o určení účastenství ve společnosti, o odvolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2023, č. j. 66 Cm 48/2023-43

1. Městský soud v Praze usnesením označeným v záhlaví rozhodl tak, že námitka místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze se zamítá.

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná 1) ve svém vyjádření k žalobě ze dne 13. 4. 2023 vznesla námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze, neb již od 12. 10. 2022 bydlí na adrese [adresa], což žalobci muselo být známo z jiných řízeních, pročež v době podání žaloby se již bydliště žalované 1) nenacházelo na adrese v Praze, ale v Dobrovízi, tudíž z hlediska místní příslušnosti v obvodu Krajského soudu v Praze. Soud prvního stupně následně uvedl, že žalovaná 1) je fyzickou osobou, kterou žalobce v žalobě označil bytem [Adresa žalované A], kdy shodnou adresu má žalovaná 1) i v obchodním rejstříku žalované 2) a shodná adresa je uvedena i v registru obyvatel. Sama žalovaná 1) shodnou adresu uvedla i v podání obsahujícím námitku místní nepříslušnosti a shodná adresa je uvedena i na plné moci advokáta ze dne 1. 3. 2023, která byla k uvedenému podání připojena. Dále uvedl, že žalovaná 2) je právnická osoba žalobcem označena sídlem [Adresa žalované B], což účastníci nesporují. Soud prvního stupně poté uzavřel, že na základě uvedeného je pro projednání žaloby proti žalovaným příslušný Městský soud v Praze především z hlediska sídla žalované 2), jenž se nachází v obvodu Městského soudu v Praze ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále jen „o. s. ř.“). Řízení tak může být vedeno u Městského soudu v Praze, i když je další účastnicí žalovaná 1). Soud prvního stupně nepovažuje za dostatečně důvodné ani tvrzení žalované 1) o jiném bydlišti, když sama stále uvádí adresu v obvodu Městského soudu v Praze a kdy ani tato skutečnost nemusí zcela vylučovat místní příslušnost soudu dle předchozího bydliště, neb dle § 85 odst. 1 o. s. ř. může být obecným bydlištěm fyzické osoby více okresních soudů, pokud má bydliště na více místech, samotná změna bydliště tedy přímo nevylučuje bez dalšího místní příslušnost jiného obecného soudu, pokud by nebylo současně tvrzeno a prokázáno, že změnou bydliště je vyloučena místní příslušnost jiného soudu. Z uvedených důvodů soud prvního stupně dle § 105 odst. 4 o. s. ř. námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze jako nedůvodnou zamítl.

3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná 1) včasné odvolání, ve kterém uvedla, že v případě adresy žalované 1) [adresa], není sporu o tom, že se jedná o adresu, kterou má žalovaná 1) registrovanou jako místo trvalého pobytu, což však neznamená, že si nemůže zvolit místo svého faktického bydliště jinde, což je situace žalované 1). Považuje tak za nesprávné, že soud prvního stupně toto její tvrzení přezkoumává, zpochybňuje a relativizuje jej. Pojem „trvalý pobyt“ a „bydliště“ se po obsahové stránce může, ale nemusí shodovat (k tomu odkazuje na znění § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, a na judikaturu Nejvyššího soudu – usnesení sp. zn. 30 Cdo 444/2004). Dále žalovaná 1) uvádí jiná řízení, ve kterých soud rozhodl, že je místně příslušný soud podle faktického bydliště, kdy i žalobci je dlouho známo, že žalovaná 1) fakticky bydlí společně s nezletilými dětmi na adrese v Dobrovízi. Žalovaná 1) má tak za to, že odvoláním napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pokud soud prvního stupně dovodil svou místní příslušnost především z hlediska sídla žalované 2), nikterak se nevypořádal s námitkou žalované 1), že pokud je dána pluralita účastníků, nemělo by být ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. mechanicky aplikováno pouze na základě procesní legitimace jednotlivých žalovaných, nýbrž by měla být zvažována i pasivní věcná legitimace jednotlivých žalovaných, k čemuž odkazuje na již uvedené usnesení Nejvyššího soudu, na principy komunitárního práva a na právo na zákonného soudce dle Listiny základních práv a svobod. Uvádí, že z žaloby není vůbec patrné, proč a na základě jakých úvah žalobce do okruhu žalovaných zařadil i žalovanou 2), kdy není předmětem žalobních tvrzeních a nesměřuje proti ní žalobní petit, z čehož dovozuje nedostatek její věcné pasivní legitimace, čemuž se však soud prvního stupně nevěnoval a nijak se s touto námitkou k místní nepříslušnosti nevypořádal, pročež lze považovat napadené usnesení v této části odůvodnění za nepřezkoumatelné. Žalovaná 1) navrhuje, aby odvolací soudu rozhodl tak, že zruší odvoláním napadené usnesení a rozhodl, že Městský soud v Praze je v této věci místně nepříslušný a věc se postupuje k dalšímu řízení ke Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.

4. K odvolání žalované 1) se vyjádřil žalobce svým podáním ze dne 15. 6. 2023, ve kterém uvádí, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně je správné, neb tvrzená změna faktického bydliště žalované 1) bez dalšího nezakládá místní nepříslušnost Městského soudu v Praze. Podmínkou naléhavého právního zájmu žalobce je totiž účast žalované 2) v řízení, k čemuž odkazuje a cituje judikaturu zdejšího odvolacího soudu (rozsudek zdejšího odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 14 Cmo 234/2022, či rozsudek ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. 7 Cmo 177/2022), kdy i na prvním jednání ve věci konaném dne 22. 5. 2023 soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná 2) je pasivně věcně legitimovaným účastníkem, tudíž jsou odvolací námitky žalované 1) bez významu. Žalobce si může soud vybrat v případě, že je místně příslušných více soudů (§ 11 odst. 2 o. s. ř.). Dále namítá, že by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, kdyby v této fázi řízení došlo ke změně místní příslušnosti soudu. Za nepřiléhavý má i odkaz žalované 1) na evropské právo. Žalobce tak navrhuje, aby odvolací soud potvrdil odvoláním napadené usnesení jako správné.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně, pokud jde o odůvodnění výroku, netrpí odvolatelkou namítanou vadou jeho nepřezkoumatelnosti, a to vzhledem k obsahu jejího odvolání (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz).

7. Podle § 11 odst. 2 o. s. ř. je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.

8. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.

9. Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

10. Podle § 85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

11. Podle § 105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.

12. Komentářová literatura k tomu v HROMADA, Miroslav. § 11 [Určení příslušnosti]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 40, marg. č. 3 uvádí, že „Je-li ve věci příslušných více soudů, je pro určení místní příslušnosti podstatné, k jakému soudu byla podána žaloba (Rc 29/1976). Možnost volby soudu žalobcem je zachována i tehdy, kdy jednu místní příslušnost zakládá OSŘ a druhou přímo použitelný předpis EU (NS 30 Cdo 3684/2018). Judikatura se již vyjádřila k situaci, kdy je žaloba podána vůči dalším žalovaným pouze proto, aby byla založena místní příslušnost určitého soudu; soudy mají v takovém případě postupovat tak, jako by byla žaloba podána jen vůči tomu z žalovaných, který měl být takovou žalobcovou obstrukcí poškozen (NS 21 Nd 299/2012, Rc 13/2013).“

13. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3684/2018 Nejvyšší soud uvedl, že „Ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. stanoví logickou, ale v případě místní příslušnosti dané na výběr velmi důležitou zásadu, podle které je to žalobce, jenž určuje, u kterého z více místně příslušných soudů bude probíhat řízení. Tato skutečnost je rozhodná nejen v případech, když zákon stanoví více možností, ale také tehdy, když se strany dohodnou na místně příslušném soudu. Nesjednají-li totiž takovou příslušnost jako výlučnou, je žalobce oprávněn zvolit mezi soudy příslušnými na základě zákona anebo soudem zvoleným [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 1116].´“ A dále v bodě 24 téhož usnesení uvedl, že „…..směřuje-li žaloba proti více žalovaným, není pro účely místní příslušnosti podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. podstatné, v jakém pořadí byli v žalobě uvedeni; obecným soudem v takovém případě může být obecný soud kteréhokoli ze žalovaných (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5761/2016). Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. II. ÚS 470/11, kde uvedl: „Lze souhlasit s obecným východiskem stěžovatele, že má-li ten být žalován, je jeho místně příslušným soudem soud, v jehož obvodu má stěžovatel bydliště. Ovšem kromě tohoto pravidla zná procesní předpis - občanský soudní řád - řadu případů, kdy může být stěžovatel žalován u zcela jiného místně příslušného soudu. Jednou z nich je i situace společenství účastníků (§ 91 občanského soudního řádu), jež může být jak nerozlučné (tedy podle § 91 odst. 2 občanského soudního řádu, jež stěžovatel akcentuje) tak i samostatné (§ 91 odst. 1 občanského soudního řádu, jež stěžovatel pomíjí). Tato pluralita pak logicky zakládá možnost více místně příslušných soudů, které jsou si podle § 11 odst. 2 občanského soudního řádu až do okamžiku podání žaloby rovny. Toto předem stanovené pravidlo i s ohledem na obecnost jeho použití v rámci daných případů není v rozporu se zásadou zákonného soudce...“

14. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 2. 2023 domáhá určení, že je společníkem žalované 2) s velikostí podílu 100 % odpovídajícímu vkladu ve výši 1 000 Kč, kdy jako účastníky sporu označil na straně žalovaných žalovanou 1) - fyzickou osobu a žalovanou 2) - právnickou osobu coby společnost, o určení účastenství v ní se jedná.

15. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze oddílu C, vložka [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2023 odvolací soud zjistil, že žalovaná 2) má od 15. 8. 2018 zapsanou adresu sídla [adresa], tudíž v obvodu Městského soudu v Praze.

16. Žalovaná 2) změnu svého bydliště na adresu [adresa], nikterak nedoložila. I kdyby tak však učinila, je pro dané řízení rozhodné, že žalobce podal žalobní návrh u Městského soudu v Praze, který je s ohledem na sídlo žalované 2) věcně a místně příslušným soudem, čímž učinil jemu náležející volbu, jenž je žalobci dána v případě více místně příslušných soudů dle shora citovaného ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. a je též v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, od níž nemá odvolací soud žádného důvodu se odchýlit. Vzhledem k předmětu sporu – určení, že žalobce je společníkem žalované 2) s velikostí podílu 100 % odpovídajícímu vkladu ve výši 1 000 Kč – je zřejmé, že podání žaloby vůči žalované 2) není procesní obstrukcí směřující k založení místní příslušnosti Městského soudu v Praze.

17. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud zamítl návrh žalované 1) na vyslovené místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.