o zahájení řízení bez návrhu a zápisu změny do obchodního rejstříku, o odvolání společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2022, č. j. C 343808/RD39/MSPH, Fj 193004/2022/MSPH

1. Usnesením ze dne 16. května 2022, č. j. C 343808/RD39/MSPH, Fj 193004/2022/MSPH, Městský soud v Praze zahájil řízení bez návrhu o dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným právním stavem (výrok I.), a rozhodl tak, že se v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce číslo 343808, vymazává její statutární orgán jednatel [fyzická osoba] včetně údajů s tím souvisejících, a že se zapisuje u této osoby den zániku funkce 15. prosince 2020 (výrok II.), a že společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“) je povinna do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že podáním doručeným soudu dne 13. 5. 2022 pod č. j. Fj 191118/2022 mu bylo oznámeno, že u jednatele Společnosti [adresa] nastaly podmínky pro zánik funkce jednatele, a to na základě pravomocného rozhodnutí trestního soudu. Z odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. 7 To 235/2018, z odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 2 T 11/2018, který ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 6 To 323/2018, nabyl právní moci dne 10. 7. 2021, z odsuzujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 1 T 94/2017, který nabyl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 44 To 536/2018, právní moci dne 8. 1. 2019 a z upozornění živnostenského úřadu bylo patrné, že trestné činy byly [fyzická osoba] spáchány v souvislosti s podnikáním. Soud prvního stupně dle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., shledal, že [fyzická osoba] zanikla funkce jednatele ke dni 10. 7. 2018. Jelikož tato skutečnost založila neshodu mezi stavem zapsaným ve veřejném rejstříku a stavem skutečným, zahájil soud prvního stupně v souladu s § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb. řízení o výmazu jednatele za účelem dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. napadeného rozhodnutí. O povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., ve spojení s položkou 11 bodu 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně, a to do všech jeho výroků, podala Společnost včasné odvolání. V jeho doplnění namítala, že neproběhlo žádné řízení, kterým by byla nezpůsobilost [fyzická osoba] pro výkon funkce prokázána. Soud neprovedl žádné řízení ani dokazování ohledně existence jím spáchaného trestného činu s podnikáním, proto je napadené řízení dle odvolatelky nepřezkoumatelné. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/08, na který navázal Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 69/2008-50, nebo ze dne 2. 2. 2012, č. j. 7 As 47/20144-84. Dále odvolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. 9 As 229/2014-36, kde soud mimo jiné uvedl, že „otázku, jestli má trestná činnost takovou souvislost s podnikáním (nebo předmětem podnikání), že způsobuje ztrátu bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona, je třeba zodpovědět v kontextu konkrétní věci a živnostenského oprávnění.“ Odvolatelka má za to, že soud provedl paušalizující výklad, když z jeho obecného odůvodnění je zjevné, že podle něj uvedený trestný čin zbavuje [fyzická osoba] bezúhonnosti pro výkon funkce jednatele v jakékoliv společnosti bez ohledu na její předmět podnikání. V tomto ohledu odvolatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 As 69/2008-50, kde se uvádí, že“ nadále se nebude při posuzování bezúhonnosti zjišťovat, zda je dána obava z opakování trestné činnosti při provozování živnosti, neboť tato právní úprava umožňovala v rámci správní úvahy úřadu příliš subjektivní hodnocení.“ Dle odvolatelky trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné platby podle § 241 odst. 1, 2 trestního zákoníku, za který byl [fyzická osoba] odsouzen, spočívá v tom, že pachatel jako zaměstnavatel a plátce neodvede za zaměstnance daň či jinou povinnou platbu. Trestný čin tedy nemusí souviset s podnikáním. Může se ho dopustit i nepodnikatel, který zaměstnává zaměstnance. Navíc Společnost žádné zaměstnance nemá a nikdy neměla. Proto nepřichází v úvahu, že by tento trestný čin mohl [fyzická osoba] opětovně spáchat ve funkci jednatele Společnosti. Ohledně obecnosti objektu trestného činu, tedy zaměstnanců, odkazuje odvolatelka na podobnost s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2018, č. j. 29 A 92/2016-30. Nadto odvolatelka podotýká, že [fyzická osoba] nebyl za trestný čin uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech. Stejně tak předmět podnikání Společnosti je odlišný od předmětu podnikání společnosti [právnická osoba], ve které působil [fyzická osoba] při spáchání trestného činu. V neposlední řadě apeluje odvolatelka na hospodárnost, když v době jakéhokoli pravomocného rozhodnutí o této věci v tomto řízení se již bude na [fyzická osoba] hledět, jakoby nebyl odsouzen, neboť dne 10. 7. 2022 mu končí podmínka uložená za trestný čin, přičemž [fyzická osoba] vedl po tu dobu řádný život a bude usilovat o co nejrychlejší vydání rozhodnutí soudu o tom, že se osvědčil. S ohledem na shora uvedené odvolatelka navrhuje, aby soud prvního stupně napadené rozhodnutí v rámci autoremedury sám zrušil a toto řízení zastavil. Pro případ, že by soud prvního stupně našel pro takový postup prostor, bere Společnost své odvolání do výroku I. zpět. V případě, že odvolací soud takto nerozhodne, navrhuje odvolatelka, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a toto řízení zastavil. Odvolatelka též žádá, aby jí byl vrácen uhrazený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

4. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti odvolání Společnosti proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zahájení řízení.

5. Podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

6. Podle ust. § 13 odst. 3 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále je „z. ř. s.“) proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání přípustné.

7. Protože odvolání směřuje proti výroku I. usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zahájení řízení dle § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) proti kterému není dle ust. § 13 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s ust. § 201 o. s. ř. (§ 120 z. v. r.) odvolání přípustné, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací odvolání [tituly před jménem] [Anonymizováno] podle ust. § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a III. dle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Předně odvolací soud shledal, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých listin měl rejstříkový soud skutečnosti pro věc rozhodné za osvědčené, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu také odvolatelka ve svém odvolání brojí.

10. Dle odvolacího soudu tak rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí odvolatelkou namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti, neboť jakkoliv bylo stručné, tak nebylo na újmu uplatnění práv odvolatelky. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

11. Podle § 46 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána (dále jen „člen voleného orgánu“), musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti.

12. Podle § 155 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále jen „živnostenský zákon“), za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

14. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

15. Z napadeného usnesení plyne, že předmětné řízení bylo zahájeno soudem prvního stupně na základě oznámení příslušného živnostenského úřadu (doručeno dne 13. 5. 2022 pod č. j. Fj 191118/2022), že u jednatele Společnosti [fyzická osoba] nastaly podmínky pro zánik funkce jednatele, a to na základě pravomocného rozhodnutí trestního soudu.

16. Z rejstříkového spisu vedeného pro Společnost Městským soudem v Praze pod sp. zn. C 343808 odvolací soud zjistil, že [fyzická osoba] byl zvolen jednatelem Společnosti dne 15. 12. 2020, a tato skutečnost je k dnešnímu dni v příslušném obchodním rejstříku zapsána (viz úplný výpis z obchodního rejstříku veřejnosti dostupný na www.justice.cz).

17. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 2 T 11/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2018, č. j. 6 To 323/2018, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2018, odvolací soud zjistil, že [fyzická osoba] jako předseda představenstva a od 21. 12. 2015 jako statutární ředitel a jediný statutární orgán společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], byl shledán vinným, že úmyslně nesplnil svou zákonnou povinnost statutárního orgánu zaměstnavatele odvést za zaměstnance společnosti daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na zdravotním pojištění a pojistné na sociálním zabezpečení, ačkoliv částky odpovídající těmto povinným platbám postupně srazil z hrubých mezd jednotlivých zaměstnanců, čímž spáchal přečin podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou 3 let, tj. do 10. 7. 2021.

18. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 8 T 123/2015, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. 7 To 235/2018, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2018, odvolací soud zjistil, že [fyzická osoba], jako jediný jednatel společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa] a společnost [právnická osoba] byli uznáni vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Za tento přečin byl [fyzická osoba] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou 3 let, tj. do 10. 7. 2021, a k úhradě škody.

19. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 1 T 94/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. 44 To 536/2018, které nabylo právní moci dne 8. 1. 2019, odvolací soud zjistil, že tímto rozhodnutím byl zrušen v obou předchozích případech výrok o trestu a nahrazen trestem odnětí svobody za stejný úmyslný trestný čin v trvání dvou let se zkušební dobou do 10. 7. 2022.

20. Při posuzování, zda je osoba bezúhonná ve smyslu živnostenského zákona (§ 46 odst. 1 z. o. k.), je nezbytné zkoumat, zda úmyslný trestný čin, za jehož spáchání byla pravomocně odsouzena, měl souvislost s aprobovanou podnikatelskou činností konkrétního podnikatele.

21. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, přijal závěr, že: „Ze žádného zákonného ustanovení však nelze dovodit, že by trestná činnost měla souviset toliko s vlastním podnikáním osoby, jejíž bezúhonnost se posuzuje. Spáchá-li posuzovaná osoba úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikatelskou činností určité jiné osoby, přičemž provozuje nebo následně započne provozovat vlastní podnikatelskou činnost, resp. vykonává nebo má vykonávat funkci ve voleném orgánu obchodní korporace, ve stejném oboru, nelze tuto osobu nadále považovat za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona. Uvedený závěr přitom platí bez ohledu na vztah mezi odsouzeným (pachatelem trestného činu) a podnikatelem, s jehož činností trestný čin souvisel, tj. zda byl odsouzený členem statutárního orgánu podnikatele, jeho zástupcem či jeho zaměstnancem; podstatná je především souvislost trestného činu s podnikatelskou činností této osoby.“ (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 791/2019, či nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 9 As 69/2008, a ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 9 As 229/2014.

22. K témuž dospěla obdobně i právní teorie: „Nemusí se ale jednat jen o trestné činy, jejichž skutková podstata přímo souvisí s podnikáním (např. poškozování spotřebitele), ani je dotyčný nemusí páchat při provozu vlastního oboru podnikatelské činnosti. Bezúhonnost tak nebude dána u podnikatele, který s využitím brutálního fyzického násilí bude nutit obchodního partnera k úhradě dluhu. Ke ztrátě bezúhonnosti dojde též, jestliže se někdo dopustí trestného činu podvodu jako nepodnikatel v rámci pracovního poměru a po okamžitém ukončení pracovního poměru se bude chtít ve stejném oboru realizovat jako jednatel společnosti s ručením omezeným.“ (viz Patěk, D. in Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I. a kol. Právo obchodních korporací. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 166).

23. Odvolací soud tak stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že [fyzická osoba] spáchal jako statutární orgán společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], a jako statutární orgán společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], úmyslné trestné činy v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, a ode dne právní moci trestních rozsudků, tak již není osobou bezúhonnou ve smyslu § 6 odst. 2 živnostenského zákona.

24. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že [fyzická osoba] nebyl ke dni 15. 2. 2020, kdy byl zvolen jednatelem Společnosti, k tomu způsobilý, neboť nesplňoval podmínky pro výkon této funkce dle ust. § 46 ost. 1 z. o. k. ve spojení s ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, pročež se na jeho zvolení jednatelem Společnosti hledí dle ust. § 155 odst. 1 o. z., jako by se nestalo. Tento stav je pro posouzení případu rozhodný a skutečnost, že dle odvolatelky lze v budoucnu předpokládat u této osoby splnění podmínek stanovených trestním zákonem, pro které se na ni bude hledět jako by nebyla odsouzena, jej nemůže nijak změnit.

25. Protože skutečný stav je v rozporu se skutečností v obchodním rejstříku zapsanou, rozhodl soud prvního stupně v souladu s ust. § 78 odst. 1 z. v. r. o zahájení předmětného řízení a správně i rozhodl o výmazu [fyzická osoba] jako jednatele Společnosti a zápisu s tím související skutečnosti, neboť ten se jednatelem Společnosti dne 15. 2. 2020 nestal (§ 155 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 46 odst. 1 z. o. k.).

26. Odvolací soud ze všech shora popsaných důvodů usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, jakož i jeho výrok III., který je souladný se zákonem.