o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenováním likvidátora, o odvolání účastníka 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2020 č. j. 85 Cm 253/2020-3,

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zahájil řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil obchodní korporaci [právnická osoba]. IČO: [IČO] [adresa] (dále jen „společnost“) podle § 29 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že tu není osoba oprávněná jednat za právnickou osobu opatrovníka [Anonymizováno], advokáta, … (výrok II.), zrušil společnost s likvidací (výrok III.), jejím likvidátorem jmenoval [Anonymizováno], IČO: [IČO], … (výrok IV.), uložil společnosti poplatkovou povinnost ve výši 2.000,- Kč (výrok V.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. (VI.). V odůvodnění soud prvního stupně s odkazem na § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanovil společnosti procesního opatrovníka. Dále uvedl, že mu je známo z úřední činnosti, že společnost nezaložila do sbírky listin povinné dokumenty, konkrétně účetní závěrky za účetní období roku 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 a 2017, jakkoli byla ke splnění této povinnosti vyzvána soudem rejstříkovým dne 21. 1. 2019. Společnost na výzvu nereagovala. Společnost nezaložila do sbírky listin ani účetní závěrky za účetní období roku 2018, jakkoli lhůta již uplynula. Poté soud citoval zákonná ustanovení, konkrétně § 72 odst. 1, § 66 písm. c) z.v.r., § 104, § 105 a § 106 z.v.r. a § 21a odst. 4 věta prvá zákona o účetnictví, § 172 odst. 1 písm. d), odst. 2 o.z. Dále soud jen konstatoval neplnění „zakládací povinnosti společnosti“ ani přes opakované výzvy rejstříkového soudu obsahující upozornění na možnost zrušení společnosti s likvidací v případě neodstranění nedostatků. Nezaložení účetních závěrek za více účetních období posoudil jako opakované porušení povinnosti, čímž je dán důvod pro její zrušení stanovený zákonem ve smyslu § 172 odst. 1 písm. d) o.z. ve spojení s § 105 z.v.r. Podle § 191 odst. 1 a odst. 3 a 4 o.z. jmenoval společnosti likvidátora a povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč jí uložil podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položky 11, odst. 1 písm. e) sazebníku. Výrok o náhradě nákladů je odůvodnil ust. § 23 z.ř.s.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroků II. - V. podal účastník 1) včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1) účastník 1) je jediným vlastníkem a jednatelem společnosti, jež koupil v rámci dražby v exekuci a nějakým administrativním pochybením nezpůsobeným odvolatelem exekutor neprovedl slíbený „kompletní přepis společnosti na odvolatele jako jediného společníka a jednatele“,

2) problémy s neobnovením, resp. nevytvořením přístupu do datové schránky společnosti,

3) nekontaktování odvolatele kvůli posledním dvěma chybějícím účetním závěrkám a neupozornění společnosti na hrozící následky nesplnění předmětné povinnosti s tím, že za předchozí účetní období nebyl oprávněn jednat za společnost a tyto byl povinný podat „bývalý majitel“.

3. Z odvolání vyplynul požadavek, aby společnost nebyla zrušena s likvidací, nebyla jí uložena poplatková povinnost a nebyl jí ustanoven procesní opatrovník.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení ani změnu napadeného rozhodnutí.

5. O odvolací námitce vztahující se k ustanovení procesního opatrovník platí následující. Odvolatel se v odvolání podivuje nad tím a brojí proti tomu, že není v obchodním rejstříku zapsán kromě společníka i jako jednatel předmětné společnosti. To měl dle odvolatele zajistit exekutor, nicméně odvolatel žádnou listinu dokládající, že jediný společník rozhodl v působnosti valné hromady o jmenování své osoby jednatelem společnosti, soudu nedoložil. Soud prvního stupně při ustanovení procesního opatrovníka společnosti vyšel jen z výpisu z obchodního rejstříku společnosti, tedy nečinil k této skutečnosti žádná další zjištění či dokazování. Zjišťování, zda má společnost jednatele coby statutární orgán (jak tvrdí odvolatel) či nikoliv však přesahuje rámec odvolacího řízení. Proto je dán důvod pro zrušení výroku II. usnesení.

6. Dle ustanovení § 72 odst. 1 z.v.r. „Zapsaná osoba předloží bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti rejstříkovému soudu listiny zakládané do sbírky listin.“ Pro všechny obchodní společnosti a družstva platí povinnost zakládat do sbírky listin listiny dle § 66 písm. c) z.v.r., tím pádem i společnost s ručením omezeným je povinna založit do sbírky listin příslušné účetní závěrky. Ustanovení § 72 odst. 2 z.v.r. ukládající rejstříkovému soudu povinnost vyzvat k předložení „odpovídající listiny“ je třeba teleologickým a systematickým výkladem vyložit ve spojení s § 72 odst. 1 z.v.r. tak, že se vztahuje i na listiny, které sice nejsou potřebné k rozhodnutí o povolení zápisu, ale je stanovena zákonná povinnost jejich založení do sbírky listin. Dlužno ještě poznamenat, že dle § 18 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. listiny, které se zakládají do sbírky listin, jimiž se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku, což jsou např. účetní závěrky, se podávají pouze v elektronické podobě ve formátu Portable Document Format (přípona pdf).

7. Zákon o veřejných rejstřících posílil míru sankcí proti takto protiprávně jednajícím zapsaným osobám, jež neplněním svých zákonných povinností blokují možnost získání informací ze sbírky listin veřejných rejstříků vedených rejstříkovými soudy. Dle § 104 z.v.r., dle něhož „Předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.“ Podle § 105 z.v.r. „Neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.“ A dle § 106 odst. 1 z.v.r. „Za neuposlechnutí výzvy podle § 104 se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j).“ Výše pořádkové pokuty a zpřísněná sankce spočívající v možnosti statusového soudu zahájit bez návrhu řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací, je-li naplněna skutková podstata dle § 105 z.v.r., implikuje důležitost dosažitelnosti příslušných relevantních údajů zjistitelných z listin uložených ve sbírce listin příslušného veřejného rejstříku vedeného soudem, speciálně pak listin dle § 66 písm. a) až c) a j) z.v.r.

8. Pro posouzení správnosti postupu soudu prvního stupně je nejdříve třeba vyjasnit, zda zákonným předpokladem pro zrušení společnosti s likvidací postačí toliko jen výzva rejstříkového soudu k odstranění předmětných nedostatků obsahující upozornění na možnost zrušení společnosti s likvidací či zda taková výzva musí být učiněna tzv. statusovým soudem. V ustanovení § 105 z.v.r. je v první větě po definování skutkových podstat uvedeno, že rejstříkový soud může i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Jelikož řízení o zrušení právnické osoby - zapsané do veřejného rejstříku však probíhá coby řízení o některých otázkách právnických osob, konkrétně jako řízení ve statusové věci právnických osob dle § 85 písm. a) z.ř.s., tedy v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních, je třeba zákonodárcem dvakrát použitý pojem rejstříkový soud v ustanovení § 105 z.v.r. vykládat správně jako tzv. statusový soud. Pakliže by zákonodárce opravdu stanovil, že řízení o zrušení zapsané osoby zahajuje rejstříkový soud, tak by toto ustanovení bylo v příkrém rozporu se zákonem o zvláštních řízeních soudních, resp. předmětnou částí tohoto zákona pojednávajícího komplexně o tomto druhu řízení (viz § 1, § 2 písm. c/, § 3 odst. 2 písm. a/ a § 85 písm. a/, 86 odst. 1 z.ř..) a konečně by toto ustanovení odporovalo i samotnému zákonu o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který nesvěřuje tento druh řízení do jeho působnosti. Jazykový výklad pojmu „rejstříkový soud“ proto musí ustoupit výkladu systematickému, logickému a zejména teleologickému, na základě nichž lze dojít k jednoznačnému závěru, že „rejstříkovým soudem“ je zákonodárcem myšlen tzv. „statusový soud“. Část věty před středníkem § 105 z.v.r. je třeba vyložit tak, že soud - nikoliv rejstříkový, ale statusový, může i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací (ostatně v daném případě řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací nezahájil rejstříkový, ale statusový soud). Větu za středníkem § 105 z.v.r. je třeba vyložit tak, že soud - nikoliv rejstříkový, ale statusový, na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Dlužno ještě podotknout, že ustanovení § 105 z.v.r. zakotvující povinnost výzvy k odstranění nedostatků ve stanovené (přiměřené) lhůtě je speciálním ustanovením vůči § 172 odst. 2 o.z. Odvolací soud tedy shrnuje, že k tomu, aby bylo možno zrušit obchodní společnost podle § 105 z.v.r. rozhodnutím soudu statusového, je třeba předchozí výzva (upozornění) s přiměřenou lhůtou k odstranění nedostatků učiněná tímto statusovým soudem dle § 105 z.v.r. Ke zcela shodným právním závěrům ostatně dospěl Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 21. ledna 2019 sp. zn. 7 Cmo 80/2019, publikovaném v Soudních rozhledech č. 5/2019, s. 156. a ani v nyní posuzované věci nemá žádného důvodu se od tohoto závěru odchýlit.

9. V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal soud prvního stupně na výzvy rejstříkového soudu coby zákonný předpoklad pro zrušení společnosti s likvidací, když uvedl, že „obchodní korporace nezaložila do sbírky listin povinné dokumenty, konkrétně účetní závěrky za účetní období roku 2008 až 2017, jakkoli byla ke splnění této povinnosti vyzvána soudem rejstříkovým dne 21. 1. 2019“ a dále uvedl, že „Zakládací povinnost společnost nesplnila ani ve lhůtě dle výzev rejstříkového soudu, jakkoli byla rejstříkovým soudem upozorněna, že tato lhůta je současně lhůtou k odstranění důvodu pro zrušení společnosti“. Odkázal přitom na ustanovení § 172 odst. 2 o.z. s tím, že zákonná podmínka před vydáním rozhodnutí o zrušení společnosti byla splněna opakovanými výzvami rejstříkového soudu. S ohledem na výše uvedené závěry odvolacího soudu je zřejmé, že závěr soudu prvního stupně je zcela nesprávný, jsoucí v rozporu se zákonem. Soud prvního stupně coby statusový soud totiž nepostupoval dle zákona (větou za středníkem § 105 z.v.r.) a zapsanou osobu - společnost s ručením omezeným neupozornil na neplnění povinností a nevyzval ji v přiměřené lhůtě k odstranění předmětných nedostatků. Bylo-li tak učiněno rejstříkovým soudem, nemá taková výzva rejstříkového soudu způsobilost zhojit absenci postupu statusového soudu dle § 105 z.v.r. věty za středníkem ve vyloženém smyslu. Absencí této výzvy ze strany statusového soudu bylo řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

10. Na výše uvedeném nic nemění ani nedůvodnost stěžejní odvolací námitky, že odvolatel „nemá nic společného se společností, než ji v roce 2017 koupil“. Povinnost společnosti s ručením omezeným zakládat do sbírky listin účetní závěrky nestíhá totiž odvolatele coby společníka, ale samotnou společnost. Při neplnění této zákonné povinnosti společností, jež může v případě splnění všech zákonných předpokladů vyústit až do sankčního zrušení společnosti s likvidací soudem, je zcela irelevantní, kdo je společníkem společnosti. Společníku s.r.o. není uložena zákonná povinnost zakládat do sbírky listin účetní závěrky. Tím pádem je irelevantní i to, od kdy je odvolatel společníkem společnosti. A konečně vzhledem k posuzované povinnosti společnosti je bez významu, došlo-li k nezakládání účetních závěrek společností během funkčního období „bývalého“ jednatele. Podstatné je pouze to, zda je i přes řádnou výzvu statusového soudu (ta však v daném případě absentovala) porušována tato povinnost společností či zda došlo k nápravě. Poukázat lze však na určitou, a to jen nepřímou souvislost mezi neplněním povinnosti společnosti zakládat účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku a osobou jediného společníka (odvolatele). Ta je dána pouze tím, že je v moci jediného společníka s.r.o. prosadit vahou svých 100% hlasů do funkce jednatele osobu, jež bude řádně plnit své zákonné povinnosti řádného hospodáře, mezi něž se řadí i povinnost zakládat do sbírky listin obchodního rejstříku příslušné účetní závěrky. Shrnuto, povinným subjektem k řečené povinnosti je společnost, nikoliv společník. Proto směřovala-li výzva rejstříkového soudu ke zjednání nápravy jen vůči společnosti, a nikoliv i vůči jejímu jedinému společníkovi, nejednalo se o pochybení rejstříkového soudu. Pochybením byla absentující výzva statusového soudu ke zjednání nápravy (viz výše), což je jediným důvodem zrušení napadeného rozhodnutí v této části.

11. Odvolací soud ještě dodává, že „koupil-li“ si odvolatel předmětný podíl ve společnosti v dražbě, měl nepochybně na příslušných internetových stránkách možnost, stejně jako všechny třetí osoby, nahlédnout do sbírky listin obchodního rejstříku a zjistit, že společnost nezakládá účetní závěrky do sbírky listin a neplní tak svoji zákonnou povinnost. Z žádného právního předpisu přitom nelze dovodit, že by změnou majitele podílu došlo současně i k zániku zákonné povinnosti společnosti a její odpovědnosti za nezakládání příslušných účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku za předcházející období (tj. před nabytím podílu odvolatelem). Nad rámec uvedeného odvolací soud ještě poznamenává, že předmětná společnost nezaložila do sbírky listin obchodního rejstříku žádnou účetní závěrku za příslušná období ani poté, co došlo ke změně vlastnické struktury ve společnosti v roce 2017, tedy poté, kdy dle tvrzení odvolatele byl již sám odvolatel jednatelem společnosti.

12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroků II. až VI. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).