o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Kubelíkova 44 ze dne 5. 5. 2014, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2019 č. j. 78 Cm 7/2014-154,

1. Návrhem ze dne 4. 6. 2014 se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud vyslovil neplatnost usnesení členské schůze [právnická osoba] ze dne 5. 5. 2014, kterým bylo přijato znění nových stanov družstva. Po doplnění skutkových tvrzení učiněných na výzvu soudu navrhovatel uvedl, že je členem [právnická osoba] od 31. 1. 2007; dne 5. 5. 2014 se konala členská schůze, která svým usnesením přijala stanovy družstva, proti kterým navrhovatel podal námitky již 2. 5. 2014. Na členské schůzi konané dne 5. 5. 2014 navrhovatel přijaté stanovy napadl pro rozpor se zákonem a ve lhůtě stanovené zákonem podal předmětný návrh. Především napadl čl. 3, bod 1, když základním předmětem činnosti družstva není zajišťování bytových potřeb členů, když až na jednu bytovou jednotku jsou všechny ve vlastnictví členů družstva. Další rozpor shledává v čl. 4, bod 1, 2, 3, čl. 6, bod 1, 2, kde se pojednává o souhlasu 2/3 členů bytového družstva, kteří jsou nájemci bytů, přičemž, jak je uvedeno shora, jsou již všichni vlastníky bytů, nikoli členy družstva. Současně žádal ve svých námitkách, aby bylo podáno vysvětlení, jak je rozdělen zisk. Účastník takové vysvětlení neposkytl.

2. Ve vyjádření k návrhu uvedl účastník, že navrhovatel neuvádí žádný relevantní důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, které by bylo přijato v rozporu se zákonem. Současně poukazuje na ust. § 260 odst. 1 o. z., kdy soud neplatnost usnesení nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž by to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku (v daném případě družstva) hodném právní ochrany neplatnost nevyslovit. Navrhl zamítnutí návrhu.

3. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze [právnická osoba] ze dne 5. 5. 2014, se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku Kč 49 368 k rukám právního zástupce účastníka, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.“ (výrok II.).

4. V odůvodnění uvedl, že v den konání členské schůze (dne 5. 5. 2014) se práva povinnosti členů družstva ve smyslu § 777 odst. 4 z. o. k. řídila původními stanovami a obchodním zákoníkem. Ze stanov platných v době konání členské schůze zjistil soud prvního stupně (dále též jen „soud“), že předmětem činnosti družstva je pronajímání bytových a nebytových prostor a poskytování základních služeb s pronájmem spojených. Vznik členství v družstvu je upraven stanovami tak, že při založení družstva vzniká členství v družstvu dnem vzniku družstva osobám, které jsou nájemci bytů v domě a podaly přihlášku do družstva, dále za trvání družstva může členství vzniknout převodem členských práv a povinností, děděním, přijetím nového člena nebo jiným způsobem stanoveným zákonem. Takové ustanovení stanov o vzniku členství není v rozporu s obchodním zákoníkem, nevymyká se § 227 obch. zák. Zánik členství bytového družstva upravovaly stanovy tak, že členství zaniká převodem členských práv a povinností, vystoupením, vyloučením, smrtí, písemnou dohodou, zánikem družstva, zánikem práva nájmu k bytu, s nímž je spojeno členství k družstvu nebo jiným způsobem stanovených zákonem. Z uvedeného soud dovodil, že převodem bytu do vlastnictví člena družstva členství v družstvu nezaniká. Stanovy uvádějí zánik členství v družstvu v souzeném případě zánikem práva nájmu bytu, s nímž je spojeno členství, nikoli, jak tvrdí navrhovatel dnem převodu bytu do osobního vlastnictví. Členství v družstvu nebylo spojeno pouze s právem nájmu bytu, ale i ostatních prostor v domě. Pokud by člen družstva po převodu bytu do vlastnictví nechtěl být nadále členem družstva, musel by se na zániku členství způsobem uvedených ve stanovách dohodnout, případně z družstva vystoupit nebo zvolit jiný, stanovami daný způsob zániku členství, případně způsob daný zákonem. Soud prvního stupně vzal za prokázanou aktivní legitimaci navrhovatele k vedení sporu, neboť je členem družstva účastníka, (pokud by tomu tak nebylo, nemohl by navrhovatel ve smyslu § 663 z. o. k. podat předmětný návrh). Takové skutkové zjištění vyplývá z Dohody o převodu členských práv a povinností z 31. 1. 2007. Rovněž je navrhovatel veden v seznamu členů bytového družstva ke dni 5. 5. 2014, tedy ke dni konání členské schůze. Ze seznamu členů družstva se podává, že družstvo má celkem 18 členů (včetně navrhovatele). Žádné skutkové tvrzení účastníků nevedlo k závěru, že členství v bytovém družstvu členům družstva zaniklo, neboť převodem bytu do „osobního“ vlastnictví nezaniká členství v družstvu a nebyl tvrzen jiný důvod zániku členství. Soud zdůraznil, že stanovy platné ke dni konání členské schůze napadeny nebyly, napadeno bylo usnesení přijaté členskou schůzí konanou dne 5. 5. 2014, kterým byly přijaty stanovy nové. Není proto rozhodné jak o přijetí stanov původních bylo hlasováno. Podle původních a přijatých stanov stanov je článkem 5.2.8. a 5.2.10 dán počet členů pro usnášení schopnosti členské schůze tak, že je třeba pro přijetí usnesení přítomnosti členů, kteří mají více než 50 % hlasů, pro změnu stanov pak je předepsáno kvorum 2/3 přítomných hlasů. V daném případě podle zápisu z členské schůze konané dne 5. 5. 2014 bylo přítomno 13 členů a uděleno 5 plných mocí, tedy nadpoloviční většina, pro přijetí stanov hlasovalo 17 členů (lze dovodit, že 5 v zastoupení), hlasování se zdržel jeden člen. I kdyby nebylo přihlédnuto k uděleným plným mocím, jedná se o přijetí 2/3 členů družstva pro přijetí nových stanov. Zápisem z jednání členské schůze družstva (účastníka) ze dne 5. 5. 2014 vzal soud za prokázané, že členská schůze přijala usnesení o změně stanov, návrh změny stanov družstva a jeho podřízení zák. č. 90/2012 Sb. podle § 777 odst. 5 byl členům družstva doložen, členská schůze hlasovala v průběhu konání schůze o jednotlivých bodech programu a z počtu 18 členů 17ti hlasy hlasovala pro přijetí schválení změny stanov družstva a podřízení družstva zákonu č. 90/2012 Sb. Hlasování se zdržel navrhovatel. Změny stanov s ohledem na dosud platné stanovy a hlasování členů družstva byly přijaty. Dále vzal soud za prokázané, že navrhovatel podal účastníkovi dopisem ze dne 2. 5. 2014 připomínky (námitky) ke stanovám družstva, kde napadal čl. 3,4, především z toho důvodu, že neobstojí předmět činnosti družstva, když členové bytového družstva mají byty v osobním vlastnictví. Dopisem navrhovatele z 2. 5. 2014 (dalším), vzal soud za prokázané, že navrhovatel oznámil účastníkovi, že má námitky k rozdělení zisku, námitky k vedení účetnictví a rozporuje, že by měl družstvu způsobit škodu. Další námitky a nesouhlas navrhovatele jsou vyjádřeny dopisem ze dne 4. 6. 2014, kdy vznáší námitky proti usnesením přijatých členskou schůzí ze dne 5. 5. 2014. Soud dále uvedl, že nepřipustil z důvodu nadbytečnosti důkaz navržený účastníkem, aby se k otázce platnosti usnesení členské schůze vyjádřil notář, který by měl zhodnotit, že stanovy byly přijaty v souladu se zákonem, zároveň, aby se vyjádřil k otázce hlasování na členské schůzi, když v době konání členské schůze členka družstva [Anonymizováno] nežila. To z důvodu, že notář osvědčuje průběh konání členské schůze, ověřuje účast členů, případně plných mocí, nikoli však správnost přijatých usnesení. V době konání členské schůze dne 5. 5. 2014 již zemřelá p. [Anonymizováno] nebyla členem družstva. Po dalším projednání věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Citoval ust. § 663 z. o. k. s tím, že v daném případě dospěl soud k závěru o aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu, neboť navrhovatel je člen družstva účastníka a napadl neplatnost usnesení členské schůze konané dne 5. 5. 2014 návrhem ze dne 4. 6. 2014, tedy včas, ve lhůtě stanovené ust. § 663 odst. 1 z. o. k. Navrhovatel odkazuje ve svých skutkových tvrzení na úpravu ust. § 731 z. o. k., která upravuje další obsah stanov bytového družstva. Má za to, že pokud nesouhlasil, resp. se hlasování zdržel, se zněním nově schvalovaných stanov, je usnesení členské schůze, kterými byla přijata změna stanov, neplatné. Odst. 1 citovaného ustanovení z. o. k. stanoví, že stanovy m. j. obsahují: a) podmínky, za kterých vznikne členovi bytového družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, b) podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva spojených s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu. K tomu soud prvního stupně uvedl, že, že pro přijetí změny stanov se vyžaduje podle odst. 2 cit. ustanovení, souhlas všech členů družstva, kteří mají s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu na družstevní byt a kteří mají dle stávajícího znění stanov právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu. Usnesení členské schůze konané dne 5. 5. 2014, které nové znění stanov přijalo, není v rozporu se zákonem. To z toho důvodu, že převodem bytů do osobního vlastnictví jednotlivým nájemcům bytů členství v družstvu nezaniklo. Pro přijetí nových stanov se rozhodování členské schůze tedy řídilo dosavadními stanovami a obchodním zákoníkem. Skutečnost, že družstvo nezajišťuje bytové potřeby členů družstva, není důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva. Družstvo zajišťuje i nadále jinou činnost družstva a ve smyslu § 727 odst. 3 z. o. k. může bytové družstvo provozovat i jinou činnost, avšak k činnosti hlavní má doplňkový nebo vedlejší charakter. Toto ustanovení z. o. k. nemění nic na počtu členů družstva a jeho existenci. Soud prvního stupně kcentoval, že předmětem řízení je návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, nikoli návrh na zrušení družstva. Soud neshledal usnesení přijaté členskou schůzí za neplatné z důvodu uváděného navrhovatelem. Vzhledem k dalším předmětům činnosti družstva uvedený důvod nemůže naplnit rozpor s právními předpisy. Současně s převodem bytové jednotky do vlastnictví člena družstva členství v družstvu nezaniká, pokud má další majetkovou účast ve družstvu nad výši svého členského vkladu, což účastník doložil.

5. Další skutková tvrzení obsažená v námitkách navrhovatele a uplatněná v návrhu se týkají jeho nesouhlasu s rozdělením zisku za rok 2013 uvedeným ve stanovách. Nesouhlas se týkal námitky, že navrhovateli nebylo řádně vysvětleno, jak byl zisk a ztráta bytového družstva generován. To ale není důvodem pro vyslovení neplatnosti přijatých stanov. Samotná deklarace toho, že zisk byl rozdělen protiprávně, nezakládá žádný závěr o tom, že tomu tak je. Navrhovatel neuvedl žádná skutková tvrzení, kromě toho, že mu výkaz zisku nebyl vysvětlen, a proto spatřuje jeho nesprávnost. Soud proto nepřistoupil k poučení podle § 118a o. s. ř. a uzavřel, že návrh navrhovatele je nedůvodný, když neshledal žádnou skutečnost, která by neplatnost přijatých usnesení členské schůze pro jeho nesouhlas zakládala. Pro změnu stanov, pokud se změna netýká úpravy stanovené ust. § 731 odst.1 z. o. k., není třeba souhlasu všech členů družstva a rozpor přijatého a napadeného rozhodnutí členské schůze se zákonem soud neshledal. Návrh navrhovatele o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva proto zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:

1)Dle čl. 2.1 stanov je každý členský podíl v družstvu spojen s nájemním právem k některému z bytů v domě. Tento článek nehovoří o nebytových prostorech v domě – je proto logické, že v případě zániku nájmu (převodu bytu do „osobníhoů vlastnictví) došlo i k zániku práva nájmu k danému bytu ve smyslu čl. 3.3.1 písm. g) stanov, kdy družstvo již nadále vůči dané osobě není schopno plnit svůj účel – zajištění bytových potřeb dané osoby.

2) Nesouhlas s odůvodněním ohledně odmítnutí výslechu notáře.

3) Nesouhlas s výkladem významu § 727 odst. 3 z. o. k. Pronajímání nebytových prostor za účelem zisku se stalo v podstatě jedinou činností družstva (po převodu bytových jednotek do „osobního“ vlastnictví).

4) Nedostatečné vypořádání se s tvrzením navrhovatele, že podle tehdy platných stanov mohla na předmětné členské schůzi hlasovat pouze [Anonymizováno] (případně její právní nástupci), protože jako jediná v té době měla s družstvem platnou nájemní smlouvu.

5) Nedostatečné vypořádání se s tvrzením navrhovatele, že pro změnu stanov § 731 odst. 2 z. o. k. předepisuje souhlas všech členů družstva, kteří mají s družstvem uzavřenu smlouuv o nájmu bytu, takovou osobou však byla pouze [Anonymizováno] (případně její právní nástupci).

6) Rozdělení zisku mělo být použito výhradně k uspokojení bytových potřeb členů družstva, což se nestalo, zisk byl převeden členům drusžtva na jejich účty, což je v rozporu s jeho účelovým určením. Předmětné rozdělení zisku je nezákonné.

7. K odvolání se vyjádřil účastník, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a odvoláním napadené usnesení považuje za věcně správné. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadené usnesení a přiznal účastníkovi právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, byť s některými závěry soudu prvního stupně nesouhlasí.

9. K námitkám odvolatele uvádí odvolací soud následující:

10. Stanovy družstva se ohledně práv a povinností členů družstva řídily v době konání předmětné členské schůze dne 5. 5. 2014 ve smyslu § 777 odst.4 z. o. k. obchodním zákoníkem. Otázkou je, zda svojí úpravou v čl. 3.3.1 písm. g) byly v souladu se zákonem či v rozporu s jeho kogentním ustanovením. K tomu je třeba poznamenat, že pokud § 777 odst.4 z. o. k. připouští možnou dispozici ve společenské smlouvě (ve smyslu § 3 odst. 3 z. o. k. jsou společenskou smlouvou též i stanovy družstva), pak to znamená, ža tato dispozice nesmí být v rozporu s kogentním ustanovením zákona. Podle § 231 odst. 1 obch. zák. (jímž se zánik členství v předmětném družstva z výše uvedených důvodů řídí), členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena, doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekuci nebo, nejsou-li členská práva a povinnosti převoditelné, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle zvláštního právního předpisu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, po právní moci rozhodnutí o tomto návrhu nebo zánikem družstva. Podle § 232 odst. 1 obch. zák. „členství fyzické osoby zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem“. Zásadní otázka v daném případě tedy je, zde jsou vypočtené způsoby ukončení členství jedinými, či zda si může družstvo ve stanovách „modelovat“ resp. v rámci dispozice ve stanovách družstva vytvořit i další důvod zániku členství v bytovém družstvu. Podle odvolacího soudu to možné není, důvody ukončení členství v bytovém družstvu stanoví jen zákon (vedle obch. zák. např. tak činil i zák. č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů a nebytových prostor), ve stanovách nebylo podle obchodního zákoníku možné konstruovat důvod zániku členství v družstvu nad rámec zákona. Shodně k tomu i [Anonymizováno] in Družstevní právo – 3. vydání – Praha C.H.Beck 2006 bod 95 a 96 : „…zákonný výčet důvodů zániku členství dle § 231 odst. 1 a § 232 obch. zák. je taxativní. „. Z uvedeného tedy plyne, že v předmětném družstvu nezaniká členství zánikem práva nájmu k bytu, s nímž je spojeno členství v družstvu, protože toto ustanovení stanov je v rozporu s kogentním ustanovením zákona. Se soudem prvního stupě sice lze souhlasit v konečném závěru, že „převodem bytu do vlastnictví člena družstva členství v družstvu nezaniká“, ovšem nikoli s důvody jej k tomu vedoucími spočívajícími v tom, že „členství nebylo spojeno s právem náíjmu bytu, ale i ostatních prostor v domě“. Potud je nutné připomenout, že družstevním bytem se rozumí jak bytový, tak nebytový prostor (ve smyslu vymezení zákonem č. 72/1994 Sb.). Převodem družstevního bytu jsoucího v nájmu člena družstva (či ve společném nájmu manželů) do jeho vlastnictví dochází samozřejmě k zániku práva nájmu k předmětnému bytu, neboť vlastník (vlastníci) bytu coby jednotky nemohou být zároveň jeho nájemci. Jinak řečeno vlastnictví věci, včetně bytu coby věci nemovité, vylučujeho nájem této věci jeho vlastníkem. Ostatně nebyl-li by navrhovatel členem družstva (z důvodu, že by všem členům až na jedinou členku zaniklo jejich členství), neměl by ve smyslu § 663 odst.1 z. o. k. aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze družstva soudem a jeho návrhem by musel být zamítnut i jen z tohoto důvodu.

11. Ohledně hlasování na členské schůzi je odvolací soud stejného názoru jako soud prvního stupně, tedy že schůze byla usnášeníschopná a hlasováno bylo dostatečnými kvory. Je i shodného názoru ohledně nadbytečnosti výslechu notářské kandidátky sepisující zápis o rozhodování předmětné členské schůze, protože notář neodpovídá za správnost rozhodnutí členské schůze, resp. za jeho zákonnost resp. v případě rozhodnutí v rozporu s kogentním ustanovením zákona by měl učinit tzv. výhradu, což se v daném případě nestalo. Z toho vyplývá, že takovýto rozpor notář v daném případě neshledal (k otázce § 731 z. o. k. viz. níže samostatně).

12. Odvolací soud nesouhlasí ani se závěry odvolatele ohledně § 727 odst. 3 obch. zák. Na jedné straně je sice správné a v souladu se zákonem, odráží-li předmět činnosti příslušného družstva jeho faktickou činnost, na straně druhé i jen z logiky věci vyplývá, že v určitých okamžicích existence bytového družstva toho nelze dosáhnout. Například je-li založeno bytové družstvo za účelem koupě domu družstvem a následného nájmu jednotlivých bytů jeho členy, je logické, aby družstvo mělo v době svého vzniku zapsány jako předmět podnikání třeba i veškeré činnosti dle § 727 z. o. k., ačkoli je bude realizovat až po koupi domu. Totéž platí i o další činnosti družstva dle § 727 odst. 3 z. o. k., kdy takovýto předmět činnosti je logický právě u družstev, u nichž došlo k převodu (dříve družstevních) bytů do vlastnictví jeho členů.

13. K otázce hlasování [Anonymizováno] resp. jejích právních nástupců odvolací soud poukazuje na výše uvedené ohledně členství v předmětném bytovém družstvu s tím, že toto hlasovací právo náleží každému členovi družstva, bez ohledu na to, zda mu v době hlasování svědčí právo nájmu družstevního bytu. Právo hlasovat je spojeno se členstvím v družstvu, nikoli s nájmem družstevního bytu.

14. K námitce odvolatele týkající se případného rozporu rozhodování členské schůze s ust. § 731 z. o. k. odvolací soud plně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, s jehož závěry je v plném konsenzu. Podle tohoto rozhodnutí „Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. upravuje většinu hlasů, potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze bytového družstva, jímž se mění stanovy v části upravující náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého nižším počtem hlasů, v řízení podle § 663 z. o. k. V případě, že stanovy bytového družstva neobsahují náležitosti uvedené v § 731 odst. 1 z. o. k. a členská schůze družstva – plníc povinnost uloženou ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. neuplatní.“ Podle odvolacího soudu šlo v daném případě o plnění povinnosti dle § 777 odst.2 z. o. k., jež bylo nutné právě ze shora uvedených důvodů při přijímání nového znění stanov družstva umožnit.

15. Odvolatel dále napadl rozhodnutí členské schůze mající se týkat rozdělení zisku. Ze zápisu z členské schůze nevyplývá, že by o rozdělení konkrétního zisku za konkrétní období bylo rozhodováno, rozhodováno o něm nebylo. V čl. 44 odst. 1 přijatých Stanov družstva jsou pravidla pro rozdělování zisku uvedena shodně s tehdy platnou právní úpravou uvedenou § 755 z. o. k. ve znění do 30. 6. 2020 „zisk bytového družstva může být použit pouze k uspokojování bytových potřeb členů a k dalšímu rozvoji bytového družstva“. To, že jsou uvedeny podíly jednotlivých členů na takovémto zisku (pro rok 2013) nijak neneguje, že zisk bytového družstva může být použit pouze k uspokojování bytových potřeb členů a k dalšímu rozvoji bytového družstva.

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (včetně akcesorického výroku), protože neshledal důvod neplatnosti usnesení členské schůze předmětného družstva ze dne 5. 5. 2014.

17. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi (družstvu). Navrhovatel je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení účastníkovi (družstvu). Ty sestávají z odměny advokáta za tento úkon právní služby – vyjádření k odvolání ze dne 3. 5. 2019 (3 100 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „vyhláška“). Dále je třeba přičíst paušální náhradu hotových výloh ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 uvedené vyhlášky). Přičíst je třeba ještě náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 4 114 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka – družstva (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).