o určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. března 2021, č. j. 68 Cm 82/2015-47

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením přiznal likvidátorce odměnu ve výši 5 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 314 Kč. V odůvodnění ohledně přiznané odměny uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 5. 2015, č. j. 68 Cm 82/2015-22 rozhodl o zrušení společnosti [Jméno navrhovatelky B], IČO [IČO], posledně sídlem [Adresa navrhovatelky B] (dále též jen „Společnost“), nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 6. 2015. Dne 17. 3. 2021 bylo soudu prvního stupně doručeno vyúčtování nákladů likvidace likvidátorky – společnosti [Jméno navrhovatelky A]., IČO [IČO], se sídlem [adresa]. Likvidátorka žádala přiznání odměny ve výši 20 000 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů likvidace ve výši 2 314 Kč s ohledem na vynaložený čas strávený zjišťováním poměrů likvidované společnosti, včetně podání insolvenčního návrhu v roce 2016. Vzhledem k tomu, že likvidátorka byla soudem jmenována dne 5. 6. 2015, postupoval soud při stanovení odměny a náhrady hotových výdajů za provedenou likvidaci podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč (§ 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Výmaz Společnosti z obchodního rejstříku byl proveden na základě § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob v platném znění. Právní důvod výmazu: Likvidátor bezúspěšně prověřil možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby a její majetek nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud prvního stupně poté uzavřel, že stanovená odměna likvidátorky ve výši 5 000 Kč je dostatečná, neboť k výmazu Společnosti došlo na základě čestného prohlášení likvidátorky po zjištění majetku likvidované společnosti.

2. Proti tomuto usnesení podala likvidátorka včasné odvolání doplněné podáním ze dne 19. května 2021, a to do části výroku týkajícího se přiznané odměny. Namítla, že odvoláním napadené usnesení je nepřezkoumatelné, když soud nedostatečně odůvodnil, z jakého důvodu byla přiznána nižší odměna, a zároveň nepřihlédl k likvidátorkou tvrzeným skutečnostem. Vzhledem k časové náročnosti a množství úkonů, které již podrobně uvedla ve vyúčtování, je přiznaná odměna ve výši 5 000 Kč zcela neadekvátní a nepřiměřená vykonané práci. Časová dotace činila celkem 31,75 hodiny, což v případě odměny 5 000 Kč znamená 157,50 Kč za hodinu před zdaněním. Argumentuje sazbou pro právní poradu advokátem, která činí 300 Kč za hodinu. V případě insolvenčního správce, kdy v počáteční fázi konkurzu dochází k totožným úkonům jako v rámci likvidace, i při nezjištění majetku dlužníka činí odměna insolvenčního správce 45 000 Kč. Likvidátorka se domnívá, že přiznaná odměna nepostačuje ani na pokrytí ceny podaného insolvenčního návrhu, když cena za návrh na povolení oddlužení se zpravidla oceňuje 4 000 Kč bez DPH.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

4. Podle § 195 o. z., odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

5. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.

6. V posuzovaném případě byla likvidátorka jmenována do funkce podle § 191 odst. 1 a 4 o. z. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2015, č. j. 68 Cm 82/2015-22, tudíž odměnu likvidátorky určuje soud. Jelikož likvidační zůstatek, který vyplynul z likvidace Společnosti, je nulový, je na daný případ třeba aplikovat výše citované ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které umožňuje soudu odměnu přiměřeně zvýšit.

7. S námitkou odvolatelky o nedostatečném zdůvodnění napadeného usnesení se odvolací soud neztotožnil.

8. Ze zprávy o průběhu likvidace ze dne 30. 12. 2020 založené na č. l. 37 spisu odvolací soud zjistil, že likvidační zůstatek, resp. čistý majetkový zůstatek, který vyplynul z likvidace, činil – 1 641 771,54 Kč (čl. III.) a nebyla zjištěna žádná aktiva Společnosti kromě valníkového návěsu, který se nepodařilo fakticky dohledat a nemohl být proto zpeněžen ani ekologicky zlikvidován (čl. II.).

9. Odvolací soud již v usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 7 Cmo 74/2016-36, a v usnesení ze dne 26. 4. 2017, č. j. 7 Cmo 4/2016-28, vyslovil názor, že: „Ohledně likvidátora jmenovaného podle § 191 odst. 4 o. z., platí, že je jmenován z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Osoby zapsané v tomto seznamu jsou osoby podléhající režimu zvláštní, speciální kvalifikace - ve vztahu k insolvenčnímu řízení, nicméně vzhledem k požadavkům na zápis do seznamu insolvenčních správců jsou takovými osobami i s ohledem na jejich případná jiná postavení včetně postavení likvidátora. Jejich profesní kvalita je dána právními předpisy (viz zákon č. 312/20106 Sb., o insolvenčních správcích, vyhláška č. 312/2007 Sb. o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců), které mají zaručovat odbornou způsobilost insolvenčních správců. Ke vzniku postavení insolvenčního správce je tedy třeba splnit podmínky, limity dané právními předpisy. Pakliže zákon v ust. § 191 odst. 4 o. z., počítá jako s řešením „poslední možnosti“, tedy za situace, kdy nelze jmenovat likvidátora jinak, se jmenováním likvidátora z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců, ustanovení takového likvidátora soudem znamená, že soudcem ustanovený likvidátor ze seznamu insolvenčních správců má zákonem předpokládanou dostačující kvalifikací pro výkon této funkce. Likvidátor nabývá okamžikem svého povolání do funkce působnost statutárního orgánu (§ 193 o. z.). Na likvidátora přechází okamžikem jeho ustanovení do funkce jednak vnější jednatelská působnost statutárního orgánu a dále vnitřní působnost statutárního orgánu v činnostech, které bezprostředně souvisí s likvidací a jsou nutné pro její úspěšný průběh a dokončení. Podle § 193 o. z., za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu. Tím, že zákon nestanoví výjimku pro likvidátory jmenované soudem ze seznamu insolvenčních správců ohledně míry jejich odpovědnosti, platí i pro ně stejná míra odpovědnosti, jaká platí pro členy statutárního orgánu té které právnické osoby. Statutární orgán resp. likvidátor společnosti s ručením omezeným je povinen vykonávat svojí funkci s péčí řádného hospodáře. Je tak povinen ve smyslu § 51 odst. 1 z. o. k. jednat pečlivě s potřebnými znalostmi a s nebytnou loajalitou ke společnosti. Musí tak v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu společnosti. Likvidátor, včetně toho, jenž byl jmenován ze seznamu insolvenčních správců, tak plně odpovídá za porušení péče řádného hospodáře, a je povinen k náhradě vzniklé újmy (tedy nejenom majetkové, leč též i nemajetkové škody) viz § 53 z. o. k. U právnických osob, tedy i obchodních společností, rušených rozhodnutím soudu a jsoucích povětšinou fakticky bez majetku či bez podstatného majetku, je likvidátor povinen postupovat podle § 199 odst. 1 o. z. a sestavit ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby. Nemá-li k dispozici účetnictví, je třeba, aby toto bylo rekonstruováno. Likvidátor musí činit všechny úkony nutné ke zjištění majetku právnické osoby a jeho případného stavu, což představuje minimálně lustraci v příslušných evidencích a databázích. Jde například o lustraci v katastru nemovitostí, v registru vozidel, evidenci plavidel, dotaz likvidátora u centrálního depozitáře cenných papírů. Rovněž tak lustraci v obchodním rejstříku ohledně případných majetkových účastí likvidované obchodní společnosti. Dále likvidátor zjišťuje u všech bank resp. poboček bank působících na území České republiky, zda u některé z nich nemá likvidovaná právnická osoba zřízen účet. Zjišťuje dále informace o právnické osobě (v případě nespolupracujícího statutárního orgánu resp. dalších vnitřních orgánů) u organizačních složek státu jako například u finančního, živnostenského či celního úřadu. Dále je likvidátor povinen oznámit vstup právnické osoby do likvidace všem známým věřitelům (viz. § 198 odst. 1 o. z.), jakož i zveřejnit bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení dle § 198 odst. 1 o. z., s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší, než tři měsíce od druhého zveřejnění. Tuto výzvu dle § 198 odst. 2 o. z., je likvidátor povinen zveřejnit opět bez ohledu na stav majetnosti resp. nemajetnosti likvidované právnické osoby. Samozřejmou povinností likvidátora je komunikace s věřiteli právnické osoby, když účelem likvidace je vyrovnání dluhů likvidované právnické osoby, vypořádání jejího majetku a naložení s likvidačním zůstatkem (§ 187 odst. 1 o. z.). Likvidátorovi též přísluší všechny úkony související s datovou schránkou likvidované právnické osoby, přičemž i u nemajetné právnické osoby bývá značný obsah nutné komunikace ve vztahu k orgánům veřejné moci resp. orgánům státu. V rámci ukončování likvidace pak likvidátor vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace a sestaví účetní závěrku (§ 205 odst. 1 o. z.). Konečnou zprávu, účetní závěrku a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku likvidátor předkládá ke schválení, u likvidátora jmenovaného soudem i ke schválení soudem (§ 205 odst. 2 o. z.). V případě nulového zůstatku je třeba alespoň informace o tomto nulovém zůstatku. U obchodních korporací předloží likvidátor konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku také nejvyššímu orgánu obchodní korporace (§ 94 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) dále jen „ZOK“). Podle § 94 odst. 2 ZOK likvidátor zajistí uchování jmenovaných dokumentů - konečné zprávy o průběhu likvidace, návrhu na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrky po dobu 10 let od zániku obchodní korporace. Do 30ti dnů od skončení likvidace likvidátor podá návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku (§ 207 o. z.). Všechny výše jmenované zákonné povinnosti má likvidátor bez ohledu na to, zda má společnost majetek resp. jak velký je tento majetek. Modifikován velikostí či charakterem majetku může být případný postup likvidace jen ve smyslu § 201 až 203 o. z.

10. Podle odvolacího soudu je v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora v částce 10 000 Kč, a to s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti. Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána. Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Je třeba vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce (jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit), leč odpovědností voleného orgánu právnické osoby – obchodní korporace, viz výše, tedy zcela jinou odpovědností. Plnou odpovědností za způsobenou újmu. Jak je výše rozvedeno, rozsah minimálně nutných úkonů likvidátora u právnické osoby s majetkem a u nemajetné právnické osoby je shodný, rozdíl je jen v rozsahu vypořádávání majetku a vyrovnávání dluhů. Za okolnost odůvodňující odvolacím soudem stanovenou výši odměny lze považovat i provedení likvidace v adekvátním časovém horizontu. Maximální výši odměny 20 000 Kč je možno přiznat jen výjimečně, a to u nejsložitějších likvidací“.

11. Od uvedených závěrů nemá odvolací soud důvodu se odchýlit ani v posuzované věci, a proto na ně pro stručnost odkazuje. Vzhledem k okolnostem případu považuje odvolací soud též v dané věci odměnu ve výši 10 000 Kč za přiměřenou, když likvidátorkou požadovaná odměna ve výši 20 000 Kč by odpovídala odměně přiznávané u nejsložitějších likvidací. Odvolací soud ze spisu neshledal, že by likvidátorka činila další náročné nestandardní úkony, za což odvolací soud nemá ani podání insolvenčního návrhu, tudíž se nejedná o složitou či náročnou likvidaci (velké množství věřitelů Společnosti, značná míra spornosti pohledávek věřitelů či naopak pohledávek likvidované společnosti, velký počet společníků – zahraničních fyzických či právnických osob a komunikace s nimi, právně náročné vypořádávání rozsáhlé likvidační podstaty, nutnost vedení soudních sporů apod.), což ostatně ani likvidátorka netvrdila, vyjma již uvedeného insolvenčního návrhu, a tyto skutečnosti nevyplývají ani ze spisu

12. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení v napadené části změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.