o zaplacení 80 067 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2024, č. j. 79 Cm 97/2022-120,

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.

2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v řízení doložil společník žalobkyně společnosti [Anonymizováno], že dopisem ze dne 5. 4. 2023 vyzval členy představenstva a dozorčí rady k uplatnění nároku na náhradu újmy, jíž se domáhá v tomto řízení. Z předložené výzvy lze seznat, že byly dodrženy obsahové náležitosti, je z ní zřejmé, kdo notifikaci činí, komu je adresována (představenstvo, dozorčí rada) a jsou popsány skutkové okolnosti ohledně uplatněné náhrady škody. Přitom dle listiny ze dne 26. 5. 2023 označené jako společné stanovisko představenstva dozorčí rady a představenstva společnosti [právnická osoba]., bylo kvalifikovanému akcionáři [Anonymizováno] písemně notifikováno, že představenstvo i dozorčí rada nemají v úmyslu domáhat se předmětné náhrady škody a žalobu považují za nedůvodnou. Popsaná notifikace ve smyslu § 374 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ se tak dostala do sféry žalobkyně. Jelikož vada řízení o akcionářské žalobě spočívající v absenci písemné výzvy kvalifikovaného akcionáře adresované příslušným orgánům žalobkyně ve smyslu § 374 z. o. k. byla dodatečně odstraněna a představenstvo ani dozorčí rada neuplatnili nárok na náhradu škody bez zbytečného odkladu po obdržení oznámení, svědčí kvalifikovanému akcionáři žalobkyně, společnosti [Anonymizováno], v tomto řízení aktivní legitimace a tato společnost bude žalobkyni v řízení také zastupovat. Dále se soud prvního stupně zabýval majetkovými poměry žalobkyně a konstatoval, že tato dle předložených listinných důkazů ke dni podání svého vyjádření (13. 12. 2023) disponovala na svém bankovním účtu částkou 92 214,49 Kč, ke dni 31. 8. 2023 částkou 563 758,88 Kč, ke dni 30. 9. 2023 částkou 392 920,18 Kč, ke dni 31. 10. 2023 částkou 298 414,28 Kč. Dle předložených daňových přiznání za účetní období roku 2020 dosáhla žalobkyně příjmů ve výši 206 248,33 Kč, za rok 2021 ve výši 180 068,49 Kč a za rok 2022 ve výši 36 810,86 Kč. Žalobkyně v současné době není vlastníkem nemovitých věcí, avšak byla vlastníkem nemovitostí (pozemků) nacházejících se v katastrálním území [adresa] zapsané na LV č. [Anonymizováno]. Tyto nemovitosti vložila jako svůj nepeněžitý vklad ve výši 139 933 000 Kč do společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], přičemž žalobkyně je vlastníkem této dceřiné společnosti a drží v ní 100% obchodní podíl. Výše nepeněžitého vkladu žalobkyně byla stanovena cenou dotčených nemovitostí na základě odborného stanoviska č. 2235-035/2022. Jako své pohledávky žalobkyně uvedla poskytnutou půjčku ve výši 2 916 111 Kč společnosti [Anonymizováno] a dále pohledávku za dceřinou společností [právnická osoba] a [právnická osoba] v celkové výši 1 183 073,15 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že stav peněžních prostředků na bankovním účtu je proměnlivý a nepostačuje na uhrazení soudního poplatku. Žalobkyně ovládá svou dceřinou společnost [právnická osoba], IČO [IČO], na níž převedla nemovitosti nacházející se v kat. území [adresa] zapsané na LV č. [Anonymizováno], jejichž hodnota přesahuje stomiliónů korun českých. Teoreticky by se dalo uvažovat o možnosti opatřit si peněžní prostředky pro splnění poplatkové povinnosti právě prostřednictvím těchto nemovitostí. Nelze také odhlédnout od pohledávky žalobkyně za společností [Anonymizováno] převyšující svou hodnotou vyměřený soudní poplatek za derivativní žalobu a je třeba na danou pohledávku nahlížet také jako na potenciální zdroj peněžních prostředků. Na straně žalobkyně nebyla prokázána objektivní nemožnost splnit předpokládanou poplatkovou povinnost v řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že u žalobkyně nebyly zjištěny zvlášť závažné důvody, které by ospravedlňovaly postup dle § 138 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně doplnil, že ohledně postavení kvalifikovaného akcionáře společnosti [Anonymizováno] v rámci žalobkyně, je sice soudu zřejmé, že nedisponuje přímými pravomocemi ohledně nakládání majetku tak, aby zajistil peněžní prostředky pro uhrazení soudního poplatku žalobkyní, avšak tato skutečnost nemůže být již sama o sobě důvodem, proč by mělo být jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků vyhověno.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Uvedla, že žalobkyně je ve skutečnosti ve stavu hrozícího úpadku z důvodu předlužení. Pro posouzení schopnosti žadatele zaplatit soudní poplatek jsou relevantní pouze takové finanční prostředky, které jsou disponibilní. Žalobkyně nevlastní žádné nemovitosti, vlastní pouze podíl v dceřiné společnosti, která pozemky vlastní. Podíl v dceřiné společnosti prodat nelze pro neshodu akcionářů. Na prodej pozemků ani naložení se ziskem nemá kvalifikovaný akcionář, společnost [Anonymizováno], žádný vliv, když zaplacení soudního poplatku a projednání předmětné žaloby jde přímo proti zájmům představenstva žalobkyně a jeho ovládající osoby, zástupci žalobkyně tak nemají jediný důvod poplatek uhradit. Žádná banka by žalobkyni v její situaci úvěr neposkytla. Pohledávka za společností [Anonymizováno] je nedobytná a promlčená. Svým rozhodnutím soud prvního stupně brání společnost [Anonymizováno] v přístupu k soudu a porušuje její právo na spravedlivý proces. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že bude osvobození od soudních poplatků žalobkyni přiznáno jako úplné, případně částečné.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Dle obsahu spisu:

- V tomto řízení se žalobou ze dne 6. 5. 2022 domáhá žalobkyně zaplacení částky 80 067 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu způsobené škody žalovanými žalobkyni. Žalobu podala za žalobkyni s odkazem na § 371 a 372 z. o. k. společnost [Anonymizováno], která je kvalifikovaným akcionářem žalobkyně. Žalobní nárok pak představuje rozdíl mezi cenou nabízenou za pozemky žalobkyně zájemcem o koupi ve výši 220 000 000 Kč a jejich aktuální hodnotou dle znaleckého posudku ve výši 139 933 000 Kč, tedy celkem 80 067 000 Kč. Této částky se žalobkyně domáhá z titulu, že nedošlo k realizaci prodeje pozemků žalovaným 1) /jakožto členem představenstva/, i přestože tak bylo akcionářskou smlouvou dohodnuto. Žalovaný 2) /jako skutečný vlastník většinového akcionáře žalobkyně/ v tomto počínání ovlivnil žalovaného 1), a způsobil tím žalobkyni škodu ve stejném rozsahu.

- Usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. 79 Cm 97/2022-14, byl žalobkyni vyměřen soudní poplatek ve výši 2 400 670 Kč, a to dle položky 1 bod 1 písm. c) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

- Svým podáním 15. 8. 2022 požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a svou žádost odůvodnila tak, že nemá dostatek finančních prostředků, když nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a negeneruje žádný zisk, respektive je dlouhodobě ve ztrátě. Předmětná částka představuje náhradu škody, kterou žalovaní způsobili žalobkyni tím, že zmařili prodej jejích pozemků.

- Ke své žádosti doplnila žalobkyně prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně uvedla, že jediným majetkem žalobkyně byly pozemky, které byly činností žalovaných vyvedeny mimo kontrolu minoritního akcionáře [Anonymizováno] (jehož záměrem bylo vždy pozemky prodat) do dceřiné společnosti [právnická osoba], IČO [IČO]. Žalobkyně odkázala na závěr Ústavního soudu dle jeho nálezu z 5. 12. 2017, sp. zn. III: ÚS 2603/17, dle něhož je „postup obecných soudů, které při rozhodování o osvobození od soudního poplatku nevychází z aktuálních, nýbrž i minulých nebo hypotetických budoucích majetkových poměrů žadatele porušením práva na přístup k soudu“. Když dle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 121/11 „samotná existence práva k nemovitosti sice představuje majetkovou hodnotu, soudy však musí pečlivě vážit, kdy lze žádat její zpeněžení“.

- Usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 2023, č. j. 79 Cm 97/2022 – 53, byla žalobkyně vyzvána ke sdělení informací o svých majetkových a příjmových poměrech ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo doručeno žalobkyni dne 31. 1. 2023. Společnost na usnesení nereagovala.

- Usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 7 Cmo 261/2022-49, bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 2022, č. j. 79 Cm 97/2022 – 39, s tím, že osvobození od soudních poplatků lze přiznat i právnické osobě – podnikateli a nelze jej odepřít jen proto, že objektivní neschopnost k úhradě soudní- ho poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti. Soudu prvního stupně bylo vytknuto, že se nesprávně nezabýval tím, zda má využít svého práva uložit, aby na jeho dotaz byly bezplatně sděleny skutečnosti mající význam pro posouzení poměrů žalobkyně a aby byly předloženy tomu odpovídající listiny a též se nezabýval tím, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

- Usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2023, č. j. 7 Cmo 90/2023-10, bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 3. 2023, č. j. 79 Cm 97/2022-55 z důvodu, že se soud prvního stupně nezabýval tvrzením, že kvalifikovaný akcionář žalobkyně společnost [Anonymizováno] před podáním žaloby informoval dozorčí radu a představenstvo žalobkyně o svém záměru podat akcionářskou zde předmětnou žalobu.

- Dopisem ze dne 5. 4. 2023 vyzval společnost [Anonymizováno] členy představenstva a dozorčí rady žalobkyně k uplatnění nároku na náhradu újmy, jíž se domáhá v tomto řízení. V listině označené jako společné stanovisko představenstva dozorčí rady a představenstva společnosti [právnická osoba]. datovaného ke dni 26. 5. 2023, bylo kvalifikovanému akcionáři [Anonymizováno] písemně notifikováno, že představenstvo i dozorčí rada nemají v úmyslu domáhat se předmětné náhrady škody a žalobu podanou kvalifikovaným akcionářem považují za zcela nedůvodnou.

- Podáním ze dne 8. 12. 2023 se k poměrům žalobkyně vyjádřila společnost [Anonymizováno], dle níž se žalobkyně nachází v mimořádně nepříznivé ekonomické situaci a předložila zápis z valné hromady žalobkyně konané dne 26. 7. 2023, na níž byla schválena účetní závěrka za rok 2022 dokládající ztrátový hospodářský výsledek žalobkyně ve výši 55 225 000 Kč, přičemž takto uvedený výsledek hospodaření vyplývá i ze soudu předložené rozvahy a účetní závěrky pro rok 2022. Z předložené listiny datované ke dni 23. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně v návaznosti na výsledek hospodaření za období roku 2022 zaslala akcionářům žádost o finanční pomoc před hrozícím úpadkem. Dle kvalifikovaného akcionáře je zřejmé, že žalobkyně nedisponuje dostatečným množstvím peněžních prostředků k úhradě soudního poplatku, přičemž ve složité finanční situaci se žalobkyně ocitla vzhledem k protiprávnímu jednání obou žalovaných.

6. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

7. Podle § 374 odst. 1 z. o. k. před uplatněním práva na náhradu újmy proti členovi představenstva informuje akcionář písemně o svém záměru dozorčí radu; směřuje-li uplatnění práva proti jiné osobě než členovi představenstva, informuje písemně o této skutečnosti představenstvo. Dle odst. 3 citovaného ustanovení, pokud informovaný orgán neuplatní právo na náhradu újmy nebo na splacení emisního kursu bez zbytečného odkladu po obdržení informace podle odstavce 1 nebo 2, může akcionář toto právo uplatnit za společnost sám.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně splnění notifikační povinnosti dle § 374 odst. 1 z. o. k., když v řízení doložil společník žalobkyně společnosti [Anonymizováno], že dopisem ze dne 5. 4. 2023 vyzval členy představenstva a dozorčí rady k uplatnění nároku na náhradu újmy, jíž se domáhá v tomto řízení. Z výzvy je zřejmé, kdo notifikaci činí, komu je adresována (představenstvo, dozorčí rada) a jsou popsány skutkové okolnosti ohledně uplatněné náhrady škody. Přitom listinou ze dne 26. 5. 2023, označenou jako společné stanovisko představenstva dozorčí rady a představenstva žalobkyně, bylo kvalifikovanému akcionáři [Anonymizováno] v reakci na popsanou výzvu sděleno, že představenstvo i dozorčí rada nemají v úmyslu domáhat se předmětné náhrady škody a předmětnou žalobu považují za zcela nedůvodnou. Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 16. 8. 2023, č. j. 7 Cmo 90/2023-10 konstatoval, že nesplnění notifikační povinnosti je odstranitelnou podmínkou tohoto řízení a jejím dodatečným splněním tak nedostatek žaloby odpadl.

9. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5652/2017, „celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti“. Dále dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, „objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Při rozhodování o návrhu účastníka řízení (fyzické osoby) na přiznání osvobození od soudních poplatků však zůstává nezbytná verifikace jeho majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení)“.

10. Odvolací soud zdůrazňuje, že přiznání osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným. Je zásadně věcí žadatele o osvobození od soudních poplatků, aby popsal a doložil své poměry soudu takovým způsobem, že bude namístě nepochybný závěr o splnění předpokladů dle § 138 odst. 1 o. s. ř.

11. Pokud jde o majetkové poměry žalobkyně, pak bylo v řízení doloženo, že dle výpisu z obchodního rejstříku ze dne 22. 10. 2024 je žalobkyně společností se základním kapitálem ve výši 74 000 000 Kč. Zapsaným předmětem činnosti žalobkyně je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, bez poskytování jiných, než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalobkyně je dále jediným společníkem společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], a to se vkladem ve výši 139 933 001 Kč. K poměrům žalobkyně byly předloženy listinné důkazy, dle nichž ke dni podání svého vyjádření (13. 12. 2023) disponovala na svém bankovním účtu částkou 92 214,49 Kč, ke dni 31. 8. 2023 disponovala částkou 563 758,88 Kč, ke dni 30. 9. 2023 částkou 392 920,18 Kč, ke dni 31. 10. 2023 částkou 298 414,28 Kč. Za účetní období roku 2020 dosáhla žalobkyně příjmů ve výši 206 248,33 Kč, za rok 2021 celkem 180 068,49 Kč a za rok 2022 celkem 36 810,86 Kč. Žalobkyně v současné době není vlastníkem nemovitých věcí, avšak byla vlastníkem nemovitostí (pozemků) nacházejících se v katastrálním území [adresa] zapsané na LV č. [Anonymizováno]. Tyto nemovité věci vložila žalobkyně jako svůj nepeněžitý vklad ve výši 139 933 000 Kč do společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], přičemž žalobkyně je jediným vlastníkem této společnosti a drží v ní 100% obchodní podíl. Jako své pohledávky žalobkyně uvedla poskytnutou půjčku ve výši 2 916 111 Kč společnosti [Anonymizováno] a dále pohledávku za dceřinou společností [právnická osoba] a [právnická osoba] v celkové výši 1 183073,15 Kč.

12. Podle závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008-74, „Pokud právnická osoba vědomě uspořádá svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, ačkoliv jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku.“ Obdobně pro fyzické osoby byl přijat závěr, „že nebrání-li proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky“ (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 138. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 953 s.)

13. Jak je shora uvedeno, je přiznání osvobození od soudních poplatků benefitem, pro jehož získání je zcela na žadateli, aby svou žádost dostatečně odůvodnil a doložil. Žalobkyně je společností s velmi vysokým základním kapitálem ve výši 74 000 000 Kč a současně jedinou společnicí společnosti [právnická osoba] se vkladem ve výši 139 933 000 Kč. Žalobkyně přitom žádá o osvobození s odůvodněním, že nemá dostatek finančních prostředků, když nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a negeneruje žádný zisk (uvedeno výslovně v žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 15. 8. 2022). Žalobkyně neuvedla, že ve výkonu její činnosti jí brání nějaké objektivní důvody. Pokud tedy žalobkyně činnost vykonávat může, ale nechce, není její nemajetnost jako důsledek absence příjmů z její podnikatelské činnosti důvodem pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky.

14. Nad uvedené odvolací soud konstatuje, že navíc žalobkyně i její dceřiná společnost jsou osobami s velmi vysokým kapitálem, na něž již dle tohoto základního popisu nelze podmínky ustanovení § 138 o. s. ř. vztáhnout. Jestliže se žalobkyně brání odkazem na skutečnost, že tento kapitál není kapitálem disponibilním, jednak tato tvrzení nebyla nijak doložena a jednak i samo odůvodnění je pouze popisem vnitřních sporů žalobkyně. Následky vnitřních neshod žalobkyně však nemůže nést stát tak, že převezme odpovědnost za placení soudního poplatku. Ustanovení § 138 o. s. ř. skutečně míří na žadatele, kteří jsou v mimořádně obtížné situaci v důsledku objektivních skutečností.

15. Nad shora uvedené odvolací soud dodává pro další průběh řízení, že je třeba zvažovat i důsledky plynoucí z nesplnění poplatkové povinnosti samotnou společností, což za ní jednající akcionář může stěží ovlivnit. Případné zastavení řízení pro nezaplacení poplatku by vedlo k popření smyslu akcionářských žalob a k odepření práva garantovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zákon o soudních poplatcích na důsledky nezaplacení poplatku společností, za níž jedná akcionář, nepamatuje. Případy, kdy soud pro nezaplacení poplatku řízení nezastaví, jsou uvedeny v ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) až d) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. Soud prvního stupně s ohledem na nedostatek zákonné úpravy může nalézt v případě akcionářské žaloby směřující proti členům představenstva řešení v postupu právě podle § 9 odst. 4 uvedeného zákona. Povinnost zaplatit soudní poplatek pak soud uloží podle § 4 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona s rozhodnutím soudu o věci samé. Za dané situace, odvolací soud v tomto řešení vidí cestu, jak neodepřít akcionáři právo podat jménem společnosti proti členům představenstva žalobu na náhradu škody. Jde v podstatě o řešení suplující mezeru v právní úpravě, avšak za situace, kdy lze aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, je toto zvolené řešení efektivnější, než do jisté míry účelové přiznání osvobození od soudních poplatků. Smyslem takového postupu je umožnit projednání tzv. derivativní žaloby, aniž by řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nikoli vyhnutí se případné povinnosti společnosti poplatek zaplatit na základě rozhodnutí soudu v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé, a tím i umožnění přístupu k soudu při respektování čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto lze s touto argumentací přisvědčit soudu prvního stupně, že pro aplikaci ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. není důvod (viz. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 14 Cmo 258/2014).

16. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně při skončení řízení ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).