o určení společníka společnosti, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 66 Cm 48/2023-165

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že žalobce je jediným společníkem společnosti [Jméno advokáta B]., IČO [IČO], sídlem [Adresa advokáta B], s podílem o velikosti 100 % odpovídající vkladu ve výši 1 000 Kč (výrok I.). Ve výroku II. soud rozhodl, že žalované jsou povinny nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 63 710 Kč k rukám právního zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Do obou výroků tohoto rozsudku podaly žalované včasné odvolání.

3. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 2. 6. 2025 (č. l. 238) vzaly obě žalované své odvolání do výroku I. zpět. Shodně uvedly, že byla mezi žalovanou 1) a žalobcem uzavřena dohoda ze dne 27. 5. 2025, kterou předkládají soudu a dle které by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Žalované navrhují, aby odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. V podání ze dne 8. 6. 2025 vyslovil žalobce souhlas se zpětvzetím odvolání.

5. Podle § 207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

6. S ohledem na procesní úkon žalovaných postupoval odvolací soud podle citovaného ustanovení a odvolací řízení zastavil.

7. K návrhu žalovaných, aby odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud nepřihlédl. Odvolání žalované nepodaly pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, nýbrž do obou výroků napadeného rozsudku, tj. do výroku ve věci samé (meritorního) i do výroku o náhradě nákladů řízení, který je na meritorním výroku závislý (§ 212 písm. a) o. s. ř.). Pokud tedy vzaly žalované v odvolacím řízení své odvolání zpět, musí odvolací soud odvolací řízení podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavit v celém rozsahu, tj. i ohledně závislého nákladového výroku. Nepřipadá tak do úvahy, aby odvolací soud zastavil odvolací řízení pouze do meritorního výroku I. a nákladový výrok II. změnil.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) vyšel odvolací soud z čl. VIII. odst. druhý přiložené dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 27. 5. 2025, dle kterého „… a v případě zpětvzetí žaloby a odvolání uvedené výše, pak smluvní strany ujednaly, že žádná ze smluvních stran nebude požadovat náklady řízení a tyto si ponese jak žalobce, tak žalovaný ze svého“. V čl. VIII. odst. první je uvedena sp. zn. předmětného řízení, tj. 66 Cm 48/2023. Za této situace je tak zřejmé, že žalobce ani žalovaná 1) procesně zastavení řízení nezavinili. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2), která nebyla účastnicí dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nese procesní vinu za zastavení odvolacího řízení žalobce. Žalovaná 2) by proto měla vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ze zpětvzetí odvolání však vyplývá, že žalovaná 2) náhradu nákladů odvolacího řízení nepožaduje. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.