o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobce a vedlejších účastníků na straně žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2021, č. j. 75 Cm 66/2020-54 a doplňujícímu usnesení ze dne 28. června 2023, č. j. 75 Cm 66/2020-102,

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl ve výroku I. tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované tak, že činí nabídku využití předkupního práva k obchodnímu podílu ve společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, sp. zn. C 2050, o velikosti 35 %, odpovídající vkladu do základního kapitálu Společnosti ve výši 700 000 Kč, a to za cenu 700 000 Kč, a to vůči každému ze společníků, společnosti [právnická osoba], konkrétně [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno] bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Jméno žalobce B], dat. nar. [Datum narození žalobce B], bytem [adresa], [Jméno žalobce C], dat. nar. [Datum narození žalobce C], bytem [adresa], [právnická osoba], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [tituly před jménem] [Anonymizováno], dat. nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], [tituly před jménem] [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], bytem [Adresa žalobce E], resp. jeho dědicům, [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], a to za podmínek uvedených v návrhu níže, s tím že využije-li předkupního práva více společníků, rozdělí se obchodní podíl mezi tyto společníky podle poměru jejich podílů na společnosti, za poměrnou část stanovené kupní ceny. Ve výroku I. je dále uveden celý text Smlouvy o převodu podílu. Dále rozhodl ve výroku II. tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 16 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2020 jako společník ve společnosti [právnická osoba], se sídlem (dále jen „Společnost“), vlastnící podíl o velikosti 20,65 %, který odpovídá vkladu do základního kapitálu Společnosti ve výši 413 000 Kč, domáhá nahrazení projevu vůle žalované učinit společníkům Společnosti nabídku převodu podílu. Uvedl, že žalovaná jakožto vlastnice podílu o velikosti 35 %, který odpovídá vkladu do základního kapitálu Společnosti ve výši 700 000 Kč (dále jen „Podíl“) uzavřela dne 5. 5. 2017 s panem [tituly před jménem] [Anonymizováno] smlouvu o úplatném převodu podílu, na základě které [tituly před jménem] [Anonymizováno] převedla svůj Podíl ve Společnosti, aniž učinila nabídku k využití předkupního práva všem společníkům. Takový postup žalované byl v rozporu s čl. IV odst. 2 společenské smlouvy Společnosti ve znění notářského zápisu N 451/2014 ze dne 30. 6. 2014, sepsaného notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno], podle kterého společníci mají předkupní právo k převáděnému podílu podle poměru svých podílů. Proto žalobce dne 5. 3. 2020 vyzval žalovanou k učinění nabídky k uplatnění předkupního práva k obchodnímu podílu žalobci i všem ostatním oprávněným předkupníkům. Na tuto jeho výzvu ale nebylo nijak reagováno. Smlouva o převodu podílu byla dle ustanovení § 2145 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“) uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva. K uplatnění předkupního práva mělo v souladu s dikcí § 2147 o. z. dojít až po ohlášení podmínek nabídky žalovanou. Vzhledem k tomu, že tyto podmínky nebyly žalovanou žalobci nikdy řádně ohlášeny, žalobce žalovanou k ohlášení těchto podmínek vyzval, přičemž k okamžiku doručení této výzvy došlo k naplnění rozvazovací podmínky dle § 2145 o. z. a smlouva o převodu podílu k tomuto okamžiku zanikla. Žalobce spolu s žalobou navrhl vstup některých společníků Společnosti jako vedlejších účastníků do řízení jak na straně žalobce, tak žalovaného. K výzvě soudu prvního stupně oznámili někteří společníci společnosti svůj vstup do řízení, a to jako vedlejší účastníci na straně žalobce dle § 93 o. s. ř., neboť mají právní zájem na výsledku řízení obdobně jako žalobce. Soud prvního stupně proto dále s těmito osobami jednal jako s vedlejšími účastníky na straně žalobce 1) - 4).

3. Žalovaná žalobcem uplatněný nárok neuznala, namítala nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce, a to s ohledem na znění Společenské smlouvy (čl. IV odst. 2), neboť ostatní společníci jsou v žalobě označeni jako vedlejší účastníci, ačkoliv z procesního hlediska se na straně žalobce jedná o nerozlučné společenství, jež se odvíjí od plurality předkupníků upravené v ust. § 2141 o. z. Dále obsáhle namítala nedůvodnost žaloby samé.

4. Soud prvního stupně ve svém rozsudku vyšel z toho, že:

- žalobce je jako společník Společnosti aktivně legitimován k podání žaloby, neboť nabídka spoluvlastníka (dlužníka) učiněná vůči ostatním spoluvlastníkům (předkupníkům) se musí týkat celého spoluvlastnického podílu, a to ve vztahu ke každému z nich zvlášť za kupní cenu za celý převáděný spoluvlastnický podíl, protože není možné, aby se nabídka vztahovala jen na tu část spoluvlastnického podílu, která svou velikostí odpovídá rozsahu spoluvlastnického podílu jednotlivého předkupníka na celé věci a tomu odpovídající poměrné části kupní ceny. Jinak řečeno, každý z předkupníků musí obdržet nabídku stejného znění, a nikoliv přizpůsobenou výši jeho spoluvlastnického podílu k čemuž odkazoval i na § 2141 o. z.,

- žalobcem označení společníci, mají jako vedlejší účastníci na výsledku řízení právní zájem,

- subjektivní promlčecí lhůta dle ust. § 629 odst. 1 o. z. začala běžet pro všechny společníky dnem, kdy se dozvěděli o uzavření smlouvy mezi žalovanou a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žaloba byla podána dne 20. 4. 2020, tedy v době, kdy neuběhla tříletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 629 odst. 1 o. z.,

- ustanovení článku IV. odstavce 2. společenské smlouvy stanoví zcela jednoznačně předkupní právo společníků k podílu,

- k převodu obchodního podílu mezi žalovanou a [tituly před jménem] [Anonymizováno] došlo smlouvou ze dne 5. 5. 2017 a mezi účastníky je nesporné, že nabídka předkupního práva učiněna nebyla.

5. Poté dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná jako koupěchtivá o předkupním právu musela nebo přinejmenším měla vědět ze znění společenské smlouvy (správně [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako koupěchtivý). Ustanovení § 2145 o. z. se s ohledem na systematické zařazení v zákoně vztahuje jak na právo obligační, tak na právo věcné, zde tedy na právo obligační. V souzené věci učinil předkupník (navrhovatel) úkon, kterým předkupní právo uplatnil (předžalobní výzva), což vede k naplnění rozvazovací podmínky, jejíž domněnku upravuje ust. § 2145 o. z. Dle soudu prvního stupně účinky rozvazovací podmínky nenastaly, k čemuž uvedl argumentaci z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4737/2018: „uplatnil-li předkupník svůj nárok až poté, co již došlo k převodu sporného pozemku z dlužníka na koupěchtivého, nemohly již účinky rozvazovací podmínky dle § 2145 o. z. (ale ani ze smlouvy samé) nastat. V takovém případě se předkupník může domáhat na koupěchtivém převedení věci podle § 2144 odst. 1 o. z.“; část předcházející druhé věte lze aplikovat jak na případy porušení předkupního práva věcného, tak obligačního. V této věci došlo k účinému převodu Podílu ve vztahu ke Společnosti doručením platné a účinné smlouvy o převodu podílu s úředně ověřenými podpisy, a proto se žalovaná nemůže ze smlouvy vyvázat a nelze žalovanou donutit, aby umožnila převedení Podílu na žalobce, resp. na předkupníky. Za této situace by nabídka dlužníka byla pouze symbolická a předkupník je tak odkázán pouze na náhradu škody, která mu porušením předkupního práva vznikla. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl. Dle soudu prvního stupně je pro její zamítnutí dán i další důvod, neboť v žalobě lze spatřit zjevné zneužití práva žalobcem, které právní ochrany nepožívá. Nelze přiznat ochranu právu, které je zjevně zneužíváno z důvodu sporů uvnitř Společnosti. V případech předchozích převodů v roce 2015 žalobce takového nástroje nevyužil, jakkoli situace byla identická jako v souzené věci. Takovému výkonu práva přiznat právní ochranu nelze. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení úspěšná, přičemž určil výši náhrady nákladů řízení, která jí náleží dle § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 16 940 Kč.

6. Soud prvního stupně následně svůj rozsudek doplnil usnesením ze dne 28. června 2023, č. j. 75 Cm 66/2020-102, o výrok III. tak, že: Vedlejší účastníci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného, přičemž plněním žalobce dle výroku II. tohoto rozsudku zaniká v rozsahu splnění povinnost vedlejších účastníků. Usnesení vydal soud prvního stupně dle ust. § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nerozhodl o celé povinnosti k náhradě nákladů řízení a odůvodnil je tím, že vedle žalobce, který nebyl v řízení úspěšný, jsou povinni k náhradě nákladů řízení žalované i vedlejší účastníci na jeho straně, a to společně a nerozdílně. Výši náhrady nákladů řízení, která žalované náleží, určil částkou 16 940 Kč dle § 151 odst. 2 o. s. ř.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně a jeho doplňujícímu usnesení se včas odvolali žalobce a vedlejší účastníci na jeho straně. Odvolatelé namítají, že v daném případě bylo prokázáno, že koupěchtivý o předkupním právu musel jakožto společník Společnosti vědět. Proto nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, že se ze smlouvy o převodu podílu nelze okamžikem její účinnosti vyvázat, a že případná nabídka by tedy byla toliko symbolická a předkupník je odkázán pouze na náhradu škody, která mu porušením předkupního práva vznikla. Podle odvolatelů je taková nabídka vůči předkupníkovi obligatorní a teprve jejím učiněním je možno ji akceptovat a v případě, že nemůže prodávající plnit, uplatnit nárok na náhradu škody. Každý předkupník musí počítat jak s variantou, že to bude jen on sám, kdo nabídku přijme, tak s variantou, že zájem o převáděný spoluvlastnický podíl projeví více předkupníků. Výše případného nároku na náhradu škody je poté odvislá právě od toho, kolik předkupníků zájem o koupi převáděného podílu projeví. Závěr, že nabídka by v dané situaci byla toliko symbolická, by znamenal, že každý ze spoluvlastníků může uplatnit nárok na náhradu škody ve výši, jako by zájem o koupi převáděného podílu neuplatnil žádný z ostatních předkupníků. Žalobce se domnívá, že soud se ve své argumentaci nevyrovnal se skutečností, že právě naplněné účinky rozvazovací podmínky dle § 2145 o. z. jsou tím, čím získá prodávající zpět své vlastnictví k věci tak, aby mohl plnit předkupníkovi. Není primárním cílem předkupníků hojit se na prodávajícím uplatněním nároku na náhradu škody, nýbrž mít možnost věc nabýt. Závěr soudu prvního stupně de facto legalizuje obcházení předkupního práva, když předkupníkům odnímá možnost uplatnit své předkupní právo. V předmětné věci byly jednoznačně naplněny předpoklady pro aplikaci ust. § 2145 o. z., tedy učinění nabídky na využití předkupního práva, které se žalobce domáhal a jejíž akceptací by došlo k rozvázání původní smlouvy. Pokud soud dospěl k závěru, že v žalobě lze spatřovat zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, neboť žalobce o převodu Podílu věděl od 5. 5. 2017 a svůj nárok bez zbytečného odkladu přesto neuplatnil, žalobce namítá, že soud prvního stupně v tomto smyslu neprovedl dokazování a tento úsudek není podložen důkladnými skutkovými zjištěními. Žalovaná žádné důkazy k prokázání zneužití práva nenavrhla. Zneužití nelze dovozovat z pouhého plynutí času, samotná promlčecí doba (která v daném případě neuplynula) je dostatečným regulátorem zákonnosti. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Uplatnili náhradu nákladů řízení vzniklých v řízeních před soudy obou stupňů.

8. K odvolání se vyjádřila žalovaná, která především zopakovala svoji procesní obranu vznesenou v řízení před soudem prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost potvrdil a žalobce zavázal zaplatit jí náklady řízení.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně a jeho doplňující usnesení dle ust. § 212, § 212a a násl. o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce a vedlejších účastníků na jeho straně není důvodné.

10. Odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně (odst. 28 napadeného usnesení) předně zabýval aktivní věcnou legitimací žalobce v řízení.

11. Podle ust. § 2141 o. z. náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.

12. Odvolací soud zopakoval v odvolacím řízení dokazování notářským zápisem N 451/2014 ze dne 30. 6. 2017 o změně společenské smlouvy, sepsaným notářkou [tituly před jménem] [Anonymizováno]. A po provedeném dokazování shledal, že v tomto případě společníci mají (obligační) předkupní právo k převáděnému podílu podle poměru svých podílů (čl. IV odst. 2 společenské smlouvy), nezávislé na osobě, na kterou je obchodní podíl převáděn.

13. Dle odvolacího soudu proto na danou věc dopadá ust. § 2141 o. z. Účelem uvedeného ustanovení je stanovit principiální nedělitelnost předkupního práva a zajistit ochranu dlužníka tím, že věc bude prodána v celku - buď předkupníkům, nebo koupěchtivému. Nemělo by se tak stát, že pouze někteří předkupníci vykonají své předkupní právo a dlužníkovi zbude pouze část věci. Vzhledem tedy k tomu, jak je v tomto případě předkupní právo ve Společenské smlouvě sjednáno, musí být nabízeno všem předkupníkům společně, a i jeho výkon společníky je společný. A pouze v případě, že zanikne předkupní právo některému z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.

14. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v této věci právo domáhat se splnění povinnosti žalované, resp. nahrazení projevu její vůle učinit nabídku ke koupi předmětného podílu všem společníkům, tj. všem společným předkupníkům, je společným právem všech společníků, které jimi musí být vykonáno společně (srov. § 2141 o. z.). Jak ale plyne z žaloby samé, jakož i z postupu žalobce v řízení, je to pouze žalobce, kdo se jako jeden ze společných předkupníků domáhá předmětnou žalobou splnění povinnosti žalované (§ 2143 o. z.), a to splnění povinnosti vůči osobám, které ale nejsou účastníky řízení. Jinak řečeno, žalobce jako jeden ze společníků, není sám o sobě oprávněn se dovolávat přiznání práva na učinění nabídky žalovanou třetím osobám (zbylým společníkům), které nejsou účastníky tohoto řízení (§ 2141 o. z.), a ani se domáhat přiznání téhož práva vedlejším účastníkům na straně žalobce (některým společníkům), neboť to jim vzhledem k jejich postavení v řízení ani přiznat nelze (§ 93 odst. 1 o. s. ř.).

15. Odvolací soud vzhledem k uvedenému uzavírá, že soudu prvního stupně správně žalobu zamítl, ale důvodem pro její zamítnutí je nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce.

16. Odvolací soud proto výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., ale z jiných důvodů. A dle uvedeného zákonného ustanovení potvrdil i výrok II. napadeného rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jakož i usnesení, kterým byl rozsudek správně dle ust. § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. doplněn, neboť tato rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti k náhradě nákladů řízení jsou souladná s právními předpisy.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení měla plný úspěch žalovaná. Protože žalovaná byla i v odvolacím řízení zastoupena advokátem, soud jí přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za poskytnuté 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), a to ve výši 2 x 2 500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 5 AT, a paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT, když ve zbytku se žalovaná náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, a náhradu za 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1 176 Kč. Celkem se tedy náklady odvolacího řízení žalované určují dle § 151 odst. 2 o. s. ř. částkou 6 776 Kč, a v této výši jí byla jejich náhrada přiznána. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta pro zaplacení je dána dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.