o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2021, č. j. 74 Cm 122/2018- 82,

1. Městský soud v Praze (dále též jen soud) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 11. 6. 2018, přijaté pod bodem 5. jednání valné hromady, ve znění: „Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2017 a schvaluje návrh na vypořádání hospodářského výsledku ve výši 4 870 103,33 Kč tak, že tento zisk bude převeden na účet nerozděleného zisku z minulých let.“ se zamítá (výrok I.), navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi náklady řízení ve výši 28 798 Kč (výrok II.).

2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 11. 6. 2018, přijaté pod bodem 5. jednání valné hromady, ve znění: „Valná hromada schvaluje řádnou účetní závěrku za rok 2017 a schvaluje návrh na vypořádání hospodářského výsledku ve výši 4 870 103,33 Kč tak, že tento zisk bude převeden na účet nerozděleného zisku z minulých let.“ Soud konstatoval, že v průběhu řízení došlo k podstatné změně v akcionářské struktuře účastníka, když valná hromada účastníka konaná dne 18. 12. 2019 rozhodla o přechodu všech zaknihovaných akcií společnosti ve vlastnictví jiných osob než hlavního akcionáře na hlavního akcionáře, přičemž zápis tohoto usnesení valné hromady byl dne 7. ledna 2020 zveřejněn v obchodním rejstříku. Dospěl k závěru, že tímto dnem přestal být navrhovatel akcionářem účastníka, neboť podle § 385 odst. 1 z. o. k. přešlo jeho vlastnické právo k účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře. Soud se poté zabýval otázkou, zda navrhovateli svědčí právní zájem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a dospěl k závěru, že nikoli. Soud proto z důvodu absence věcné aktivní legitimace navrhovatele návrh zamítl.

3. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal účastníkovi, který byl v řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši 28 798 Kč, přičemž náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7, § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif1“) náleží odměna ve výši 3 100 Kč a dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, a to za každý ze 7 úkonů právní služby a dani z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 998 Kč.

4. Proti výroku II. usnesení soudu se včas odvolal navrhovatel. Uvedl, že navrhovatel dle názoru soudu prvního stupně ztratil aktivní věcnou legitimaci pro vedení tohoto řízení, a to přesto, že dne 19. 2. 2020 navrhovatel uplatnil u hlavního akcionáře, společnosti [právnická osoba]., právo na dorovnání ve smyslu § 390 odst. 1 ZOK. Dle informací, které má navrhovatel k dispozici, bylo zahájeno řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění a na přiznání práva na dorovnání, o kterém je vedeno řízení u nadepsaného Městského soudu v Praze sp. zn. 72 Cm 103/2020. Přijaté rozhodnutí valné hromady, které je napadáno navrhovatelem v tomto řízení, může mít dopad na poměry navrhovatele založené jeho vztahem ke společnosti i poté, co ztratil postavení akcionáře, neboť v případě, že bude shledáno předmětné usnesení (o rozdělení zisku) neplatným, bude to mít dopad do stanovení přiměřeného protiplnění za akcie [Jméno advokáta A]., IČ: [IČO], které je/bude vypláceno vytěsněným akcionářům. Navrhovatel je proto i nadále aktivně legitimován k dané žalobě. Soud při rozhodování o nákladech řízení nezohlednil, že navrhovatel ztratil aktivní věcnou legitimaci pro vedení sporu v důsledku proběhlého squeze-outu ve společnosti. Soud měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikovat moderační právo dle ustanovení § 150 o. s. ř. a úspěšné společnosti právo na náhradu nákladů řízení před soudem nepřiznat. Ke ztrátě aktivní legitimace navrhovatele došlo až v průběhu řízení postupem hlavního akcionáře, kdy došlo k vytěsnění minoritních akcionářů. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 14 Cmo 399/2019-111, kdy za obdobné situace odvolací soud dospěl k závěru, že je na místě užití moderačního práva. Očekává proto, že tento případ bude soudem posouzen obdobně. Navrhl, aby soud odvolací napadené usnesení ve výroku II. změnil tak, že společnosti [právnická osoba]. se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává a dále že uloží společnosti [právnická osoba]. povinnost nahradit navrhovateli náklady odvolacího řízení.

5. Účastník ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že navrhovatel tvrdí, že neztratil aktivní věcnou legitimaci, avšak již nenapadá výrok usnesení, v rámci jehož přezkoumávání by tato okolnost mohla být posuzována, Tvrdí, že ust. § 150 o. s. ř. lze aplikovat na projednávaný případ bez toho, aniž by uvedl, které konkrétní skutečnosti by k takovému postupu měly vést. Není možné, jak tvrdí navrhovatel, využívat moderační právo soudu paušálně v případech skutkově či právně obdobných, neboť tento přístup by vedl k nadužívání tohoto výjimečného institutu. Projednávaný případ se procesně naprosto liší od věci, na níž navrhovatel v odvolání odkazuje. Navrhl, aby soud odvolací usnesení ve výroku II. potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadené části dle § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Ze spisu se podává, že soud po provedeném dokazování učinil právní závěr, že návrhu nelze vyhovět, neboť v průběhu řízení ztratil navrhovatel aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu. Návrh proto zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle úspěchu účastníků řízení ve věci, jak výše uvedeno. Navrhovatel se odvolal pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení.

8. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

9. Odvolací soud s ohledem na návrh navrhovatele použít moderační oprávnění soudu dle § 150 o. s. ř. zkoumal, zda se jedná v daném případě o důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by se jevilo nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení navrhovateli, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.

10. Odvolací soud konstatoval, že po provedeném dokazování soud zjistil, že ke ztrátě aktivní legitimace navrhovatele došlo až v průběhu řízení, a to postupem hlavního akcionáře, kdy došlo k vytěsnění minoritních akcionářů, přičemž tento proces nemohl navrhovatel nikterak ovlivnit. V poměrech projednávané věci má odvolací soud za to, že okolnosti daného případu svědčí pro postup dle § 150 o. s. ř. Odvolací soud shledal podmínky pro aplikaci moderačního práva zakotveného v ustanovení § 150 o. s. ř. proto, že proces vytěsnění minoritních akcionářů, v důsledku něhož ztratil navrhovatel aktivní legitimaci k vedení sporu v průběhu řízení, nemohl navrhovatel ovlivnit. Za této situace by se jevilo nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení navrhovateli, který ve věci úspěch neměl. Naproti tomu z žádných okolností neplyne, že by nebylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.

11. S ohledem na výše uvedené závěry, odvolací soud úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

12. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. analogicky podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že účastníkovi se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř. s tím, že i když byl navrhovatel v odvolacím řízení úspěšný a náležela by mu tak podle výsledku řízení náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, odvolací soud dospěl k závěru, že i v tomto případě jsou dány důvody pro užití § 150 o. s. ř., a to s ohledem na výše uvedenou situaci.