o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2022, č. j. 84 Cm 228/2022-6

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. zrušil společnost [Jméno navrhovatele A]., IČO [IČO navrhovatele A], sídlem [Adresa navrhovatele A] (dále jen „Společnost“) a nařídil její likvidaci; ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti [Jméno advokátky B], nar. [Datum narození advokátky B] o povinnosti Společnosti zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Návrhem doručeným soudu dne 21. 2. 2022 se navrhovatel domáhal zrušení Společnosti s likvidací vzhledem k tomu, že Společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2017-2020, ačkoliv je k tomu povinna dle §38m) odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Přestože byla vyzvána k jejich doložení, ničeho nedoložila. Poslední účetní závěrka je ve Sbírce listin obchodního rejstříku založena za rok 2008. Navrhovatel tak má za to, že Společnost neplní zákonné povinnosti (§21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb.) z čehož lze usuzovat na to, že nevykonává svou činnost a neplní tak svůj účel.

3. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel z toho, že jsou dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen “z. o. k.”), neboť nezakládáním zákonem stanovených listin, což soud zjistil ze Sbírky listin obchodního rejstříku, svědčí o její nečinnosti, přičemž na výzvu soudu k odstranění důvodu vedoucích k jejímu zrušení ze dne 8. 3. 2022, č. j. 84 Cm 228/2022-4, Společnost nijak nereagovala. Likvidátora Společnosti soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Statutární orgán Společnosti je nekontaktní, a proto bylo nutno jmenovat likvidátora ze seznamu osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud uložil Společnosti dle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Nákladový výrok IV. je odůvodněn nesporným návrhovým řízením.

4. Proti tomuto usnesení podali účastníci 1) a 2) včasné odvolání, a to proti všem jeho výrokům, neboť mají za to, že nebyl dán důvod pro zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Společnost má v obchodním rejstříku veden předmět podnikání, má zapsaného jednatele, který je schopen za společnost jednat, v živnostenském rejstříku má zapsaná živnostenská oprávnění na dobu neurčitou, splňuje nadále předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, Společnost je schopna vykonávat a vyvíjí kontinuálně činnost, což chtějí odvolatelé doložit obratem namátkově některými vydanými a přijatými fakturami za období 2017-2020. Odvolatelé mají zájem na dalším podnikání Společnosti. Nezaložení listin do Sbírky listin a daňových přiznání napraví co nejdříve. S odkazem na soudní rozhodnutí odvolatelé uvedli, že pojem „neschopnost vykonávat svoji činnost“ se musí posuzovat objektivně. Vzhledem k výše uvedenému odvolatelé navrhují, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel podáním ze dne 21. 7. 2022, ve kterém uvedl, že Společnost doposud ani po výzvách nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2017 až 2020, nedoložila účetní závěrky za zdaňovací období 2017 až 2020 do obchodního rejstříku Sbírky listin a nepodala daňové přiznání ani za rok 2021. Poslední účetní závěrka byla založena za rok 2008. Dále navrhovatel uvedl, že nedisponuje žádnými odvolateli uvedenými fakturami. Podotkl, že z podaného odvolání není zcela zřejmé, zda je Společnost objektivně schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Proto se navrhovatel ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

7. Odvolací soud předně uvádí, že řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob, spadajícími pod ust. § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy přímo tato obchodní korporace (o jejích právech a povinnostech se jedná) a také případný navrhovatel (§ 6 z. ř. s.). Z rozhodovací praxe přitom plyne, že osobami, o jejichž právech a povinnostech se jedná, jsou v řízení o zrušení obchodní korporace rovněž její společníci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. 9. 1996, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 6, ročník 1995, str. 39 popř. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. 6. 2005, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 37, ročník 2005, str. 665).

8. Podle § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.

9. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

10. Podle ust. § 93 písm. b) z. o. k. soud může rozhodnout o zrušení obchodní korporace podle uvedeného zákonného ustanovení.

11. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 8. března 2022, č. j. 84 Cm 228/2022-4 (dále jen „Výzva“) vyzval Společnost, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení vyjádřila k podanému návrhu, uvedla, zda skutečnosti uvedené v návrhu uznává, popřípadě v jakém rozsahu, a aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, zejména, zda souhlasí se svým zrušením a označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Současně ji soud vyzval, aby odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení, s tím, že v opačném případě ji soud zruší dle ust. § 93 písm. b) z. o. k.

12. K samotnému obsahu Výzvy, učiněné v řízení soudem prvního stupně, odvolací soud uvádí, že: „Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.). Tomu však Výzva soudu prvního stupně neodpovídá. Dle odvolacího soudu je její obsah obecný a nedostatečně určitý. Neobsahuje označení důvodu, pro který má být a nakonec i soudem byla Společnost zrušena, chybí specifikace způsobu možné nápravy soudem vytknutého nedostatku, jakož i tomu odpovídající poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba vše dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě. Nad to pak působí Výzva svým samotným obsahem poněkud matoucím dojmem, když ve výroku II. Výzvy soud prvního stupně poučil společnost o možnosti jejího zrušení s odkazem na ust. § 93 písm. b) z. o. k., přičemž v odůvodnění výzvy uvádí, že lze usuzovat na její nečinnost, neboť nezakládá do Sbírky listin obchodního rejstříku listiny zákonem uvedené, ty ale ani nespecifikoval.

13. Ze strany soudu prvního stupně tak nebyla Společnosti před vydáním napadeného rozhodnutí dle ust. § 172 odst. 2 o. z. dána možnost nápravy, čímž soud prvního stupně zatížil řízení jinou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.

14. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud dále zjistil, že návrh byl soudem prvního stupně doručen do datové schránky Společnosti a účastníku 2. - společníku Společnosti byl doručen, až společně s jeho rozhodnutím o věci samé.

15. Mohl-li tedy účastník 2. svůj nesouhlas s návrhem, jakož i skutečnosti dle něj pro věc rozhodné, vyjádřit až ve svém odvolání, ačkoliv v tomto nesporném řízení, které je vedeno vyšetřovací zásadou, je povinností soudu, aby poskytl účastníkům řízení příslušný prostor k reakci, tak aby co nejúplněji zjistil skutkový stav věci a to o to víc, hodlá-li rozhodnout bez nařízení jednání, odňal tím účastníku 2. možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení další jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

16. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupě zatížil řízení hned několika jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

17. Vzhledem ke skutkovému závěru soudu prvního stupně a jeho právnímu hodnocení, a i s ohledem na obsah jeho Výzvy dle ust. § 172 odst. 2 o. z., která tomu předcházela, je přes výše uvedený závěr třeba uvést, že nepodávání daňových přiznání a nezakládání listin do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného příslušným soudem nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní společnosti pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm. b) ZOK.

18. Speciální skutková podstata, kterou je zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, kterou je i nezakládání listin do sbírky, je obsažena v ust. § 105 věta před středníkem zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále i jen „z. v. r.“) ve spojení s ust. § 172 odst. 1 písm. d/ o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listiny je ale až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 105 věta za středníkem z. v. r., následně jeho postup dle § 104 z. v. r., jakož i tomu odpovídající výzva soudu v tomto řízení o zrušení společnosti dle ust. § 172 odst. 2 o. z., takový postup soudu prvního stupně ale ze spisu neplyne.

19. Naproti tomu dle ust. § 93 písm. b) ZOK lze společnost zrušit jen, je-li obchodní korporace neschopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a současně neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti (srov. Zákon o obchodních korporacích, Komentář, autoři: Jan Lasák, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp, Tomáš Doležil aj., nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2014, právní stav v ASPI k: 1. 1. 2014, komentář k ust. § 93). Podmínky musí být splněny kumulativně. „Neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav - pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení.” (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 212 s.).

20. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že soud prvního stupně v tomto řízení nesprávně považoval neplnění povinností Společnosti vůči rejstříkovému soudu za důvody, pro které lze společnost zrušit dle ust. § 93 písm. b) ZOK. Dle odvolacího soudu pak jeho dosavadní skutková zjištění, jež učinil z příslušné sbírky listin, nejenom že nejsou sto prokázat tvrzení navrhovatele o tom, že Společnost není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel dle ust. § 93 písm. b) ZOK, ale ani to, že je zde důvod pro zrušení Společnosti dle ust. § 105 věta před středníkem z. v. r. ve spojení s ust. § 172 odst. 1 písm. d) o. z.

21. Na okraj odvolací soud podotýká, že ze spisu ani nelze seznat, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že statutární orgán Společnosti je nekontaktní, a že je proto namístě jmenování likvidátora dle ust. § 191 odst. 4 o. z., když jednatelem Společnosti je její Společník – účastník 2., se kterým ale soud prvního stupně začal v řízení jednat, až po vydání napadeného usnesení (viz výše), a který usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním.

22. Z vyložených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm bude soud postupovat ve smyslu výše uvedených závěrů odvolacího soudu, které jsou pro něj závazné podle § 226 odst. 1 o. s. ř., přičemž se bude zabývat i skutečnostmi tvrzenými v odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).