o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2023, č. j. 84 Cm 1105/2022-30, ve znění opravného usnesení ze dne 13. září 2023, č. j. 84 Cm 1105/2022-51,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na zrušení společnosti [Jméno advokáta B] (dále jen „společnost“); výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit státu náklady řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 12. září 2019 navrhovatelka jako věřitelka společnosti podala návrh na zrušení společnosti s likvidací s odkazem na § 443 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Rovněž podala podnět příslušnému rejstříkovému soudu k zahájení řízení dle § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), neboť společnost neplní zákonnou povinnost spočívající v zakládání zákonem požadovaných listin do sbírky listin (účetní závěrky), taktéž nesplnila povinnost danou § 777 odst. 2 z. o. k.; společnosti byla uložena pokuta. K dalšímu podnětu navrhovatelky rejstříkový soud zahájil řízení dle § 78 odst. 1 z. v. r. a rozhodl o výmazu jediného člena představenstva společnosti; usnesení nabylo právní moci dne 9. července 2022. V situaci, kdy společnost nemá statutární orgán, je dán důvod pro její zrušení s likvidací. Společnost navrhovatelce dluží částku 71 201 416,83 Kč, jelikož svou povinnost k plnění nesplnila, je pohledávka vymáhána v exekučním řízení (které je vedeno u Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 151 EX 416/21); otázka „vymožitelnosti pohledávky“ je diskutabilní, možnost jejího vymožení se snižuje. Právní zájem na podaném návrhu navrhovatelka spatřuje právě v tom, že je věřitelkou společnosti, shledává i veřejný zájem na zrušení společnosti a předpokládá, že pokud by soud návrhu nevyhověl, bude konat ze své úřední povinnosti v beznávrhovém řízení. Soud prvního stupně vyzval společnost usnesením ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 84 Cm 1105/2022-11, k vyjádření k podanému návrhu a odstranění důvodů, pro které má být zrušena. Společnost (zastoupená opatrovníkem na základě usnesení ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 84 Cm 1105/2022-9) a Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen „MSZ“) především namítly nedostatek právního zájmu navrhovatelky na podaném návrhu.

3. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatelčino podání je návrhem na zahájení předmětného řízení (nikoliv pouhým podnětem k jeho zahájení), z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka má v úmyslu být účastníkem daného řízení (právě v postavení navrhovatelky), je zřejmý subjektivní zájem navrhovatelky na zrušení společnosti s likvidací, když jakožto věřitelka společnosti prezentuje obavy, že společnost nemá dostatek finančních prostředků k uspokojení svých závazků.

4. Soud prvního stupně se proto primárně zabýval posouzením otázky, zda má navrhovatelka právní zájem na podaném návrhu a dospěl k závěru, že tomu tak není, vycházeje při tom z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn., 27 Cdo 3483/2017, jehož závěry cituje. Navrhovatelka svůj právní zájem na zrušení společnosti s likvidací odůvodňuje obavou o vymožitelnost své pohledávky, což jednoznačně představuje majetkový zájem navrhovatelky, nikoliv stav, kdy se zrušení společnosti přímo dotkne právního postavení navrhovatelky.

5. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelce v poměrech projednávané věci nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu, neboť na zrušení společnosti s likvidací nemá právní zájem; a proto návrh zamítl.

6. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Výrok III. odůvodnil odkazem na § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy náklady řízení vzniklé státu představuje odměna soudem ustanoveného opatrovníka společnosti v situaci, kdy o odměně dosud rozhodnuto nebylo. Procesně neúspěšné navrhovatelce byla uložena povinnost (v obecné rovině) zaplatit státu vzniklé náklady řízení, přičemž konkrétní výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a podanému návrhu vyhověl.

8. Odvolatelka opakuje důvody, pro které byl návrh podán, zdůrazňuje, že společnost opakovaně a dlouhodobě neplní své zákonné povinnosti, poukazuje zejména na to, že od 31. října 2019 nemá v obchodním rejstříku zapsaný statutární orgán v rozporu s § 443 odst. 1 z. o. k., v rozporu s § 172 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nezakládá do sbírky listin své účetní závěrky, v rozporu s § 777 odst. 2 z. o. k. neupravila své zakladatelské právní jednání, v rozporu s § 13 zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Popsané okolnosti neodůvodňují ve vztahu ke společnosti jiný (mírnější) postup než její zrušení s likvidací, přičemž je dán veřejný zájem na tom, aby společnost jako tzv. „schránková“ společnost zanikla. Odvolatelka je věřitelkou společnosti, má za ní pohledávky v souhrnné výši 71 201 416,83 Kč (jde o náklady řízení přiznané v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 17/2008).

9. Odvolatelka má za to, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, na něž soud prvního stupně odkázal, není přiléhavé. Nejvyšší soud zde posuzoval do značné míry odlišnou situaci na základě zcela odlišného ustanovení. Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce dokládání právního zájmu v případě návrhu věřitele na zrušení obchodní korporace – dlužníka, nikoliv podle § 443 odst. 1 z. o. k., nýbrž dle § 93 z. o. k. Obě ustanovení odvolatelka cituje a dodává, že § 93 z. o. k. neumožňuje, aby soud z důvodů v něm uvedených mohl dotčenou obchodní korporaci zrušit i bez návrhu (na rozdíl od § 443 odst. 1 z. o. k.). Prokázání právního zájmu v rámci návrhu na zrušení akciové (či evropské) společnosti dle § 443 odst. 1 z. o. k. tak zjevně není podmínkou sine qua non pro zrušení společnosti.

10. Odvolatelka poukazuje na § 15 z. ř. s. (který cituje) a dodává, že je tudíž nerozhodné, zda má na zrušení společnosti právní či jiný zájem, resp. čím je tento dokládán, neboť s ohledem na rozsah povinností, které společnost soustavně porušuje, jsou podmínky pro její zrušení i bez návrhu splněny. Odvolatelka proto otázku, zda má na zrušení společnosti právní či majetkový zájem, považuje za zcela irelevantní. Není tak žádného rozumného ani logického důvodu, aby soud nejprve napadeným usnesením návrh zamítl a následně opětovně (bez návrhu) řízení o zrušení společnosti zahájil.

11. Svou argumentaci odvolatelka podrobně rozvádí.

12. MSZ navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, s nímž se věcně ztotožňuje, potvrdil.

13. MSZ shrnuje argumentaci odvolatelky a uvádí, že pro rozhodnutí soudu při rozhodování o předmětném návrhu je podstatné, že navrhovatelka neprokázala právní zájem na podání návrhu, neboť je ve vztahu ke společnosti v postavení věřitelky, její zájem je ryze majetkový (navrhovaným postupem sleduje rychlejší uspokojení svých pohledávek).

14. Pokud jde o výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, jednoznačně se z něj podává, že návrh na zahájení řízení (vedle státních zastupitelství) mohou podat jen osoby, jímž svědčí právní zájem na zrušení společnosti. Zdůrazňuje, že právní zájem předpokládá, že zrušení obchodní korporace se přímo dotýká právního postavení navrhovatelky, tj. jejích práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje, přičemž nebyl-li zjištěn žádný majetek společnosti, z něhož by mohla být navrhovatelka jako věřitelka uspokojena (když v exekučním řízení nebylo dosud ničeho vymoženo), nelze předpokládat, že likvidátor společnosti bude v tomto ohledu úspěšnější.

15. Dle MSZ ustanovení § 443 odst. 1 z. o. k. nedává návrhové oprávnění dalším osobám, ale jedná se pouze o ustanovení týkající se pravomoci soudu zrušit společnost za splnění tam uvedených podmínek. Návrh na zrušení společnosti tak může být podán pouze dle § 93 z. o. k., event. dle § 172 odst. 1 o. z.

16. Ani argumentaci odvolatelky týkající se postupu dle § 15 z. ř. s. nepovažuje za přiléhavou, neboť navrhovatelka nemá aktivní legitimaci, nedostatek aktivní legitimace je důvodem pro zamítnutí návrhu, nikoliv pro zastavení řízení.

17. K věcným argumentům se MSZ blíže nevyjadřuje, byť se s nimi lze do určité míry ztotožnit, neboť soud prvního stupně se věcí po věcné stránce nezabýval. Má za to, že následně po pravomocném skončení daného řízení, nic nebrání tomu, aby soud konal z úřední povinnosti či k podnětu třetí osoby, řízení zahájil a na základě zjištěných skutečností ve věci rozhodl. Tento postup je po procesní stránce jediný v souladu se zákonem.

18. Společnost (resp. její opatrovník) se k podanému odvolání nevyjádřila.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.), aniž nařizoval ve věci jednání /§ 214 odst. 1 písm. e), odst. 3 o. s. ř./, a odvolání neshledal důvodným.

20. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožňuje, správné je i jeho právní posouzení. Odvolací soud tak na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2288/2021, usnesení ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, usnesení ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou přístupná shodně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na webových stránkách www.nsoud.cz).

21. V daném případě jde o obchodní společnost ve formě evropské akciové společnosti (zkratka SE), přistupuje se k ní, jako by se jednalo akciovou společnost, založenou podle práva členského státu, v němž má sídlo [článek 1 a článek 10 Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti (SE)]. Z § 5 zákona č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, se podává, že za tam specifikovaných podmínek lze evropskou společnost zrušit rozhodnutím soudu (i bez návrhu).

22. Podle § 172 odst. 1 o. z. soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,

b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,

c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebo

d) tak stanoví zákon.

23. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže

a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,

b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,

c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebo

d) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.

24. Podle § 443 odst. 1 z. o. k. v případě smrti člena představenstva, odstoupení z funkce, odvolání anebo jiného ukončení jeho funkce anebo v případě zániku právnické osoby, která je členem představenstva, bez právního nástupce zvolí příslušný orgán do 2 měsíců nového člena představenstva. Nebude-li z důvodů uvedených ve větě první představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje chybějící členy soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen chybějící člen nebo členové, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.

25. Předmětem daného řízení je výslovný požadavek navrhovatelky na zrušení společnosti s likvidací z důvodů v návrhu blíže specifikovaných. Důvody pro zrušení společnosti, které navrhovatelka uvádí v návrhu na zahájení řízení, odpovídají jednak skutkové podstatě upravené v § 443 odst. 1 z. o. k., jakož i § 93 písm. b) z. o. k. K podání návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací podle posledně uvedeného ustanovení je aktivně věcně legitimována (kromě státního zastupitelství) pouze osoba, která má na takovém zrušení právní zájem; ustanovení § 443 odst. 1 z. o. k. [upravující postup pro případ, kdy akciová společnost pozbude statutární orgán (představenstvo)] umožňuje soudu zrušit (akciovou) společnost i bez návrhu.

26. Nutno zdůraznit, že nucené zrušení obchodní korporace rozhodnutím soudu představuje ve svém důsledku nejvýraznější zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní korporace (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu musí odpovídat i výklad zákonné úpravy nuceného zrušení obchodní korporace, včetně vymezení okruhu osob, jimž svědčí aktivní věcná legitimace k podání návrhu na zahájení řízení o zrušení obchodní korporace. Jinak řečeno, případné zrušení obchodní společnosti s likvidací je krajní zásah (ultima ratio) do poměrů společnosti, proto je nutné obezřetně posuzovat aktivní legitimaci k podání takového návrhu.

27. Odvolací soud připomíná, že úprava zakotvená v zákoně o obchodních korporacích je ve vztahu k úpravě uvedené v občanském zákoníku úpravou zvláštní; obecná úprava obsažená v občanském zákoníku se použije subsidiárně. Jinak řečeno, řízení o zrušení společnosti s likvidací podle § 443 odst. 1 z. o. k. (popř. § 198 odst. 1, 3 z. o. k. pro poměry společnosti s ručením omezeným) pro absenci statutárního orgánu, jakož i dle § 93 z. o. k. důvody pro zrušení právnické osoby rozhodnutím soudu uvedené v § 172 odst. 1 o. z. rozšiřují (k uvedenému srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2022, sp. zn. 27 Cdo 2276/2022, přijaté v poměrech společnosti s ručením omezeným, na něž přiléhavě odkázal i soud prvního stupně).

28. Odvolatelce lze přisvědčit, že v případě zrušení společnosti dle § 443 odst. 1 z. o. k. je možno řízení zahájit i bez návrhu, ovšem pro takovéto řízení by panovala odlišná pravidla než pro řízení zahájená k návrhu, byť ze shodných důvodů. Odvolatelka tudíž zcela pomíjí odlišnosti charakteru řízení zahájeného na návrh, a řízení, jež bylo zahájeno soudem samotným bez návrhu. Bylo-li řízení o zrušení společnosti s likvidací zahájeno na návrh, je třeba primárně posoudit otázku aktivní legitimace navrhovatele k podání takového návrhu postupem dle obecné právní úpravy zakotvené v § 172 odst. 1 o. z. a teprve, je-li osvědčen právní zájem navrhovatele na podání takového návrhu, přistoupí soud k věcnému posouzení podaného návrhu.

29. Dané řízení bylo výslovně zahájeno na základě odvolatelkou podaného návrhu, tudíž nadepsané řízení má zcela odlišný režim od řízení zahájenou soudem bez návrhu. V prvé řadě, před tím, než soud přistoupí k věcnému přezkumu podaného návrhu, se musí vypořádat s otázkou, zda má navrhovatel na zrušení společnosti právní zájem, resp. zda jej osvědčil.

30. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pakliže primárně zkoumal právě otázku aktivní legitimace navrhovatelky (odvolatelky) k podání předmětného návrhu.

31. Jak se podává z ustálené judikatury, zákon umožňuje podat návrh na zahájení řízení (vedle státních zastupitelství - § 93 z. o. k.) toliko osobám, kterým svědčí právní zájem na zrušení obchodní korporace. Právní zájem, zakládající aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení společnosti má osoba, jejíhož právního postavení, tj. jejíchž práv a povinností vyplývajících z hmotného práva, se zrušení obchodní korporace přímo dotýká. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, ze dne 27. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 15/2019, či ze dne 15. září 2021, sp. zn. 27 Cdo 1772/2021).

32. Jak bylo výše uvedeno, i v případě návrhu na zrušení společnosti pro absenci statutárního orgánu (§ 443 odst. 1 z. o. k.), je nutno aby odvolatelka (navrhovatelka´), byť lze takovéto řízení zahájit i bez návrhu, osvědčila právní zájem na jeho podání. Nadto odvolatelka zcela přehlíží, že zároveň uplatnila i důvody pro zrušení společnosti s likvidací dle § 93 z. o. k., což je řízení toliko návrhové. Odvolatelku k podání předmětného návrhu vedl ve své podstatě zájem majetkový, tak aby se jí dostalo uspokojení její pohledávky, kterou jí společnost dobrovolně neuhradila a odvolatelka s uspokojením své pohledávky nebyla prozatím úspěšná ani v exekučním řízení, jakož i zájem neprávní - nefunkčnost statutárního orgánu společnosti. Případné rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací by v poměrech projednávané věci na právním postavení navrhovatelky jako věřitelky nic nezměnilo. Zrušení společnosti a nařízení likvidace společnosti rozhodnutím soudu není ani další alternativou pro vymáhání vykonatelných pohledávek. Zbývá dodat, že nezjistil-li soudní exekutor žádný majetek společnosti, z něhož by odvolatelka mohla v exekučním řízení (byť částečně) uspokojit svou pohledávku za společností, nelze předpokládat, že likvidátor bude v tomto ohledu úspěšnější.

33. Závěr soudu prvního stupně o tom, že právní zájem odvolatelky zakládající aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení společnosti s likvidací není dán, je správný; zabývat se samotnými důvody, pro které navrhovatelka navrhla společnost zrušit a nařídit její likvidaci, je v tomto případě bezpředmětné.

34. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení.

35. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo náhradu nákladů odvolacího řízení.