o zrušení zápisu výmazu společnosti z obchodního rejstříku a rozhodnutí o její likvidaci, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2020, č. j. 18 Cm 218/2016-84

1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že návrh na to, aby zápis o výmazu společnosti [právnická osoba]. z obchodního rejstříku byl zrušen, se zamítá (výrok I.), že návrh na to, aby byla nařízena likvidace společnosti [právnická osoba]. se zamítá (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Jedná se přitom již o druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. prosince 2018, č. j. 18 Cm 218/2016-26, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2019, č. j. 7 Cmo 115/2018-44 zrušeno, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení /§ 219a odst. 1 písm. a), b) ve spojení s § 2221 odst. 1 písm. a) o. s. ř./, a to jednak pro jiné vady, kterými soud prvního stupně řízení zatížil (odst. 11 a 12 usnesení) a jednak pro jeho nesrozumitelnost a nedostatek důvodů (odst. 13 usnesení).

3. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 23. 12. 2016 domáhala zrušení zápisu výmazu společnosti [Jméno advokáta B]. (dále i jen „Společnost“) z obchodního rejstříku a nařízení její likvidace. Uvedla, že společnost před výmazem z obchodního rejstříku vlastnila movitý majetek, přepravní barely s chemickými látkami, které se nacházejí na pozemcích navrhovatelky p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno], a u budovy bez popisného čísla na pozemku [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], které na základě smluv o nájmu užívala vymazaná společnost. Uvedené barely s chemickými látkami neprošly likvidací a navrhovatelka s nimi nesmí nakládat, protože postrádá příslušná správněprávní povolení, ta měla právě vymazaná společnost. Navrhovatelka dle ust. § 209 odst. 1 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) tvrdí, že zde je jiný zájem hodný právní ochrany, pro který by měla být společnost [právnická osoba]. obnovena. Během řízení navrhovatelka doplnila, že je žádáno, společně s městem [adresa], o dotaci na likvidaci tohoto odpadu.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2016, č. j. KSUL 45 INS 26887/2014-B-29 byl konkurs společnosti [Jméno advokáta B]. (dále i jen „Společnost“) ukončen pro nedostatek majetku a následně byla společnost vymazána dne 4. 10. 2016 z obchodního rejstříku. Dále vyšel z toho, že existence barelů s chemickými látkami, desítky až stovky kusů, i jejich umístění v souladu s tvrzením navrhovatelky na jejích pozemcích, byla prokázána vyjádřením insolvenčního správce [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 9. 5. 2016. Fyzická inventura nebyla provedena, protože na ni nebyly finanční prostředky. Do majetkové podstaty dlužníka nebyly podle správce barely sepsány, neboť se jedná o majetek, který by podstatu dlužníka nepřiměřeně zatížil. Z čehož soud vyvodil, že uvedené barely jsou nulové, nebo dokonce záporné majetkové hodnoty, jde o odpad, který bude nutno zlikvidovat. Další podrobnosti o chemických látkách byly soudem prvního stupně zjištěny ze znaleckého posudku, který předložila navrhovatelka, a který zpracoval [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 25. 5. 2018 a to, že tento posudek obsahuje v příloze přesný popis a rozsah těchto látek, na nějž soud zcela odkazuje; jde celkem o 2230 různých obalů (IBC, sudy a kontejnery), obsahujících mezi 47, 3 - 114,2 tun chemických látek. Pro věc je podstatný závěr, že tyto chemické materiály jsou uloženy v rozporu s požadavky zákona č. 185/2001 o odpadech i zákona č. 254/2001 Sb. O vodách, vzhledem k tomu, že jsou nedaleko Labe, a dále, že většina těchto chemických látek je klasifikována jako nebezpečná. Významným závěrem je i tom, že situace vyžaduje rychlé a účinné opatření k odstranění těchto chemických materiálů, a konečně, že odhad na přebalení a likvidaci těchto látek je 8 - 9,5 milionu Kč.

5. Poté soud prvního stupně dospěl k těmto závěrům:

a) navrhovatelka má v této věci právní zájem, protože na jejích pozemcích se nacházejí chemické látky, které znalec klasifikoval jako nebezpečné, a navíc uložené v rozporu s požadavky příslušných zákonů. Navrhovatelka tento stav sama nijak nezavinila, protože chemické látky na pozemky umístila účastnice 1), a navrhovatelka proto má důvod i oprávnění podobný návrh podat.

b) důvody pro obnovení společnosti dle § 209 odst. 1 o. z. nejsou dány:

- soud sice zjistil majetek, ale šlo o majetek záporné hodnoty, kdy znalec v bodě 9 uvedl náklady na jeho odstranění 8,5 - 9 milionu Kč. Společnost, proti které byl konkurs zastaven pro nedostatek majetku, takové prostředky zcela jistě nemá, a nelze předpokládat, že by je této Společnosti kdokoli dobrovolně poskytl, například formou dotace, o které se zmiňovaly výsledky místního šetření.;

- bez významu je i to, že účastnice 1) měla oprávnění k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami. Obnovením společnosti totiž nebudou automaticky obnovena tato oprávnění, která jsou poskytována na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu. Soud prvního stupně uzavřel, že obnovení společnosti nemůže být rychlé a účinné opatření k odstranění nebezpečných chemických materiálů, které doporučil znalec, a které požaduje i navrhovatel. Obnovení společnosti nevede k řešení problému s chemickými látkami vůbec nijak a jiný zájem hodný ochrany zde sice existuje, ale obnovení společnosti nevyžaduje. Soud proto návrh zamítl a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 o. s. ř., kdy v řízení fakticky vystupuje od počátku jenom jedna strana.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolala navrhovatelka, která v něm a jeho doplnění namítala, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné:

- soud prvního stupně nijak neodůvodnil svůj závěr, že by Společnost neměla dostatek finančních prostředků na odstranění barelů, a že by na tento účel ani neobdržela dotaci, a že by tuto dotaci obdržela navrhovatelka;

- uvedený závěr o nedostatku finančních prostředků Společnosti na odstranění barelů s chemickými látkami, fakticky přejímá argumentaci účastnice 1), aniž by tato tvrzení byla jakkoliv důkazně podložena, a naopak vůbec nezohlednil, že dotčené chemické látky jsou suroviny, které je možné dále využít v chemickém průmyslu. Odvolatelka již v rámci insolvenčního řízení (viz námitky do konečné zprávy insolvenčního správce) opakovaně poukazovala na skutečnost, že dané chemické látky jsou zbožím, které může sloužit k původnímu účelu a Společnost je může na rozdíl od navrhovatele dále hospodářsky využít, případně je i zpeněžit.;

- svůj závěr, že obnovením společnosti nebudou automaticky obnovena oprávnění, která jsou poskytována na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu, soud prvního stupně neopírá o žádné zákonné ustanovení, K čemuž odkázala, že dle § 209 odst. 1 věta poslední o. z.) se na obnovenou společnost následně hledí, jako by nikdy nezanikla, a pokud tedy ke dni výmazu obnovená společnost disponovala veřejnoprávními oprávněními k provozování určité činnosti, tak tyto z logiky věci nemohly zaniknout.

Dále odvolatelka namítá věcnou nesprávnost napadeného usnesení, protože ust. § 209 o. z. neponechává soudu při osvědčení právního zájmu na obnově společnosti prostor pro úvahu o tom, zda společnost obnoví či nikoliv, neboť zákon výslovně uvádí, že soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby a jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, jiný zájem hodný ochrany zde sice existuje, nepříslušelo mu hodnotit, zdali by bylo obnovení společnosti účelné či nikoliv, neboť v daném řízení má soud toliko zkoumat naplnění zákonných důvodů dle ust. 209 o. z. Odvolatelka pak i doplnila své odvolání o odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. f), že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Dle odvolatelky Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „Krajský úřad“), zahájil, jakožto příslušný správní orgán podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o odpadech, správní řízení o určení, zda movitá věc je či není odpadem, které je vedeno pod sp. zn. KUUK/050146/2021/PO-105. V daném řízení byl proveden důkaz ohledáním věci na místě, jehož předmětem byly movité věci - zboží ve vlastnictví Společnosti [právnická osoba]. - nalézající se ve stavebních objektech č. [Anonymizováno] na pozemcích p. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa] K ohledání došlo dne 23. 6. 2021 v 9:00 hod. a byl z něho pořízen protokol, přičemž k průběhu ohledání se navrhovatelka vyjádřila svým podáním ze dne 2. 7. 2021, v němž namítala, že ze strany příslušných zaměstnanců Krajského úřadu, kteří prováděli ohledání, rozhodně nebyla uskutečněna přesná identifikace předmětných movitých věcí, množství nádob (barelů, IBC nádrží, plechových sudů apod.) bylo většinou odhadnuto, a proto uvedené počty jsou pouze orientační. O čemž svědčí i samotné znění protokolu. Z toho důvodu došlo po uskutečnění ohledání k vypracování chemické analýzy látek ze tří náhodných vzorků v externí laboratoři, přičemž z výsledků provedené chemické analýzy jednoznačně vyplývá, že chemické látky uskladněné v nádobách odpovídají veškerým prodejním specifikacím a jednoznačně to dokazuje, že se jedná o zboží bez závad, které je možné dále využít k původnímu účelu, a to např. v chemickém průmyslu, potravinářském průmyslu, v zemědělství… apod. Odvolateka proto tvrdí, že i za předpokladu, že by ve správním řízení bylo rozhodnuto, že chemické látky jsou odpadem dle zákona o odpadech, tak odpad, který je možné ještě ze strany Společnosti hospodářsky využít, je majetkem, u něhož lze důvodně předpokládat jeho způsobilost ovlivnit hospodářský výsledek a naplňuje tedy důvod obnovy dle § 209 odst. 1 o. z. Ke svým novým tvrzením označila důkazy: námitky do konečné zprávy insolvenčního správce ze dne 25. 1. 2016, usnesení Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 9. 6. 2021, protokol o provedení důkazu ohledáním ze dne 23. 6. 2021, vyjádření navrhovatele k protokolu o provedení důkazu ohledáním ze dne 2. 7. 2021 a Protokol o zkoušce č. B 056/2021 ze dne 12. 7. 2021 (chemická analýza). Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zápis o výmazu společnosti [Jméno advokáta B]. z obchodního rejstříku se zrušuje, že se nařizuje její likvidace, a že účastníci 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. K doplnění odvolání se vyjádřila účastnice 1) tak, že má za prokázané, že neexistuje „jiného zájmu hodného právní ochrany“ či obecně právního zájmu k „obnovení“ Společnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že tato obchodní společnost byla po konkurzu vymazána z obchodního rejstříku, a po jejím zániku její existenci nepostrádá. Obnovení existence není podloženo jakoukoliv rozhodnou skutečností, která by nebyla známa před zánikem obchodní společnosti. Ekologickou zátěž v řádech desítek či stovek miliónů dle účastnice 1) nelze považovat za aktivum, které bylo možné zpeněžit, a pokud by tomu tak bylo, tak by jistě již v době konkurzu či nyní kdokoliv takovou nabídku předložil i v rámci tohoto řízení, aby doložil uvedený právní zájem. Účastnice 1) již nemá jakékoliv oprávnění či povolení k podnikatelské činnosti a rozhodně nemá jakákoliv oprávnění nakládat s ekologickou zátěží tak, že ji bude prodávat třetím osobám. Obnovením subjektivity takové oprávnění nedostane. Dle účastnice 1) je odvolání založeno toliko na spekulacích, které nejsou ničím podloženy. Navrhuje, aby usnesení soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil, pro nedůvodnost odvolání.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny /§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř. a § 28 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále i jen „z. ř. s.“)/, a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

9. Řízení o obnovení likvidace právnické osoby dle § 209 o. z. je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s., a lze je zahájit pouze na návrh, který je podmínkou takového řízení. A ačkoliv je toto tzv. nesporné řízení vedeno vyšetřovací zásadou, neznamená to bez dalšího, že by soud musel složitě pátrat po tvrzeních či důkazech, neboť ani vyšetřovací zásada nenahrazuje na prvním místě stojící aktivitu navrhovatele. Účastníci tak i v těchto řízeních mají povinnost tvrdit a prokazovat podstatné okolnosti (§ 20 odst. 2 z. ř. s.), neboť i oni, a to zejména navrhovatel, nesou spoluzodpovědnost za zjištění stavu věci, přičemž oproti spornému řízení, se zde vyšetřovací zásada projeví tím, že soud není omezen tím, co účastníci tvrdili a důkazy, které navrhli.

10. Odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí musí být odůvodněno způsobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. (§ 1 odst. 2 z. ř. s.) a § 25 odst. 1 z. ř. s., tedy soud musí kromě jiného stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazu řídil, případně proč neprovedl i další důkazy. V odůvodnění svého rozhodnutí je soud povinen uvést, které skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci byly dokazováním, shodnými tvrzeními účastníku nebo jiným zákonem stanoveným způsobem podle jeho názoru prokázány a které nikoli. U každé jednotlivé, prokázané i neprokázané skutečnosti musí stručně a jasně uvést, jak ke svému závěru dospěl a z jakých důkazu podle jeho názoru závěr vyplývá. Následně věc posoudí po právní stránce, kdy učiní výklad, z jakých právních ustanovení vycházel, a jak je případně vyložil. Přitom dbá o to, aby bylo odůvodnění rozhodnutí přesvědčivé.

11. Podle ust. § 209 odst. 1 o. z. je prvotním předpokladem pro rozhodnutí soudu o zrušení výmazu právnické osoby, o její likvidaci a jmenování likvidátora, že navrhovatel osvědčí svůj právní zájem na obnovení zaniklé právnické osoby. V případě, že právní zájem navrhovatele je osvědčen, stanoví toto zákonné ustanovení dva důvody, pro které lze právnickou osobu obnovit. A to buď, že se po jejím výmazu z veřejného rejstříku zjistí neznámý majetek, tedy majetek, který tu do dne jejího zániku nebyl znám, nebo se objeví jiný zájem hodný právní ochrany.

12. „Okruh aktivně věcně legitimovaných osob je vymezen široce, tak, že legitimaci k podání návrhu má každý, kdo osvědčí právní zájem. Osvědčení právního zájmu představuje tvrzení skutečností, z nichž právní zájem vyplývá, jakož i jejich osvědčení. Nemusejí tak být přímo prokázány v rámci dokazování (viz § 120 až 136 OSŘ), leč postačuje jejich osvědčení, tedy doložení relevantních skutečností, z nichž právní zájem navrhovatele vyplývá. Navrhovateli na podání návrhu nestačí jakýkoli zájem, tedy například jen ekonomický či administrativní, ale jeho zájem musí být „právním“, což představuje právní vztah k podávanému návrhu a potažmo pak k výsledku řízení. Právní zájem je tedy právem chráněný a právem daný zájem navrhovatele na obnovení zaniklé právnické osoby. Pro vymezení „neznámého majetku“ lze do značné míry vyjít z dosavadní použitelné judikatury, především Vrchního soudu v Praze. Podle VS v Praze 7 Cmo 454/2010 (OR 12/2011 s. 363). „Jiný zájem hodný právní ochrany“ představují situace, kdy zánik právnické osoby brání uplatnění práv, k němuž je nutná existence této právnické osoby, a zároveň tato práva nezanikla či nepozbyla účinnosti v důsledku provedené likvidace.“ (Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 824 - 831: J. Holejšovský ).

13. Z obsahu spisu plyne, že navrhovatelka ve svém návrhu uvedla, že v této věci je dle ní dán důvod pro obnovení Společnosti, neboť je zde jiný zájem hodný právní ochrany, protože na jejím pozemku se nachází majetek Společnosti, který neprošel likvidací. Majetek Společnosti dle ní sestává z množství stovek kusů přepravních barelů na chemické látky různých velikostí, některé z nich chemické látky obsahují, barely jsou označeny štítky s obchodní firmou účastnice 1) a dále z desítek kusů palet. Tím, že se majetek Společnosti nachází na pozemcích a budovách navrhovatelky, dochází k omezování jejího vlastnického práva k předmětným nemovitostem a nadto navrhovatelka nedisponuje právem s majetkem Společnosti nakládat, a pokud by jí i toto právo svědčilo, nedisponuje s oprávněním dle zvláštních právních předpisů s ním nakládat. Dodala, že bylo zahájeno ze strany České inspekce životního prostřední správní řízení, jež s tímto majetkem souvisí.

14. Pokud jde o aktivní věcnou legitimaci navrhovatelky, tak soud prvního stupně v napadeném usnesení (odst. 12) dospěl k závěru, že navrhovatelka právní zájem na obnovení Společnosti má.

15. Dle odvolacího soudu ale z této části napadeného usnesení nelze seznat, proč pouze a právě jen skutečnosti, že na pozemcích navrhovatelky se nacházejí chemické látky, které znalec označil za nebezpečné a navíc uložené v rozporu s požadavky příslušných zákonů, a že navrhovatelka tento stav nezavinila, jsou dle soudu prvního stupně rozhodnými skutečnostmi osvědčujícími právní zájem navrhovatelky, tj. její aktivní věcné legitimace, když sama navrhovatelka, která je tvrdí, v nich spatřuje jiný zájem hodný právní ochrany. Dle odvolacího soudu, pak ale ani tyto soudem prvního stupně označené skutečnosti, nejsou relevantním odůvodněním jeho závěru, že její zájem na obnovení Společnosti je zájmem právním, a že jej osvědčila, neboť postrádá jeho právní posouzení. Napadené usnesení je proto v této části nedostatečně odůvodněno a neobsahuje náležitosti rozhodnutí ve smyslu ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., což je činí odvolacím soudem nepřezkoumatelným.

16. A ačkoliv již výše uvedené je důvodem pro zrušení napadeného usnesení pro jeho nepřezkoumatelnost, odvolací soud se vzhledem k postupu soudu prvního stupně dále zabýval i jeho závěry, dle kterých nejsou dány důvody pro obnovení Společnosti dle ust. § 209 odst. 1 o. z. (odst. 13, 14. a 15 napadeného usnesení).

17. V odst. 13 napadeného usnesení vychází soud prvního stupně ze zjištění o majetku Společnosti (viz odst. 8 napadeného usnesení), na základě kterých učinil skutkový závěr o jeho existenci, aniž by učinil zjištění o jeho skutečné povaze, složení množství, a hodnotě.

18. Proto skutkový závěr soudu prvního stupně, že barely jsou nulové nebo záporné hodnoty, a že jde o odpad, postrádá vzhledem k nedostatku jeho zjištění náležité odůvodnění, neboť pokud není majetek zaniklé Společnosti dostatečně navrhovatelkou v jejím návrhu identifikován a určen, a tyto skutečnosti pak v řízení náležitým způsobem zjištěny, nelze ani prokázat tvrzení navrhovatelky, že majetek Společnosti již není dále hospodářsky využitelný, tj. že nemá žádnou užitnou hodnotu, a nelze tak ani činit úvahy o možnostech jeho vypořádaní v případě nařízení likvidace soudem (odst. 13 napadeného usnesení). Soud prvního stupně vedle toho neučinil ani žádný závěr o tom, zda se jedná o majetek známý či neznámý ke dni zániku Společnosti ve smyslu ust. § 209 odst. 1 o. z.

19. A ačkoliv tedy soud prvního stupně neměl v této věci dostatek skutkových zjištění, o kterých by mohl ve věci učinit relevantní právní závěr ve smyslu ust. § 209 odst. 1 o. z., vyslovil v odst. 13 napadeného usnesení své „stanovisko“, že Společnost obnovena být nemá, a to proto, že soud sice zjistil majetek, ale majetek má zápornou hodnotu, kdy dle znalce náklady na jeho odstranění budou činit 8,5 - 9 milionů Kč, a že Společnost takové prostředky nemá. Nejenom tedy, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nedostatečná, ale jeho následné úvahy pro které návrh zamítl, postrádají právní posouzení věci. Lze přisvědčit i námitce odvolatelky, že s tím související závěr soudu prvního stupně o možném obdržení či neobdržení dotací, ať již Společností či navrhovatelkou na likvidaci majetku Společnosti, není náležitě odůvodněn a je tak, jen obecnou ničím nepodloženou úvahou soudu, pro jeho rozhodnutí proto irelevantní.

20. Stejně tak postrádá odůvodnění i závěr soudu prvního stupně, že je bez významu že Společnost měla oprávnění k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, neboť tento svůj závěr dostatečně nevyložil, a to s ohledem na předmět podnikání Společnosti ve vztahu k ust. § 209 odst. 1 o. z., a proto je i námitka odvolatelky, vznesena k těmto závěrům uvedeným v odst. 14 napadeného usnesení, důvodná.

21. A uzavřel-li pak soud prvního stupně, že „obnovení Společnosti nevede k řešení problému s chemickými látkami vůbec nijak a jiný zájem hodný ochrany zde sice existuje, ale obnovení Společnosti nevyžaduje“ (odst. 15 napadeného usnesení), tak vzhledem k tomu, co bylo již výše uvedeno, nelze jednak z ničeho seznat, jaký jiný zájem hodný ochrany je v této věci dle soudu prvního stupně dán, a ani to zda tím mínil jiný zájem hodný právní ochrany dle § 209 odst. 1 o z., a pokud ano, tak jaký. Soud prvního stupně pak ani nevyložil, proč zájem hodný ochrany, který dle něj je dán, obnovení Společnosti nevyžaduje ve smyslu ust. § 209 odst. 1 o. z.

22. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že závěry soudu prvního stupně, pro které návrh navrhovatelky zamítl, postrádají jak relevantní závěry o skutkovém stavu věci, tak i jejich právní posouzení, a odvoláním napadené usnesení proto v této části není náležitým způsobem odůvodněno (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), což je činí nepřezkoumatelným.

23. Navrhovatelka pak ve svém doplnění odvolání dále tvrdí nové skutečnosti, k nimž i označila důkazy ve smyslu ust. § 28 odst. 1 věta první z. ř. s., kterými se ale odvolací soud nemůže vzhledem k nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení zabývat, a to ani z procesního hlediska.

24. Pokud jde o rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, tak nelze ani přisvědčit soudu prvního stupně, že „v řízení fakticky vystupuje od počátku jenom jedna strana“, neboť účastníkem tohoto řízení není pouze navrhovatelka. A soud prvního stupně i zcela opomněl v rozhodnutí, kterým se řízení končí, rozhodnout o náhradě nákladů řízení státu dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 1 o. s. ř., které mu vznikly, případně vzniknou, v souvislosti s ustanovením zástupce účastnici 1) soudem prvního stupně.

25. Odvolací soud ze všech shora popsaných důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil pro nedostatek důvodů, a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

26. V dalším řízení se soud prvního stupně bude, vzhledem ke všem tvrzením navrhovatelky v řízení uvedených, znovu zabývat tím, zda navrhovatelka tvrdí pro rozhodnutí o jejím nároku všechny rozhodné skutečnosti, a zda k nim označila i relevantní důkazy. A to jak o její aktivní věcné legitimaci v této věci, tak i o důvodech pro které má být Společnost obnovena. Při posouzení věci samé, soud prvního stupně nejprve učiní relevantní závěr, zda navrhovatelka osvědčila svůj právní zájem v této věci, tj. zda jí svědčí aktivní věcná legitimace, a pokud dospěje k závěru, že ano, učiní ve smyslu výše uvedeného relevantní zjištění o jí tvrzených důvodech, pro které má být Společnost obnovena, a své skutkové závěry právně posoudí (viz § 209 odst. 1 o. z.), přičemž neopomene své rozhodnutí náležitým způsobem dle § 157 odst. 2 o. s. ř. odůvodnit.