o zaplacení částky 6 334 200 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. května 2023, č. j. 13 Cm 2659/2009-965

1. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením označeným v záhlaví rozhodl, že žalobkyni se přiznané osvobození od soudních poplatků odnímá se zpětnou účinností (výrok I.), a že žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků se zamítá (výrok II.).

2. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 21. 12. 2009 se žalobkyně domáhá po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 6 334 200 Kč. Žalobkyně tvrdí, že je právní nástupkyní akcionářů žalovaného č. 11 a domáhá se náhrady škody způsobené prodejem podílu za cenu podstatně nižší, než činila jeho skutečná hodnota.

3. Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. dubna 2010, č. j. 13 Cm 2659/2009-217, přiznal žalobkyni zcela osvobození od placení soudních poplatků.

4. Dne 14. 3. 2023 podala žalobkyně z opatrnosti opětovnou žádost o osvobození od placení soudních poplatků (z odvolání) se stejným odůvodněním, že její majetkové poměry jí neumožňují platit soudní poplatky. Žalobkyně byla vyzvána přípisem ze dne 10. 5. 2023, aby doložila účetní závěrku za poslední účetní období (za rok 2022) za účelem posouzení majetkových poměrů žadatelky. Ve stanovené lhůtě žalobkyně soudu účetní závěrku doručila (za období 2020 až 2022) a doložila prohlášení o svých majetkových poměrech.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že ačkoliv žalobkyně ve svém původním návrhu na osvobození od soudních poplatků tvrdila, že není schopna uhradit soudní poplatek ze žaloby, soud ze spisu zjistil, že žalobkyně složila na účet soudu dne 28. 12. 2010 soudní poplatek ze žaloby ve výši 253 370 Kč a tímto soudu prokázala, že jí její majetkové poměry umožňovaly uhradit vyměřený poplatek ze žaloby. Soud rozhodl o odejmutí se zpětnou účinností, když kritériem bylo zejména to, zda se poměry osvobozeného účastníka změnily (zlepšily) až v průběhu řízení, tedy že účastník nic před soudem nezatajil, nebo vyjde najevo, že účastník netvrdil ohledně svých poměrů pravdu. V daném případě před zaplacením soudního poplatku, se poměry žalobkyně nezměnily a svým chování žalobkyně osvědčila, že jí její majetkové poměry od počátku řízení umožňovaly hradit soudní poplatky, když soudní poplatek ze žaloby uhradila. Co se týká opětovné žádosti žalobkyně, z nově předložené účetní závěrky soud zjistil, že ty se od počátku řízení nezměnily. Soud při posuzování majetkových poměrů nehodnotil čistě majetkové poměry, ale zohlednil i to, zda se žalobkyně nesnaží svým návrhem na osvobození získat neoprávněnou výhodu v předmětném řízení a zda jsou majetkové poměry skutečně věrohodně prokázány. Připomněl, že v dané věci soud nepřiznal žalobkyni svým usnesením ze dne 13. 8. 2021, č. j. 13 Cm 2659/2009-640, osvobození od soudních poplatků z dovolání, neboť uzavřel, že účelem existence žalobkyně je obcházení zákona za účelem získání neoprávněných výhod, a to vyhnutím se placení nákladů řízení v případě neúspěchu ve sporu. Soud se s tímto názorem ztotožňuje. Žalobkyně při založení mohla předpokládat, že bude nucena nést náklady soudního řízení (když cílem žalobkyně je hájení zájmů akcionářů společnosti [Jméno advokáta C], a.s., bylo nutné obstarat při založení finančními prostředky k vymáhání pohledávek). Přestože v projednávané věci není žalobkyně podnikatelem, je její finanční situace podobná. Žalobkyně byla založena těsně před podáním žaloby za účelem hájení zájmů menšinových akcionářů žalované č. 11, což činí tím, že od menšinových akcionářů zakoupila sporné pohledávky, a její jedinou činností je právě vymáhání těchto pohledávek. Pokud by žalobkyně jinou činnost vyvíjela, muselo by se to v jejích majetkových poměrech nějak projevit. Poté soud prvního stupně uzavřel, že účelem existence žalobkyně je obcházení zákona za účelem získání neoprávněných výhod, a to osvobození od soudního poplatku, který by jinak právní předchůdci žalobkyně museli platit, případně vyhnutí se placení nákladů řízení v případě neúspěchu ve sporu. Takovému obcházení zákona nelze přiznat soudní ochranu (stejně rozhodl v případě sesterského pobočného spolku Krajský soud v Hradci Králové ve věci pod sp. zn. 40 Cm 75/2009). Okrajem soud doplňuje, že za lichý považuje i argument, že žalobkyně jako neziskový spolek neprovozuje výdělečnou činnost a nevlastní majetek. Žalobkyni totiž nic nebrání, aby stejně jako jiné spolky získala prostředky pro svou činnost od svých členů výběrem členských příspěvků (umožňují i stanovy).

6. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení včasné odvolání. Namítá, že po podání žaloby jí bylo v souvislosti s vytěsněním ze společnosti [právnická osoba] vyplaceno protiplnění ve výši 261 174,86 Kč a rozhodla se dobrovolně použít inkasované peněžní prostředky na zaplacení soudního poplatku. (Zbylou marginální částku použila na zaplacení právních služeb.) Šlo o jednorázovou a neopakovatelnou záležitost nezávislou na vůli žalobkyně, žádné jiné příjmy neměla. Považuje za absurdní, aby jí bylo kladeno k tíži, že nad rámec svých povinností inkasovanou částku použila na úhradu soudního poplatku, ohledně jehož placení byla osvobozena. Pokud jde o rozhodnutí o její (z procesní opatrnosti) podané žádosti o opětovné osvobození (výrok II.), pro vyhovění žádosti o osvobození jsou splněny všechny podmínky. Žalobkyně doložila, že nevlastní žádný majetek (vyjma žalované pohledávky) a její majetkové poměry jí neumožňují vyměřený soudní poplatek za podané odvolání uhradit. Současně je zjevné, že uplatněný nárok nepředstavuje svévolné ani zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval odvoláním žalobkyně proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně.

9. Podle § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

10. Podle § 138 odst. 2 o. s. ř. přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

11. K ust. § 138 odst. 2 o. s. ř. se z komentářové literatury uvádí: „Změní-li se poměry účastníka (vedlejšího účastníka), které byly rozhodné pro přiznání osvobození od soudních poplatků, takovým způsobem, že již osvobození neodůvodňují, nebo jestliže soud dodatečně zjistí, že skutečné poměry účastníka osvobození od soudních poplatků neodůvodňovaly již v době, kdy bylo přiznáno, je soud povinen účastníku (vedlejšímu účastníku) osvobození od soudních poplatků odejmout. Takovéto opatření má zpětnou účinnost jen tehdy, jestliže tak soud výslovně rozhodne.“ (PUTNA, Mojmír. § 138 [Osvobození od soudních poplatků]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 955, marg. č. 9.) Obdobně BÍLÝ, Martin. § 138 [Právo chudých]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 21., podle kterého „Soud může kdykoliv za řízení osvobození odejmout, pokud se dodatečně ukáže, že pro ně nebyly splněny podmínky už v době osvobození nebo že se změnily až poté a nadále osvobození neodůvodňují, a to i zpětně, tedy může vyzvat účastníka k zaplacení soudních poplatků. Ovšem jedná se o zjištění skutkové.“

12. Odvolací soud konstatuje, že sama žalobkyně ve svém odvolání uvádí, že vzhledem k tomu, že získala po podání žaloby částku 261 174,86 Kč a soudní poplatek činil 253 370 Kč, rozhodla se dobrovolně (i přes přiznané osvobození) použít inkasované peněžní prostředky na zaplacení soudního poplatku. Odvolací soud má proto shodně se soudem prvního stupně za to, že pokud žalobkyně nejpozději v době úhrady soudního poplatku prokazatelně disponovala finančními prostředky odpovídajícími vyměřenému soudnímu poplatku, je na místě učinit závěr, že poměry žalobkyně rozhodné pro přiznání osvobození od soudních poplatků osvobození se změnily takovým způsobem, že již osvobození neodůvodňují. A to i s ohledem k času, který uplynul od vzniku žalobkyně (18. 12. 2009) a rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, kdy soud prvního stupně (zřejmě) reflektoval, že v tak krátké době, zde nebyla možnost, jak by si žalobkyně mohla finanční prostředky opatřit. Tento stav se však vzhledem k době, která již od uvedeného rozhodnutí soudu prvního stupně uplynula, změnil a žalobkyni již ani nelze považovat za osobu neschopnou si opatřit finanční prostředky na úhradu soudních poplatků (viz odůvodnění níže). Prokazatelně v situaci žalobkyně nejde o případ, kdy nepřiznáním osvobození, resp. jeho odnětím dojde ke znemožnění uplatnění práva na přístup k soudu. Konečně nepřiznání osvobození od soudních poplatků, resp. jeho odnětí nemůže být pro žalobkyni ani rozhodnutím překvapivým, neboť jak uvedl soud prvního stupně, již v minulosti soud v obdobné věci nepřiznal osvobození od soudních poplatků sesterskému spolku žalobkyně (věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 75/2009) a přímo samotné žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku za dovolání podané v nyní projednávané věci.

13. Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně k závěru, že v tomto případě jsou dány důvody odejmout žalobkyni přiznané osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností dle ust. § 138 odst. 2 o. s. ř.

14. Odvolací soud se následně zabýval odvoláním žalobkyně proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně.

15. Odvolací soud vychází ze zjištění učiněných soudem prvního stupně ze spolkového rejstříku vedeného pro žalobkyni u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. L 19241, a to že žalobkyně vznikla 18. 12. 2009 (tj. 3 dny před podáním žaloby) a je pobočným spolkem [právnická osoba], IČO [IČO], vzniklé o 3 dny dříve (dále jen „hlavní spolek“). Podle stanov hlavního spolku je jeho hlavní činností ochrana práv a oprávněných zájmů společníků a akcionářů obchodních společností, zejména žalované č. 11, a účelem spolku je hájení zájmů společníků a akcionářů proti protizákonnému postupu těchto společností, podpora společníků a osvěta v oblasti práv menšinových společníků. Hlavní spolek může zakládat spolky pobočné. Pobočné spolky a hlavní spolek navzájem neručí za závazky toho druhého. Členská schůze pobočného spolku může stanovit výši a splatnost členských příspěvků. Pokud si žalobkyně předsevzala vyvíjet činnost, jejíž součástí je nepochybně též uplatňování práv v soudním řízení, dle odvolacího soudu žalobkyni tedy nezbývá, než aby počítala s existencí povinnosti zaplatit soudní poplatky a nutností obstarat si vhodným způsobem potřebné prostředky.

16. V rozhodnutí ze dne 26.5.2008, č.j. 4 AS 18/2008-32, které je aplikovatelné i na tuto věc, dospěl Nejvyšší správní soud České republiky (dále pouze NSS) k závěru, že „po sdružení, hodlá-li být aktivně činným, lze požadovat, aby si materiální prostředky pro svoji činnost (alespoň v základní a pro samostatnou činnost nezbytné míře) zajistilo samo. Rezignuje-li sdružení na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků“. Rozhodnutím ze dne 27.5.2010 č.j. 1 AS 70/2008-74 rozšířený senát tohoto soudu uzavřel, že „při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud podle § 36 odst. 3 věty první s.ř.s. zkoumá, zda právnická osoba má dostatečné prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 s.ř.s“. A konečně v rozhodnutí ze dne 20. listopadu 2008 č.j. 6 ADS 102/2008-65 dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel, kterým bylo též občanské sdružení, si může částku potřebnou k zaplacení soudního poplatku opatřit například zvýšením členských příspěvků. (Uvedená rozhodnutí jsou zveřejněna na webových stránkách NSS.)

17. Jak již odvolací soud uvedl, deklarovaným cílem žalobkyně je ochrana práv a oprávněných zájmů společníků a akcionářů obchodních společností, zejména žalované č. 11, a to nepochybně i cestou soudního řízení. Proto s odkazem na předestřenou judikaturu uzavírá, že žalobkyni nezbývá, než aby počítala s existencí povinnosti zaplatit soudní poplatky a nutností obstarat si vhodným způsobem potřebné prostředky. Odvolací soud proto nepovažuje žalobkyni za osobu neschopnou si opatřit finanční prostředky na úhradu soudních poplatků a shodně se soudem prvního stupně má, i s odkazem na citovanou judikaturu, za to, že případná neochota členské základny hradit soudem vyměřený poplatek nemůže vést k přenesení poplatkové povinnosti na stát.

18. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě má žalobkyně objektivní možnost opatřit si finanční prostředky a jí tvrzená nemajetnost ani nepodnikatelská struktura nezakládá zvlášť závažný důvod pro částečné či úplné osvobození od placení soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně je ve výroku II. správné.

19. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř., jako věcně správné, byť z části z jiných důvodů.