvodnil nepřezkoumatelným způsobem.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).