o určení neplatnosti Dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu, o odvolání účastnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. února 2020, č.j. 38 Cm 83/2019 – 482,

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že se určuje, že dodatek č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke smlouvě o převodu obchodního podílu společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno], narozeným dne [Anonymizováno], naposledy bytem [adresa] a účastníkem [Jméno advokáta], narozeným dne [Datum narození advokáta], bytem [adresa], je neplatný (výrok I.), že účastník [Jméno advokáta], narozený dne [Datum narození advokáta], je povinen zaplatit navrhovatelce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů řízení částku ve výši 547 400 Kč, a to k rukám právního zástupce [Jméno Zástupce A], advokáta, evidenční číslo České advokátní komory [Anonymizováno], IČO [IČO], se sídlem [adresa] (výrok II.), že účastník [Jméno advokáta], narozený dne [Datum narození advokáta], je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů řízení státu - České republice, Krajskému soudu v [adresa], částku ve výši 20 140,45 Kč (výrok III.).

2. Navrhovatelka se svým návrhem doručeným Okresního soudu v [Anonymizováno] dne 19. 12. 2013, domáhala určení neplatnosti Dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke Smlouvě o převodu obchodního podílu (dále i jen „Dodatek č. 1“) ve společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále i jen „Společnost“), ze dne 17. 2. 2010 uzavřené mezi [Anonymizováno] a [Jméno advokáta]. Navrhovatelka tvrdila, že byla manželkou [Anonymizováno], zemřelého dne [Anonymizováno], že na základě jeho závěti, která nebyla nikým zpochybněna, je jeho jedinou dědičkou, že její zemřelý manžel [právnická osoba] byl společníkem ve Společnosti, a že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 její zemřelý manžel [právnická osoba] převedl svůj 50 % obchodní podíl ve Společnosti na účastníka [Jméno advokáta], který je synem navrhovatelky, za dohodnutou cenu ve výši 5 000 000 Kč, jež měla být zaplacena ve splátkách. Dne 7. 6. 2011, tedy pět dní před svou smrtí, kdy již byl ve vážném zdravotním stavu upoután na lůžko, [fyzická osoba] podepsal Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010, jímž byla změněna cena za převod předmětného 50 % podílu ve Společnosti [Anonymizováno] z částky 5 000 000 Kč na částku 340 000 Kč. Dle navrhovatelky je Dodatek č. 1 absolutně neplatný dle ust. § 38 odst. 2 zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k jeho uzavření došlo v rozporu s dobrými mravy, když účastník, který velmi dobře věděl v jakém závažném zdravotním stavu [fyzická osoba] je, tohoto stavu zneužil ke svému obohacení, aby nemusel platit cenu za obchodní podíl, který získal. Podáním doručeným soudu dne 6. 3. 2014 doplnila svůj návrh tak, že Dodatek č. 1 je neplatný i z důvodu absence jejího souhlasu s jeho uzavřením, a to jako manželky společníka, čímž se této neplatnosti dovolává dle ust. § 40a ve spojení s § 145 odst. 2 obč. zák.

3. Účastník s tvrzeními navrhovatelky nesouhlasil a vznesl námitku promlčení jejího práva dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu - Dodatku č. 1.

4. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 22. 6. 2018, č.j. 10 C410/2013-338, kterým mimo jiné návrh návrh na zahájení řízení navrhovatelky zamítl (výrok I.); Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 6. 2019, č.j. 33 Co 175/2018–397, uvedený rozsudek k odvolání navrhovatelky zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému.

5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení provedl obsáhlé dokazování a dospěl k závěru, že Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 17. 2. 2010 je dle ustanovení § 40a obč. zák., platného do 31. 12. 2013, neplatným právním úkonem pro absenci souhlasu navrhovatelky jako manželky [Anonymizováno] s jeho uzavřením ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák., když při uzavření daného dodatku nešlo o obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů [Anonymizováno] a navrhovatelky, a když se navrhovatelka neplatnosti daného právního úkonu dovolala a sama tuto neplatnost nezpůsobila. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce účastníka, že došlo k promlčení práva navrhovatelky, dovolat se neplatnosti daného právního úkonu - Dodatku č. 1, když k danému právnímu úkonu došlo dne 7. 6. 2011, a navrhovatelka se dovolala neplatnosti předmětného právního úkonu žalobou podanou dne 19. 12. 2013, kdy bylo zahájeno toto řízení, čímž přestala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 101 obč. zák., neboť uplatněním práva u soudu došlo ke stavení promlčecí doby. K tomu soud uvedl, že ke stavění promlčecí doby u práva dovolat se (relativní) neplatnosti právního úkonu stačí podání žaloby na neplatnost daného právního úkonu. Dále soud uvedl, že i pokud by rozhodnou skutečností pro stavění promlčecí doby u práva dovolat se neplatnosti právního úkonu pro absenci souhlasu druhého z manželů bylo až dovolání se tohoto důvodu neplatnosti, nedošlo by v daném případě k promlčení práva navrhovatelky dovolat se z daného důvodu (relativní) neplatnosti předmětného právního úkonu, neboť k danému právnímu úkonu došlo dne 7. 6. 2011 a navrhovatelka se dovolala jeho neplatnosti pro absenci svého souhlasu s ním podáním ze dne 6. 3. 2014. Z uvedených důvodů soud prvního stupně návrhu navrhovatelky vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť ve věci byla úspěšná navrhovatelka a výši jejich náhrady určil celkem částkou 547 400 Kč. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal účastník, který namítal, že:

1) Napadené usnesení spočívá na nesprávném právním názoru a posouzení soudu prvního stupně, že navrhovatelka se dovolala relativní neplatnosti Dodatku č. 1 v tříleté promlčecí lhůtě, za jejíž počátek soud nesprávně považuje den podání žaloby na určení neplatnosti k soudu, tj. 19. 12. 2013, kdy bylo zahájeno soudní řízení a kdy přestala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 101 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. V daném případě se ale navrhovatelka dovolala relativní neplatnosti teprve ve svém písemném vyjádření ze dne 6. 3. 2014, které bylo doručeno žalovanému (jeho právnímu zástupci) dne 9. 2. 2015. Tříletá promlčecí doba běžela od 7. 6. 2011 do 7. 6. 2014. Pokud tedy navrhovatelka uplatnila námitku relativní neplatnosti u soudu, nikoliv přímo vůči účastníkovi, a tato námitka došla účastníkovi dne 9. 2. 2015, pak byla tato námitka uplatněna opožděně (viz rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 2929/2009 nebo sp.zn. 30 Cdo 29/2007).

2) Soud prvního stupně nesprávně právně, resp. prakticky vůbec a bez patřičného odůvodnění, posoudil existenci naléhavého právního zájmu navrhovatelky na předmětném určení, ačkoliv existence naléhavého právního zájmu v určovacích sporech je esenciální podmínkou pro projednání věci samotné. Odvolatel nesouhlasí s argumentací navrhovatelky, která spatřuje naléhavý právní zájem na určení v tom, že rozhodnutí soudu v této věci bude podkladem pro dodatečné projednání dědictví před Okresním soudem v [Anonymizováno], sp.zn. 35 D 451/2011, neboť rozhodnutí soudu o určení neplatnosti dodatku ke smlouvě o převodu obchodního podílu nevytvoří žádný právní základ pro dodatečné projednání dědictví, zejména pro právní jistotu, zda pohledávka ze smlouvy o převodu obchodního podílu byla ve vlastnictví zůstavitele. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, ze které citoval.

3) Souhlas manželky s právním úkonem - podpisem dodatku, udělen byl, což vyplynulo ze svědeckých výpovědí. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh navrhovatelky zamítne a přizná mu právo na náhradu nákladů soudního řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem.

7. K odvolání účastníka se vyjádřila navrhovatelka tak, že:

ad 1) Relativní neplatnosti Dodatku č. 1 se navrhovatelka dovolala nejpozději svým podáním ze dne 6. 3. 2014, jak i odůvodnil soud prvního stupně, a to řádně a včas, neboť nejpozději dnem 6. 3. 2014 přestala dle ust. § 402 obchodního zákoníku běžet promlčecí lhůta. Navrhovatelka se tak dovolala relativní neplatnosti Dodatku č. 1 dne 9. 2. 2015, kdy bylo žalovanému doručeno její podání ze dne 6. 3. 2014, kterým uplatnila právo dovolat se relativní neplatnosti Dodatku č. 1, řádně a včas. Dle navrhovatelky je Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu obchodního podílu absolutním obchodem, na který se vztahuje právě i ust. § 402 obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 261 odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku, a proto na tento případ nelze použít rozhodnutí vyšších soudů, jichž se odvolatel dovolává.

ad 2) Má rovněž za to, že soud prvního stupně postupoval v souladu zejména s ust. § 157 o. s. ř., když v odůvodnění usnesení neodůvodnil splnění podmínek řízení, tj. včetně existence jejího naléhavého právního zájmu. Současně uvedla důvody, pro které je její právní zájem na předmětném určení dán.

ad 3) Soud prvního stupně řádně odůvodnil své závěry, že navrhovatelka souhlas s uzavřením dodatku ke smlouvě nedala, to ostatně při jednání soudu prvního stupně dne 13. 11. 2019 výslovně učinil účastník nesporným, tj. že navrhovatelka nedala jakýmkoliv způsobem souhlas s uzavřením Dodatku č. 1. tj. ani výslovně, ani konkludentně, a ani mlčky, a to ani před, ani při, ani po jeho uzavření. Navrhovatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a uložil účastníku nahradit jí náklady odvolacího řízení.

8. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, s ohledem na čl. II. bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., postupoval dle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř.) projednal věc podle ustanovení § 211 a násl. o. s. ř. a bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.] dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Odvolací soud posuzoval danou věc s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), platném do 31. 12. 2013.

10. K námitce odvolatele ad 1):

Podle ust. § 145 obč. zák. (1) majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

Podle ust. § 40a věty prvé a druhé obč. zák., jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

11. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (veřejnosti dostupných na www. nsoud.cz) přijal závěry, že:

„Ochrana opomenutého manžela je založena na možnosti uplatnění námitky relativní neplatnosti právního úkonu v režimu § 145 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 40a obč. zák.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp.zn. 22 Cdo 2453/2012), a že: „ K tomu, aby nastaly účinky tzv. relativní neplatnosti, zákon nestanoví žádnou formu; proto tak lze učinit jakýmkoliv způsobem. Lze tak učinit žalobou (vzájemnou žalobou) podanou u soudu nebo námitkou v rámci obrany proti uplatněnému právu (nároku) v řízení před soudem; postačuje, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního úkonu i mimosoudně. Účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě - namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem - všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich.“.

12. Vybočí-li právní úkon jednoho z manželů z mezí stanovených § 145 odst. 2 obč. zák. jedná se o relativní neplatnost úkonu dle ust. § 40a obč. zák., a řídí-li se samotné právo dovolat se relativní neplatnosti obč. zák., řídí se týmž režimem i jeho promlčení, tj. jeho Částí první. Obecná ustanovení, Hlavou osmou. Promčení. V této věci se proto i právo navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu – Dodatku č. 1 jako jiná majetková práva promlčuje, promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 100 odst. 1 věta první a § 101 obč. zák.).

13. Ze spisu plyne, že navrhovatelka se svým návrhem doručeným Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, ze dne19.12.2013, domáhala určení neplatnosti Dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2011 ke Smlouvě o převodu obchodního podílu ve společnosti z důvodu jeho absolutní neplatnosti dle ust. § 38 odst. 2 obč. zák. Dále navrhovatelka podáním doručeným soudu prvního stupně dne 6. 3. 2014 (č.l. 24 spisu) doplnila svůj návrh tak, že dodatek ke smlouvě je neplatný i z důvodu absence jejího souhlasu s jeho uzavřením, a to jako manželky společníka, čímž se této neplatnosti dovolává dle ust. § 40a ve spojení s § 145 odst. 2 obč. zák.

14. Odvolací soud nemá v této věci důvod se odchýlit od ustálené judikatury, což promítnuto do poměrů projednávané věci znamená, že soud prvního stupně správně vycházel z toho, že délka promlčení doby pro vykonání práva navrhovatelky dle § 145 odst. 2 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 40a obč. zák. je tříletá (§ 101 obč. zák.). Nelze mu ale již přisvědčit v tom, že „ke stavění promlčecí doby u práva dovolat se (relativní) neplatnosti právního úkonu stačí podání žaloby na neplatnost daného právního úkonu“. Pro posouzení toho, kdy nastaly účinky relativní neplatnosti, jíž se navrhovatelka v této věci dovolává, je ve smyslu výše uvedeného totiž rozhodné, kdy její uplatnění relativní neplatnosti právního úkonu došlo účastníku tohoto právního úkonu (Dodatku č. 1), kterým je v tomto případě účastník řízení. Jak plyne ze spisu, nestalo se tak ani podáním návrhu soudu prvního stupně dne 19. 12. 2013, ten nadto námitku relativní neplatnosti navrhovatelky ani neobsahoval, a ani dnem 6. 3. 2014, kdy byl navrhovatelkou doručen jí doplněný návrh toliko soudu prvního stupně.

15. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně neučinil pro své rozhodnutí o účastníkem vznesené námitce promlčení práva navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu (§ 145 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 40a obč. zák. vznesené účastníkem) právně relevantní zjištění. Jeho právní závěr této části jeho rozhodnutí pak ani neobsahuje jasný a určitý výklad, podle kterých zákonných ustanovení věc posuzoval, když pouze vedle sebe uvedl znění jednak ust. § 112 obč. zák., ale i ust. § 402 obch. zák. Napadené usnesení proto v této části neobsahuje dostatek důvodů, což je činí nepřezkoumatelným.

16. Přes výše uvedený závěr, a to vzhledem k dalšímu postupu soudu prvního stupně v řízení, který přistoupil k posouzení návrhu ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. se odvolací soud dále zabýval i námitkou ad 2) odvolatele, kterou shledal důvodnou.

17. Podle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

18. K tomu odvolací soud stručně z komentářové literatury uvádí, že: „Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu dle ust. § 80 písm. c) o. s. ř. je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti.” (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 524s. a násl.).

19. To, že soud prvního stupně zjistil, že navrhovatelka byla manželkou, potažmo dědičkou po zemřelém účastníku právního vztahu, jehož neplatnosti se dovolává, a že pohledávka z titulu ceny za převod obchodního podílu nebyla předmětem dědictví (odst. 12 a 13 napadeného usnesení), o jejím naléhavém právním zájmu na předmětném určení samo o sobě nic nevypovídá a soud prvního stupně toto své zjištění ani z tohoto pohledu nijak právně nehodnotil. Naléhavý právní zájem navrhovatelky v této věci není dán ani tím, že soud prvního stupně nepřisvědčil účastníkově námitce promlčení práva navrhovatelky dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu. Předmětná námitka promlčení je v této věci otázkou předběžnou, na jejímž vyřešení soudem prvního stupně je závislý jeho další postup v řízení, tj. zda se soud dále může či nemůže zabývat relativní neplatností právního úkonu ve smyslu ust. § 80 c) o. s. ř. tak, jak se návrhem navrhovatelka, a to vedle jí namítané absolutní neplatnosti Dodatku č. 1, domáhá.

20. Lze tedy zcela přisvědčit odvolateli, že soud prvního stupně v řízení napevno nepostavil, zda navrhovatelka má na určení neplatnosti Dodatku č. 1, naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. Respektive, že o této skutečnosti neučinil žádné závěry skutkové a ani právní. Přičemž předpoklad úspěšnosti návrhu o určení, zda tu právní vztah je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení má navrhovatelka právní zájem. Jinak řečeno, bez toho, že by byl naléhavý právní zájem navrhovatelky v této věci dán, je vyloučeno, aby se soud prvního stupně zabýval jejím návrhem věcně.

21. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné i proto, že neobsahuje žádný závěr soudu prvního stupně o naléhavém právním zájmu navrhovatelky na předmětném určení, jehož se domáhá nejenom z důvodu relativní neplatnosti právního úkonu - Dodatku č. 1, ale i z důvodu jeho neplatnosti absolutní. Bez toho pak ani nelze usuzovat, zda se soud prvního stupně mohl návrhem navrhovatelky zabývat dále věcně, jak to ovšem učinil jen v části namítané relativní neplatnosti právního úkonu, a potažmo ani nelze jím přijaté věcné závěry ve smyslu námitky ad 3) odvolatele přezkoumávat.

22. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

23. V dalším řízení se soud prvního stupně bude ve smyslu uvedených závěrů předně zabývat účastníkem vznesenou námitkou promlčení, přičemž od jeho závěrů o ní bude odvislý jeho další postup v řízení, který je výše nastíněn.