o určení vlastnického práva k akciím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2024, č. j. 73 Cm 134/2022-217,

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, tak že „Návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání se zamítá.“.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že rozsudkem ze dne 13. prosince 2023, č. j. 73 Cm 134/2022-185, byla žaloba zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12 342 Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Usnesením ze dne 29. ledna 2024, č. j. 73 Cm 134/2022-196, soud prvního stupně vyzval žalobkyni k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podané odvolání. V reakci na toto usnesení požádala žalobkyně o osvobození od soudního poplatku s tím, že na její majetek byl prohlášen konkurs a podle § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) /dále jen ,,IZ“/, není oprávněna nakládat s majetkovou podstatou a majetkem, který do ní může náležet. Soud prvního stupně přípisem ze dne 26. února 2024, č. j. 73 Cm 134/2022-204, žalobkyni vyzval, aby jednak vyplnila připojené prohlášení o výdělkových a majetkových poměrech, předložila soudu společně s tímto vyplněným prohlášením výpisy z bankovních účtů za posledních šest po sobě jdoucích měsíců a veškeré další doklady prokazující tvrzené majetkové poměry, a to ve lhůtě 15 dnů.

3. V předloženém vyplněném prohlášení žalobkyně uvedla, že ke dni podání žádosti o osvobození od soudních poplatků eviduje pohledávku ve výši 181 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku neplatnosti/odstoupení od smlouvy o převodu cenných papírů ze dne 27. listopadu 2019 vůči žalovanému a ve zbylém rozsahu odkázala na insolvenční řízení. Soudu prvního stupně předložila rozvahu sestavenou ke dni 31. prosince 2022, z níž vyplývá, že aktiva v té době dosahovala hodnoty 1 680 000 Kč – oběžná aktiva, přičemž z toho částka 735 000 Kč představovaly krátkodobé pohledávky a částka 945 000 Kč krátkodobý finanční majetek, zatímco cizí zdroje činily 141 987 000 Kč, a to zejména dlouhodobé závazky.

4. Soud prvního stupně zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. března 2023, č. j. KSOS 40 INS 2885/2023-A-9, zjistil úpadek žalobkyně a na její majetek prohlásil konkurs.

5. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyně jakožto žadatelka o osvobození od soudních poplatků, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, má stejné postavení jako kterýkoliv jiný žadatel; takového žadatele nelze zvýhodňovat vůči ostatním právě jen proto, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs a oprostit se od požadavku prokázat osobní a majetkové poměry. Tudíž žalobkyně musela věrohodně popsat, vysvětlit a rovněž i doložit své celkové majetkové poměry.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předložené prohlášení je nedostatečně vyplněno (pro absenci podstatných údajů o majetkových poměrech žalobkyně, považuje za nedostatečné její konstatování, že není osobou s dispozičními oprávněními ve smyslu insolvenčního zákona), a nelze si vytvořit ucelený přehled o poměrech žalobkyně. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, když soud nemá povinnost v této souvislosti jakékoliv skutečnosti zjišťovat, natož vyhledávat, a to i v případě, že jde o účastníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurs (jako je tomu v daném případě). Dle soudu prvního stupně povinnost zaplatit soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2 000 Kč za podané odvolání nepředstavuje znemožnění přístupu k soudu. Soud prvního stupně s odkazem na § 111 IZ, z něhož plyne, že dlužníku není zcela zapovězeno disponovat se svým majetkem poté, co je zahájeno insolvenční řízení; dlužník však nesmí nakládat s majetkem způsobem, který by vedl k podstatným změnám majetkové podstaty a tím ke snížení uspokojení věřitelů. V poměrech dané věci se v případě úhrady soudního poplatku ve výši 2 000 Kč o popsanou situaci nejedná (tj. že by jeho zaplacení vedlo k podstatným změnám majetkové podstaty).

7. Podmínky pro postup soudu dle § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nebyly naplněny, a proto soud prvního stupně žalobkyni osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Soud prvního stupně pro úplnost poukázal na skutečnost, že žalobkyně je v předmětném řízení zastoupená advokátem, přičemž je otázkou, jakým způsobem hradí náklady právního zastoupení.

8. Jelikož nebyly naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně žalobkyni osvobození od soudního poplatku nepřiznal.

9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a osvobození od soudního poplatku jí přiznal, event. aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolatelka má za to, že podmínky stanovené § 138 o. s. ř. byly naplněny. Uvedla, že na výzvu soudu doložila požadované podklady, ze kterých vyplývá, že její závazky značně přesahují její příjmy a vlastněný majetek, a v souladu s § 229 odst. 3 IZ je oprávněnou osobou k nakládání s majetkovou podstatou insolvenční správce, který ovšem odvolatelce souhlas s uhrazením soudního poplatku neudělil. Má za to, že splnila svou povinnost tvrzení, když soudu uvedla, že s ohledem na její současný osobní a majetkový stav, není schopná uhradit uvedený soudní poplatek. Všechny tyto skutečnosti vylíčila v prohlášení. Jelikož se nachází v platební neschopnosti a osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě odvolatelky je insolvenční správce, má za to, že jsou zde objektivní překážky, které jí brání v zaplacení soudního poplatku. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, či ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

13. Soud zkoumá při rozhodování o návrhu účastníka o osvobození od soudních poplatků dvě kritéria – zda je účastník objektivně schopen soudní poplatek zaplatit a zda se z jeho strany nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Rozhodovací soudní praxe je ustálena v požadavku, že žadatel o přiznání osvobození od soudního poplatku je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017, jež jsou dostupná, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, nebo ze dne 18. záři 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Povinnost žadatele prokázat své poměry má za účel též umožnit posouzení, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, nebo ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017).

14. Odvolací soud zdůrazňuje, že účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12). Účastník občanského soudního řízení, který řádně a věrohodně nedoloží své majetkové poměry, nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2015, sp. zn. 25 Cdo 1191/2015). Podkladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků účastníka je zpravidla především jeho prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které musí obsahovat úplné a pravdivé údaje o jeho majetku. Pokud žadatel v prohlášení neuvede úplný přehled svého majetku, je to bez dalšího důvodem pro zamítnutí žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 3. března 2011, sp. zn. III. ÚS 118/11). Pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí nejen uvést, v čem spatřuje svoji nepříznivou majetkovou situaci, která ho vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, ale musí také toto tvrzení řádně doložit. Jinak řečeno, důkazní břemeno, že žadatel o osvobození od soudních poplatků je nemajetnou osobou, tíží vždy žadatele. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku totiž neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával skutečnosti, které mají charakterizovat jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku.

15. Z obsahu spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. V této souvislosti odvolací soud dodává, že lze přisvědčit soudu prvního stupně, že odvolatelka nesplnila podmínku týkající se úplného doložení jejích poměrů, neboť řádně neosvědčila a nedoložila své majetkové poměry; nepředložila soudu veškeré potřebné listiny prokazující její majetkové poměry. Pouhá tvrzení odvolatelky o absenci údajů o majetkové situaci, neboť již není osobou s dispozičním oprávněním ve smyslu § 229 odst. 3 písm. c) IZ, nelze pokládat za věrohodný důkaz pro, byť i jen částečné, osvobození od soudních poplatků.

16. V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že odvolatelka není osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě odvolatelky, neboť Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. března 2023, č. j. KSOS 40 INS 2885/2023-A9, zjistil úpadek odvolatelky a na její majetek prohlásil konkurs. Na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které příslušelo odvolatelce, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

17. Nutno ovšem podotknout, že podmínky stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. odůvodňující přiznání (i částečného) osvobození od soudních poplatků musí být splněny kumulativně, nenaplnění, byť i jen jediné z nich musí tedy zákonitě vést k nevyhovění žádosti účastníka. Břemeno tvrzení i břemeno důkazní k prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku nese účastník řízení, který o přiznání osvobození žádá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sen. zn. 32 Cdo 3047/2014).

18. Ačkoliv byla odvolatelka soudem prvního stupně správně vyzvána přípisem ze dne 26. února 2024, č. j. 73 Cm 134/2022-204, k doložení svých majetkových poměrů, aby bylo možné posoudit, zda tyto umožňují úhradu soudního poplatku či nikoliv, žalobkyně informace o svých poměrech nevyplnila uceleně a úplně, tyto věrohodně a dostatečně nedoložila. Vzhledem k tomu, že tvrzení odvolatelky, kterými odůvodnila žádost o osvobození od soudních poplatků, byla nedostatečná, nekonkrétní a (řádně) nedoložená, nelze než uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pakliže jí osvobození od soudního poplatku (za jí podané odvolání) nepřiznal. Tento stav nebyl napraven ani během odvolacího řízení, byť tak mohla odvolatelka učinit poté, co se dozvěděla, že soud prvního stupně její žádosti o osvobození od soudního poplatku nevyhověl.

19. V daném případě tudíž nelze učinit závěr, že není v možnostech odvolatelky zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za podané odvolání /dle položky 22 bodu 1. písm. b) ve spojení s položkou 4 bodem 1. písm. c) sazebníku poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích/, což představuje částku obecně i velmi nízkou. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ovšem ve správném znění, odpovídajícím dikci § 138 o. s. ř.