přiznání odměny a hotových výdajů

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorovi [tituly před jménem] [Anonymizováno] odměnu za likvidaci společnosti [právnická osoba], naposledy sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO], ve výši 6 000 Kč (výrok I.) a na náhradě hotových výdajů mu přiznal částku 2 351,60 Kč (výrok II).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že soudem jmenovaný likvidátor požádal v podání doručeném soudu dne 18. prosince 2017 o přiznání odměny a dále o náhradu hotových výdajů ve výši 5 376,06 Kč (poštovné ve výši 69 Kč, poplatek za oznámení o likvidaci společnosti v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč, náklady na výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů ve výši 104,06 Kč a náklady na archivaci dokumentů ve výši 3 025 Kč). Vzhledem k průběhu likvidace považuje soud s přihlédnutím k § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jako přiměřenou odměnu ve výši 6 000 Kč. Účelnými výdaji likvidátora v souvislosti s prováděním likvidace pak shledal soud dle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výdaj za poštovné ve výši 69 Kč, výdaj za uveřejnění oznámení v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a výdaj za výpis z Centrálního depozitáře cenných papírů – celkem se jedná o částku 2 351,60 Kč (správně 2 351,06 Kč). Výdaj na archivaci dokumentů ve výši 3 025 Kč nebyl likvidátorem prokázán, ač k tomu byl soudem vyzván, a proto mu soud tento výdaj nepřiznal.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor včasné odvolání. V něm likvidátor vyslovil nesouhlas s výší přiznané odměny a náhrady hotových výdajů. K tomu stručně poukázal na průběh likvidace společnosti, kdy požádal o zálohu na vedení likvidace, zaslal desítky výzev bankovním a pojišťovacím institucím, zpracoval jejich odpovědi, zadal inzerci v Obchodním věstníku, přezkoumal oprávněnost přihlášených pohledávek, obeslal řadu orgánů státní správy pro zjištění majetku společnosti a jejích závazků a také připravil vyúčtování likvidace a konečnou zprávu. Nakonec provedl i výmaz likvidované společnosti z obchodního rejstříku. Za to požádal o úhradu odměny ve výši 10 000 Kč a hotových výdajů ve výši 5 376,06 Kč. Pokud by mu byla přiznána odměna ve výši 10 000 Kč, pak po povinných odvodech a jejím zdanění fakticky obdrží částku 6 593 Kč. Pokud je mu přiznána odměna ve výši 6 000 Kč, pak fakticky obdrží částku 3 288 Kč, nicméně za takovou částku nelze danou činnost vykonávat, protože nepokryje všechny skutečné náklady spojené s likvidací, jako například režijní náklady. Ty by přitom měly být zahrnuty do odměny. Likvidace nařízená soudem je prováděna na základě veřejného zájmu, a proto nelze ukládat provádění této činnosti na náklady soukromoprávního subjektu, bez náležitého ohodnocení této odborné a kvalifikované práce. K náhradě hotových výdajů likvidátor uvedl, že v konečné zprávě vyúčtoval (soudem nepřiznaný) výdaj spojený s archivací jako budoucí, protože ten byl vynaložen až v době předání dokumentace k archivaci. Proto tento výdaj nemohl doložit v době podání konečné zprávy a vyúčtování. K úhradě archivace došlo dne 15. března 2018 (viz potvrzení o provedené platbě ve výši 3 025 Kč na fakturu č. 010112018. S ohledem na uvedené, likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se mu za provedenou likvidaci společnosti [právnická osoba] přiznává odměna ve výši 10 000 Kč a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5 376,06 Kč.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce rozhodnutím soudu (usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2016, č. j. 40 Cm 100/2010-16, které nabylo právní moci dne 31. května 2016), tudíž odměnu likvidátora určuje soud, a to dle právní úpravy účinné v době jeho jmenování. Daným právním předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“). Neuplatní se zde vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, byť byla společnost [právnická osoba] [Anonymizováno] soudem pravomocně zrušena s likvidací ke dni 31. prosince 2011.

6. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace předmětné společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení, jež umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.

7. Dle § 7 odst. 1 nařízení skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

8. Podle § 9 odst. 2 nařízení má likvidátor právo na náhradu účelně vynaložených hotových výdajů v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.

9. Odvolací soud se při svém přezkumu výše likvidátorem požadované odměny neodchýlil od svého již jednou vysloveného závěru v rozhodnutí 7 Cmo 74/2016-36 ze dne 27. 3. 2017, jenž lze vztáhnout i na předmětnou věc, a proto ve svém rozhodnutí odkazuje na jeho obsah. V něm se výslovně uvádí: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o. z., platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o. z., počítá jako s řešením „poslední možností“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikaci pro výkon této funkce.

10. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z., za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) dále jen „ZOK“) jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován se seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 ZOK.

11. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z., a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o. z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst. 1 o. z., s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § § 198 odst. 2 o. z., je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti resp. nemajetnosti likvidované právnické osoby. Samozřejmou povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvidace je vyrovnání dluhů likvidované právnické osoby, vypořádání jejího majetku a naložení s likvidačním zůstatkem (§ 187 odst. 1 o. z.). Likvidátorovi též přísluší všechny úkony související s datovou schránkou likvidované právnické osoby, přičemž i u nemajetné právnické osoby bývá značný obsah nutné komunikace ve vztahu k orgánům veřejné moci resp. orgánům státu. V rámci ukončování likvidace pak likvidátor vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace a sestaví účetní závěrku (§ 205 odst. 1 o. z.). Konečnou zprávu, účetní závěrku a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku likvidátor předkládá ke schválení, u likvidátora jmenovaného soudem i ke schválení soudem (§ 205 odst. 2 o. z.). V případě nulového zůstatku je třeba alespoň informace o tomto nulovém zůstatku. U obchodních korporací předloží likvidátor konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku také nejvyššímu orgánu obchodní korporace (§ 94 odst. 1 ZOK). Podle § 94 odst. 2 ZOK likvidátor zajistí uchování jmenovaných dokumentů - konečné zprávy o průběhu likvidace, návrhu na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrky po dobu 10 let od zániku obchodní korporace. Do 30 dnů od skončení likvidace likvidátor podá návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (§ 207 o. z.). Všechny výše jmenované zákonné povinnosti má likvidátor bez ohledu na to, zda má společnost majetek resp. jak velký je tento majetek. Modifikován velikostí či charakterem majetku může být případný postup likvidace jen ve smyslu § 201 až 203 o. z.“.

12. Při stanovení výše odměny je proto třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, ale i zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. I míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce (jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit), leč odpovědností voleného orgánu právnické osoby – obchodní korporace (viz výše), tedy zcela jinou odpovědností. Plnou odpovědností za způsobenou újmu. Jak je výše rozvedeno, rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů. Za okolnost odůvodňující odvolacím soudem stanovenou výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu. Maximální výši odměny 20 000 Kč je možno přiznat jen výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací (velké množství věřitelů společnosti, značná míra spornosti pohledávek věřitelů či naopak pohledávek likvidované společnosti, velký počet společníků – zahraničních fyzických či právnických osob a komunikace s nimi, právně náročné vypořádávání rozsáhlé likvidační podstaty, nutnost vedení soudních sporů apod.). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolatelem požadovaná odměna ve výši 10 000 Kč je přiměřená vzhledem k okolnostem daného případu.

13. Z předloženého spisu dále plyne, že likvidátor svým podáním doručeným soudu prvního stupně dne 18. prosince 2017 předložil soudu vyúčtování nejen své odměny, ale i náhrady hotových výdajů, jež účelně vynaložil při likvidaci společnosti [právnická osoba], naposledy sídlem [adresa], identifikační číslo [IČO]. Výdaje likvidace vyčíslil na celkovou částku 5 376,06 Kč včetně DPH, z toho 69 Kč (včetně DPH) poštovné, 2 178 Kč (včetně DPH) publikace v Obchodním věstníku, 104,06 Kč (včetně DPH) výpis majetku z Centrálního depozitáře cenných papírů a 3 025 Kč (včetně DPH) archivace dokumentů (dále jen „vyúčtování“).

14. Společně s vyúčtováním likvidátor předložil soudu prvního stupně listiny prokazující jím vynaložené hotové výdaje při likvidaci společnosti [právnická osoba], a to tak, že výdaj na:

- poštovné ve výši 69 Kč doložil podacími archy ze dne 24. května a 20. června 2017, z nichž vyplývá odeslání žádosti o poskytnutí součinnosti na dané bankovní ústavy a pojišťovny, přičemž se jedná o poměrnou část za celkové poštovné ve výši 256 Kč,

- oznámení vstupu společnosti do likvidace v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč doložil fakturou č. 9915004187 ze dne 27. června 2017, vystavenou provozovatelem Portálu veřejné správy v oblasti vydávání Obchodního věstníku na tuto částku,

- výpis z účtu majitele z Centrálního depozitáře cenných papírů ve výši 104,06 Kč doložil fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 30. června 2017, vystavenou provozovatelem tohoto depozitáře na částku 1 040,60 Kč, přičemž dotaz byl činěn k 10 soudním řízením, včetně předmětného.

15. Lze tak uzavřít, a to ve shodě se soudem prvního stupně, že tyto hotové výdaje ve výši 2 351,06 Kč (soud prvního stupně pouze nedopatřením prohodil číslice haléřů) likvidátor prokázal a přísluší mu za ně dle § 9 odst. 2 nařízení náhrada.

16. Co se týká položky hotových výdajů spojených s archivací dokumentů společnosti [právnická osoba] ve výši 3 025 Kč, pak tento výdaj byl likvidátorem doložen (až) v odvolacím řízení, a to fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 15. ledna 2018, vystavenou [právnická osoba] na tuto částku, a také potvrzením o její úhradě dne 15. března 2018 (viz potvrzení banky [právnická osoba]. ze dne 10. dubna 2018). Předmětné řízení je ale řízením nesporným, v němž se pro odvolací řízení uplatňuje princip úplné apelace, kdy odvolací soud přihlíží k novým relevantním skutečnostem a důkazům a v souladu s § 154 odst. 1 ve spojení s § 211 a § 167 odst. 2 o. s. ř. rozhoduje podle stavu v době vydání svého rozhodnutí.

17. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že i daný výdaj na archivaci dokumentů společnosti [právnická osoba] byl likvidátorem prokázán a je účelným, a proto by mu měla náležet náhrada vynaložených hotových výdajů v celkové výši 5 376,06 Kč.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.