Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 7 Cmo 126/2021-147 ECLI:CZ:VSPH:2022:7.Cmo.126.2021.1 Usnesení

o návrhu na vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 20. února 2012, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2021, č. j 80 Cm 123/2017 – 125,

JUDr. Lenka Broučková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 8. 3. 2022

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci

navrhovatel: [Anonymizováno]

sídlem [Anonymizováno]

zastoupený [Jméno navrhovatele], advokátem

sídlem [adresa]

za účasti: [Jméno advokáta A]., IČ [IČO advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

zastoupený [Jméno advokáta C], advokátem

sídlem [adresa]

o návrhu na vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 20. února 2012, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2021, č. j 80 Cm 123/2017 – 125,


I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne19. března 2021, č. j 80 Cm 123/2017 – 125, se zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 20.933 Kč k rukám jejího zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Navrhovatel se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 25. října 2017 domáhal vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], přijatého při výkonu působnosti valné hromady, které učinila společnost [Anonymizováno] se sídlem ve [Anonymizováno] dne 20. 2. 2012, jež ale jediným akcionářem společnosti nebyla. Argumentoval především skutečnostmi vyplývajícími z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 191/2016-759, kterým Vrchní soud v Praze jako soud odvolací změnil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 13 Cm 1952/2011-688, když uzavřel, že rozhodnutí společnosti [Anonymizováno]. se sídlem v [Anonymizováno] ze dne 1. 9. 2011 je nicotné, jelikož tato společnost k uvedenému dni nebyla jediným akcionářem účastnice, protože jeho dalším akcionářem byl navrhovatel. Navrhovatel dále uvedl, že Společnost [Anonymizováno] poté převedla svoje akcie na společnost [Anonymizováno], která posléze učinila napadené rozhodnutí z 20. 2. 2012 jako jediný akcionář v působnosti valné hromady. Protože tedy společnost [Anonymizováno] nabyla akcie od společnosti [Anonymizováno], která nebyla jediným akcionářem společnosti účastníka, nemohla ani ona být ke dni 20. 2. 2012 jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. Navrhovatel, jakožto vlastník 54 kusů kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč emitovaných společností [právnická osoba]. (právním předchůdcem účastnice), má v této věci aktivní legitimaci k podání předmětného návrhu. Uvedl, že ve věci vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 1952/2011 navrhovatel od počátku namítal absolutní neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva k akciím uzavřenou mezi navrhovatelem a [právnická osoba]. dne 17. 12. 2010, tudíž se na základě této smlouvy společnost [Anonymizováno]. nemohla stát vlastníkem předmětných akcií. V navrhovatelem odkazovaném řízení bylo prokázáno, že navrhovatel byl a stále je vlastníkem shora uvedených 54 kusů akcií společnosti [právnická osoba]., pročež tedy tato společnost neměla a nemá jediného akcionáře, a všechna rozhodnutí „jediného akcionáře“ učiněná po 1. září 2011 až doposud jsou tak nicotná. Převodní smlouvy, na základě kterých byly předmětné akcie postupně převáděny, uzavřené mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jsou proto absolutně neplatné, protože ve všech případech byly uzavřeny nevlastníkem předmětných akcií, k vydržení akcií žádným z domnělých vlastníků nemohlo dojít, jelikož ti nebyli v dobré víře (když dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci, tedy i k existenci platné smlouvy). Navrhovatel zdůraznil z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 25. 5. 2017 č. j. 7 Cmo 191/2016-759 právní závěr Vrchního soudu o tom, že primárním předpokladem pro posuzování nicotnosti rozhodnutí „jediného“ akcionáře je vyřešení otázky, zda je navrhovatel akcionářem, respektive osobou mající a doloživší naléhavý právní zájem na určení neplatnosti, respektive nicotnosti. Vrchní soud v tomto rozhodnutí uvedl, že v případě, že je posuzována nicotnost rozhodnutí „jediného“ akcionáře a je-li tato nicotnost dána tím, že příslušná osoba jediným akcionářem není, je třeba postupovat podle ust. § 80 písm. c) o. s. ř., tedy zkoumat naléhavý právní zájem navrhovatele na určení nicotnosti tohoto rozhodnutí. Dále navrhovatel v rámci zdůvodnění, proč je předmětný návrh ve věci 80 Cm 123/2017 podáván až po pěti letech poté, co bylo napadené rozhodnutí učiněno, uvedl, že návrh na vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře z 20. 2. 2012 u zdejšího soudu navrhovatel podal z toho důvodu, že u Krajského soudu v Českých Budějovicích (s ohledem na tehdejší sídlo účastníka) probíhá pod sp. zn. 13Cm 614/2012 řízení na vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí (z 20. 2. 2012), přičemž v tomto řízení dosud nebylo rozhodnuto a je přerušeno z důvodu řešení otázky právního nástupnictví na straně účastníka. Jelikož Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 27 Cdo 4956/2017, kterým potvrdil usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 191/2016-759, vyslovil právní názor, že v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady soud vysloví nicotnost takového rozhodnutí, pokud ji zjistí, i bez návrhu, navrhovatel z tohoto důvodu podal u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře z 20. 2. 2012, který je zdejším soudem projednáván pod sp. zn. 80 Cm 123/2017.

2. Účastnice (dále i jen „Společnost“) se vyjádřila tak, že návrh je neoprávněný a navrhla jeho zamítnutí. Z procesního hlediska namítala překážku věci zahájené, přičemž potvrdila, že u Krajského soudu v Českých Budějovicích probíhá řízení na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastnice (respektive jediného akcionáře v působnosti valné hromady) z 20. 2. 2012. Dále vznesla věcné námitky k tvrzením navrhovatele.

3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. listopadu 2019, č. j. 80 Cm 123/2017 – 84, rozhodl, že v řízení bude namísto společnosti účastnice [právnická osoba]., IČO [IČO], naposledy sídlem [adresa] pokračováno se společností [Jméno advokáta A]., IČO [IČO advokáta A], [Jméno advokáta B] [adresa]. K odvolání společnosti [Jméno advokáta A]. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. srpna 2020 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to nabylo právní moci dne 15. 9. 2020.

4. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že návrh, aby soud vyslovil nicotnost všech rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] jako jediného akcionáře obchodní společnosti [právnická osoba]. se sídlem [adresa] (ke dni 20. 2. 2012 se sídlem [právnická osoba], [adresa]), IČ [IČO] při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne 20. února 2012 se zamítá (výrok I), a že navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 16.456 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II).

5. Soud prvního stupně konstatoval, že u Krajského soudu v Českých Budějovicích probíhá řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady (jediného akcionáře) účastníka z 20. 2. 2012, což je mezi účastníky nesporné. V rámci tohoto řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Krajský soud v Českých Budějovicích, pokud zjistí, že předmětné usnesení je nicotné, vysloví tuto nicotnost z vlastního podnětu. Tedy k vyslovení případně zjištěné nicotnosti rozhodnutí z vlastního podnětu soudem může dojít pouze v rámci probíhajícího řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, v daném případě v rámci řízení probíhajícího u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012. Pokud tedy je napadené usnesení nicotné, jak navrhovatel tvrdí, bude tato nicotnost vyslovena Krajský soudem v Českých Budějovicích v rámci u něj probíhajícího řízení. Proto dle soudu prvního stupně nemůže mít navrhovatel naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tomto řízení. Skutečnost, že v rámci jiného probíhajícího soudního řízení soud z vlastního podnětu vysloví případně zjištěnou nicotnost napadeného rozhodnutí, sama o sobě vylučuje, aby byl u navrhovatele dán naléhavý právní zájem na tomtéž určení na základě dalšího návrhu podaného u soudu. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel nemá ve věci sp. zn. 80 Cm 123/2017 naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř., což samo o sobě postačuje k zamítavému rozhodnutí ve věci. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci a náhrada nákladů řízení byla tudíž přiznána úspěšné účastnici, jejich celkovou výši určil soud prvního stupně dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) částkou 16.456 Kč.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal navrhovatel, který namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když dospěl k závěru, že navrhovatel nemá v této věci naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. a pouze z tohoto důvodu návrh zamítl. Odvolatel obsáhle s odkazem na judikaturu odůvodňuje, že v tomto případě je dána jeho aktivní věcná legitimace tím, že je akcionářem Společnosti, a že proto již není třeba v tomto řízení zkoumat jeho naléhavý právní zájem na určení neplatnosti, resp. nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře. I kdyby ale musel být posuzován, tak je dán samotným postavením navrhovatele jako akcionáře Společnosti a dále i tím, že rozhodnutí o nicotnosti předmětného rozhodnutí „jediného akcionáře“ ze dne 20. 2. 2012 coby rozhodnutí působící vůči všem, může být podkladem pro další rozhodování soudů. Rovněž namítá, že soud prvního stupně v tomto řízení, které je řízením nesporným, rezignoval na uplatnění jeho zásad. Odvolatel dále uvedl, že svůj návrh nepodal jako žalobu, nýbrž pouze jako upozornění soudu prvního stupně, aby se tento hodnověrně dozvěděl o skutečnostech, pro které je třeba vést toto nesporné řízení z úřední povinnosti i bez návrhu a ve smyslu § 90 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále i jen „z. ř. s.“) a rozhodnout o tom, že předmětná rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady jsou, vzhledem k tomu, že byla přijata před 31. 12. 2013, podle § 183 obchodního zákoníku ve spojení s § 200e odst. 5 o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013 nicotná. Pokud bude tedy v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012, rozhodnuto o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde a hledí se na ně, jako by nebylo přijato, tedy, že všechna rozhodnutí společnosti Zomar Anstalt, jako jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]. při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne 20. února 2012 jsou nicotná, potom odpadne důvod pro vedení tohoto řízení, a toto řízení bude podle ust. § 16 z. ř. s. zastaveno i bez návrhu. A pokud bude v tomto řízení pravomocně rozhodnuto dříve, než v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, tak bude zastaveno tam vedené řízení. Odvolatel proto navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že veškerá rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], jako jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]. při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne 20. února 2012 jsou nicotná, a že další účastnice [Jméno advokáta A]. je povinna zaplatit navrhovateli náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám jeho právního zástupce. Odvolatel své odvolání doplnil podáním doručeným odvolacímu soudu dne 26. 7. 2021 tak, že Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 614/2012 rozhodl usnesením mimo jiné tak, že Veškerá rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] jako jediného akcionáře obchodní společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa] (ke dni 20. 2. 2012 se sídlem [adresa]), IČO [IČO] při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne 20. února 2012 jsou nicotná (výrok I), Pokud se stane toto usnesení pravomocným, bude dosaženo účelu, který navrhovatel v tomto řízení sledoval. Dále uvedl, že soud prvního stupně při posuzování nákladů řízení, stejně jako tomu bylo během celého tohoto řízení před soudem prvního stupně, nerespektuje skutečnost, že toto řízení je v souladu s ustálenou judikaturou tzv. statusovou věcí obchodní společnosti, tj. nesporným řízením ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. Soud prvního stupně měl proto o nákladech řízení rozhodnout podle příslušných ustanovení z. ř. s.

7. K odvolání navrhovatele se vyjádřila účastnice, která má za to, že Městský soud v Praze vydal usnesení zcela věcně správné a v souladu s právními předpisy. S ohledem na řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích (sp. zn. 13 Cm 614/2012) ve zcela totožné věci, navrhovatel nemohl prokázat naléhavý právní zájem v tomto řízení a zároveň je zcela bezpochyby, že se že se zde jedná o překážku litispendence, a v tomto řízení tak nemůže být pokračováno a mělo by být zastaveno. Důvodem je skutečnost, že se jedná o tutéž věc (dané identickým předmětem řízení a identickými účastníky řízení), která probíhá u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012. Účastnice navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, příp. řízení zastavil a přiznal společnosti [Jméno advokáta A]. náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Protože řízení bylo zahájeno dne 2. 11. 2017, postupoval odvolací soud podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních a dle jeho § 1 odst. 3 a 4 i dle občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.).

9. Odvolací soud shledal, že podáním doručeným soudu prvního stupně dne 25. 10 2017 se navrhovatel v této věci domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatého v působnosti valné hromady dne 20. 2. 2012; k povaze tohoto řízení mimo jiné uvedl, že se jedná o řízení o statusové věci dle ust. § 85 písm. a) z. ř. s., a že ve smyslu ust. § 90 odst. 2 z. ř. s. v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby rozhodne soud o tom, že rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde, hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu, což platí i v případě vyslovení nicotnosti dle ust. § 200e odst. 5 o. s. ř.; přičemž i odkazoval na ust. § 13 z. ř. s. s tím, že toto řízení lze zahájit i bez návrhu.

10. Odvolací soud k tomu konstatuje, že závěr o nicotnosti usnesení valné hromady lze přijmout v jakémkoliv řízení, tj. jak v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (§ 90 odst. 2 z. ř. s., za právní úpravy platné do 31. 12. 2012 dle § 200e odst. 5 o. s. ř. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3397/2010), tak i při řešení předběžné otázky v jiném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 29 Odo 1138/2005, uveřejněné pod číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012). Vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady se lze také domáhat i samostatným návrhem, toliko ale dle ust. § 80 o. s. ř. má-li navrhovatel na takovém určení naléhavý právní zájem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz, které lze na danou věc aplikovat i za účinnosti nových procesních předpisů).

11. Protože v tomto řízení se navrhovatel svým podání doručeným soudu prvního stupně dne 25. 10 2017 nedomáhá vyslovení neplatnosti předmětného usnesení valné hromady, ale pouze vyslovení jeho nicotnosti, nelze na tuto věc aplikovat ust. § 90 odst. 2 z. ř. s., ale ani ust. § 13 z. ř. s. tak, jichž se navrhovatel opakovaně dovolává.

12. Posoudil-li tedy soud prvního stupně podání navrhovatele ze dne 2. 11. 2017 dle jeho obsahu (§ 42 odst. 2 o. s. ř.), jako návrh na zahájení řízení o vyslovení nicotnosti, přičemž není nerozhodné, že tak učinil za použití ust. § 80 písm. c) o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013, neboť jeho znění odpovídá znění ust. § 80 o. s. ř. účinného od 1. 1. 2014, které na tuto věc dopadá s ohledem k datu zahájení řízení, byl jeho postup v řízení správný a zcela souladný s právními předpisy. Ostatně navrhovatel v průběhu řízení zdůrazňoval, že se vyslovení předmětné nicotnosti v řízení skutečně svým podáním domáhá, při jednání soudu prvního stupně dne 8. 2. 2021 (viz protokol o jednání č. l. 124 spisu) uvedl, že na svém návrhu trvá a svůj návrh ve smyslu dalších jeho podání přednesl, v řízení pak činil i další procesní úkony vedoucí k jeho věcnému projednání, a i z obsahu jeho odvolání je zřejmé, že na svém návrhu setrvává, dožadujíc se přezkoumání meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Podle ust. § 83 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

14. Podle ust. § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

15. Podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

16. Překážka litispendence (§ 83 o. s. ř.) je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení dle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř., přičemž okamžikem rozhodným pro posouzení její existence je vydání usnesení o zastavení řízení, tj. rozhodná je tedy existence dříve zahájeného totožného řízení, které trvá v okamžiku, kdy soud rozhoduje o zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2009, sp. zn. 26 Cdo 2743/2007, veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz).

17. Jak navrhovatel, tak i účastnice odkazují ve svých tvrzeních na řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012. O tom je odvolacímu soudu z jeho činnosti známo, že:

- Navrhovatel [Anonymizováno]., [Anonymizováno] se svým návrhem doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 29. 2. 2012, domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], přijatého při výkonu působnosti valné hromady dne 20. 2. 2012. Řízení je vedeno pod sp. zn. 13 Cm 614/2012.

- Navrhovatel v návrhu a jeho doplněních mimo jiné tvrdil, že je vlastníkem 54 kusů kmenových akcií na majitele v listinné podobě, ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, emitovaných společností [právnická osoba]., IČO [IČO], základní kapitál společnosti činí 55 000 000 Kč, je zcela splacen, podíl navrhovatele na základním kapitálu tak činí 98 %, dále mimo jiné namítal absolutní neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva k akciím uzavřenou mezi navrhovatelem a [právnická osoba]. dne 17. 12. 2010, tudíž se na základě této smlouvy společnost [Anonymizováno]. nemohla stát vlastníkem předmětných akcií. To následně dokládal usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 Cmo 191/2016-759, ve kterém byla postavena najisto otázka absolutní neplatnosti Smlouvy o zajišťovacím převodu práva k akciím uzavřené 17. 12. 2010 mezi navrhovatelem a společností [právnická osoba]. ve znění Dodatku 1 z 28. ledna 2011, proto společnost [Anonymizováno]. nemohla od nevlastníka od společnosti [právnická osoba]. akcie nabýt a jejich držba nebyla v dobré víře. Rovněž společnost Zomar Anstalt nemohla být v přesvědčení, že akcie společnosti [právnická osoba]. od společnosti [Anonymizováno]. nabyla v dobré víře, když nejpozději v době zahájení tohoto předmětného řízení podáním návrhu 2. 3. 2012 se musela seznámit se skutečnostmi vyvolávajícími pochybnosti o tom, že jí předmětné akcie patří. Navrhovatel vyjádřil přesvědčení, že [Anonymizováno] se stala držitelem předmětných akcií na základě absolutně neplatné převodní smlouvy uzavřené s nevlastníkem akcií – [Anonymizováno]. Rovněž vyjádřil názor, že nemohlo dojít k vydržení předmětných akcií z důvodu pozbytí dobré víry společnosti [Anonymizováno].

- Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2019, č. j. 14 Cmo 334/2018-154, které nabylo právní moci 10. 4. 2019, bylo rozhodnuto o tom, že namísto společnosti účastníka [právnická osoba]. bude pokračováno v řízení se společností [Jméno advokáta A]., IČO [IČO advokáta A], neboť společnost [právnická osoba]. zanikla dne 3. 12. 2018, kdy došlo k jejímu výmazu z obchodního rejstříku na základě fúze sloučením do společnosti [právnická osoba]. jakožto nástupnické společnosti.

- Krajský soud v Českých Budějovicích následně v této věci rozhodl usnesením ze dne 15. června 2021, č. j. 13 Cm 614/2012- 244 tak, že veškerá rozhodnutí společnosti [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], registrační číslo [Anonymizováno] jako jediného akcionáře obchodní společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa] (ke dni 20. 2. 2012 se sídlem [adresa]), IČO [IČO] při výkonu působnosti valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne 20. února 2012 jsou nicotná (výrok I.), a že společnost účastníka [Jméno advokáta A]. je povinna nahradit navrhovateli náklady řízení ve výši 41 172,58 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [Jméno navrhovatele], advokáta, se sídlem [adresa] (výrok II).

- Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se odvolala účastnice; odvolací řízení je u Vrchního soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 14 Cmo 299/2021; ve věci je odvolacím soudem nařízeno jednání na 24. 5. 2022 od 13:00 hod.

18. Ze všeho shora uvedeného odvolací soud shledal, že řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012, které nebylo dosud pravomocně skončeno, bylo zahájeno dříve, než toto řízení. Obě řízení jsou vedena mezi týmiž účastníky. V řízeních je projednávaná tatáž věc, neboť v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích je předmětem řízení vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti České lesy a. s. (právního předchůdce účastnice), přijatého při výkonu působnosti valné hromady dne 20. 2. 2012, ve kterém bude-li mít soud za to, že je předmětné rozhodnutí nicotné, je dle ust. § 200e odst. 5 o. s. ř. jeho povinností vyslovit jeho nicotnost, a to i bez návrhu, což ostatně i soud v uvedené věci posléze učinil (srov. za mnohé např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3397/2010, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2013, pod číslem 90, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz), a v tomto řízení se navrhovatel svým návrhem domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti [právnická osoba]. (právního předchůdce účastnice), přijatého při výkonu působnosti valné hromady dne 20. 2. 2012. Skutková tvrzení navrhovatele k tomu, že společnost [Anonymizováno], která předmětné usnesení přijala jako jediný akcionář společnosti [právnická osoba]. v působnosti valné hromady, nebyla ke dni jeho přijetí jediným akcionářem Společnosti, jsou v obou řízeních stejná, tj. nároky navrhovatele v řízeních uplatněné vyplývají ze stejného skutku.

19. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dříve zahájené řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 614/2012, které nebylo dosud pravomocně skončeno, brání tomu, aby probíhalo toto řízení, které je vedeno o téže věci (§ 83 odst. 1 o. s. ř.). Lze tak přisvědčit účastnici, že v této věci je dána překážka litispendence, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a odvolací soud uzavírá, že řízení před soudem prvního stupně je stiženo takovou vadou, pro níž nemělo proběhnout (§ 103, § 104 odst. 1 o. s. ř.).

20. Ze všech shora popsaných důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a řízení dle ust. § 221 odst. 1 písm. c) věta před středníkem o. s. ř. zastavil.

21. O náhradě nákladů řízení, které lze zahájit pouze na návrh (§ 80 o. s. ř.), rozhodl odvolací soud dle ust. § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., tak, že náklady řízení vzniklé účastnici v řízení před soudy obou stupňů je jí povinen nahradit navrhovatel, neboť ten z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

22. V řízení před soudem prvního stupně poskytl zástupce účastnici 4 úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení dle §11 odst. 1 písm. a) AT, písemné podání ve věci samé ze dne 13. 5. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, návrh na přerušení řízení ze dne 28. 11. 2018 dle §11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 AT, účast při jednání dne 8. 2. 2021 dle §11 odst. 1 písm. g) AT] a její náklady řízení tak sestávají z odměny advokáta 3 x 3.100 Kč + 1 550 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, z paušální náhrady hotových výdajů 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z 21% DPH ve výši 2.530,50 Kč (zástupce účastnice doložil, že je plátcem DPH), celkem náklady řízení účastnice před soudem prvního stupně činí 14.580,50 Kč.

23. V řízeních před odvolacím soudem poskytl zástupce účastnici 2 úkony právní služby [podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019 č. j. 80 Cm 123/2017 – 84 dle § 11 odst. 2 písm. c) AT a vyjádření k odvolání v této věci dle § 11 odst. 1 písm. d) AT], a její náklady řízení tak sestávají z odměny advokáta 3.100 Kč a 1.550 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT, z paušální náhrady hotových výdajů 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, a podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z 21% DPH ve výši 1.102,50 Kč, celkem náklady účastnice v odvolacích řízeních činí 6.352,50 Kč.

24. Náklady řízení účastnice proto odvolací soud určil celkem částkou 20.933 Kč (§ 151 odst. 2 o. s. ř.), a v této výši jí jejich náhradu přiznal tak, jak je uvedeno ve výroku II výše.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).