o zrušení obchodní společnosti a nařízení její likvidace a jmenování likvidátora, o stanovení odměny likvidátorovi, o odvolání obchodní společnosti proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 85 Cm 1074/2020-38 ze dne 1. dubna 2021,

1. Usnesením shora uvedeného čísla soud v bodě I. výroku rozhodl takto: „Bývalému likvidátoru společnosti [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Anonymizováno], IČ [IČO], [adresa], se přiznává náhrada nákladů spojených s likvidací této společnosti ve výši 3 550 Kč a odměna ve výši 5 000 Kč. Celková částka 8 550 Kč bude vyplacena účtárnou zdejšího soudu po právní moci tohoto usnesení.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Společnost [Anonymizováno]. IČO [IČO], [adresa], je povinna nahradit státu náklady vynaložené na náhradu nákladů likvidace ve výši 8 550 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a to na účet soudu - č. účtu [č. účtu] u [Anonymizováno] [adresa], konst. symbol [konst. symbol], variab. symbol [Anonymizováno].“

2. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že o odměně a náhradě účelně vynaložených hotových výdajů likvidátora, soudem označených jako „náhrada nákladů spojených s likvidací“ / bod I. výroku /, soud na základě vyúčtování, učiněného likvidátorem, rozhodl postupem dle ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s odkazem na ustanovení § 7 odst. 1 tohoto nařízení vlády.

3. Ve vztahu k bodu II. výroku z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že tento výrok „je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť stát má podle výsledku řízení právo na náhradu vynaložených nákladů, které v tomto případě představují náhradu nákladů likvidátora a protože společnost zavinila nařízení likvidace tím, že nezakládala přes výzvy soudu povinné dokumenty do sbírky listin, byla jí uložena povinnost tyto náklady státu uhradit.“

4. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhovala vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu rozhodnutí ve smyslu snížení přiznaných částek, obchodní společnost namítala, že přiznané náklady i odměna jsou nepřiměřené.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání, pokud směřuje do bodu II. výroku.

6. Tak především nelze přisvědčit soudu ve stanovisku, že odměna likvidátora a jeho hotové výdaje jsou náklady řízení státu a že na ně dopadá režim ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady nese stát, ale nikdo mu je nehradí, a to ať již dojde ve finále k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, či např. je rozhodnuto dle ustanovení § 16 zákona č. 292/2013 Sb. a k likvidaci společnosti nakonec nedojde. Z uvedeného plyne, že povinnost k uhrazení částky 8 550 Kč na účet soudu nelze obchodní společnosti uložit.

7. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě II. výroku změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř.

8. Pokud odvolání směřuje proti bodu I. výroku usnesení soudu prvního stupně, je zjevné, že je podáno neoprávněnou osobou. Jestliže totiž odvolání obchodní společnosti směřuje do stanovení výše odměny a hotových výdajů likvidátorky, tak vzhledem k tomu, že jejich náhrada ze strany obchodní společnosti nepřichází v úvahu, je odvolání obchodní společnosti do výše odměny a hotových výdajů likvidátora subjektivně nepřípustné. Jako takové je odvolací soud postupem dle ustanovení § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.