o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady účastníka ze dne 26. 6.2020, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 147/2020-51 ze dne 10. února 2021

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně nevyslovil neplatnost v bodě I. výroku vymezeného usnesení valné hromady účastníka, konané dne 26. 6. 2020. Dále soud rozhodl o povinnosti účastníka k náhradě nákladů navrhovateli v částce 19 812,18 Kč.

2. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že navrhovatel / jeho právní předchůdce / vznesl před předmětnou valnou hromadou protest proti návrhu na přijetí předmětného usnesení valné hromady. Protest byl podán pro absenci zdůvodnění nerozdělení zisku, když nicneříkající formulace „toto rozhodnutí je dle platné právní úpravy v působnosti valné hromady společnosti“ neodpovídá požadavkům na zdůvodnění ve smyslu ustanovení § 407 odst. 1 písm. f/ zákona č. 90/2012 Sb.

3. Další důvod neplatnosti navrhovatel spatřoval v okolnosti, že účastník dlouhodobě nevyplácí dividendy, dosažený zisk rozděluje mezi různé fondy a na účet nerozděleného zisku. Z dosahovaných výsledků společnosti přitom vyplývá, že je ve finančních možnostech společnosti rozdělit celý zisk mezi akcionáře. Společnost má vlastní kapitál ve výši cca 1,2 mld. Kč, ážio a kapitálové fondy ve výši cca 498 mil. Kč, fondy ze zisku ve výši cca 205 mil. Kč a cizí zdroje toliko ve výši cca 186 mil. Kč a peněžní prostředky na účtech ve výši sic! cca 106 mil. Kč. Vyplacení celého zisku ve výši cca 3 055 879,66 Kč /popř. jeho části/ tudíž investiční politiku společnosti nijak ohrozit nemůže. Z umělého zadržování zisku ve společnosti přitom těží jen určitá část akcionářů /města a obce/, kteří tuto politiku nevyplácení dividend zneužívají k dosahování svých politických cílů, nadto jsou prostředky investovány do vodárenské infrastruktury, která leží na území těchto měst a obcí, čímž dochází k zhodnocování pozemků se zde nacházejících a zvyšování příjmů těchto měst a obcí z vybraných daní, přičemž ostatním minoritním akcionářům z účasti ve společnosti žádné takové výhody neplynou. Dlouhodobá praxe společnosti, kdy je dosažený zisk přerozdělován do různých fondů společnosti/resp. na účet nerozděleného zisku/ je rozporná s dobrými mravy, jelikož tímto mechanismem je natrvalo vyloučeno základní právo akcionáře na zisk. Napadené usnesení je tudíž neplatné i pro rozpor s dobrými mravy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že právo podílet se na zisku společnosti je jedním ze základních práv akcionáře. Účastník je akciovou společností, tedy kapitálovou společností založenou za účelem dosažení zisku. Provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody je totiž ve smyslu živnostenského zákona živností volnou, tedy soustavnou činností provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Není tedy pravdou, že by vodárenské společnosti byly založeny za jiným než podnikatelským účelem, kupř. za účelem správy vlastního majetku. V jejich případě se jedná o klasické akciové společnosti, tedy kapitálové obchodní korporace, které usilují o dosažení zisku, kde minoritní akcionáři získali svůj podíl v privatizaci v devadesátých letech. V dané souvislosti navrhovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017sp. zn. IV. ÚS 1146/16 a zdůraznil, že považuje za nemravné, aby byl zisk rozdělen do sociálního fondu ve prospěch zaměstnanců, kteří již za svou práci dostávají mzdu, zatímco akcionářům- vlastníkům společnosti nemá být žádný zisk rozdělen. Postup představenstva, které rozhodne o nerozdělení zisku bez důležitého důvodu, není v zájmu společnosti a může jí způsobit újmu.

4. Svou argumentaci navrhovatel shrnul tak, že „přijetím usnesení v představenstvem navrhovaném znění tak došlo k porušení základního práva akcionáře na podíl na zisk dle § 348 odst. 1 z. o. k., ke zneužití většiny hlasů ve společnosti /reprezentované zejména hlasy [Anonymizováno]/ a ke zneužití hlasovacích práv k újmě celku /§ 244 z. o. k. a § 212 o. z./, ke zneužití vlastnického práva, jehož hlavním účelem je poškodit jiného /§ 1012 z. o. k./, k porušení povinnosti představenstva odůvodnit návrh na (ne)rozdělení zisku /§ 357 z. o. k./.“

5. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že v průběhu řízení došlo k právnímu a procesnímu nástupnictví na straně navrhovatele / odst. 7 odůvodnění rozhodnutí /.

6. Účastník se k návrhu vyjádřil tak, že pozvánka na předmětnou valnou hromadu svými náležitostmi splnila požadavky stanov. Na valné hromadě bylo akcionářům poskytnuto dostatečné zdůvodnění přijatého napadeného rozhodnutí. Navrhovatel se jednání nezúčastnil, a tedy při jednání další požadované vysvětlení nepožadoval, před konáním valné hromady, ani při valné hromadě nevznesl žádný protinávrh k napadenému usnesení. Valné hromady se účastnilo 9 akcionářů, představujících 83,29 % akcií společnosti, akcionáři byli seznámeni s protestem navrhovatele, nikdo z nich nepožadoval bližší vysvětlení ani nevznesl protinávrh. Usnesení bylo přijato 100 % přítomných akcionářů.

7. Ve vztahu k rozdělení zisku účastník zdůraznil, že není typickou obchodní společností, je společností zřízenou za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, a to ve smyslu § 1 odst. 1 a 2 zákona o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, čímž účastník nepopírá, že je zároveň zřízen, jako každá jiná akciová společnost, za účelem dosahování zisku. Přímo ze zákona, konkrétně z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů, pro účastníka vyplývají povinnosti zajistit plynulé a bezpečné provozování vodovodu a kanalizace, vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. Účastník je vázán rovněž zákonem č. 526/1990 Sb. a výměrem MF, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, mezi něž mimo jiné patří povrchová voda odebraná z vodních toků a ostatních povrchových vod, pitná voda dodávaná odběratelům, pitná voda dodávaná do vodovodní sítě pro veřejnou potřebu jiné osobě, než je odběratel, odpadní voda odvedená kanalizací nečištěná a odpadní voda odvedená kanalizací čištěná, odpadní voda převzatá do kanalizace od jiného vodohospodářského subjektu, tedy veškerý zisk z hlavního předmětu podnikání odvolatele je regulován státem a na základě zákona. Pokud navrhovatel argumentuje tím, že i jiné vodárenské společnosti rozdělují zisk mezi akcionáře, tak je zde i skupina vodárenských společností, která naopak zisk nerozděluje. Účastník v tomto směru není žádnou výjimečnou společností. Přitom je přesvědčen, že dlouhodobým a strategickým rozmnožováním majetku, byť za cenu nevyplacení dividendy akcionářům, dochází ke zvyšování majetku účastníka, čímž vytváří předpoklad pro zvýšení hodnoty jednotlivých akcií a tím i majetku jednotlivých akcionářů. Pokud jde o sociální fond, ten je vytvářen za účelem plnění smlouvy, stabilizaci stávajících zaměstnanců a nástroj pro získávání kvalitních nových zaměstnanců.

8. V reakci na vyjádření účastníka navrhovatel předestřel úvahu, že „ jeví se mu, že účastník přistoupil k nevyplacení dividend proto, že se snaží ostatní akcionáře donutit k prodeji jejich akcií za minimální kupní cenu, neodpovídající jejich tržní hodnotě. Valná hromada společnosti dne 27. 2. 2017 schválila vykupování vlastních akcií po dobu 5 let za cenu od 500 do 750 Kč, avšak v procesu navyšování základního kapitálu vydává nové akcie za několikanásobně vyšší emisní kursy. Společnost tedy evidentně vykupuje akcie stávajících akcionářů za podstatně nižší ceny, než by odpovídalo jejich tržní hodnotě. Nevyplácením dividend účastník jedná v rozporu s ustanovením § 212 odst. 2 občanského zákoníku.

9. Soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na související právní úpravu, dovodil včasnost návrhu a aktivní legitimaci navrhovatele k jeho podání. Konstatoval dále zjištění, učiněná z provedeného dokazování výpisem z obchodního rejstříku, pozvánkou na valnou hromadu, protestem ze dne 16. 6. 2020, zápisem z jednání valné hromady, stanovami, jejich článkem 39 odst. 2, článkem 41, článkem 12 odst. 2, dále výroční zprávou za rok 2019.

10. V odůvodnění rozhodnutí se soud dále podrobně zabýval namítanou vadou pozvánky v podobě neodůvodnění bodu 5 a odkázal v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. /odst. 41, 42 odůvodnění rozhodnutí/. Soud dovodil, že zde nejsou dány znaky zneužití práva v tom směru, že by zde byla situace, že se majoritní akcionář snaží minoritní akcionáře „ vyhnat“. Soud ale dospěl k závěru, že pozvánka neobsahuje náležité odůvodnění a tedy není souladná se zákonem. Nicméně má soud za to, že je nutno pohlížet na bod 5. v pozvánce nejen v části nazvané Zdůvodnění, ale v celé souvislosti: z návrhu usnesení odůvodnění plyne, což musí být akcionáři při znalosti stanov zřejmé, totiž že po splnění daňových povinností jsou sanovány v souladu s článkem 39 a 41 stanov fondy vyjmenované ve stanovách a další, zřízené představenstvem. Akcionáři tedy muselo být zřejmé, že „odůvodnění“ je vlastně obsaženo v textu navrženého usnesení; soud vychází z premisy, že akcionář zná stanovy společnosti, jimiž je vázán ve smyslu ust. § 212 o. z.

11. Soud uzavřel, že nedostatek svolání je sice dán, ale intenzita tohoto zásahu do práv akcionáře neměla a nemá závažné právní následky. Akcionář musí znát stanovy, musí si být vědom odvodu do fondů. Že tato povinnost bude splněna, plyne z části pozvánky obsahující rozdělení zisku do fondů. Porušení zákona tedy nemělo závažné právní následky. A je v zájmu společnosti neplatnost usnesení valné hromady nevyslovit. „ Soud nepolemizuje s navrhovatelem v tom smyslu, že by snad popíral to, že účastník je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, generujícího zisk. Nicméně již zakladatelský dokument jasně určil, jak bude zisk rozdělován, a konkrétně naplnění fondu investic je zcela zásadní pro samotnou podstatu podnikání účastníka… Kdyby soud zneplatnil rozhodnutí valné hromada z důvodu vady pozvánky, byl by zásah do poměrů účastníka nepřiměřený intenzitě porušení právních předpisů co do svolání valné hromady. Totéž se týká sanování fondu sociálního, když soud nepochybuje o tom, že je nutno zaměstnance motivovat k výkonu a setrvání u zaměstnavatele jinak než mzdou. I znemožnění sanace sociálního fondu by z tohoto pohledu mělo pro účastníka následky takové intenzity, kterých vada svolání valné hromady nedosahuje.“ V dané souvislosti soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 787/2018 ze dne 17. 12. 2019.

12. K dalším argumentům navrhovatele se soud vyjádřil tak, že posuzovaném případě nešlo o zneužití většiny, dále, investice do rozvojového fondu nemohou být posuzovány jako porušení principu loajality, zneužití většiny vylučuje i úprava stanov, limitující hlasovací právo akcionáře na podíl na zisku. Dále, ani dlouhodobé nevyplácení dividend není bez dalšího možno posoudit jako porušení práva na podíl na zisku, pokud je nevyplácení dokonce stanovami předpokládáno. Nelze totiž odhlédnout od toho, že hlavním předmětem podnikání účastníka je provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, čemuž jsou stanovy přizpůsobeny. Soud dodává, že není oprávněn věcně zkoumat, zda příděly do nadepsaných fondů jsou věcně odůvodněné; zásah státu do vnitřních poměrů právnických osob je limitován.

13. K tvrzení o tom, že úpis akcií probíhá za cenu vyšší, než je cena nabídnutá akcionářům, to vše v kontextu tvrzení, že účastník se snaží nevyplácením dividend donutit akcionáře k nevýhodnému prodeji lze uvést, konstatoval soud, že je na společnosti, aby byl emisní kurs akcií vhodný a odůvodněný, přičemž emisní kurs nelze ztotožnit s cenou, za kterou je možno akcie realizovat.

14. Soud neplatnost předmětného usnesení valné hromady účastníka nevyslovil.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. dle úspěchu ve věci a přiznal úspěšnému navrhovateli / v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 29 Cdo 4138/ 2016 / náhradu nákladů v částce celkem 19 812,18 Kč.

16. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení, navrhovatel nesouhlasil se závěrem prvního stupně o tom, že porušení zákona ze strany účastníka nebylo takovým porušením, které by odůvodňovalo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Odvolatel má za to, že nebyly splněny předpoklady pro postup dle ustanovení § 260 občanského zákoníku, především nebyla splněna podmínka, že je v zájmu hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit. Odůvodnění soudu v tomto směru je dle odvolatele nedostatečné. „ Soud sice vyslovil názor, že je třeba chránit investiční činnost a zaměstnaneckou základnu účastníka, nikde ale neuvádí, jak konkrétně by se případné zrušení napadeného usnesení negativním způsobem dotklo investičních aktivit a zaměstnanců společnosti. Nutno dodat, že ve skutečnosti žádným.“

17. Odvolatel poukázal na skutečnost, že „ z rozvahy za rok 2019 přitom vyplývá, že společnost měla k 31. 12. 2019 na účtech přes 120 mil Kč a nerozdělený zisk z minulých let ve výši 27 mil Kč, navíc si společnost zajistila za rok 2019 financování z cizích zdrojů / primárně dotací / ve výši několik desítek milionů Kč.“ Zdůraznil dále, že účastník řadu let nevyplácí dividendy, přitom i jiné vodárenské společnosti v České republice investují prostředky na obnovu vodárenské infrastruktury, ale zisk mezi své akcionáře rozdělují a následně vyplácí. I když vlastník vodovodu musí ze zákona zajistit jeho plynulé a bezpečné provozování a vytvářet finanční rezervu, nemůže tak ale činit jen na úkor svých investorů. V dané souvislosti odvolatel odkázal na závěr, vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017 pod sp. zn. IV. ÚS 1146/16.

18. Odvolatel dále uvedl, ve shodě se svou argumentací před soudem prvního stupě, že účastník postupuje v rozporu se zákonem už jenom tím, že dlouhodobě nevyplácí dividendy a dosažený zisk místo toho zadržuje ve společnosti a rozděluje ho je do různých fondů a na účet nerozděleného zisku. Z umělého zadržování zisku ve společnosti přitom těží jen určitá část akcionářů / města a obce /, kteří tuto politiku nevyplácení dividend zneužívají k dosahování svých politických cílů.

19. Odvolatel namítá, že napadené usnesení je neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jelikož je dlouhodobou praxí účastníka, že dosažený zisk je přerozdělován do různých fondů společnosti. Dále odvolatel uvedl, že „ k nevyplacení dividend mezi akcionáře běžně dochází v případech, kdy se většinový akcionář sám / nebo prostřednictvím dané akciové společnosti / snaží ostatní akcionáře přinutit k prodeji svých akcií / za minimální kupní cenu odpovídající jejich tržní hodnotě / jakýmsi‚ vyhladověním‘, což odvolatel shledává i v tomto případě.“

20. V dané souvislosti odvolatel uvedl, že účastník evidentně vykupuje akcie stávajících akcionářů za podstatně nižší ceny, než by odpovídalo jejich tržní hodnotě. Tento přístup si účastník může dovolit jen díky tomu, že své privátní akcionáře frustruje dlouhodobým nevyplácením dividend natolik, že je pro ně jakékoli další setrvání v investici do daných akcií čím dál více ztrátové, a proto tito raději přistoupí k prodeji svých akcií za podstatně horších podmínek, než by odpovídalo trhu. Komunální vlastníci tak tímto způsobem posilují svou účast na společnosti.

21. Účastník se k podanému odvolání vyjádřil tak, že hlavním předmětem podnikání účastníka je provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, když účastník je osobou zřízenou za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu. Přímo ze zákona / § 8 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. / pro účastníka vyplývají povinnosti zajistit plynulé a bezpečné provozování vodovodu a kanalizace, vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. Vytváření sociálního fondu účastník považuje za stěžejní za účelem plnění kolektivní smlouvy, stabilizaci stávajících zaměstnanců a nástroj pro získání kvalitních nových zaměstnanců.

22. V otázce aplikace ustanovení § 260 občanského zákoníku účastník odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 27 Cdo 787/2018-374.

23. Při jednání, které dne 12. 10. 2021 proběhlo před odvolacím soudem, při němž účastníci řízení setrvali na své dosavadní argumentaci, k dotazu odvolacího soudu shodně uvedli, že nemají žádná tvrzení o tom, že by nad rámec článku 39 a 41 stanov byla jiná výslovná úprava ve společenské smlouvě či ve stanovách která by se týkala tvorby a čerpání fondů.

24. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř., a po provedeném jednání / § 214 odst. 1 o. s. ř. /, v rámci něhož provedl dokazování stanovami, jejich článkem 39 a 41 a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.

25. Článek 39, nazvaný Rozdělování stanov, zní: „1. O rozdělování zisku společnosti rozhoduje valná hromada na návrh představenstva přezkoumaného dozorčí radou. 2. Zisk společnosti, dosažený v účetním období, použije společnost nejprve ke splnění daňových povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy, poté k doplnění dalších fondů zřízených představenstvem dle těchto stanov, a k dalším účelům schváleným valnou hromadou. Zbývající část zisku lze použít k rozdělení na podíl na zisku. 3. Valná hromada může rozhodnout, že část zisku, jež není účelově vázána, bude použita ke zvýšení základního kapitálu společnosti nebo že bude ponechána jako nerozdělený zisk.“

26. Článek 41, nazvaný Vytváření dalších fondů, zní: „1. Společnost zřizuje sociální fond, rozvojový fond, stimulační fond a případně další fondy. 2. Pravidla tvorby a čerpání sociálního, rozvojového a stimulačního fondu, případně dalších fondů stanoví představenstvo.“

27. Z ustanovení § 34 odst. 1 věta in fine zákona č. 90/2012 Sb. vyplývá, že zisk lze rozdělit někomu jinému než společníkům, pokud tak určí společenská smlouva nebo stanovy. Články 39,41 stanov neupravují žádná kritéria pro rozdělování zisku, což ve svém důsledku znamená, že o rozdělení rozhoduje představenstvo, vše je na jeho rozhodnutí.

28. Odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí valné hromady je nicotné pro rozpor se zákonem /§ 245 zákona č. 89/2012 Sb./, přičemž o vyslovení nicotnosti rozhoduje soud z úřední povinnosti. / § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. / Pokud valná hromada rozhodla o rozdělení zisku / o jeho přiznání / jinak, než v podobě jeho přiznání akcionářům, aniž pro to měla oporu ve společenské smlouvě / ve stanovách/, rozhodnutí nezaložilo přiznané právo na podíl na zisku. Jinak řečeno, stanovy nevyhoví požadavkům zákona na to, aby podle jejich znění mohl být rozdělen zisk jinak, než akcionářům. V daném rozsahu jde o nicotnost stanov.

29. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jak ve výroku uvedeno.

30. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř, ve spojení s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. Za řízení před soudem prvního stupně odvolací soud přiznal navrhovateli náklady řízení, představované zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč a náklady právního zastoupení / 4 odměna po 3 100 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času celkem 800 Kč, cestovné v částce 1 503,02 Kč, 21 % DPH ve výši 3 339,63 Kč, náklady celkem 21 242,65 Kč. Za odvolací řízení přiznal odvolací soud navrhovateli náhradu nákladů řízení celkem v částce 13 014,65 Kč / zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč, 2x odměna advokáta po 3 100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, náhrada za ztrátu času celkem 800 Kč, cestovné k jednání a zpět ve výši 1 503,02 Kč., 21 % DPH v částce 1 911,63 Kč /. Náklady řízení celkem 34 257,30 Kč.